Západočeská univerzita V Plzni Fakulta filozofická Bakalářská práce Plótínos a Jedno Petr Jež
Yüklə 0,67 Mb. Pdf görüntüsü
|
11
potřebovat…“ 60
5.2. Vztah k náboženství
V Plótínových textech sepsaných Porfyriem je možné nalézt nejen názory na myšlenkové proudy tehdejší doby, ale také na některé náboženské směry. Plótínos se ke všemu nejen rád vyjadřoval, ale vznikající výpovědi o daných problémech, uznal-li je za vhodné, také zapracovával do své filosofie. Co se týče náboženství, byl toho názoru, že je to soukromá věc každého člověka zvlášť, že „jde o osamělé putování duše k Bohu“. 61 Tento
názor nastiňuje celé Plotínovo filosoficko-náboženské uvažování. Pro tuto samostatnost nejsou potřeba prakticky žádné vnější procedury (jako jsou nejrůznější obřady či rituály) a pokud, tak jen velice sporadicky. 62 Plótínos většinou přistupuje k jiným náboženským smýšlením s tolerancí, jedině vůči gnózi se ostře vyhraňuje – ze spisu Proti gnostikům je patrné, že k nim autor choval silné antipatie. 63 A to již z citátu uvedeného výše, tedy že gnostikové opovrhují smyslovým světem, tělem, které vnímají jen jako vězení duše. Plótínos jejich teorie vnímá jako velké ohrožení všeho, co sám preferuje a všeho, co sám učí. Pocit ohrožení pak cítí i u některých svých žáků, jež jsou právě gnosticismem zasaženi. Je to hlavně z důvodu protikladu hodnot uznávaných Plótínem, což jsou tradiční hodnoty ctnosti, vycházející převážně z Platóna a opírající se hlavně o rozum a morálku. To je u gnostiků v rozporu. Ti měli představu, že lze dosáhnout vytyčeného cíle, Boha, bez těchto ctností. Zajímavostí je, že se Plótínos nejprve snažil využít některé shodné prvky, které měla jeho filosofie s gnózí společné, ale později tuto možnost z důvodu nepřekonatelných rozdílů a nebezpečnosti pro jeho filosofickou koncepci zavrhl. 64 „…nikdy nepojednávali o ctnosti. Naprosto pominuli řeč o těchto věcech. Nehovoří ani o tom, co je to ctnost, ani kolik je ctností. Nikdy nerozebírají žádný z těch četných a krásných výkladů, které o těchto věcech zanechali staří. Nepojednávají ani o tom, z čeho ctnost pramení, ani o tom, jak se jí dosahuje, ani o tom, jak se duše léčí a jak se očišťuje. Neboť říkat: Hleď na Boha, není k ničemu, jestliže se zároveň nenaučíš, jak na něho máš hledět. Vždyť co mi brání, mohl by někdo říci, abych na
60 PLÓTÍNOS, Enn. II 9,18,1. In: HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 68. 61 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 239. 62 Tamt., s. 239. 63 Tamt., s. 240. 64 Tamt., s. 240-241. 12
ustavičně na paměti slovo Bůh, mohu být v zajetí všech vášní a nepokoušet se vykořenit kteroukoli z nich. A přitom je to právě ctnost, která ukazuje Boha, když dospěje k cíli a zrodí se v duši spolu s rozumností. Bez opravdové ctnosti je to, co nazýváme Bůh, jen pouhé slovo.“ 65
Zde se také začíná objevovat jeden z velkých rozdílů mezi Plótínovým učením, a židovsko-křesťanskou náboženskou tradicí, jenž spočívá v jejich rozdílném pojetí člověka. 66
To bude silně patrné např. u sv. Augustina. Zatímco v křesťanství, je člověk spojením duše a těla, Plótínos toto duchovní spojení neuznává a pravému já vymezuje prostor pouze v inteligibilní rovině. Tělo, které pro něj sice existuje, nemůže jakkoli přispět k pravému já. 67
Má velmi vysoké etické nároky a požadavky, i když často čelil obviněním, že mravnost nemá v jeho náboženství žádné pevné postavení. Je pravdou, že v určité fázi ctnosti opouští, avšak pouze z toho důvodu, aby dosáhl vyššího stupně. Jedná se tedy o jejich překonání, nikoli popření. Náboženství v Plótínově pojetí neuznává svátosti a rituály, neklade důraz na modlitbu ani jiné vnější projevy duchovního prožívání jako je tomu u jiných náboženských mystiků. Plótínovi nahrazoval modlitbu, kterou pojímal jako magickou činnost, filosofický dialog. Ten pro něj měl kromě řešení otázek na racionální rovině i smysl magické formule, které má zároveň funkci pozvednout duši ke splynutí s Jednem. 68 Není potřeba, abychom vzývali Boha pro naši spásu, neboť v bytí vyvěrajícím z Jedna, k nám přitéká vše, co tato spása vyžaduje. 69 K tomu, aby duše nejvyššího principu dosáhla, pomáhá Plótínovi stálé a podrobné procházení velkých filosofických pravd, hlavně z Platónova učení. Tím se duše pozvedá na takovou úroveň nahlížení, která ji sjednotí s Dobrem. 70
5.3. Filosofie člověka „Protože pak to, co hledáme, je Jedno, a protože zkoumáme počátek všech věcí, totiž Dobro a První, nesmíme se vzdálit z oblasti prvních věcí a upadnout mezi věci poslední, nýbrž je nutno sebe v směřování k věcem prvním vyvést vzhůru od smyslových věcí, protože ony jsou posledními jsoucny, a zbavit se každé špatnosti, protože dychtíme dospět k Dobru. Musíme
65 PLÓTÍNOS, Enn. II 9,15,28. In: HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 46. 66 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 299. 67 Tamt., s. 299. 68 Tamt., s. 300. 69 Tamt., s. 299. 70 Tamt., s. 300. Yüklə 0,67 Mb. Dostları ilə paylaş:
|