Co je estetika přírody

1^ HOSTINSKÝ, Otakar. Umění a příroda v estetické výchově. O umění. Praha : Československý spisovatel, 1956. s. 537.

2^ Míněno především na středních školách.

3^ Srov. KUČEROVÁ, Stanislava. Obecné základy estetické výchovy. Brno: Masarykova univerzita, 1990, s. 18.

4^ Myšleno od novověku.

5^ ADORNO, Theodor W. Estetická teorie. Praha : Panglos, 1997. s. 98.

6^ Srov. KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics. New York : Oxford University Press, 1998. s. 341.

7^ Není tím myšleno, že bychom byli existenčně závislí na konkrétním objektu estetické recepce – například louce. Je to spíš celkové přírodní prostředí, které je tu myšleno. Přesněji to vyjádřil Ondřej Dadejík (viz DADEJÍK, Ondřej. Environmentální estetika. Estetika na přelomu milénia. Brno: Barrister a Prinncipal, 2011, s. 377.).

8^ Snaha o zdůraznění diverze mezi hodnocením z pohledu, kdy pro nás daný objekt představuje ohrožení nebo zdroj surovin a pohledem bez pocitu nebezpečí nebo závislosti na daném objektu.

9^ Srov. KOMÁREK, Stanislav. Příroda a kultura : svět jevů a svět interpretací. Vyd. 2. Praha: Academia, 2008. s. 239.

10^ Platón a jeho tzv. podobenství o jeskyni pojednává o celém vnějším světě jako o odlesku nekonečných a dokonalých idejí, jež dokáže odhalit právě skrze tento pomíjivý a zrádný svět pouze filosof.

11^ Srov. KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics. New York: Oxford University Press, 1998. s. 341.

12^ O východní estetice přírody by se dala napsat zvláštní, rozsáhlá práce, nicméně pro naše účely a pochopení vývoje a směřování estetiky přírody a estetické výchovy omezíme své hledí pouze na západní tradici.

13^ HENCKMANN, Wolfhart; LOTTER, Konrad. Estetický slovník. Praha: Svoboda, 1995. s. 58.

14^ Tamtéž.

15^ Takový motiv nalezneme u Kanta – viz kap. Kantova stopa

16^ ZÁTKA, Vlastimil. Kantova teorie estetiky : studie k dějinám filozofie 18. století. Vyd. 2. Praha: Filosofia, 1995. s. 24.

17^ HENCKMANN, Wolfhart; LOTTER, Konrad. Estetický slovník. Praha : Svoboda, 1995. s. 58.

18^ STIBRAL, Karel; DADEJÍK, Ondřej; ZUSKA, Vlastimil. Česká estetika přírody ve středoevropském kontextu. Praha: Dokořán, 2009. s. 26.

19^ Srov. HENCKMANN, Wolfhart; LOTTER, Konrad. Estetický slovník. Praha: Svoboda, 1995. s. 59.

20^ Srov. HRBATA, Zdeněk. Romantismus a romantismy : pojmy, proudy, kontexty. Praha: Karolinum, 2005. s. 28.

21^ Tamtéž

22^ HOSTINSKÝ, Otakar. Umění a příroda v estetické výchově. O umění. Praha: Československý spisovatel, 1956. s. 538.

23^ DADEJÍK, Ondřej. Znovuzrození přírodní krásy: Ronald W. Hepburn. Estetika, 2007. s. 8.

24^ V tom smyslu, že v estetickém posuzování obou oblastí jsou konstitutivní odborné, „kompetentní“ informace. Například v umění to mají být kunsthistorické znalosti, u přírody přírodní vědy.

25^ ADORNO, Theodor W. Estetická teorie. Praha : Panglos, 1997. s. 87. (Adorno je první, kdo upozorňuje na absurditu této hegemonie)

26^ Soudobá německá filosofka.

27^ KREBS, Angelika. Ethics of Nature: a map. New York: de Gruyter, 1999. s. 36.

28^ Estetický postoj k přírodě přitom není triviální záležitost. Pouze je zde zdůrazněno, jak zdánlivě malou roli může takový přístup mít.

29^ Srov. KOMÁREK, Stanislav. Příroda a kultura : svět jevů a svět interpretací. Vyd. 2. Praha : Academia, 2008. s. 247.

30^ Jde o kontext 20. Století, kdy rozvíjením techniky, přelidněností planety a jinými faktory, je „původní“ svět vnímán jako něco zatlačovaného do kouta, přežívajícího ve své „divé“ podobě pouze v rezervacích. Nemůžeme si myslet, že člověk ve 13. st. vůbec o nějakém znečištění přírody uvažoval.

