Co je estetika přírody

Místo přírodního krásna v oblasti Umění a kultura RVP GV

Nyní se podívejme na zcela zásadní oblast, kde probíhá kultivace žákova vkusu (pravděpodobně specificky lidského estetického cítění) a uměleckého tvoření. Tato je rozčleněna na Hudební obor a Výtvarný obor, což je v podstatě tradiční pojetí „umělecké výchovy“ i na základních školách. Znovu bychom si mohli položit otázku, nakolik je toto členění šťastné, když je tolik míst, kde se obě dvě oblasti propojují (např. divadlo, audiovizuální umění, film, konceptuální a post-konceptuální umění,…, v podstatě i estetický zážitek z přírody je propojením vždy několika smyslových zážitků). Ovšem samotné zkoumání tohoto problému by vydalo na další práci.

Příroda jako prvek, s kterým se pracuje v hudbě, je poměrně častá záležitost,²¹⁷ nicméně v kontextu této práce, pojednávající zejména o vizuálních zvláštnostech přírody,²¹⁸ se zaměřme hlavně na Obor výtvarný.

Ten „pracuje s vizuálně obraznými znakovými systémy (s obrazem, skulpturou, designem, vzhledem krajiny, architekturou, stylem oblečení, filmem, novými médii apod.), které jsou nezastupitelným nástrojem poznávání a prožívání lidské existence.“²¹⁹

Všimněme si zařazením „vzhledu krajiny“ do vizuálně znakového obrazného systému. Není to přímo kategorie estetiky přírody? Krajina, její estetické hodnocení u nejrůznějších estetiků a celých historických epoch,²²⁰ estetika krajiny s volnou přírodou (krajiny přírodní) a krajiny obývanou člověkem (krajiny kulturní) – to vše lze vnímat jako relevantní látku.²²¹
Jedním z cílů Výtvarného oboru má být „rozvoj tvořivé osobnosti v roli tvůrce, interpreta a recipienta“.²²² Nabízí se upozornit na to, co činí recepci krajiny zvláštní oproti většině druhů umění. Vzpomeňme na Hepburnovy pojmy detachement a involvement²²³ nebo Hostinského požadavek „nezarámovanosti“²²⁴ při vnímání přírodní krajiny. V obecných cílech oblasti Umění a kultura je ovšem řeč výhradně o uměleckých fenoménech, které jsou hodny výuky.

Určitá naděje je patrná ve formulaci „Očekávaných výstupů Obrazových znakových systémů ve Výtvarném oboru“; jedním z výstupů je: „rozpoznává specifičnosti různých vizuálně obrazných znakových systémů a zároveň vědomě uplatňuje jejich prostředky k vytváření obsahu při vlastní tvorbě a interpretaci.“²²⁵

Lze-li totiž považovat krajinu, či jiné přírodní objekty za specifické znakové systémy, není důvod je specificky nezkoumat v rámci tohoto oboru. Příroda, jako široký soubor esteticky relevantních dat,²²⁶ by podle Hepburna neměla být opomíjena v rámci vzdělání, kde je možné zvrátit tendenci bagatelizace zkoumání tohoto (pro nás utilitárního) prostředí.
Je nutné položit si otázku, jakým způsobem by se učivo (o specifičnosti přírodních estetických objektů) mělo v konkrétním studijním plánu zakomponovat a co by mohlo být jeho obsahem. Pravděpodobně nejlepší cestou se jeví vytvoření samostatného předmětu estetická výchova, kde by nebylo členění na Výtvarný a Hudební obor a nejednalo by se rovněž o chronologický výklad dějin umění (nebo jiný homogenní výklad o umění).

4. Shrnutí: estetika přírody v potencionálním předmětu Estetická výchova

Uvažujeme-li nad možnostmi estetiky přírody v rámci RVP GV (a tedy podkladu pro reálné vyučující osnovy, plány, resp. ŠVP), nad konstitučními možnostmi různých oborů pro její rozvinutí a naopak – jejího začlenění do základních znalostí – rýsují se před námi dvě varianty pohledu. Buď se budeme snažit vidět současný dokument jako správný, poskytující prostor pro nejrůznější uplatnění studia přírodní estetiky, nebo ho podrobíme kritice a pokusíme se o navržení toho, jak by mohl vypadat.

