Analýza klubů vyučujících sebeobranu V Brně

4.Úpoly

Úpoly vznikly už z prvotních forem cvičení, jako byl boj o přežití, boj o kořist. Postupně si tehdejší člověk začal uvědomovat, že může své dovednosti zlepšovat pomocí tréninku. Proto ve většině civilizací existovala tzv. branná výchova, kde se muži museli (chtě nebo nechtě) účastnit cvičení, které je připravovalo na obranu své země proti nepřátelům. Všechny vyspělé starověké civilizace se věnovaly sportu a nejoblíbenější sporty byly právě ty, které zdůrazňovaly sílu a moc. O prvotních zápasech a pěstních bojích existují důkazy z Mezopotánie 27. stol. př. n. l.

Postupně se vyvíjely ucelené úpolové systémy téměř v každém koutu světa. Měly hlavně funkci sebeobrany a to buď jako ochrana před zloději, nebo jako trénink pro zvýšení schopností a dovedností v boji. Často měly tyto ucelené systémy (úpolové sporty, bojová umění) rituální a náboženské prvky. Dnes má sebeobrana také mnoho podob, příkladem je krav maga, džudo, karate, vovinam, pencak silat atd. [17, 19, 20]

Úpoly dělíme do tří složek, u kterých musíme postupovat při jejich nácviku hierarchicky.

• 
  Průpravné úpoly
  
• 
  Úpolové sporty
  
• 
  Sebeobrana (není tedy možné začít ihned cvičit sebeobranu) [18]
  

4.1 Průpravné úpoly

Jsou základem veškerých úpolů. Rozvíjíme s nimi základní úpolové vztahy, pohybové schopnosti a dovednosti. Naučíme se zde základním pohybům, reakcím, různým způsobům kontaktu se soupeřem. Důležitou roli hraje také příprava pro techniku konkrétních úpolových sportů. Průpravné úpoly dělíme na základní úpolovou techniku a základní úpoly.[18, 19, 20]

4.1.1 Základní úpolová technika

Jedná se především o naučení základních pohybů v úpolu. Nejdříve se musíme naučit zvládnout polohy a přechody mezi nimi – leh, klek, postoj. U paží se předvedou typy střehů (vysoký, střední, nízký, obranný, útočný), typy úderů (direkt, hák, zvedák, úder loktem) a možnosti navázaní kontaktu (dotykem, úchopem, objetím) Pohybem dolních končetin se rozumí druhy kopů (přímý, obloukovitý, dozadu, stranou, kolenem) a metody přemístění (skokem, sunem, krokem). Obraty, zvedání, nošení jsou také obsahem základní úpolové techniky.

Nejdůležitější u průpravných úpolů jsou ovšem pády. Bez zvládnutí této techniky nelze dále pokračovat. Pádová technika je determinující činitel zranění. Mezi základní pády patří:

• 
  Pád vpřed
  

• 
  se zaražením
  
• 
  bez zaražení
  

• 
  Pád stranou
  
• 
  Pád vzad
  

• 
  se zaražením
  
• 
  bez zaražení [18, 19, 20]
  

4.1.2 Základní úpoly

Zde jde především o naučení základních vztahů v úpolu. Často jsou tato cvičení převedena do soutěžního charakteru. Podle působnosti biomechanických sil je rozdělujeme na:

• 
  Přetahy – cvičenci navzájem působí odstředivě ← • →, jeden druhého přetahuje
  
• 
  Přetlaky – cvičenci navzájem působí dostředivě → • ←, jeden druhého přetlačuje
  
• 
  Odpory – jsou charakteristické změnou působnosti sil během cvičení. Můžeme je dále rozdělit na:
  

• 
  odpory s charakterem přetahů
  
• 
  odpory s charakterem přetlaků
  
• 
  vlastní odpory [18, 19, 20 ]
  

4.2 Úpolové sporty

Úpolové sporty jsou nejznámější skupinou úpolů. Mají své tradice, svou historii a podle svého vývoje i své odlišné techniky.