31^ Německý soudobý filosof a profesor.

32^ DENKER, Christian. The Impact of Aesthetics Imagination on our Ethical Approach Towards Nature. Postgraduate Journal of Aesthetics. 2004, s. 57.

33^ Tamtéž.

34^ V těchto charakteristikách přitom u anglické školy není rozpor - bezprostředně souvisí. Největším „zlem“ je totiž nevkus; krása i umění jsou prostředky k mravnímu zušlechtění.

35^ Srov. VOLEK, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. 2. vyd. Praha: Panton, 1985. s. 78.

36^ Srov. tamtéž, s. 79.

37^ Srov. STIBRAL, Karel. Proč je příroda krásná?: estetické vnímání přírody v novověku. Praha: Dokořán, 2005. s. 63.

38^ SHAFTESBURY, Anthony Ashley Cooper, Characteristics of Men, Manners, Opinions, Times, Cambridge: Cambridge University Press, 1999. s. 344.

39^ Tím není myšleno, že by se Shaftesbury věnoval pouze volné přírodě, oceňoval i zahrady kultivované a upravené, nicméně to pro nás v tomto případě není stěžejní.

40^ Srov. STIBRAL, Karel. Proč je příroda krásná?: estetické vnímání přírody v novověku. Praha: Dokořán, 2005. s. 67.

41^ Srov. VOLEK, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. 2. vyd. Praha: Panton, 1985. s. 81.

42^ Srov. tamtéž.

43^ Herbart a tzv. herbartovci jsou typičtí tím, že vyvozují estetickou účinnost formy ze vztahu více předestetických prvků či představ (viz např. HENCKMANN, Wolfhart; LOTTER, Konrad. Estetický slovník. Praha: Svoboda, 1995. s. 74).

44^ Srov. tamtéž.

45^ BURKE, Edmund. O vkuse, vznešenom a krásnom : filozofické skúmanie o pôvode našich ideí vznešeného a krásneho. Bratislava: Tatran, 1981. s. 85.

46^ Srov. tamtéž, s. 103-104.

47^ VOLEK, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. 2. vyd. Praha: Panton, 1985. s. 85.

48^ Burke ještě mluví o vedlejších účincích této hrůzy. Těmi jsou obdiv, úcta a vážnost, které vezme za své i kantovská tradice, u které bude tento motiv probrán podrobněji, protože ho podrobněji zkoumá.

49^ BURKE, Edmund. O vkuse, vznešenom a krásnom : filozofické skúmanie o pôvode našich ideí vznešeného a krásneho. Bratislava: Tatran, 1981. s. 87.

50^ VOLEK, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. 2. vyd. Praha: Panton, 1985. s. 93.

51^ Samozřejmě i toto by bylo možné vzít za kvalitní námět potencionální esteticko-výchovné práce, ale pro náš účel postačí zdůraznit nejpodstatnější Rousseauovi momenty, které jsou v našem případě jednoduše neopomenutelné.

52^ Podle Genesis je vše, co Bůh stvořil, dobré (a tedy i krásné). Středověcí lidé jsou krásou všeho bytí fascinováni, protože za ní vidí transcendentální význam a poučení. Například Hugo od sv. Viktora (ale i mnoho dalších): „Všechny viditelné věci (tedy i příroda) jsou nám předkládány, aby označovaly a vyhlašovaly neviditelné a tak nás pomocí zraku symbolicky, tedy názorně poučily.“ (ECO, Umberto. Umění a krása ve středověké estetice. Praha: Argo, 1998. s. 87)

53^ STIBRAL, Karel. Proč je příroda krásná?: estetické vnímání přírody v novověku. Praha: Dokořán, 2005. s. 77.

54^ ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. Praha: Svoboda, 1978. s. 59.

55^ STIBRAL, Karel. Proč je příroda krásná?: estetické vnímání přírody v novověku. Praha: Dokořán, 2005. s. 80.

56^ Nebo také vnímání přírody „pro ni samu“ jako u Hostinského. Viz kap. Příroda v estetické výchově Otakara Hostinského

57^ Dnes podobně argumentují environmentalisté a ekologové. Pojem svoboda je u ochrany přírody velice důležitý.

58^ Srov. ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil: alebo o výchove. Bratislava: Slovenský Spisovatel', 2002. s. 8.

59^ Srov. tamtéž, s. 9.

60^ Tamtéž, s. 319.

