Microsoft Word Celakovsky 1 doc

William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859)  20 

zapomněl nějak vaše zásluhy, 

jež vyznává být mnohonásobnými, 

ty stížnosti vám velí objevit, 

a brzy žádost vaši s úroky 

vám splní, odpouštěje vám i těm, 

jež ponoukání vaše zavedlo. 

Hotspur. Král smýšlí šlechetně, a vímeť my, 

že ví kdy slibovat, kdy plnit slib. 

Můj otec s ujce mým a se mnou dal 

mu onu korunu, již nyní nosí. 

A když měl sotva šest a dvacet svých, 

chud světskou slávou, churav, nebožák, 

nezhlížen, vyobcován domů tíhna, 

můj otec na pomoří jej uvítal, 

a slyše jej, an bohem se dokládal, 

to s pláčem neviny a krotkou řečí, 

že přišel jen být vévodou z Lancastru, 

vyzískat statky své a dojit míru; 

můj otec, v dobrém srdci lítostiv, 

pomoc mu přisahal – a dodržel. 

Tu z lordův a baronův království 

Northumberlanda vidouc k němu stát, 

přicházel malý velký s úklonou, 

s ním se potkával v hradech, městech, vsích, 

naň čekal na mostech a v ulicích, 

přinášel dary, skládal přísahy; 

své děti dávali mu za panošky, 

v patách za ním ve zlatých houfech spěli. 

On tedy již, seznav svou slovutnost, 

o trochu vysmekne se nad přísahu, 

již složil otci mému v bídném stavu 

na holém pomoří u Ravenspurku. 

A již, hle! – osobí si opravovat 

některé výkazy a řády zemské, 

na říši, prý, přetěžce tlačící; 

na zneužití křiče, zdá se kvílet 

nad vlastí úpadem, a tváří tou, 

tím licoměrně spravedlivým čelem 

všech srdce lapil, po nichž vrhal síť. 

I pošel dále: hlavy srubat kázal 

všem milostníkům, vzdálený jež král 

ve správě na svém místě zanechal, 

když osobně do irské války táhnul. 

Blunt. To poslouchat jsem nepřišel. 

Hotspur.   

 

 

 

 

 

 

Pak k věci. 

Nedlouho potom zbavil krále vlády, 

a brzy na to také života, 

a sledem činův těch vzal celou zemi. 

Co hůř, dopustil, by strýc jeho March 

(jenž, ač by každý ve svém právu stál, 

jest jeho král) byl v Walessku zadržen, 

tam leže, bez výplaty, propadlý. 

Mne potupil v mých šťastných vítězstvích 

a vyzvídáním nastrojil mně léčku, 

vyklel mi ujce z hlasu v radě své, 

propustil otce hněviv od dvora. 

Slib na slib zrušil, spáchal křivd a křivd; 

a na konec nás dohnal, vyhledat 

ten spolek jistoty své, nadto pak 

prohlížet jeho právo, jenž se nám 

na dlouhé nezdá dostačit trvání. 

Blunt. Mám vrátit králi tuto odpověď? 

Hotspur. Ne tak, sir Waltře, vejdem v poradu. 

Ku králi jděte, tam ať v zástavu 

se nám dá někdo za svobodný návrat; 

a zítra časně ráno předloží 

můj strýc mu naše návrhy; s tím: s bohem! 

Blunt. Přál bych, abyste milost zvolili. 

Hotspur. Možná, že vyvolíme. 

Blunt.  

 

 

 

 

 

 

Dejž to bůh. 

 

Odejdou. 

 

Výjev čtvrtý. 

York. Komnata v domě arcibiskupově. 

Vchází Arcibiskup Yorský a Sir Michael. 

Arcibiskup. Pospěšte, sir Michale! ten spečetěný 

list doneste spěchem operutěným 

lord-maršálku, ten mému strýci Scroopu, 

a ostatní všem, jimžto svědčí nápis. 

Kdybyste znal, jak na nich záležíno, 

vy byste chvátal. 

Michael.   

 

 

Oč že, mylorde, 

jich obsah uhodnul jsem. 

Arcibiskup.   

 

 

 

Možná dost. 

Den zítřejší, sir Michale, jest den, 

na němž se musí deseti tisícův 

los rozhodnout, neboť u Shrewsbury, 

jak na srozumněnou mi věrně dáno, 

král s mocným, rychle nasbíraným vojskem 

se potkne s Hynkem Percym, i mám strach, 

sir Michale, jak pro Northumberlanda, 

jenž v první smlouvě počten nyní stůně, 

tak pro nepřítomnost Glendowrovu, 

jenž od nich také vpočtený byv úd, 

teď nepřichází, lekán věštbami – 

má strach, že síla Percy’ho je slabší, 

než by se směla v zápas s králem pouštět. 

Michael. Ó milý pane, nač se bát? tamť Douglas 

a Mortimer. 

Arcibiskup. Ne, Mortimra tam není. 

Michael. Však tam jest Mordake, Vernon, Hynek Percy. 

A je tam mylord z Worcestru, a houf 

vojínův statných, bodrých šlechticův. 

Arcibiskup. Toť ovšem pravda; avšak z celé země 

král na se přibral rekův silný sbor. 

Jest tam princ z Walesu, lord Jan z Lancastru, 

ctihodný Westmoreland, bojovný Blunt, 

a mnozí jiní ctění zápasníci, 

jak slovutní, tak v zbrani cvičení. 

Michael. Nemějte pochyby, že dobrý odpor 

tam naleznou. 

Arcibiskup. Míň nedoufám, však prospěšno se bát. 

A k odvrácení zlého spějte již. 

Neb podlehne-li Percy, dřív než král 

svou moc propustí, smyslí zajít k nám, 

neb slyšelť on o našem spolčení. 

A jest jen obezřetno, naň se chystat. 

A protož spěště! Jiným přátelům 

mám ještě psát; s bohem, sir Michale! 

 

Odejdou různými stranami. 

 

Jednání páté. 

Výjev první. 

Králův tábor blíže Shrewsbury. 

Vcházejí Král Jindřich, Princ Jindřich, Princ Jan z 

Lancastru, Sir Walter Blunt a Sir John Falstaff. 

Král Jindřich. Jak krvavě tam slunce na horu 

nad lesnatou vychází; bledě den 

se dívá na chorobu jeho. 

Princ Jindřich.   

 

 

Jižní vítr 

jest hlasnou troubou jeho záměrův, 

a temným svistem svojím v lupení 

bouři a den burácný předpovídá. 

Král Jindřich. Nech zbudí soustrast v tom, jenž prohraje; 

Neb vítězi nic nemůž rmutno být. 

 

Troubení. Vcházejí Worcester a Vernon. 

Jakž teď, mylorde z Worcestru? zlá to věc, 

že na ten spůsob zas se potkáváme, 

---