Microsoft Word Celakovsky 1 doc

William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859)  22 

 

Odejde. 

 

Výjev druhý. 

Ležení povstalcův. 

Vcházejí Worcester a Vernon. 

Worcester. Ne, zvědět nesmí bratrovec, sir Richarde, 

dobrotivé podání královo. 

Vernon. Nejlíp, když o něm zví. 

Worcester.   

 

 

 

 

Pak veta po nás. 

Nedá se myslit, nemůže to být, 

by král nám zdržel lásky přislíbení. 

Onť, vždy nám nedůvěřiv, čas vyhlídne, 

by v jiných chybách tento překon ztrestal. 

Podezřivost přibéře na sta ok, 

neb zrádci věřívá se jen co lišce, 

jež sebe krotší, sebe chovanější, 

svých předkův lestnost zcela nesvlekne. 

A hleďme smutně, hleďme vesele, 

vždy výklad ve zlé pohled náš obrátí, 

i budem růsti jen jak voli v stájích, 

čím lépe krmení, tím smrti bližší. 

Bratrovcův poklések se zapomene, 

an mladosť jej a prchlosť omluví 

a výhradnosti jméno přijaté: 

trhlý to Hotspur, jímžto vrtoch vládne. 

Vše jeho vina sjede na mou hlavu 

a otce jeho; myť ho strhli s sebou, 

a že byl přijal od nás nakažení, 

my, všeho pramen, za vše odtrpíme. 

I nezvěď tudíž Hynek, milý strýče, 

nikterak nabídnutí královo. 

Vernon. Vyřiďte co vám libo; dosvědčím to. 

Tu přichází váš strýček. 

Vcházejí Hotspur a Douglas; opodál důstojníci a vojáci. 

Hotspur. A hle! můj ujec zpátky! Vydejte již 

mylorda Westmorelanda

53)

. Ujče mluv, 

co nového? 

Worcester. Ihned nyní vás král nabídne k bitvě. 

Douglas. Vyzvěte jej po lordu Westmorelandu. 

Hotspur. Lorde Douglase, jděte vy a vyřiďte to. 

Douglas. To s lehkým věru srdcem vykonám. 

 

Odejde. 

Worcester. O milosti při králi ni památky. 

Hotspur. Žebral jste o ni snad? Bůh uchovejž! 

Worcester. Já spomněl s úctou naše stížnosti 

a jeho věrolomnosť, kteréž on 

tím mínil napravit, že přísahu 

svou křivou křivě zase odpřísáh’. 

Nás znova zrádci, buřiči, ta jména 

prý hrdým mečem na nás zbičuje. 

Vrací se Douglas. 

Douglas. V zbraň, bojovníci, v zbraň, neb statné herež 

jsem v hrdlo mrštil králi Jindřichu, 

a zástavčí náš Westmoreland byl poslem; 

což musí na nás rychle přihnat jej. 

Worcester. Králevic Walesský, předstoupiv před krále, 

vás, strýče, vybíd’ v obapolný boj. 

Hotspur. Ó kéž ten svár leží na hlavách našich 

a nikdo víc dnes neskrátí si dech, 

krom mne a Hynka Monmoutha. Rci, rci! 

jak zněl ten návrh? Zdál se pohrdlivý? 

Vernon. Ne, na mou čest: co živ jsem neslyšel 

vyzvání šetrněji vzkazovat, 

leda by bratr bratra vybízel 

k dvornému cvičení a zbranné zkoušce. 

On v mužnosti vám vzdával všecku čest, 

chval vašich množil ústy knížecími, 

jak letopis vám sčítal zásluhy, 

vždy lepším nad svou chválu čině vás, 

svou haně chválu, porovnánu s vámi; 

a což mu jako princi slušelo, 

sám sebe připomenul s uzarděním 

a plísnil mladost svoji lenivou 

tak lepotvárně, jak by dvojí duch 

mu k službě stál, to duch poučování 

a učení se v jednom dechnutí. 

Tím odmlčel se. Ale věz to svět, 

přečká-li šťastně závist toho dne, 

Anglicko nemělo tak sladké čáky, 

pro bujnost svou tak špatně seznané. 

Hotspur. Mám za to, strýče, že jsi zamilován 

do jeho kouskův; nepřišelť mi k sluchu 

kdy králevic tak zdivočelé zvůle. 

Nuž, buď si on jak buď, však před nocí 

jej obemknu ramenem bojovníka, 

až sklesne v zdvořilém tom objetí. 

V zbraň, rychle v zbraň. – Vojíni, druzi, bratří, 

líp rozvažujte, co vám konat jest, 

než já, jenž jazyka dar neobdržel, 

krev vaši znítit umím řečněním. 

Vystoupí Posel. 

Posel. Zde, jasný pane, pro vás psaní. 

Hotspur. Nemám teď kdy je číst. 

Ó pánové, jeť krátký žití čas, 

leč dlouhý byl by, prožit v krátké hanbě, 

byť na rafičce hodin život sedě 

již po docházce hodiny se skončil. 

Budem-li živi, budem, abychom 

ušlápli krále; pakli umřeme, 

ó krásná smrt! umírat s knížaty! 

Nám k spokojení služ, žeť pěkná zbraň, 

ač spravedliv-li účel, jenž ji chopil. 

Vystoupí Druhý posel. 

Posel. Hotov se, pane, král se kvapem blíží. 

Hotspur. Díka mu, že mne v řeči vytrhuje, 

neb v mluvení jsem pozadu; jen to: 

muž každý čiň seč jest, já ale tasím 

meč, jehož ocel v krvi nejlepší 

jsem hotov stopit, jež mi v cestu přijde 

dne toho hrozivého dobrodružstvím. 

Nuž! – Espérance! – Percy! Vzhůru, v boj! 

Nech zazní jasné války nástroje, 

a při té hudbě obejmem se všickni. 

Při nebesích a zemi, mnohý z nás 

k druhému loučení nezhlídne čas. 

 

Trouby zazní; obejmuvše se všickni odcházejí. 

 

Výjev třetí. 

Rovina blíže Shrewsbury. 

S obou stran útoky a bojování. Pohluk válečný. Pak vyběhnou 

Douglas a Blunt naproti sobě. 

Blunt. Jakéž tvé jméno, že mně stále v bitvě 

nadbíháš v cestu? Hledáš jakou čest 

na hlavě mé? 

Douglas.   

 

Věz, jméno mé jest Douglas, 

a pro tebe tolik bitvou honím, 

že mi jest řečeno, ty že jsi král. 

Blunt. Byla ti pravda řečena. 

Douglas.   

 

 

 

 

Lord Stafford 

dnes draho zplatil s tebou podobnost, 

neb místo tebe, králi Jindřichu! 

jej zhubil tento meč, i tebe zhubí, 

ač nepodáš-li se mi v zajetí. 

Blunt. Já nebyl zrozen k vzdání, hrdý Skote, 

i seznáš krále, kterýž Staffordovu 

smrt pomstí na tobě. 

 

Bojují; Blunt padne. 

Vchází Hotspur. 

---