William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859) 20
zapomněl nějak vaše zásluhy,
jež vyznává být mnohonásobnými,
ty stížnosti vám velí objevit,
a brzy žádost vaši s úroky
vám splní, odpouštěje vám i těm,
jež ponoukání vaše zavedlo.
Hotspur. Král smýšlí šlechetně, a vímeť my,
že ví kdy slibovat, kdy plnit slib.
Můj otec s ujce mým a se mnou dal
mu onu korunu, již nyní nosí.
A když měl sotva šest a dvacet svých,
chud světskou slávou, churav, nebožák,
nezhlížen, vyobcován domů tíhna,
můj otec na pomoří jej uvítal,
a slyše jej, an bohem se dokládal,
to s pláčem neviny a krotkou řečí,
že přišel jen být vévodou z Lancastru,
vyzískat statky své a dojit míru;
můj otec, v dobrém srdci lítostiv,
pomoc mu přisahal – a dodržel.
Tu z lordův a baronův království
Northumberlanda vidouc k němu stát,
přicházel malý velký s úklonou,
s ním se potkával v hradech, městech, vsích,
naň čekal na mostech a v ulicích,
přinášel dary, skládal přísahy;
své děti dávali mu za panošky,
v patách za ním ve zlatých houfech spěli.
On tedy již, seznav svou slovutnost,
o trochu vysmekne se nad přísahu,
již složil otci mému v bídném stavu
na holém pomoří u Ravenspurku.
A již, hle! – osobí si opravovat
některé výkazy a řády zemské,
na říši, prý, přetěžce tlačící;
na zneužití křiče, zdá se kvílet
nad vlastí úpadem, a tváří tou,
tím licoměrně spravedlivým čelem
všech srdce lapil, po nichž vrhal síť.
I pošel dále: hlavy srubat kázal
všem milostníkům, vzdálený jež král
ve správě na svém místě zanechal,
když osobně do irské války táhnul.
Blunt. To poslouchat jsem nepřišel.
Hotspur.
Pak k věci.
Nedlouho potom zbavil krále vlády,
a brzy na to také života,
a sledem činův těch vzal celou zemi.
Co hůř, dopustil, by strýc jeho March
(jenž, ač by každý ve svém právu stál,
jest jeho král) byl v Walessku zadržen,
tam leže, bez výplaty, propadlý.
Mne potupil v mých šťastných vítězstvích
a vyzvídáním nastrojil mně léčku,
vyklel mi ujce z hlasu v radě své,
propustil otce hněviv od dvora.
Slib na slib zrušil, spáchal křivd a křivd;
a na konec nás dohnal, vyhledat
ten spolek jistoty své, nadto pak
prohlížet jeho právo, jenž se nám
na dlouhé nezdá dostačit trvání.
Blunt. Mám vrátit králi tuto odpověď?
Hotspur. Ne tak, sir Waltře, vejdem v poradu.
Ku králi jděte, tam ať v zástavu
se nám dá někdo za svobodný návrat;
a zítra časně ráno předloží
můj strýc mu naše návrhy; s tím: s bohem!
Blunt. Přál bych, abyste milost zvolili.
Hotspur. Možná, že vyvolíme.
Blunt.
Dejž to bůh.
Odejdou.
Výjev čtvrtý.
York. Komnata v domě arcibiskupově.
Vchází Arcibiskup Yorský a Sir Michael.
Arcibiskup. Pospěšte, sir Michale! ten spečetěný
list doneste spěchem operutěným
lord-maršálku, ten mému strýci Scroopu,
a ostatní všem, jimžto svědčí nápis.
Kdybyste znal, jak na nich záležíno,
vy byste chvátal.
Michael.
Oč že, mylorde,
jich obsah uhodnul jsem.
Arcibiskup.
Možná dost.
Den zítřejší, sir Michale, jest den,
na němž se musí deseti tisícův
los rozhodnout, neboť u Shrewsbury,
jak na srozumněnou mi věrně dáno,
král s mocným, rychle nasbíraným vojskem
se potkne s Hynkem Percym, i mám strach,
sir Michale, jak pro Northumberlanda,
jenž v první smlouvě počten nyní stůně,
tak pro nepřítomnost Glendowrovu,
jenž od nich také vpočtený byv úd,
teď nepřichází, lekán věštbami –
má strach, že síla Percy’ho je slabší,
než by se směla v zápas s králem pouštět.
Michael. Ó milý pane, nač se bát? tamť Douglas
a Mortimer.
Arcibiskup. Ne, Mortimra tam není.
Michael. Však tam jest Mordake, Vernon, Hynek Percy.
A je tam mylord z Worcestru, a houf
vojínův statných, bodrých šlechticův.
Arcibiskup. Toť ovšem pravda; avšak z celé země
král na se přibral rekův silný sbor.
Jest tam princ z Walesu, lord Jan z Lancastru,
ctihodný Westmoreland, bojovný Blunt,
a mnozí jiní ctění zápasníci,
jak slovutní, tak v zbrani cvičení.
Michael. Nemějte pochyby, že dobrý odpor
tam naleznou.
Arcibiskup. Míň nedoufám, však prospěšno se bát.
A k odvrácení zlého spějte již.
Neb podlehne-li Percy, dřív než král
svou moc propustí, smyslí zajít k nám,
neb slyšelť on o našem spolčení.
A jest jen obezřetno, naň se chystat.
A protož spěště! Jiným přátelům
mám ještě psát; s bohem, sir Michale!
Odejdou různými stranami.
Jednání páté.
Výjev první.
Králův tábor blíže Shrewsbury.
Vcházejí Král Jindřich, Princ Jindřich, Princ Jan z
Lancastru, Sir Walter Blunt a Sir John Falstaff.
Král Jindřich. Jak krvavě tam slunce na horu
nad lesnatou vychází; bledě den
se dívá na chorobu jeho.
Princ Jindřich.
Jižní vítr
jest hlasnou troubou jeho záměrův,
a temným svistem svojím v lupení
bouři a den burácný předpovídá.
Král Jindřich. Nech zbudí soustrast v tom, jenž prohraje;
Neb vítězi nic nemůž rmutno být.
Troubení. Vcházejí Worcester a Vernon.
Jakž teď, mylorde z Worcestru? zlá to věc,
že na ten spůsob zas se potkáváme,