Microsoft Word Celakovsky 1 doc

William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859)  18 

Pod jakým přicházejí vůdcovstvím? 

Posel. List jeho, ne já, nese jeho vůli. 

Worcester. Prosím tě, pověz, leží v posteli? 

Posel. Když jsem odjížděl, ležel na den pátý, 

a právě, pane, před mým výjezdem 

oň pečovali velmi lékaři. 

Worcester. Kéž by se dříve čas byl pozdravil, 

než on byl chorobností navštíven. 

Jak teď, víc nikdy nebyl zdravím platen. 

Hotspur. Teď churaví, teď chřadne! tato nemoc 

nerv všeho podniknutí otráví; 

až v tábor náš sem vane nákaza. 

Tu píše mi, že vnitřní nemoc – 

a že prý obesláním nebylo 

lze sehnati tak brzy přátely; 

aniž pak mu se rádno zdálo být, 

tak nebezpečný a tak vážný úkol, 

krom sobě, svěřit duši vzdálené. 

Však přes to předc nás směle napomíná, 

abychme s naším skrovným spolčením 

jak příznivo nám štěstí, zkoušeli. 

Neb teď, tak píše, nevhod umdlévání, 

poněvadž král o všem co obmýšlíme 

má jistou zvěst. – Co tomu říkáte? 

Worcester. Že nemoc ta jest pro nás ochromení. 

Hotspur. Povážná rána, utnutý nám úd. 

A v skutku, předc tak není; horší zdá se 

nám jeho nepřítomnost nežli jest. 

I zdali bychom dobře jednali, 

vsadíce ouhrn všech prostředkův svých 

na jeden vrh, své celé bohatství 

na sklon pochybný jedné hodiny? 

Zajisté ne, neb v tom viděli bychom 

již celou hloub a šířku naděje, 

skutečné hráze, mezník nejzazší 

všech našich zdaření. 

Douglas.   

 

 

 

Ba, viděli; 

an nyní sladká schovanost nám zbývá. 

Myť nyní směle můžem utrácet 

v naději toho, co zas přijmeme. 

V tom žije nám útěcha úkrytu. 

Hotspur. Shledání doba, domov útočistný, 

kdyby sám ďábel a zlý osud mračně 

pohlédli v našich věcí prvenství. 

Worcester. A předc bych přál, by otec váš byl zde. 

Našeho podniknutí slabá stránka 

se s dělením nesnáší. Myslit budou, 

kdež nevědí, proč k nám se nepřidal, 

že věhlas, věrnost k vládě, pouhá nechuť 

ku krokům našim hraběte odvádí. 

A pomněte, jak bázeň taková 

můž ohromiti druhy nesmělé 

a zplodit pochybnosti v naší věci. 

Neb víte dobře, nám z odbojné strany 

přísného rozbírání jest se stříci, 

a každý průzor zacpat, každý spár, 

jímž oko skumné postřehnout nás může. 

To nebytí zde otce vašeho 

odkrývá oponu, za nížto hledí 

na nevědomce strach, o němž dřív nikdo 

si nezasnil. 

Hotspur.   

Vy jistě přeháníte. 

Spíš nám tím vzejde, myslím, prospěch ten, 

že získá lesk a vyšší domnění 

a větší smělost velký záměr náš, 

než kdyby hrabě s námi byl; neb lidé 

se musí domýšlet, že jsme-li s to 

bez jeho přispění se s královstvím 

dát v zápasy, tím spíše budem mocni, 

s pomocí jeho líc na rub je zvrátit. 

Vše ještě dobře; cel jest každý úd. 

Douglas. Jak srdce ráčí; v Skotsku nemluví 

se o slovu, jež bázeň znamená. 

Vchází Sir Richard Vernon. 

Hotspur. Můj strýčku Vernone, pozdrav tě bůh. 

Vernon. Dejž bůh, ať zvěst má hodna pozdravení. 

Hrabě Westmoreland s sedmi tisíci 

v tu stranu postupuje, s ním princ Jan. 

Hotspur. Ký strach! Co více? 

Vernon.   

 

 

 

 

 

Dál jsem vyzvěděl, 

že osobně sám král se vypravil, 

neb sem se míní kvapně obrátit, 

s přesilnou a přemocnou výpravou. 

Hotspur. On též mi vítej! Kde jest jeho syn, 

ten bystronohý třeštil, Walesský princ

50)

, 

a jeho druhové, již odstrčivše 

svět stranou, nechají ho právě jít 

jak sám jde? 

Vernon.   

 

Všickni ostře ve zbrani; 

o pérách jak ostříži v rozletu, 

napýření, jak orli z koupele, 

jak obrazy

51)

 se lesknouc ve zlatě, 

a bodré mysli jako měsíc máj, 

a nadherní jak slunce v středoletí. 

Čilí co skotačivá kůzlata, 

jak junci svěžestní. I viděl jsem, 

jak mladý Jindřich, přílbu na hlavě, 

i stehna v odění a v zbroji pyšné, 

co péronohý Merkur vymrštiv se 

od země, vhoupnul se tak lehce v sedlo, 

jakoby anděl s oblak nížil let, 

chtě vládnout bujným Pegasem ve větru, 

a svět okouzlit švarným jízdectvím. 

Hotspur. Nic dál, nic dál; hůře než slunce v březnu, 

ta chvála živí zimnici. Nech přijdou: 

přijdouť jak žertvy ve své okrase 

a žárooké panně parné bitvy 

je v horké krvi v oběť přinesem. 

Mars železný zasedne na svůj oltář, 

zakrven po uši. Mne oheň tráví, 

an slyším, že tak blízek hojný plen, 

a předce není náš. Koně mi dejte, 

jenž by mne nesl, jako hromostřel 

naprotiv prsům prince Walesského. 

Máť Hynek Hynka, oř pak oře v těsné 

tak dlouho půtce třít, až jeden klesne. 

Ó kéž tu jest Glendower. 

Vernon.   

 

 

 

 

Nová zpráva: 

ve Worcestru, jeda skrz, jsem doslechnul, 

že do dvou týdnův nemůž sebrat pole. 

Douglas. Toť ještě zpráva nejhorší, již slyším. 

Worcester. Ba na mou věru, mrazivý má zvuk. 

Hotspur. Jak mnoho asi čítá králův sbor? 

Vernon. Na třidcet tisíc. 

Hotspur.   

 

 

 

Buď si čtyřidcet. 

Můj otec a Glendower byl pozdržen; 

však naše moc nám získá bitvy den. 

Teď rychle na prohlídky vyjděme; 

den soudu blízek, šťastně umřeme. 

Douglas. Nic o smrti; pryč na rok s trnutím 

buď před smrtí neb smrti dotknutím. 

 

Výjev druhý. 

Královská silnice blíže Coventry. 

Vcházejí Falstaff a Bardolf. 

Falstaff. Bardolfe, ubírej se napřed do Coventry, a dej mi 

naplnit láhvici sektem. Naši vojáci potáhnou městem; na 

noc dorazíme do Sutton-Colfieldu. 

---