Úpolové sporty dělíme na:

• 
  Soutěžní (box, karate, judo, zápas, kendó, …)
  
• 
  Sebeobranné (krawmaga, jujutsu, systema, …)
  
• 
  Komplexně rozvíjející se (aikido, tchaiťi, iaido, …)
  

4.3 Původ úpolových sportů a bojových umění

Každé území cvičilo úpoly pro zvýšení bojeschopnosti svých občanů k obraně státu. Tato cvičení se postupně vyvíjela a kopírovala z různých koutů země, až vznikly ucelené systémy, které se používají dodnes. [18]

Japonsko

Džudžucu – má podobnou historii jako aikido a džudo, vyvinulo se ze starých válečných umění. Používá údery a kopy z karate, hody z aikida. Některé školy džudžucu pracují s technikami z čínského wingcun nebo z filipínského boje nožem nebo tyčí. [15]

Džudo – vzniklo na přelomu 19 a 20 století ze starých japonských bojových a válečných umění. Zakladatelem byl mladý student Džigoro Kano, který renovoval džudžucu. Džudo je soutěživý sport a má i svou sebeobranou a zdravotně-tělovýchovnou stránku. Džudo v překladu znamená povolná cesta, jemná cesta. [5, 18]

Aikido – tento nesoutěžní úpolový sport vznikl asi v polovině 20 století. Zakladatelem je aikidisty nazývaný velký učitel Morihei Uešiba. Tento sport nebo také toto bojové umění je populární díky svému neútočnému charakteru. Aikido má celoživotní filozofii, cestu, ve volném překladu znamená harmonie ducha a těla. [18]

Kendó – podobně jako džudo kendó vzniklo na přelomu 19. a 20. století ze starých bojových umění. V překladu kendó znamená cesta mečem. [16]

Sumo – jedná se o národní sport Japonců, je staré okolo 1000 let. V doslovném překladu sumo znamená, bránit se. [18]

Karate – vzniklo na ostrově Okinawa, rolníci z Číny do Okinawy donesli wušu a z toho pak vzniklo karate. Podle toho se tehdy karate nazývalo Čínská ruka. Nyní je karate přiznáno Japonskému státu a ve volném překladu znamená volné ruce.[7]

Čína

Čínská bojová umění se dělí na interní vs. externí styly a jižní vs. severní styly. Nejznámější bojové umění a úpolové sporty v Číně jsou: wušu, kungfu, tchaiťi, wingcun a čínský box. Svou roli v čínské historii také hraje klášter Šaolin. [1, 27]

Mongolsko

Bokh – mongolský wrestling. [27]

Korea

Taekwondo – poprvé představeno v roce 1955 pro vojenské účely a pro svou úspěšnost bylo přizpůsobeno pro civilní účely. Ve volném překladu znamená techniky nohou, rukou. [6]

Hapkido – příbuzné aikidu, ale používá kopy, údery. V překladu znamená Hap – harmonie, ki – životní energie, do – cesta. [6]

Thajsko

Muaythai – vyvinulo se pravděpodobně z čínských bojových umění. V Thajsku se tomuto fullkontaktnímu sportu dostalo velké obliby. Muay thai je jedno z nejtvrdších bojových umění. [27]

Krabikrabong – je boj se zbraněmi i bez zbraní. Dnes má Krabikrabong spíše rituální význam. [27]

Vietnam

Vovinam – moderní úpolový sport, který vznikl jako taekwondo ze starých bojových umění. Vovinam vznikl z umění buddhistických mnichů pro účel jejich sebeobrany. [27]

Barma

Bandó – barmské bojové umění, používá zápasnické chvaty, údery, kopy. Bojuje se se zbraněmi i beze zbraní.

Letwei – barmský box podobný thajskému. [27]

Indonesie

Pencaksilat – velmi populární v Indonésii, kde se učí na školách, používají ho místní obranné složky. Cvičí se pomalým, precizním nacvičováním technik.

