Microsoft Word Celakovsky 1 doc

William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859)  13 

byl nebes týn pln podob ohnivých, 

s hor spěla kůzlata a smutně brav 

do užáslých pastviští mekotal. 

Ta znamení mne obzvlášť vyznačila, 

i jevíť všecken mého žití běh, 

že nejsem z třídy lidí obecných. 

Kde žije člověk, ohlučený mořem, 

co bije břeh Anglicka, Skotska, Walesu, 

jenž učedníkem svým by moh’ mne zvát? 

Ba, ukažte mi syna z ženy, by 

mně nástopil na drsné dráze vědy, 

neb mně se rovnal v skumu hlubokém. 

Hotspur. Nemyslím, by kdo lépe walesky mluvil. 

Chci k obědu. 

Mortimer. Mlč, strýče Percy, tyť ho rozvsteklíš. 

Glendower. Já umím volat duchy z pusté hloubi. 

Hotspur. Toť umím také já a každý jiný, 

jen jest-li dostaví se na váš hlas? 

Glendower. Mohu tě naučit, jak velit ďáblu. 

Hotspur. A tebe, strýče, učit mohu já, 

jak pravdomluvností se vysmát ďáblu: 

po pravdě mluv a ďáblovi se směj. 

Máš-li ty moc, zavolej ďábla sem, 

já, přisámbůh, mám moc jej odesmát. 

Co živ mluv pravdu, ďáblu pak se směj. 

Mortimer. Dost, více nic té neprospěšné hádky. 

Glendower. Vytáhnul třikrát Jindřich Bolingbroke 

na brannou moc mou; třikrát s břehův Wye 

a Severny, jenž písky valí v klíně, 

mnou na zpět poslán byv, a bouří hnán, 

spěl domův, pro tu noc nedojda pokoje. 

Hotspur. Hnán bouřkou, v teplém pokoji se nevyspav, 

jakž, u všech černých, ušel zimnici? 

Glendower. Již dost; zde mapa: rozdělmež své právo 

dle trojatého spolku našeho. 

Mortimer. Sám arcijahen již je rozdělil 

v tři kraje, velmi stejně změřené. 

Anglicko od Severny a od Trenta 

na jih a východ v podíl padlo mně. 

Na západ, Walesko za břehem Severny, 

a všecku žirnou půdu v kraji tom 

měj Owen Glendower; – vy pak, milý strýče, 

co zbývá, ležíc severně od Trentu. 

Též smlouvu trojdílné upsány jsou, 

po jichžto zpečetění vzájemném 

(což této noci budiž vykonáno) 

s raníčkem, strýče Percy, vy a já 

a mylord Worcester cestu nastoupíme; 

ať otce vašeho a skotskou moc 

vynajdem po úmluvě u Shrewsbury. 

Můj tchán Glendower potud nepřipraven, 

leč čtrnáct dní nám jeho netřeba. 

(Ku Glendowru) Do lhůty té vám možno sehnati 

své many, sousedstvo a přátely. 

Glendower. Čas kratší, páni, dopraví mne k vám, 

a se mnou v průvodu mém vaše paní, 

od nichž teď bez „s bohem“ se odebeřte; 

sic bude téci slzí potopa 

při loučení se s vámi vašich žen. 

Hotspur. Můj díl, trvám, od Burtona na sever, 

jest velikostí vašim neroven. 

Hle! več se mi tam vtáčí tato řeka, 

ohromný úhel, hodný půlměsíc 

mně ustřihuje z půdy nejlepší. 

V tom místě její proud chci zahradit; 

pak teprv bude v novém řečišti 

Trent stříbropěný krásně, rovně téci. 

Nemáť tak hloubným chobotem se kroutit, 

a loupit mne o tak bohatý kout. 

Glendower. Že nemá? Bude, musí, hle – to činí. 

Mortimer. Však pohleďte, jak onde v běhu svém, 

vám k stejné výhodě, mně zabíhá, 

o tolik zem mou obřezávaje, 

oč vás oloupil na druhé tam straně. 

Worcester. Však skrovný náklad zde přestřihne jej; 

čímž sever získá tento země kout, 

tok ale přímo, zrovna poteče. 

Hotspur. Tak chci to mít; to malý náklad spraví. 

Glendower. Já nechci nových změn. 

Hotspur.   

 

 

 

 

 

 

 

Že nechcete? 

Glendower. I vy nemáte chtít. 

Hotspur.   

 

 

 

 

 

Kdo zapoví mi? 

Glendower. Nuž, já vám zapovím. 

Hotspur.   

 

 

 

 

 

 

Pak o to dbejte, 

bych nerozuměl; řekněte to walesky. 

Glendower. Já jak vy, lorde, mluvím po anglicku, 

jsa vychován na dvoře anglickém, 

kdež, ještě mlád, jsem složil k varytu 

anglickou mnohou píseň, roztomile, 

i krášlil jazyk svůj ohebnou zdobou, 

darem, jenž nikdy při vás viděn nebyl. 

Hotspur. Ha! a jsem též od srdce tomu rád. 

Raději byl bych kočičkou a mňoukal, 

než jedním z oněch planých veršotepcův; 

mosazný svícen vrzat radše slyším, 

neb suché kolo v ose svrčeti; 

a však mi nic tak zuby neobrousí, 

nic tak, jak pitvořivé básnění, 

jež rovno chůzi herky šmaťhavé. 

Glendower. Nuž buďsi, Trent vám odvedeme stranou. 

Hotspur. Na tom mi nezáleží; třikrát více 

příteli záslužnému země dám, 

kde ale mi jest kupčit, hleďte, tam 

o devítinu chlupu hašteřím se. 

Jsou smlouvy zhotoveny? Půjdem-liž? 

Glendower. Jeť jasná noc: vyjeďte s večerem. 

Já písaře pobídnu; spolu zjevím 

též vašim mladým ženám odjezd váš. 

Mám strach, má dcera bude bez sebe, 

tak po svém Mortimru je střelena. 

 

Odejde. 

Mortimer. Fy! strýče Percy, jak vy otci mému 

jste na příkoř! 

Hotspur. A co mám dělat? Zlobívá mne často, 

a krtku, o mravenci řeči stroje, 

o snílku Merlínu a věštbách jeho, 

a o draku a rybě bez ploutví, 

pak o sklubaném ptáku velikánu, 

a o havranu opelichalém, 

o spícím lvu a kočce na skoku, 

a celé haldě matných slátanin; 

žeť bych o víru přišel. Víte co, – 

tu včera večer aspoň devět hodin 

mne nudil vypočítáváním ďáblů, 

svých sloužících. Já na to: hm a aj, 

jen dál, a ani slova neposlouchal. 

Ach, onť obtížný jako sešlý kůň, 

jak žena štěkna, jak začmoudlý dům; 

spíš chci od česneku a sýra žít 

ve mlýně, než s ním kvasit v hovoru 

v nejhezčím letohrádku na světě. 

Mortimer. Zajisté, on jest vší cti hodný pán, 

nad míru mnoho čítavší a zběhlý 

v podivných tajemstvích; co lev je chrabr, 

i vlídný k podivu, a stejně štědrý, 

jak doly Indické. A přiznám, strýče, 

on velmi vaší povahy si cení, 

a sebe sám jen nad obyčej krotí, 

---