Microsoft Word Celakovsky 1 doc

William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859)  17 

Falstaff. Minulou noc jsem usnul tady za stěnou a byl jsem z 

kapes okraden; ten dům se stal špatným domem, okrádají tu 

člověka z kapes. 

Princ Jindřich. Co pak jsi pohřešil, Jeníčku? 

Falstaff. Uvěříš-li pak, Jindro! tři až čtyři bankovky, každá 

čtyřidceti liber šilinkův, a k tomu pečetní prsten mého 

dědečka. 

Princ Jindřich. I capart, zboží za osm haléřův. 

Hostinská. To samé jsem mu také řekla, a pravila jsem, že 

jsem ta samá slova od Vaší Milosti slyšela. A tu, 

milostpane, jal se velmi hanebně o vás mluviti, jako člověk 

nevymyté huby, jímžto je, a řekl že vám namlátí. 

Princ Jindřich. Co slyším? Snad se neosmělil? 

Hostinská. Jinak ať ve mně není ani věrnosti, ani upřímnosti, 

ani pravé ženskosti. 

Falstaff. Není v tobě ani více věrnosti nežli v dušené 

švestce

48)

, ani upřímnosti více než v chycené lišce; a co se 

ženskosti dotýče, proti tobě děva Maria mohla by býti 

čtvrtnicí

49)

. Jdi, ty boží dárku, ty! 

Hostinská. Řekni, jaký boží dárek, jaký boží dárek? 

Falstaff. Jaký boží dárek? nu, boží dárek, za nějž se říká zaplať 

pánbůh. 

Hostinská. Já nejsem žádný boží dárek, za nějž se říká zaplať 

pánbůh, abysi jenom věděl. Já jsem poctivého muže žena, a 

ty – krom tvého rytířství – ty jsi padouch, že mne tak 

nazýváš. 

Falstaff. Ty krom tvojí ženskosti – jsi šelma, že to zapíráš. 

Hostinská. Řekni, jaká šelma, ty padouchu? 

Falstaff. Jaká šelma? nu, zmije. 

Princ Jindřich. Zmije, sir Johne? a proč zmije? 

Falstaff. Proč? protože není ani ryba ani zvěřina, člověk neví, 

kde je k dostání. 

Hostinská. Ty’s neupřímný člověk, že tak mluvíš; ty a každý 

jiný ví, kde jsem k dostání, padouchu ty! 

Princ Jindřich. Pravdu máš, hostinská, on tě nesvědomitě 

utrhává. 

Hostinská. Také vás utrhal, milostpane, a pravil ondyno, že 

jste mu dlužen tisíc liber. 

Princ Jindřich. Brachu, jsem ti tisíc liber dlužen? 

Falstaff. Jen tisíc, Jindřichu? i milion! tvá láska stojí za milion, 

ty’s mi svou lásku dlužen. 

Hostinská. Nevěřte, milostpane, on vám Janků spílal a pravil, 

že by vám namlátil. 

Falstaff. Řekl jsem to, Bardolfe? 

Bardolf. Opravdu, sir Johne, tak jste pravil. 

Falstaff. Ano, kdyby totiž řekl, že byl můj prsten měděný. 

Princ Jindřich. A já řku: ten prsten je měděný. Opovážíš se 

teď dodržeti slovo? 

Falstaff. Jindřichu, ty víš, pokud jsi muž, opovážil bych se 

toho, pokud’s ale králevic, bojím se tebe, jako lvova 

řvoucího mláděte. 

Princ Jindřich. A proč ne jako lva? 

Falstaff. Sama krále toliko dlužno jako lva se báti. Myslíš-li 

snad, abych se tebe bál, jako se bojím otce tvého? Jest-li 

tomu tak, ať mi praskne opasek. 

Princ Jindřich. Ó, kdyby se to stalo, jak by třepal tvůj bachor 

o tvá kolena. Ale brachu, věru v tom tvém těle není místa 

pro věrnost, pravdomluvnost nebo počestnost; totě 

vyplněno samým střevem a bránicí. Nařknouti poctivou 

ženu zlodějstvím! I ty vyhejskalý, nestydatý, nabobtělý 

taškáři, bylo-li co jiného ve tvé kapse, nežli šenkýřské 

počty, zápisky hampejsův a za mizerný halíř cukrlátek, 

abysi dech svůj napravil; bylo-li jiného bohatství, jiných 

předmětův k stýskání si ve tvé kapse, nechať jsem zlosyn. 