Koridor, ve kterém by se teoreticky mohla estetika přírody zařadit do současného RVP GV, byl nastíněn v předešlých kapitolách. Teď zbývá popsat některé základní vymezení potencionálního samostatného předmětu estetická výchova, jež by vyšel vstříc přístupům a hodnotám popsaných v této práci.
Co vlastně plyne ze zavedení samostatného předmětu estetická výchova?²²⁷ Rozhodně už ono odstranění dělení na Výtvarný a Hudební obor nabízí jiné vidění estetického vzdělávání – více uceleného, nerozdělujícího tolik jednotlivá umění a percepční zážitky podle druhu smyslů, jimiž jsou zakoušeny, nýbrž více podle celkového charakteru, kontextu, estetické teorie atd.²²⁸

Už z názvu takového předmětu vyplývá, že jeho zaměření nemusí být striktně umělecké; je nasnadě koncipovat ho jako „příběh“ o zvláštní estetické lidské schopnosti, prostřednictvím které poznává a hodnotí svět kolem sebe a jejíž kultivací vzniká vkus, neboli vypěstěná citlivost pro nejrůznější estetické jevy.²²⁹

To může znamenat vytvoření prostoru pro tzv. mimoumělecké estetično, jehož je příroda součástí. Náplní vzdělávacího obsahu možného nazvat „Estetika přírody“, by se pak pravděpodobně staly mj. následující očekávané výstupy:

žák:

• 
  začlení estetiku přírody mezi ostatní významná estetická témata
  
• 
  definuje specifičnost jednotlivých estetických vidění přírody (Kant, Rousseau, Hepburn, Carlson atd.)
  
• 
  porovná diferenci estetické percepce přírodních a uměleckých objektů
  
• 
  určí specifika recepce přírodních objektů (zejména krajiny)
  
• 
  zhodnotí etické možnosti estetiky přírody
  
• 
  na příkladech z blízkého okolí objasní rozdíly v pojetí estetiky přírody (např. rozdílnost anglického a francouzského parku)
  
• 
  netriviálně komunikuje o estetické významnosti volné přírody a přírody „zlidštěné“
  
• 
  komunikuje o osobních prožitcích z „terénních“ výletů do přírody
  
• 
  pomocí vlastní tvorby reflektuje okolní přírodu (např. krajinu)
  
• 
  charakterizuje rozdíl mezi krásou a vznešeností přírody (u novověkých autorů)
  

Konkrétním učivem pro tyto výstupy by pak mohlo být:

• 
  příroda jako relevantní oblast estetického zkoumání – estetika přírody a estetičtí myslitelé, kognitivní vs. „umělecké“ a subjektivní estetické vnímání přírody, vznešenost a krása přírody
  
• 
  přírodní objekty – specifické rysy krajiny, místa, jednotlivého objektu, příroda jako celek (vesmír)
  
• 
  diference ve vnímání přírody a umění – pohyb a recepce, zahrnutí a odstup od estetického objektu, intence v umění a „neintenctionální příroda“
  
• 
  etika a estetika přírody – environmentalistika a estetika přírody, ekologické důsledky estetického vnímání přírody
  

Je otázkou, nakolik by vzdělávací obsah „Estetika přírody“ měl být zastoupen oproti umělecky zaměřeným obsahům. I když tato práce předkládá mnoho apelů na „zrovnoprávnění“ vztahu přírody a umění v estetické výchově, ještě to neznamená, že je toto téma středoškolsky nosné natolik, aby mohlo pokrýt polovinu výuky potencionálního předmětu estetická výchova. Naproti tomu, jestliže má dojít k odstranění „bagatelizace“ přírodní estetiky,²³⁰ je nutné se jím netriviálně zabývat již na středních školách (ne-li dříve).