61^ I když, jak bude ukázáno, se estetická (subjektivní) soudnost u Kanta v případě vnímání tzv. vnitřní účelnosti přírody střetává se soudností logickou (podle pojmů).

62^ Srov. VOLEK, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. 2. vyd. Praha: Panton, 1985. s. 114.

(To znamená, že u umění máme možnost sledovat účelnost pouze formální, tj. sloužící pouze povrchu, formě. Je to formální uspořádání všech detailů do esteticky přijatelné formy. V živé přírodě se nám zjevuje /v rámci našich omezených smyslů/ účelnost vnější /formální/ i vnitřní.)

63^ KANT, Immanuel. Kritika soudnosti. Praha: Odeon, 1975. s. 42.

64^ Srov. ZÁTKA, Vlastimil. Kantova teorie estetiky : studie k dějinám filozofie 18. století. Vyd. 2., nezměn. Praha: Filosofia, 1995. s.65.

65^ KANT, Immanuel. Kritika soudnosti. Praha: Odeon, 1975. s. 38.

66^ Tamtéž.

67^ Zde se projevuje v plné síle Kantův agnosticismus. I v poznávání přírody nakonec narazíme na takové množství vztahů, které nemůžeme redukovat na jeden princip.

68^ Srov. KANT, Immanuel. Kritika soudnosti. Praha: Odeon, 1975. s. 40.

69^ KANT, Immanuel. Kritika soudnosti. Praha: Odeon, 1975. s. 23.

70^ Tamtéž, s. 121.

71^ Srov. tamtéž, s. 119-120. (Tato myšlenka zní velmi rozporuplně a není zde prostor k jejímu hlubšímu zkoumání. Nechť je to zde předloženo pro další případné bádání či jako fragment sofistikované tajemnosti Kantovy teorie.)

72^ Klasický i osvícenský styl (vzkvétající v jeho době) si libovali právě v takových geometricky vypočítaných a racionálně odůvodněných pravidlech. Jak architektura (např. Braniborská brána), tak výtvarné umění znovuobjevili antický pythagorejský ideál souměrnosti tvarů a geometrických zákonů.

73^ Srov. STIBRAL, Karel. Proč je příroda krásná? : estetické vnímání přírody v novověku. Praha: Dokořán, 2005. s. 90

74^ Přičemž vznešený je především náš stav při recepci takových objektů, nikoli samotné objekty.

75^ KANT, Immanuel. Kritika soudnosti. Praha: Odeon, 1975. s. 82.

76^ Srov. tamtéž, 92.

77^ Jak píše S. Komárek v knize Příroda a kultura: většina štítů Alp byla slezena až v 18. století, a to právě díky tomuto převratu.

78^ Ve smyslu radování se z něčeho krásného.

79^ KANT, Immanuel. Kritika soudnosti. Praha: Odeon, 1975. s. 93 .(To ovšem platí pouze pokud se nacházíme v bezpečí, daleko od možnosti ohrožení našeho života.)

80^ Ne nadarmo uvažujeme o horolezcích jako o odvážných lidech.

81^ Formalistická estetika je v protikladu k tzv. obsahové estetice. Za zakladatele se považují Kant a Herbart (Viz např. HENCKMANN, Wolfhart; LOTTER, Konrad. Estetický slovník. Praha : Svoboda, 1995. s. 74)

82^ Herbart navazoval na Kanta v „antigeneralizaci“ estetického soudu a také v tvrzení, že estetický soud nepotřebuje zdůvodnění, protože není logický.

83^ Je opět nutné podotknout, že mluvíme o novověké tradici, stejně jako o tradici 20. století, v kontextu euro-americké civilizace.

84^ Srov. KOMÁREK, Stanislav. Příroda a kultura : svět jevů a svět interpretací. Vyd. 2. Praha: Academia, 2008. s. 239.

85^ ADORNO, Theodor W. Estetická teorie. Praha : Panglos, 1997. s. 91.

86^ KOMÁREK, Stanislav. Příroda a kultura : svět jevů a svět interpretací. Vyd. 2. Praha: Academia, 2008. s. 241.

87^ Vzpomeňme na spojení estetického vnímání s metafyzickou představou přírody jako matky.

88^ Srov.tamtéž.

89^ Ne nadarmo se o tomto století mluví jako o konci hodnot, například umění (viz Arthur Danto a jeho koncepce konce umění), ale i mravů apod.

90^ Srov. ADORNO, Theodor W. Estetická teorie. Praha: Panglos, 1997. s. 92.