Kuntao – toto umění donesli do Indonésie čínští emigranti. Kuntao je směs starých čínských bojových umění. [27]

Malasie

Bersilat – podobné indonéskému Pencak silatu. [27]

Filipíny

Eskrima – veřejností je toto umění chápáno jako boj se zbraněmi (tyčí, mačetou, šavlí, nožem). Jde ale především o soubor technik a reakcí, které lze využít k vlastní sebeobraně.

Panantukan – filipínský box, který využívá i kopy. Panantukan není sport, ale je vytvořen pro pouliční boj. [27]

Indie

Bojové umění se do Indie dostalo s budhismem.

Kalaripajat – původ není znám, asi byl ovlivněn řeckým pankrationem. Jedno z mála bojových umění, které se v Indii dochovalo i přes britskou koloniální vládu.

Pehlwani – indický zápas. [27]

Kambodža

Bokátor – jde o staré Kambodžské bojové umění, které se používá při boji z blízka. Používá techniky loktů, kolen a je ve střetném boji využitelné.

Paradalserei – možný předchůdce muay thai. [27]

Izrael

Krav maga – neboli boj tváří v tvář je izraelský sebeobranný systém určený pro místní bezpečnostní složky založený roku 1948 Imi Lichtenfeldem. [22]

Francie

Savate – francouzský druh kickboxu.

Canne de combact – jedná se o boj s dřevěnou tyčí, kde jsou povoleny také kopy. [27]

Anglie

Box – prvotní formy boxu jsou zaznamenány v Mezopotámii z 27. stol. př. n. letopočtem. Roku 776 př. n. letopočtem byl box zařazen do antických olympijských her. Novodobý box se objevil v 17. stol. v Anglii a za jeho zakladatele je považován mistr šermu James Figg, který propagoval šerm beze zbraně (pěstí). Poté se Figg stal neoficiálním mistrem světa v boxu na 15 let. Přesná pravidla boxu vypracoval roku 1866 markýz Markuz z Queensberry. [11, 27]

Bartitsu – evropské pojetí Jujitsu. Využití úderů a vycházkové hole k sebeobraně proti zbrani a kickboxerum.

Defendu – vytvořeno Williamem E. Fairbairrnem před druhou světovou válkou pro vojenské účely z jujubu a boxu.

Cumberlandský a Westmordlandský wrestling – druh zápasu. [11, 18]

Portugalsko

Jogo de paul – v překladu „hra s tyčí“.

Galhofa – portugalský druh zápasu. [27]

Island

Glima – islandský druh zápasu. [27]

Turecko

Yagli gures – turecký druh zápasu, kdy bojovníci jsou naolejovaní a na sobě mají tříčtvrťové kalhoty z buvola. [27]

Brazilie

Capoeira – bojový tanec otroků. Přestože dříve byla capoeira zakázána, přežila dodnes a roku 1972 díky Brazilii byla uznána za bojové umění.

Brazilské Jiujitsu – (Gracie Jiujitsu) vyvinuto z Jiujitsu v polovině 20. století rodinou Gracie. Syn Helia Royce Gracie proslavil BJJ, když porazil mnoho šampionů různých bojových umění v plnokontaktních zápasech, kteří ho často převyšovali váhově i o desítky kilo. [15, 27]

USA

Kajukenbo – hybridní bojové umění, jehož zakladatelé se snažili vytvořit bojové umění snadno použitelné na ulici.

Catch wrestling – druh zápasu, kde se chytá za nohy.

MMA – (Mixed Martial Arts) vzniklo na konci minulého století jako pouliční boj. Aby napodobovali skutečný boj, kde každý prosazoval své bojové umění, bylo zde co nejméně omezujících pravidel. Dnes je MMA legalizováno a každý zápasník je připravován komplexně na tento styl zápasu (jak na boj ve stoji, tak pro boj na zemi).

Kickbox – od roku 1967 se začaly v USA pořádat první turnaje v karate s tvrdým kontaktem. Postupně se však začala měnit technika a v lednu 1970 se poprvé upořádal turnaj v kickboxu. [14, 27]

Obrázek : Mapa světa nejdůležitějších úpolových sportů a bojových umění