Západočeská univerzita V Plzni Fakulta filozofická Bakalářská práce Plótínos a Jedno Petr Jež
Yüklə 0,67 Mb. Pdf görüntüsü
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- 5. Plótínos a jeho myšlení 5.1. Plótínova jemnost
8
vůdcem, učitelem, který dokázal nahlédnout i do duše svých blízkých, odhadnout jejich rozpoložení, jejich duševní krize, na které pak reaguje s jemností jemu vlastní. 42
Z provázanosti tohoto přístupu k běžnému životu a Plótínova myšlení by mohl také vyplynout neúspěšný pokus o uskutečnění jeho velkého snu, a to založení obce podle Platónských zákonů, takzvané Platónopolis. 43 Historik Harder tuto „Platónopoli“ popisuje jako druh kláštera, kam by Plótínos odešel z ruchu římského velkoměsta, a to i se svými přívrženci. Proč došlo k zamítnutí tohoto projektu ze strany císaře, není zcela jasné. 44
V roce 268 Plótínos posílá Porfyria z důvodu jeho nemoci pryč z Říma, ale sám již je v té době nemocen, jak píše Hadot, patrně tuberkulózním malomocenstvím. 45 Nejen Porfyrios, ale i další žáci ho v témže roce opouští a on sám nakonec také odchází do Kampánie. Náměty, o kterých zde píše, jsou převážně s etickým obsahem, týkají se moudrosti, štěstí, prozřetelnosti, původu zla a smrti. 46 Zde se nejvíce projeví jeho ovlivnění stoicismem a to nejenom probíranými tématy utrpení, nemoci a neštěstí, ale také přístupem k nim. Ač se ho osobně dotýkají, zůstává po vzoru stoického učení, těmito strastmi neovlivněn. „A co se týče jeho bolestí, budou-li prudké, vydrží je, dokud bude schopen je vydržet. Přesáhnou-li míru, odnesou ho s sebou. A nebude politováníhodný v bolestech, nýbrž záře v jeho nitru bude jako světlo lucerny za silného větru uprostřed rozpoutané vánice a smrští.“ 47 Jeho vlastní tělesné utrpení ho tak přivádí k otázkám po smyslu lidské tělesnosti, která člověku bolest přináší a hmotného světa, v němž se zlo a utrpení vyskytuje. Platónovy a stoické spisy mu dodávají nové síly a nové myšlenky, jež „pozvedají jeho duši bojující s utrpením a které propůjčují jas jeho pohledu na strašlivé a zároveň úchvatné divadlo světa, jejž záhy opustí.“ 48
vycházejí a čím vzdálenější od něj jsou, tím více postrádají tohoto Dobra. Zlo je pouze nedostatek Dobra – je tedy vlastní řádu světa. 49
Plótínos i přes své bolesti a blížící se smrt zavrhuje možnost předčasného odchodu. Zůstává tak věrný svému názoru, že smrt má v lidském životě své místo, ale pokud nemáme
42 HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 67-68. 43 Tamt., s. 70. 44 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 237-238. 45 HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 72. 46 Tamt., s. 73. 47 PLÓTÍNOS, Enn. I 4,8,1. In: HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 73. 48 HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 74. 49 Tamt., s. 74. Ambrosius bude používat ve svých kázáních tyto Plótinovy názory na smrt a to ovlivní i sv. Augustina. (viz. Pozn. pod čarou. HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 74).
9
opravdu vážné důvody, neměli bychom ji vyhledávat. S tímto jeho postojem jsme se mohli setkat již u řešení melancholie jeho žáka Porfyria. 50 Plótínos se tak od stoického postoje příliš neliší, i on je schopen se sebevraždou v krajní mezi souhlasit. Situace, ve které se pak on sám nacházel, touto krajností není.
Na sklonku života se Plótínos snaží o rekapitulaci, shrnutí své dosavadní tvorby, svého učení. Nic v zásadě nového tedy nevytváří. Veškerou svojí činností se snaží vyrovnat se se skutečností, ale i svojí nemocí, a utrpením. Umírá roku 270, v šedesáti šesti letech. 51
osamocen. 52
Jeho filosofický kroužek se rozpadl již při jeho odchodu z Říma, jelikož nešlo o oficiální školu, ale pouze o volné sdružení založené na Plótínově osobě, byl tedy pouze on tím, kdo celé toto sdružení držel pohromadě. Jeho smrt tak přináší definitivní konec sdružení, bez možnosti obnovy. 53
50 HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 67. 51 Tamt., s. 79. 52 Tamt., s. 71. 53 ARMSTRONG, A. Filosofie pozdní antiky, s. 250. 10
5.1. Plótínova jemnost
„Plótínovská jemnost“ 54 je termín, se kterým pracuje Hadot. Vysvětluje ho jako určitou působnost, nebo také přiblížení se k Dobru čirou přítomností. Tato čirá přítomnost probíhá i mezi hypostázemi Plótínova duchovního systému, a to tak že: „Dobro působí na Ducha pouhou svojí přítomností a rovněž Duch působí na duši a duše na tělo pouhou přítomností.“ 55 V případě, že jsme tak jako Plótínos, který to uvádí ze své vlastní zkušenosti, schopni se vnitřně očistit natolik, že se pro nás kontemplace stane nepřetržitou, bude naše čisté nazírání na Ducha totožné s nazíráním i, jak popisuje Hadot, „vůči druhým, vůči světu, vůči samotnému tělu. Je to táž ochota, totéž milostné očekávání, jímž jsme přítomni jak Duchu tak druhým. A tato pozornost je jemnost.“ 56 Tato jemnost je zřetelná i ze samotných Plótínových Ennead, neboť „…oč je kdo lepší, o to přívětivěji se chová ke všemu, i k lidem.“ 57 Plótínova jemnost je vědomým postojem, který předpokládá akceptaci smyslového světa. Potvrzuje svět idejí, který se tímto způsobem může projevit. „ Ten, kdo pomlouvá přirozenost světa, neví, co činí a kam až ve své troufalosti zachází. Dělají to, protože nevědí, jak jsou věci jedny po druhých uspořádány: první, druhé, třetí atd. až k posledním, a že není na místě tupit jsoucna, která jsou horší než ta první, nýbrž že je třeba s jemností přitakat přirozenosti všeho…“ 58
Tímto přístupem k smyslovému světu a jeho důležitosti v koncepci celkového řádu světa, se Plótínos odlišuje od přístupu gnostiků, kteří považují lidskou duši za uvězněnou v těle, ve hmotném jsoucnu. 59 „Ale (gnostikové) snad řeknou, že jejich výklady mají za následek útěk daleko od těla a nenávist k tělu, zatímco naše výklady zdržují duši v blízkosti těla. Je to však podobné, jako kdyby dva lidé bydleli v témže krásném domě a jeden z nich by haněl způsob, jakým je postaven, i jeho stavitele, ale přesto by v něm zůstával, kdežto ten druhý by ho nehaněl, nýbrž tvrdil by, že ho stavitel postavil s vynaložením veškerého umění,
54 HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 67-68. 55 Tamt., s. 69. 56 Tamt., s. 69. 57 PLÓTÍNOS, Enn. II 9,9,44. In: HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 69. 58 PLÓTÍNOS, Enn. II 9,13,1. In: HADOT, P. Plótinos čili prostota pohledu, s. 68. 59 Filosofický slovník, Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002, s. 155, heslo: gnose, gnosticismus. Yüklə 0,67 Mb. Dostları ilə paylaş:
|