Západočeská univerzita V Plzni Fakulta filozofická Bakalářská práce Plótínos a Jedno Petr Jež
Yüklə 0,67 Mb. Pdf görüntüsü
|
13
kdo zří počátek a Jedno.“ 71
Hlavním cílem člověka je podle Plótína sjednocení s nejvyšším božským principem – Dobrem či Jednem. Toto Dobro je pro něj základem všeho bytí. Jeho filosofie je snahou ukázat člověku cestu, díky které se může s Jednem opět sjednotit. 72
z jeho posledních slov, která ve chvíli umírání říká Porfyriovi: „Navracím duši Bohu“ 73 . Na jedné straně to může znít pouze jako stoické sjednocení duše s přírodou, s vesmírem, božským rozumem, oddání se osudu, podle Hadota je to však spíše výrok promlouvajícího mystika, jehož duše spatří nejvyšší božství. 74 Plótínos tedy vidí v člověku „určitým způsobem božství.“ 75 Jedině filosofickým životem můžeme odhalit, poznat toto božství a následně dojít k opětovnému sjednocení se svým transcendentním zdrojem. Toto propojení s božským principem „nikdy zcela nevymizí.“ 76 Úkolem filosofie je tedy sjednocení s Dobrem, a to tak, že nám pomáhá rozpoznat naše pravé já, uvědomit si ho a pochopit ho ve vztazích k okolnímu smyslovému světu, skutečnosti, poznat své místo v něm. Armstrong píše o Plótínově neustálém zdůrazňování, že „poznat sebe sama znamená poznat se ve vlastním kontextu: musíme znát své místo a své spojení s celkem, jímž v určitém smyslu jsme.“ 77 Lidská duše i duch je stále propojena s Jednem, ona je tím božstvím v člověku, i když božstvím na nejnižší úrovni. Proto také stále touží po splynutí s ním. Člověk však v sobě musí tento princip rozpoznat. Někteří lidé se od tohoto svého smyslu naopak vzdalují. Žijí tak „nízko“, a tak závislí na světě stvořeném pouze ze smyslových vjemů, že nejsou schopni se bez pomoci vrátit zpět na cestu ke své podstatě, která je dovede k Jednu. Čím delší bude cesta vzdalující se od této podstaty, o to hůře se po ní člověk bude navracet. 78 Plótínos naznačuje pomoc, jež tkví v tom: „vysvětlit jim, jak vysoko stojí nad smyslovými předměty, před nimiž snižují hodnoty své duše“. 79 „Proto je třeba dvou důkazů, má-li někdo obrátit ty, již se takto vynacházejí, k opačným a prvním věcem a má-li je vyvést až k těm vyšším, k Jednu a Prvnímu. A jaké to jsou důkazy? Jeden dokazuje bezcennost toho, čeho si nyní duše váží…Druhý duši
71 PLÓTÍNOS, Enn. VI 9,3. In: REZEK, P. O klidu, s. 49-51. 72 ASMUS, V. F. Antická filosofie, s. 498. 73 HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 80. 74 Tamt., s. 80. 75 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 258. 76 Tamt., s. 258. 77 Tamt., s. 259. 78 ASMUS, V. F. Antická filosofie, s. 498. 79 Tamt., s. 498-499. 14
80 Vedle těchto lidí jsou zde i tací, kteří jsou schopni kontemplace, jež pomáhá nazírat nejvyšší princip, a oni tak „směřují k Jednu a zůstávají v jeho paprscích“. 81 Objevuje se tu tedy určitá možnost volby pro každého, kdo chce vyjít na cestu zpět k Dobru, tak jako se rozhodl sám Plótínos, jež touto cestou šel celý život. „Dobro je mírné a přívětivé a plné něhy a je tu pro každého, kdo je chce.“ 82
rozhodnout pro směřování k Jednu, a následně obrátit naši pozornost požadovaným směrem, neboť už tím že po něm začneme toužit, nás Ono samo nasměruje k sobě a my se tak „staneme tím, čím vždy jsme“. 83
„To nejkrásnější ve smyslovém kosmu je přízrakem toho nejlepšího v kosmu duchovním, jeho mohoucnosti a dobrosti. Všechny věci jsou drženy pohromadě, ty, jež jsou duchovně, i ty, které jsou smyslově, duchovní věci jsou ze sebe, smyslové mají své bytí provždy z účasti na nich…“ 84 Výpověď tohoto překladu z Ennead, je dozajista to, že vesmíry jak hmotné tak nehmotné, jsou nejenom propojeny, ale také jsou propojeny navždy. Universum v podání Plótína by se mohlo svojí podstatou věčnosti a statičnosti jevit, jako něco bez života. Opak je však pravdou. Armstrong označuje Plótína za filosofa, jenž dokázal jedinečným způsobem propojit aktivnost života a bytí v jeden celek. 85
jevit neměnný a statický. Avšak v Plótínově filosofii je tento vesmír jediným místem, ve kterém dochází ke vzniku a zániku. Tento vznik a zánik není možné brát jako něco nově se rodícího, toho není hmotný vesmír, z důvodu své nedokonalosti, schopen. 86 Nedokonalost hmotného bytí je způsobena vzdáleností od Dobra. Touto otázkou se budu zabývat v další části své práce podrobněji. Vzhledem k výše uvedenému rozdělení vesmíru na hmotný a nehmotný spadá člověk svým tělem do hmotného nedokonalého světa. Člověk je však také pro svoji duši, charakterizován Plótínem jako nejnižší božství. Duše má působnost, „která sahá od spodního
80 PLÓTÍNOS, Enn. V 1,1. In: REZEK P. O klidu, s. 113. 81 ASMUS, V. F. Antická filosofie, s. 499. 82 PLÓTÍNOS, Enn. V 5,12,33. In: HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 69. 83 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 259. 84 PLÓTÍNOS, Enn. IV 8,6. In: REZEK P. Sestry duše, s. 69-71. 85 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 259. 86 Tamt., s. 259. Yüklə 0,67 Mb. Dostları ilə paylaş:
|