Microsoft Word Celakovsky 1 doc

William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859)  23 

Hotspur. Ó Douglase, bys takto u Holmedonu 

byl mečem stínal, nikdy nad Skotem 

nebyl bych zvítězil. 

Douglas.   

 

 

 

Vše skončeno, 

vše vyhráno; zde bezduch leží král. 

Hotspur. Kde? 

Douglas. Tuto. 

Hotspur. Ten, Douglase? Ó ne, známť jeho tvář, 

byl statečný to rytíř, zval se Blunt, 

byl klamem stejně oděn, jak sám král. 

Douglas. Jdi šašek s duší tvou, kamkoli jde; 

znak půjčený jsi draho zaplatil. 

Nač pak’s mi říkal, že jsi pravý král? 

Hotspur. Halíť se mnozí v sukni královu. 

Douglas. Nuž, na můj meč! všech jeho sukní zvraždím, 

kus po kuse mu šatstvo porubám, 

až krále potkám předc. 

Hotspur.   

 

 

 

 

Vzhůru, a dál, 

před chvilkou osud přízniv nám se zdál. 

 

Odejdou. 

Nový lomoz. Vchází Falstaff. 

Falstaff. Třeba jsem v Londýně kolikrát v hospodě za koule 

nezaplatil, tady se kulek předce bojím, neboť bych za 

jedinou musil řádně zaplatit

54)

; tady se řad nepíše jinak než 

na lebku. – Ouha! kdož pak jsi ty? Sir Walter Blunt: – tu 

máte svou čest: a v tom není žádné marnosti

55)

. Jsem tak 

rozpálen jako roztopené olovo, a k tomu zrovna tak těžký. 

Pánbůh mé tělo olova chraň. Nemám zapotřebí ještě větší 

tíže, nežli jsou moje útroby. – Ty své oškubané otrapy jsem 

postavil, kde jim jest na věky opepřeno; jenom tří z mých 

sto a padesáti zůstali na živu, a ti se hodí za městské brány, 

aby tam do smrti žebrali. Ale, kdož tu přichází? 

Vchází Princ Jindřich. 

Princ Jindřich. Co? ty zde na zahálce? Půjč mi meč! 

Ztuhlý a křehlý mnohý rytíř leh’ 

pod jásavých nepřátel podkovami, 

jenž v smrti nebyl pomstěn. Prosím tě, 

zapůjč mi ten tvůj meč. 

Falstaff. Ach Jindro, prosím tě, nech mne jen chvilku se 

vyhekat. Turek Řehoř

56)

 nikdy takých činův ve zbrani 

nevykonal, jako jsem já dnes vykonal. Percymu jsem dal na 

pamětnou, ten je v jistotě. 

Princ Jindřich. Ba arci, a živ, aby tě usmrtil. 

Půjč mi svůj meč, prosím tě. 

Falstaff. To nejde, bůh mi svědek, Jindřichu! Je-li Percy na 

živu, tedy meč můj neobdržíš. Ale vezmi, chceš-li, moji 

bambitku. 

Princ Jindřich. Dej mi ji. Což vězí v tom pouzdře? 

Falstaff. Ovšem, Jindro, máme horký den, věru horký den; 

vidíš, tímto přemůžeš všecky buřičské sektáře v království. 

 

Princ vytáhne láhvici sektu. 

Princ Jindřich. Ký čert! Jest čas na žert a šašky teď? 

 

Dohodě mu láhev odejde. 

Falstaff (volaje za ním). Dobře, však není-li Percy ještě mrtev, 

já z něho drobet krve natočím. 

 

Vytáhna zátku napije se. 

– Přijde-li mi on v cestu, pánu bohu poručeno; půjdu-li já 

jemu schválně v cestu, když on to neučiní, ať mne naseká 

do karbonádkův. Netoužím já tuze po takové vyšklebené 

cti, jakou sir Walter má. Život mi dejte! Budu-li jej moci 

zachránit, dobře; nebudu-li, přijde mi čest nepředvídaně a 

potom bude arci po všem. 

 

Odejde. 

 

Výjev čtvrtý. 

Jiná strana bojiště. 