91^ Tamtéž, s. 95.

92^ Tamtéž, s. 96.

93^ Z toho je také odvozeno vnímání přírody jako něčeho mimo lidskou civilizaci. Kritizuje ale jen takovou společnost, jejíž technika devastuje přírodu a odcizuje se jí. Stejně jakou Rousseau tedy odlišuje přírodu od zvrhlé společnosti, aby předložil svůj ideál nového sepětí, což se projevuje také tím, že tu stejnou techniku (kterou zavrhuje jako ničitelskou) „posvěcuje“ konstatováním, jak by za změněných výrobních faktorů mohla být přírodě prospěšná.

94^ Za tím vidí zase buržoazní kult hrdinů.

95^ Tamtéž, s. 97.

96^ Tamtéž, s. 98.

97^ Tamtéž, s. 100.

98^ O tom také ve zkratce na počátku kapitoly Co je estetika přírody?

99^ Nesmírně trefné přirovnání a všudypřítomný patos je u nás srovnatelný snad jen s kritikami F. X. Šaldy (1867-1937).

100^ A dodává, že v jeho době dvě nejvíce citované antologie estetiky v Anglii a Americe (Elton a Vivas s Kriegerem) neobsahují samostatnou studii přírodní krásy

101^ Srov. HEPBURN, Ronald W. Contemporary Aesthetics and the Neglect of Natural Beauty. British Analytical Philosophy. London: Routledge, 1966. s. 286.

102^ Tamtéž . („The characteristic image of contamporary man, as we all know, is that of a „stranger“, encompassed by a nature, which is indifferent, unmeaning and „absurd“. )

103^ Rozkol vědy a filosofie se obecně dá považovat za problematické. Jsme toho svědky na školách vysokých i středních. Jako příklad poslouží fakt, že například tématem Člověk a příroda se na gymnaziálních školách v ČR zabývají předměty jako fyzika, geografie, biologie apod.

104^ Srov. tamtéž, s. 288.

105^ Srov. tamtéž, s.290.

106^ Srov. tamtéž. (Hepburn si uvědomuje, že podobný charakter estetického prožitku nám nabízí i architektura. Zde přírodní estetiku vymezuje hlavně vůči umění výtvarnému)

107^ Srov. tamtéž, s. 292. (Tato antiformalistická teze, stavící kontext /v tomto případě naší vzdálenost od vnímaného/ jako konstitutivní vodítko k verzi našeho hodnocení, bude ještě na jiném příkladu podrobena kritice. Je možné estetické kvality objektu spojovat s pozicí, ve které se právě nachází subjekt? Hraje kontext /umístění objektu, historie či vědomosti/ roli?)

108^ Jako například Platón, ale i Kant.

109^ Samozřejmě i uměleckého díla se dá mluvit o jakémsi vnímání sebe sama, ale s rozdílem, že naše vnímání je „zatíženo“ intencionalitou daného objektu.

110^ Srov. tamtéž, s. 293. (S takovým tvrzením je nutné polemizovat. Co je to špatná a dobrá cesta? Ponechme zde tuto otázku otevřenou dalším kapitolám a jako příklad Hepburnova „boje“ proti celkovému úbytku esteticky kvalitního přístupu.)

111^ Srov. tamtéž, s. 293.

112^ Adorno své postoje srovnával spíše s Kantem a Hegelem. Extrémním formalismem je zde myšlen postoj Clive Bella a Rogera Frye ze začátku 20. Století. Podle Zangwilla (viz dále) je u nich estetická hodnota „interní“ danému objektu, nenáleží tedy ani historii, ani kontextu.

113^ Srov. tamtéž, s. 295.

114^ Profesor působící na Durham University, zabývající se etickou filosofií, estetikou a filosofií mysli.

115^ ZANGWILL, N. In Defence of Extreme Formalism about Inorganic Nature: Reply to Parsons. The British Journal of Aesthetics. 2005-04-01, roč. 45, č. 2, s. 187. (/…/ I suggested that the stretch of sand is indeed wildly and gladly empty considered in itself, but that it is also disturbingly weird when considered as part of a temporal whole in which the stretch of sand is submerged at other times.)

116^ V souvislosti s estetickou výchovou hovoří Hostinský o užitečnosti přírodovědné gramotnosti. Viz kap. Estetika přírody v estetické výchově Otakara Hostinského.

117^ Srov. HEPBURN, Ronald W. Contemporary Aesthetics and the Neglect of Natural Beauty. British Analytical Philosophy. London: Routledge, 1966. s. 296.