Microsoft Word Celakovsky 1 doc

William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859)  19 

Bardolf. Ráčíte mi dát peníze, setníku? 

Falstaff. Dej ze svého, dej ze svého. 

Bardolf. Ta láhvice dělá tolar. 

Falstaff. Nu dělá-li tolar, vezmi ho za svou práci, a třeba dělala 

dvadcet, vezmi si všecky, za dobré ražení stojím. Přikaž 

mému zástupníku Petovi, aby na mne čekal konec města. 

Bardolf. Stane se, setníku, buďte zdráv! 

 

Odejde. 

Falstaff. Nestydím-li se za své vojáky, tedy ať jsem naložená 

kambala. Královského rozkazu k vybírání vojska jsem 

proklatě zneužil. Na místě sto a padesáti mužův sebral jsem 

tři sta a několik liber šterlinků. Odvádím si samé dobré 

hospodáře, synky statkářův, činím dotaz po zaslíbených 

mládencích, kteří byli dvakráte v kostele na ohláškách; po 

takových choulostných peciválcích, kteří by tak rádi čerta 

slyšeli jako buben, po takových, kteří se bojí vybuchnutí z 

ručnice hůře nežli nastřelená drůbež aneb raněná divoká 

kachna. Odváděl jsem si samé takové vařbuchty, se srdíčky 

v těle o nic většími než špendličí hlavičky, a ti se mi ze 

služby vyplatili, a teď můj celý pluk záleží ze samých 

praporečníkův, z kaprálův, zástupníkův, třídníkův, bídákův 

tak otrhaných jako Lazar na malovaném plátně, jemuž sytí 

psové rány lízají; jsou to lidé, jací nebyli nikdy vojáky, 

samí ze služby vyhnaní daremní sloužící, mladší synové 

mladších bratrův, uteklí čepníkové a schudlí pacholci od 

koní, zlé vředy pokojné země a dlouhého míru, desetkrát 

ostudněji otrhaní, nežli stará, rozedraná korouhev. A takové 

chlapy teď mám, abych jimi nahradil místa oněch, kteří se z 

povinnosti vyplatili, až by si mohl člověk pomyslit, že mám 

sto a padesát oškubaných marnotratníkův, před chvilkou 

přišlých od hlídání sviní a od jedění mláta a pomyjí. Nějaký 

kuliferda potkal mne tuhle cestou a pravil mi, že jsem 

všecky šibenice v zemi vydrancoval a mrtvá těla na vojnu 

sebral. Lidské oko neuzřelo podobných hastrošův. 

Nepotáhnu já s nimi skrze Coventry, tolik je patrno; – a jak 

se ti taškáři ještě na pochodu široko rozkračují, jakoby na 

nohách pouta měli, neboť jsem skutečně větší hrstku jich 

dostal z káznice. V celé mé setnině stává toliko půl druhé 

košile, a ta půlka – jsou to dva ubrousky, v půli sešité a 

přehozené přes ramena, jako hlasatelský kabát bez rukávův, 

a ta druhá košile, ta celá, abych se přiznal, je ukradena buď 

hospodskému u sv. Albana, aneb krčmáři z Daventry s 

brunatým nosem. Ale to nic nedělá, prádla najdou dost na 

každém plotu. 

Vcházejí Princ Jindřich a Westmoreland. 

Princ Jindřich. Jak se máš, vypáslý Jeníku? jak se máš 

bachore? 

Falstaff. I hle, Jindro! jak se vede, třeštílku? Co u kata děláš ve 

Warwickshiru? Prosím tě za odpuštění, můj ctěný lorde z 

Westmorelandu, myslil jsem, že byste Vašnosti byl už ve 

Shrewsbury. 

Westmoreland. Opravdu, sir Johne, jest nejvyšší čas, abych 

tam byl, a vy též; ale moje sbory jsou již tam. Král, tolik 

vám říci mohu, toužebně po nás všechněch vyhlídá; 

musíme celou noc být na pochodu. 

Falstaff. Aba! o mne nemějte starost; já jsem tak bedliv jako 

kočka, je-li kde mlíko k smlsání. 

Princ Jindřich. Ano, to ty’s bedliv, je-li kde mlíko k smlsání; 

neboť tvé zlodějství už z tebe učinilo samé máslo. Ale 

pověz mi, Jeníku, čí pak jsou ti hoši, co jdou za námi? 