Ryk válečný. Náběhy. Král Jindřich, Princ Jindřich, Princ 

Jan a Westmoreland. 

Král Jindřich. Prosím tě Hynku, 

jdi ustraň se, tyť velmi krvácíš

57)

. 

Lorde Jene z Lancastru, vy jděte s ním. 

Princ Jan. Ne tak, můj otče, ač bych sám krvácel. 

Princ Jindřich. Ó navraťte se; žádám Vašnost za to, 

než zděsí vaše věrné ústup váš. 

Král Jindřich. Tak učiním. Mylorde Westmorelande, 

doveďte vy jej v jeho stan. 

Westmoreland. Můj princi, povedu vás ve váš stan. 

Princ Jindřich. Mne vésti, pane? toho netřeba. 

Chraň bůh, by zahnat měl tak mělký šrám 

kdy prince z Walesu z pole, jako to, 

kde leží šlechta v krvi pošlapána, 

a zbojníkův zbraň jásá v vraždění. 

Princ Jan. My dlouho odpočíváme. Již pojďte, 

bratranče Westmorelande, v onu dráhu 

nás volá povinnost: pro boha, pojďte. 

 

Odejdou Princ Jan a Westmoreland. 

Princ Jindřich. Tys Lancastře mne klamal, při sám Bůh; 

tak statnou mysl nehledal jsem v tobě. 

Dřív jsem tě miloval co bratra, Jene, 

teď ale jak svou duši tebe ctím. 

Král Jindřich. Viděl jsem, an se s Percym dlouho bil 

s jařejší neustupností, než jsem se 

do mladistvého nadál bojovníka. 

Princ Jindřich. Ó, tento hoch nám všem dodává ohně. 

 

Odejde. 

Hluk. Vchází Douglas. 

Douglas. Zas jiný král; rostouť jak hydře hlavy. 

Věz, já jsem Douglas, hrozný všechněm těm, 

kdož nosí tyto barvy. Kdož jsi ty, 

jenž sobě na osobu krále hraješ? 

Král Jindřich. Král sám, jenž truchlí v srdci, Douglase, 

že’s potkal tolik z jeho stínův jen, 

však krále nedopad’; dvé synův mám, 

již Percyho a tebe hledají. 

Než vida, že’s tak šťastně na mne vběhl, 

chci s tebou zápolit; a takž se braň! 

Douglas. Bojím se, že jsi jenom nový přelud, 

a předc jak král si věru počínáš. 

Můj však jsi jistě, ať jsi kdokoliv, 

a tak tě získám. 

 

Oni bojují; kdyžto jest Král v nebezpečí, Princ Jindřich 

přichází mu na pomoc. 

Princ Jindřich. Pozdvihni hlavy, Skote ohavný, sic 

jí nepozdvihneš více. Duchové 

Shirleye, Stafforda a Blunta jsou v mé zbrani. 

To Walesský princ ti hrozí, jenžto slib, 

leč by jej splatit mínil, nečinívá. 

 

Boj. Douglas prchne. 

Zveselte se, můj otče! Kterak jest vám? 

Sir Nikolaj Gawsey poslal o posilu, 

a taktéž Clifton. Hned chci k Cliftonu. 

Král Jindřich. Stůj, a chvilku si oddechni! 

Tys na nov zhaslou důvěru mou získal, 

an’s ukázal, že ještě drobet dbáš 

o život otcův, jejž’s tak krásně hájil. 

Princ Jindřich. Ó nebesa! příliš mně křivdili, 

již řekli vám, že o smrt vaši dbám. 

By tak bylo, tuť bych byl Douglasově 

dotěrné ruce dopřál vznik nad vámi, 

jež by vám byla dříve konec zděla, 

než všeho světa nápoj otravný; 

a uspořila synu mrzký čin. 

Král Jindřich. Ty pospěš ke Cliftonu, já půjdu za sir 

Nikolajem Gawseyem. 

 

Odejde. 

Vchází Hotspur. 

Hotspur. Nemýlím-li se, jsi ty Hynek Monmouth. 

Princ Jindřich. Ty mluvíš, jak bych jméno skrývat chtěl. 

---