Anaxagorás z Klazomen

Díogenés z Seleukeie

Diogenes z Seleukeie (asi 240, Seukeia v Babylonii – 150 př. n. l.), též zvaný Babylonský byl řecký filozof, představitel stoické školy, žák Chrysippa ze Soloi.

Roku 156 – 5 přišel spolu s peripatetikem Kritolaem z Fasélidy a Karneadem (ktrého prý vyučoval v dialektice) do Říma kde se zasloužil o popularizaci stoicismu mezi římskou aristokracií. Napsal několik spisů: o dialektice, o hlase, o urozenosti, o zákonech atd. Učil, že duše sídlí v srdci, a život duševní je podmíněn oběhem krve. Přemýšlel a psal o vzniku a povaze hlasu, jenž považoval za nárez vzduchu. Jako duše člověka obkličuje, tak prý i bůh celý svět objímá. Pochyboval o závěrečném shoření světa, o dobru tvrdil, že jes abolutní a samo v sobě poznatelné. Zabýval se i astrologií a divinací. Jeho nejvýznamnějším žákem byl Panaitios.

Panaitios

Panaitios (řecky Παναίτιος), asi (185 př. n. l. – asi 109 př. n. l., ) byl starověký řecký filosof, představitel středního stoicismu.

Panaitios pocházel z města Lindos na ostrově Rhodos. Vzdělání získal v Athénách, kde byl žákem Díogena ze Seleukeie. Kolem roku (160 př. n. l. odešel do Říma, kde svým působením významně přispěl ke zvýšení zájmu římských myslitelů o stoickou filosofii. Byl členem římského poselstva do Egypta roku 139 př. n. l. spolu s Publiem Corneliem Scipiem Aemilianem, Spuriem Mummiem a Luciem Metellem. V roce 129 př. n. l. odešel do Athén, kde převzal vedení stoické školy (mezi jeho žáky patřil především jeden z nejvšestrannějších mužů antického starověku, polyhistor a stoický filosof Poseidónios).

Panaitiova filosofie je eklektická. Panaitios v řadě myšlenek opustil ortodoxní stoicismus, zavedl některé doplňky v Platónově a Aristotelově duchu a svou etiku přizpůsoboval potřebám římské aristokracie. Jako jediný ze stoiků se stavěl kriticky k astrologii a k věštbám, kladl důraz na povinnost jedince ke státu a společnosti. Společně se svým žákem Poseidóniem definoval ideu lidství (řecky filanthrópiá, latinsky humanitas) obsahující požadavek, aby každý jednotlivec aktivně rozvíjel spravedlnost a lásku k lidem jako nepsané pravidlo lidského soužití. Jeho spis O povinnostech (Περί τοΰ καθήκοντος) ovlivnil názory i životní postoje mnohých římských politiků a spisovatelů, např. Cicerona.

Poseidónios

Poseidónios, řecky Ποσειδώνιος, (135 př. n. l. - 51 př. n. l., ) byl starověký řecký filozof, historik, zeměpisec, astronom a matematik, představitel středního stoicismu, jeden z nejvšestrannějších mužů antického starověku.

Život

Poseidónios pocházel z Apameie (dnes Qalaat al-Mudiq) v Sýrii. V touze po vzdělání procestoval prakticky celé Středomoří a roku 115 př. n. l. se v Athénách stal žákem stoického filozofa Panaitia. Kolem roku 95 př. n. l. pak založil proslulou filozofickou školu na Rhodu, kterou mezi jinými navštěvovali i Pompeius a Cicero.

Poseidónios podnikl v souvislosti se svým zeměpisným a geofyzikálním zkoumáním mnoho cest. U Mrtvého moře pozoroval postup těžby asfaltu, plavil se po Nilu, nějaký čas pobýval v Massalii (dnešní Marseille), v hispánském Gadiru (dnešní Cádiz) metodicky měřil výšku oceánského přílivu a odlivu, na mauretánském pobřeží studoval chování opic, stýkal se s náčelníky gaských Keltů, prováděl výzkum Vesuvu. Jako politik byl od roku 87 př. n. l. vyslancem v Římě a hlavně jeho zásluhou došlo k velkému rozšíření stoicismu mezi římskými středními a vyššími třídami.

Poseidónios zemřel roku 51 př. n. l. pravděpodobně v Římě nebo na Rhodu.

Dílo

Poseidónios se jako skutečný polyhistor zabýval filozofií, etikou, historií, geografií, astronomií a dalšími přírodními vědami. Jeho filozofický systém je eklektický, protože původní filozofické i etické názory řeckého stoicismu spojil s prvky Platónova a Aristotelova učení. Základním principem vesmíru je podle něho vzájemné působení a jednota světa založená na všeprostupující životní síle, pramenící ze Slunce, jejímž mnohotvárným působením vznikají všechny věci a bytosti, od nerostů přes rostliny a živočichy až k člověku a bohům. V takovémto jednotném organismu světa má každý pohyb kteréhokoliv jsoucna význam výrazu proměny celku. Proto Posediónius neodmítal astrologii. Podle jeho názoru žádná sebemenší nahodilá událost není nevýznamná, vše je výrazem celku a tudíž je například možné věštění z letu ptáků.

Společně se svým učitelem Panaitiem definoval ideu lidství (řecky filanthrópiá, latinsky humanitás) obsahující požadavek, aby každý jednotlivec aktivně rozvíjel spravedlnost a lásku k lidem jako nepsané pravidlo lidského soužití.

Jednotlivými dalšími vědeckými disciplínami se zabýval vždy jako filozof, který z jednotlivých zkoumání přírodních i lidských dějů činí obecné závěry a současně využívá svůj filozofický pohled k metodickému ustavení věd i k formulaci hypotéz, které chce pozorováním ověřovat.

Jako jeden z prvních vypočítal délku poloměru Země (určil jej ale na 5300 kilometrů, tedy o celých 1000 kilometrů méně než je ve skutečnosti – viz dále).

Dá se považovat za předchůdce dnešních antropologů, neboť studoval člověka v různých souvislostech, jako první sledoval znaky rasových skupin, prováděl výzkum národních charakterů, vlivu prostředí na člověka a studoval lidskou schopnost adaptovat se na měnící se přírodní podmínky.

Na základě svých cest a studií sepsal Dějiny o padesáti dvou knihách, ve kterých navázal na Polybia a popsal historické události z let 145 až 82 př. n. l.. Z díla se zachovaly jen fragmenty, ale i ty jsou velmi cenné zejména jako zeměpisný a národopisný materiál. Díky Poseidoniovi máme například informace o životě tehdejších keltských barbarů a v jeho díle najdeme i zmínky o druidech jako o filozofech a lidech zkušených v božských záležitostech.