Západočeská univerzita V Plzni Fakulta filozofická Bakalářská práce Plótínos a Jedno Petr Jež


 Antický Řím v době Plótínova života



Yüklə 0,67 Mb.
Pdf görüntüsü
səhifə2/14
tarix19.10.2018
ölçüsü0,67 Mb.
#75236
1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   14

 

2. Antický Řím v době Plótínova života  

Ve  3.  století  dochází  k úpadku  Římského  impéria.  Barbarské  kmeny  neustále 

ohrožovaly  jeho  hranice,  častá  válečná  tažení  vedla  k ekonomické  krizi  a  daňové  zatížení 

obyvatel  Římské  říše  spojené  s udělováním  občanství,  pak  k stoupající  chudobě  lidí,  kteří 

se museli  vypořádávat  s  utrpeními  spojenými právě  s válkami.

2

  I  přes  to  (a  možná  spíše 



i právě  proto)  je  obdobím,  jak  uvádí  Michael  Grant,  „mimořádných  intelektuálních 

a duchovních úspěchů.“

3

 Synkretický a eklektický charakter doby předchozí byl tak vystřídán 



„snahou  po  vyhraněnosti.“

4

  Řady  stoupenců  křesťanství,  i  přes  to,  že  jsou  často  ze  strany 



císařů  pronásledovány,  se  neustále  rozrůstají  a  hranice  mezi  církví  a  gnózí  se  vyostřují. 

Formují  se  podmínky  pro  vytvoření  pevné  církevní  hierarchizace  a  organizace.  Učení 

novoplatonismu vzniká jako „intelektuální a náboženská protiváha křesťanství.“

5

 



 

Absurdita a nejistota, se kterými zápasí člověk doby helénistické a vrcholného Říma, 

vede  k touze  po  víře  v jiný,  dokonalý  a  nadsmyslový  život.  Egon  Bondy  ve  své  Antické 

filosofii  píše  o  potřebě  nalézt  „ochranu,  a  to  láskyplnou  ochranu.“

6

  Filosofové  se  prve 



soustředili  na hledání  rozumného  ve  světě  nerozumném,  tedy  dle  Dušana  Machovce, 

„svobodu v době poroby, cit v bezcitném světě, klid v době otrockých vzpour a válek.“

7

 Nyní 


však  musí  reagovat  na  touhy  lidí  po  dosažení  objektivní  blaženosti.  Filosofie  je  tak 

ovlivňována  náboženstvím  a  náboženství  filosofií.  Náboženští  myslitelé  často  využívají 

nejvlivnějších  filosofických  učení  platonismu,  pythagoreismu  a  stoicismu,  jejichž 

přepracováním je ukazují v novém významu.

8

 Bohy polyteismu – přírodní mocnosti, nahradil 



Bůh monoteismu – osoba, otec.

9

 



 

Novoplatoniky jsou nazýváni žáci Ammonia Sakky, působícího v Alexandrii v letech 

210  –  250  n.  l.  Tento  filosof,  ačkoli  původem  z Východu,  měl  řecké  vzdělání,  zejména  pak 

                                                           

2

 GRANT, M. Dějiny Antického Říma, s. 335. 



3

 Tamt., s. 332. 

4

 KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou, s. 232.   



5

 Tamt.s. 232. 

6

 BONDY, E. Antická filosofie, s. 137.  S tímto faktem souvisí i neustálý rozvoj křesťanství, ve kterém je vztah 



k Bohu  konstituován  již  jako  vztah  k otci,  nikoli  pouze  jako  k řádu,  či  pánu.  Z tohoto  otcovského  vztahu 

vyplývá, že Bohu není člověk lhostejný, ale pečuje o něj. Filosofie tak byla „nucena“ k tomu, reagovat na tuto 

lidskou  „potřebu“  ochrany.  Například  ve  stoické  filosofii  tak  nacházíme  pečujícího  Boha,  se  kterým  je  každý 

člověk spojen skrze svoji duši a všichni lidé jsou si pak „před Bohem rovni ve své bezbrannosti.“ (Tam., s. 137) 

7

 MACHOVEC, D. Dějiny antické filosofie, s. 180. 



8

 KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou, s. 194. 

9

 VERNANT, J. P. Hestia a Hermés, s. 63. 




 

platónské. Z jeho životopisu ani z filosofie nám není mnoho známo. Jediné poznatky, jež se 



nám  dochovaly,  pochází  z díla  Plótínova  žáka  Porfyria,  a  tyto  informace  nejsou  vždy  zcela 

věrohodné.

10

  Podobně  jako  většina  platoniků  té  doby  i  Ammonius  věřil  ve  shodu  v učení 



Platóna  a  Aristotela,  a  je  dost  možné,  že  propojil  antickou  filosofii  spolu  s křesťanskou 

tradicí.


11

  Jak  píše  Zdeněk  Kratochvíl:  „Byl  to  možná  poslední  smířlivý  myslitel  stylu 

Filónova,  Plútarchova,  Núméniova  či  Klémentova.“

12

  Již  mezi  jeho  prvními  žáky  dochází 



k ostrému rozdělení na novoplatoniky křesťanské - Origenés - a nekřesťanské – Plótínos. 

 

Nekřesťanský  novoplatonismus  na  křesťanství  nahlíží  spíše  jako  na „lidovou  a 



zkaženou podobu platónské filosofie,“

13

 považuje ho za barbarské. Jejich „náboženství“ stojí 



čistě na základě platónské filosofie, a zároveň má tato „nová“ platónská filosofie otevřít nové 

možnosti  rozvoje  vědy.  „Je  to  nejucelenější  antický  pokus  o  výklad  světa,  ve  kterém  je 

svérázná  filosofie  společným  jmenovatelem  exaktní  vědy  a  mystiky.“

14

  Současně  jsou  však 



odkryty  i  meze  novoplatonského  myšlení,  které  spočívají  v podceňování  tělesnosti  a 

jednotlivého.  Tento  problém,  který  nedokáže  překonat  ani  křesťanství,  se však  stále  více 

prohlubuje.

15

  



Chtějí-li  křesťanští  myslitelé  obstát  proti  této  elitě  novoplatonských  vzdělanců, 

je třeba,  aby  sami  poznávali  jejich  filosofické  koncepce,  aby  se  sami  učili  řecké  a  římské 

filosofii. To je také jeden z důvodů, který vede k tomu, že později přebírají některé myšlenky 

novoplatonismu či antické filosofie.

16

 

                                                           



10

 KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou, s. 232. 

11

 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 232. 



12

 KRATOCHVÍL, Z. Filosofie mezi mýtem a vědou, s. 232. např. první zmiňovaný Filón Alexandrijský (cca 20 

př. n. l. – 45 n. l.) považoval řeckou filosofii za odvozenou od filosofie židovské. Odtud se také odvíjí jeho víra 

v dosažení harmonie mezi židovskou tradicí a filosofií. Filosofie je pak podle něj „poznávání Boha.“ (Tamt., s. 

206-207.) 

13

 Tamt.s. 233. 



14

 Tamt.s. 233. 

15

 Tamt.s. 233-234. 



16

 Tamt.s. 233. 




Yüklə 0,67 Mb.

Dostları ilə paylaş:
1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   14




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə