Západočeská univerzita V Plzni Fakulta filozofická Bakalářská práce Plótínos a Jedno Petr Jež
Yüklə 0,67 Mb. Pdf görüntüsü
|
15
okraje inteligibilní oblasti přes celý smyslový svět.“ 87 Tímto vymezením duše se Plótínos snaží nalézt a určit pravé lidské já. Pravé lidské já se nachází v duši – touto duší i je - která je přidržována tělem, ale která je také schopna se od fyzického těla odpoutat a pozvednout. „Nyní však, kdy část nás je zadržována tělem, tak jako kdyby měl někdo nohy ve vodě a zbytkem těla z ní vyčníval, se pozdvihujeme částí naší duše tělem nesmáčenou…“ 88 V této enneadě je také již naznačeno, že se naše duše, skládá z několika částí. Způsobem své filosofie, jež je postavena na stálém navracení se k týmž problémům, a novou analýzou docházet k novějším, přesnějším závěrům, dospěje Plótínos k názoru, že duše je dvojí. Později výše uvedenou metodou dojde k závěru, že je trojí. „Avšak duše se mění z celku v část a patří
V Enneadě, jež pojednává proti názorům gnóze, je vysvětleno, o které části duše se jedná, jaké mají funkce a která je z pohledu nás jako člověka naším skutečným já: „Jedna část naší duše je vždy nasměrována k inteligibilním skutečnostem, jedna k věcem tohoto světa a jedna je uprostřed mezi nimi, neboť duše je jednou přirozeností v mnoha mohutnostech, a tak je někdy celá unášena s tím, co je v ní a na skutečném bytí nejlepší, jindy je horší část stahována dolů a táhne střed s sebou, neboť není přípustné, aby stahovala celek.“ 90
Tuto střední část duše, kterou později také spojuje s racionálním rozumem, Plótínos označuje za naše pravé já, za to co jsme opravdu my. Zde v této střední duši je já, které je centrem našeho rozvažování a přemýšlení. Tento náš pomyslný střed, který se nachází mezi dvěma mohutnostmi, je těmito mohutnostmi z obou směrů ovlivňován, intelektuálně ze shora a smyslově zespoda. 91 „Duše se tak stávají jakoby mloky, nuceny střídavě žít život tam a život zde; ty, které jsou mocny být více duchem, žijí tam, více zde žijí ty, kterým přirozenost nebo osud přidělily opak.“ 92
Složitým konceptem jakým Plótínos promýšlí duši, vzniká spousta úrovní, na kterých duše může setrvávat. Plótínovský člověk však nemá i přes možné varianty, příliš mnoho možností jak a co změnit. 93
Zde se nabízí úvaha o lidské svobodě. Proč Plótínos o svobodě mluví? Kam touto úvahou směřuje? Nad touto Plótínovou úvahou se zamýšlí F. Karfík ve své knize Plótínova
87 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 259. 88 PLÓTÍNOS, Enn. VI 9,8. In: REZEK, P. O klidu, s. 79. 89 PLÓTÍNOS, Enn. IV 8,4. In: REZEK, P. Sestry duše, s. 59. 90 PLÓTÍNOS, Enn. II 9,2,4. In: ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 261. 91 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 261-262. 92 PLÓTÍNOS, Enn. IV 8,4. In: REZEK, P. Sestry duše, s. 61. 93 KARFÍK, F. Plótínova metafyzika svobody, s. 205. 16
o vymezení pojmů jako je svoboda nebo vůle, v Plótínově pojetí. V podstatě se jedná o transformaci z pojmů, původně patřících k fyzickému člověku, na úroveň lidské duše a dále hierarchicky z úrovně lidské duše na Ducha a následně z božského intelektu na první princip, což je Dobro či Jedno. 94 Podle Karfíka je tedy již od začátku Plótínovým cílem dokázat: „svobodu prvního počátku“ 95
Svoji podstatu tedy „fyzický“ člověk nemůže nejenom zničit, ale ani poškodit. Plótínos se tak snaží vyvrátit, stoické pojetí o spojení duše s hmotou, ve smyslu hmotné duše, která z tohoto důvodu podléhá fyzickým zákonům, jak mají stoikové v jejich materialismu. 96
Svoboda, kterou ve svém „rozhodování“ má rozumová část duše (naše pravé já), je převážně v tom, jakým směrem se zaměří - zda to bude směrem k hmotnému světu, což je na nižší úroveň bytí. Zde bude propojena s nižší částí duše, jež je ve vztahu s tělem a bude se zaobírat věcmi z tohoto spojení vyplývajícími (růst, výživa, smyslové vnímání), nebo se zaměří směrem vzhůru, využije toho, co je jí stále k dispozici, tedy osvícení duchem, a bude pokračovat v jediné správné cestě, v cestě k Dobru. Třetí možností je zůstat nerozhodnutá a měnit mezi těmito možnostmi. Rozhodnutí, které naše pravé já učiní, má vliv na náš život. Pro možnost správného výběru je zde filosofie. Armstrong upozorňuje, že naše pravé já se nemusí rozhodovat vědomě, přestože je mu „tento výkon duše na duchovní úrovni…vlastní…“. 97 Jednou z podmínek, která je úzce spjata s možností nahlížení na Dobro a následně i s možností konečného spojení, je silný morální základ jedince. Morálka a její osobní rozvoj je důležitým faktem nejen pro Plótína, ale i pro většinu antických myslitelů. Filosof podle jejich názoru musí být nejen nadmíru moudrý a vzdělaný, ale také velmi ctnostný. Jinak řečeno: „pravý intelekt nemůže být bez ctnosti či pravá ctnost bez intelektu“. 98
mnohokrát i v jiných případech, nyní v rámci ctnosti si jejich nauku ale přizpůsobuje pro své potřeby.
99
94 KARFÍK, F. Plótínova metafyzika svobody, s. 14. 95 Tamt., s. 16. 96 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 263-264. 97 Tamt., s. 264. 98 Tamt., s. 265. 99 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 265. Yüklə 0,67 Mb. Dostları ilə paylaş:
|