Microsoft Word Celakovsky 1 doc

William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859)  14 

když mu tak proti mysli jste. Ba věru! 

tím buďte jist, že není živý člověk, 

kdo by ho směl tak dráždit, jak vy dnes, 

by pokuty a káry nezkusil: 

leč žádal bych vás, nečinit to často. 

Worcester. Zajisté, mylorde, jste důtky hoden 

pro svévolnost, a co jste jen sem přišel, 

činil jste vše, abyste dobrou mysl 

mu zapudil. Dokonce, mylorde, 

té chybě odvykat vám potřebí, 

ač někdy v ní se jeví velikost, 

odhodlanost a srdce (kteréž samy 

jen dávají vám vábnost vznešenou); 

však druhdy lítá vzteklost v ní se zračí, 

mrav drsnatý, nevláda nad sebou, 

pych, zpupnost, nadutost a pohrdlivost; 

z nichž nejmenší, když na šlechtici lpí, 

všech srdce odcizí mu, zůstavíc 

na každé jiné kráse takou skvrnu, 

že také těm ujímá pochvaly. 

Hotspur. Po kázání dejž bůh též dobrý mrav! 

Hle, naše ženy jdou se s námi loučit. 

Vrací se Glendower s paními. 

Mortimer. Totě mi žalost, všech nejmrzutější. 

Má žena anglicky, já walesky neumím. 

Glendower. Má dcera pláče; nechce pryč vás pustit, 

chce též co vojačka na vojnu jít. 

Mortimer. Povězte jí, můj otče, že s mou tetkou 

ve vašem průvodu za námi půjde. 

 

Glendower mluví k dceři své po walesku, a ona jemu v 

též řeči odpovídá. 

Glendower. Je v zoufalství, svévolná rozkošnice, 

a rada rozumná jí neplatí. 

 

Lady Mortimrova mluví po walesku k Mortimrovi. 

Mortimer. Tvým očím rozumím; v té něžné mluvě, 

již vyléváš z těch nebes jihových, 

se příliš znám; kdybych se nestyděl, 

hovorem stejným chtěl bych odpovídat

39)

. 

 

Lady Mortimrova mluví opět. 

Tvým políbením rozumím, ty mým, 

a to je cituplná rozmluva; 

však dotud, drahá, lenit nebudu, 

dokud si nepřisvojím tvoji řeč; 

neb waleština v tvých ústech zní tak sladko, 

jak horující píseň, v letohrádku 

při lautně v očarovných rozměrech 

od krásné carevny jsouc zpívána. 

Glendower. Takto-li rozplýváte, zblázníte ji. 

 

Lady Mortimrova mluví opět. 

Mortimer. Ó, v tom jsem nevědomost sama. 

Glendower. Ona chce, abyste 

na bujném rohoží se uložil, 

a statnou hlavu sklonil jí do klínu

40)

; 

i zapěje vám zmilelý váš zpěv, 

a boha spánku zvěnčí vám na víčkách, 

krev vaši kojíc sladkou omdlelostí, 

tak činíc z bdění přechod k usnutí, 

jak bývá přechod mezi dnem a nocí, 

hodinku dřív, než nebe-strojný vůz 

svou zlatou jízdu počne na východě. 

Mortimer. Od srdce rád chci sednout a ji slyšet. 

Myslím, že zatím zhotoví se list. 

Glendower. Tak učiňtež! 

A hudebníci, již vám budou hrát, 

tisíc mil odsud visí ve vzduchu, 

a hned předc budou zde. Posaďte se 

a pozor dávejte! 

Hotspur. Pojď, Katinko, ty’s v kladení se cvičena; 

pojď, rychle, rychle, ať položím svou hlavu ve tvůj klín. 

Lady Percy. Jdiž, ty divoká husi! 

 

Po několika waleských slovech Glendowrových hudba 

započíná. 

Hotspur. Teď znamenám, že ďábel umí walesky, 

a ký to div! vždyť má své rozmary. 

Při svaté panně, dobrý hudebník! 

Lady Percy. Tuť byste vy měl být nanejvýš hudebný; neboť 

vámi ustavičně rozmary vládnou. Zticha lež, ty větroplachu, 

a slyš, jak zpívá paní ve waleštině. 

Hotspur. Slyšel bych raději Paní, mojí fenu, štěkat v irštině. 

Lady Percy. Chceš mít v hlavě díru? 

Hotspur. Nechci. 

Lady Percy. Tedy mlč. 

Hotspur. Ani to; totě ženská vada. 

Lady Percy. Pomoz ti bůh! – 

Hotspur. Do postele k waleské paní. 

Lady Percy. Co to? 

Hotspur. Ticho, ona zpívá. 

 

Waleský zpěv Lady Mortimrové. 

Hotspur. Slyš, Katinko! rád bych, abys také něco zazpívala. 

Lady Percy. Nebudu, na mou věru! 

Hotspur. Nebudu, na mou věru! Srdéčko, tyť se dušuješ jako 

cukrářova žena

41)

. – Já ne, na mou věru – a – jakože jsem 

na živu – a – jakože mne jinak bůh tresci – a – tak jisto, 

jakože je bílý den. 

Tak damaškové dáváš ujištění, 

jakbys nebyla nikdy dále vyšla, 

než do Finsbury

42)

. Slož mi, Katinko, 

jakožto pravá paní, jíž jsi, srdnatou 

svou přísahu, a nechej dušování, 

a marcipánové to zaklínání 

hedbávným třapcům, svátkovým měšťákům. 

Pojď, zazpívej! 

Lady Percy. Nechci zpívat. 

Hotspur (vstana). Kdo zpívá, může se stát rovnou cestou 

krejčím anebo ochočitelem čermáčkův

43)

. Až budou 

smlouvy vyhotoveny, vyjechám, než dvě hodiny minou; 

komu libo, ať mne následuje. 

 

Odejde. 

Glendower. Vzhůru, lorde Mortimre! vy jste tak liknav, 

jak rozohněn lord Percy k odchodu; 

list zatím bude vyhotoven; zbývá 

jen ještě teď, naň naši pečeť dát. 

Pak honem do sedel. 

Mortimer. 

 

 

 

Od srdce rád. 

 

Odejdou. 

 

Výjev druhý. 

Londýn. Komnata v paláci. 

Vcházejí Král Jindřich, Princ Waleský a lordové. 

Král Jindřich. Lordové, poodstupte, princ a já 

musíme porozmluvit podtají, 

však daleko se od nás nevzdalujte, 

neb v krátce budem vás mít potřebí. 

 

Lordové odejdou. 

Nevím, zdali to bůh tak míti chce, 

pro nelibou mu službu, již jsem konal, 

že po tajné své radě z krve mé 

uchystal na mne pomstění a bič; 

neb ty mně žití svého spůsobem 

vnucuješ víru, že’s jen znamenán 

co nebes rozezlená msta a metla, 

za trest mých pokléskův. Jinak mi řekni, 

zda by tak nezřízené žádosti, 

tak holé, bídné, nízké, mrzké choutky, 

tak nuzné radovánky s sprostou chasou, 

na niž jsi vázán, ano štěpován, 

k tvé krve vzácnosti se pojit směly, 

a s srdcem královským za rovno být? 

---