A předce míníš na svém státi, předce své křivdy nechceš 

poznati? Nestydíš-li pak se? 

Falstaff. Slyš mne, Jindřichu: ty víš, ve stavu nevinnosti Adam 

poklesl; a což má nebohý Jeník Falstaff počíti za dnův 

bezbožnosti? Vidíš předce, že mám více masa než jiní lidé, 

a tím samým také více křehkosti. – Tedy se přiznáváte, 

že jste mi kapsu vyprázdnil? 

Princ Jindřich. Ta věc tou cestou přichází na jevo. 

Falstaff. Hostinská, já ti odpouštím. Jdi a ustroj brzy snídaní, 

miluj svého manžela, dohlížej k čeledínům, pečuj o své 

hosti; uvidíš, že jsem vší rozumné příčině poustupný; vidíš, 

že jsem usmířen. Ještě něco? ne, prosím tě, jdi s pánem 

bohem. 

 

Hostinská odejde. 

Tedy Jindřichu, k novinkám od dvora. Což pak s tou 

loupeží, hochu, kterak pak se to vyrovnalo? 

Princ Jindřich. Ó můj hebounký bulíčku! vždy musím jen ti 

býti strážným andělem. Peníze jsou navráceny. 

Falstaff. Ó, já nemiluji to navracování; je to dvojí práce. 

Princ Jindřich. S mým otcem jsem za dobré a mohu činit, 

cokoli se mi uvidí. 

Falstaff. Tedy přede vším – to buď tvůj první čin – vyprázdni 

pokladnici, a nota bene! neumytýma ještě rukama. 

Bardolf. Učiňte tak, milostpane! 

Princ Jindřich. Vymohl jsem ti důstojenství u pěších. 

Falstaff. Přál bych, aby bylo u jízdných. Kde teď najdu koho, 

aby uměl dobře krásti! Ó totě radost, tak hezký zloděj, stár 

asi dvaadvacet neb tak něco. Teď jsem proklatě v 

kopřivách. Aspoň to dobré, bohu díka za tyto buřiče; ti 

neublíží nikomu, než poctivým lidem. Chválím si je, 

velebím je. 

Princ Jindřich. Bardolfe! 

Bardolf. Milosti? 

Princ Jindřich. Dones tento list lordu Janu z Lancastru, mému 

bratru Janu, a tento mylordu z Westmorelandu. 

Poinse, na kůň, na kůň, neboť nám 

jest do oběda ujet třidcet mil. 

Jeníku! 

ať zítra v síni Templu na mne počkáš, 

tož o hodině druhé s poledne: 

kdež seznáš úkol svůj a obdržíš 

peníz i rozkaz, jak jím naložit. 

Hořítě zem: Percy se drží výše: 

buď oni, buďto my polehnem níže. 

 

Odejde Princ, Poins a Bardolf. 

Falstaff. Ach, světlá slova, slávo světská! – Hola! 

mé snídaní, hostinská, na ručest. 

Ó kéž ta krčma mojím bubnem jest. 

 

Odejde. 

 

Jednání čtvrté. 

Výjev první. 

Tábor povstalcův blíže Shrewsbury. 

Vcházejí Hotspur, Worcester a Douglas. 

Hotspur. Tak jest, ctný Skote můj. By pochlebenstvím 

v tom vybroušeném věku nezdála se 

být pravda, svědectví to měl by Douglas, 

že žádný vojín z rázu těchto časův 

tak běžné světem jméno nenosí. 

Bůh ví, že lísat neuměje hnusím 

si hladké jazyky; však lepší místo 

v mém srdci nikdo nemá nežli vy. 

Jen za slovo mne chyťte, zkuste mne! 

Douglas. Tys králem cti. 

Muž tak mohútný na zemi nedýše, 

bych nekladl mu vzdor. 

Hotspur.   

 

 

 

 

A dobře činíš. 

 

Vchází Posel, nesa psaní. 

Čí jest to list? – Jen děkovat vám mohu. 

Posel. To psaní otec váš posýlá vám. 

Hotspur. List od něho? Proč nepřichází sám? 

Posel. On nemohl, mylorde, těžce stůně. 

Hotspur. Blesk boží, kde vzal teď k nemoci čas? 

V tak pilné době? Komu svěřil vojsko? 

---