Falstaff. Moji, Jindřichu, moji. 

Princ Jindřich. Co živ neviděl jsem tak vychudlých ubožáků. 

Falstaff. Aba, aba! k zabodání dost dobří! strava pro kulky, 

strava pro kulky. Ti budou plnit jámy tak dobře jako jiní 

lepší! inu, brachu, smrtelní lidé, smrtelní lidé. 

Westmoreland. Ale předce, sir Johne, zdají se mi přepříliš 

chudí a nazí, tuze zžebračilí. 

Falstaff. Věru, odkud svou chudobu mají, nevím, a co se jejich 

nahoty dotýče, u mne se jí jistě nenaučili. 

Princ Jindřich. Zajisté ne, za to stojím; leda by se na tři 

prsty tlouštky na žebrách nazývalo nahotou. Avšak brachu, 

pospěš si! Percy už jest na bojišti! 

Falstaff. Co? je král rozložen táborem? 

Westmoreland. Tak jest, sir Johne, mám strach, že příliš 

dlouho prodléváme. 

Falstaff. Ano, 

poslední do bitvy a první na oběd 

jde špatný bojovník a lačný dobrojed. 

 

Odejdou. 

 

Výjev třetí. 

Ležení povstalcův blíže Shrewsbury. 

Vcházejí Hotspur, Worcester, Douglas a Vernon. 

Hotspur. Dnes večer na ně uhoďme. 

Worcester.   

 

 

 

 

 

 

To nelze. 

Douglas. Pak jemu přednost dáte. 

Vernon.   

 

 

 

 

 

 

Nikoliv. 

Hotspur. Nač tato řeč? Zdaž nečeká král pomoc? 

Vernon. My též. 

Hotspur.   

 

On jistou, my však pochybnou. 

Worcester. Měj rozum, strýče, nehni se tu noc. 

Vernon. To, pane, nečiňte. 

Douglas.   

 

 

 

 

Ó špatná rado! 

Vy dáváte ji z bázně, z mdlého srdce. 

Vernon. Stav hanu, Douglase! na život můj 

(a smím to stvrditi svým životem), 

kdy čest pokáže dobře rozumná, 

tak málo s bázní mdlou se uradím, 

jak, pane, vy neb který živý Skot. 

Nechať se zítra v bitvě ukáže, 

kdo z nás se bojí. 

Douglas.   

 

 

Aneb ještě dnes. 

Vernon. Třebas. 

Hotspur.   

 

Dnes večer, pravím. 

Vernon.   

 

 

 

 

 

 

 

Dobře, dobře! 

To nesmí být. Divím se tomu velmi, 

že vy, tak velikými jsouce vůdci, 

nepředvídáte, jaké překážky 

náš účel mohou zpětit. Ještě jízda 

od strýce mého Vernona tu není; 

vašeho ujce Worcestra dnes jen přišla; 

a těch teď zmužilost a bujnost spí, 

jich srdnatost ochabla ostrou jízdou, 

žeť není žádný sebe z půle půl. 

Hotspur. Tak též se vede koním nepřítele, 

po cestě umdleným a schváceným. 

Však našich spočinula lepší část. 

Worcester. Voj královský náš počet převyšuje. 

Pro bůh, než přijdou všickni, postůj strýče. 

 

Trouba oznamuje mezimluvu. 

Vchází Sir Walter Blunt. 

Blunt. Přináším milostivý návrh králův, 

pakli mně poskytnete sluch a poctu. 

Hotspur. Sir Waltře Blunte, vítejte! Dej bůh, 

abyste s námi smýšlel zárovno. 

Z nás mnozí si vás váží, závidíce 

vám proto slovútnost a zásluhy, 

že nestojíte v našem táboře, 

než jako nepřítel tu proti nám. 

Blunt. A uchraň bůh, bych měl kdy jinde stát, 

dokud vy, mimo meze zákona 

stojíte proti hlavě pomazané. 

Než k mému úkolu. Král posýlá, 

by seznal tvářnost vašich stížností, 

a pročto z prsou občanského míru 

tak drzou vybouzíte válečnost, 

zem jeho věrnou opovážlivé 

učíce krutosti. Jestliže král 

---