DisertačNÍ práce lidská práva V Evropské unii

lidských práv a základních svobod a na zásadách právního státu, které jsou společnými hodnotami členských států.“

„Společenství a jeho členské státy musejí při provádění právních předpisů Společenství dodržovat základní práva.“ Nařízení Rady (ES) č. 168/2007 ze dne 15. února 2007 o zřízení Agentury Evropské unie pro základní práva.

100 Pojem Soudní dvůr používám pro celou soudní soustavu Evropské unie, která v současné době sestává již ze tří dílčích orgánů – Soudního dvora, Soudu první instance a Tribunálu pro veřejnou službu.

101 Soudní dvůr si dokonce vysloužil nálepku „náhradní zákonodárce“ (Keohane – Hoffmann 1990: 293–294) a renomé po mnoho let nejaktivnějšího a nejkreativnějšího orgánu (Dehousse – Weiler 1990: 247).

102 Internationale Handelsgesellschaft 11/70, bod 3: „(…) Platnost komunitárního aktu anebo jeho účinek na členský stát neovlivňuje naříkaný rozpor se základními právy obsaženými v ústavě či s podstatnými strukturálními rysy ústavy.“ (cit. dle Pítrová – Pomahač 2000: 91).

103 Samotnému rozhodnutí Solange I předcházelo řízení u německého správního soudu, který mimo jiné judikoval: „Demokratický konstituční stát garantovaný Ústavou by jen stěží zůstal věrný svým základním rozhodnutím v ústavním právu, kdyby jako důsledek mimořádně postupujících integračních procesů byly klíčové sféry vyňaty z jeho jurisdikce, v souvislosti se stálým úbytkem prostoru pro národní legislativu, a přeneseny pod supranacionální ‚čistě exekutivní režim‘, který nemusí zohledňovat ve svých aktech základní principy Ústavy.“ (cit. z Craig, de Búrca 2003: 291).

104 Zrovna v případu Internationale Handelsgesellschaft 11/70 Soudní dvůr neshledal porušení práv, protože omezení svobody obchodu nebylo disproporční k celkovému zájmu na fungování systému depozitů. Německý soud se však s tímto výkladem nespokojil a předal věc spolkovému ústavnímu soudu, který naopak shledal porušení principu proporcionality, jenž je součástí německé ústavy (Craig, de Búrca 2003: 322).

105 Pasáž odstavce převzata ze Smekal 2005.

106 Politický systém EU se neomezuje pouze na vlastní institucionální strukturu EU, ale je mnohem širší, zahrnující i politické systémy členských zemí (subsystémy), které jsou zároveň autonomními a komplexními politickými systémy (Fiala 2007: 15).

107 Například Amnesty International vznikla v roce 1961 a Human Rights Watch v roce 1978 (Amnesty International 2007 a Human Rights Watch 2007).

108 Pro přehlednou prezentaci a kritiku konceptu spillover viz Keohane – Hoffmann 1990.

109 Funkcionální spillover má za to, že když státy integrují jeden sektor ekonomik, tak se spolupráce rozšíří i do dalších sektorů, protože jednotlivé sektory ekonomiky neexistují izolovaně. Technický spillover hovoří o slaďování standardů a politický spillover o následcích integrace, díky níž dochází k přesunu roviny působení zájmových organizací (McCormick 1996: 16–17).

110 Ke slaďování lidskoprávních standardů jednotlivých členských zemí sice postupně dochází, ale ES na tom nemá žádný významný podíl. O šíření a harmonizaci požadavků lidských práv se zasloužila zejména Rada Evropy a její nejvýznamnější úmluva – Evropská úmluva o lidských právech – doplněná efektivním kontrolním mechanismem. Jako podmínka nutná k tomuto šíření vystupuje ochota států a jejich ústavních a obecných soudů respektovat nálezy mezinárodních kontrolních orgánů a navíc vzájemná inspirace evropských ústavních soudů.

111 A. von Bogdandy k tomu výstižně poznamenává, že lidská práva sice omezují diskreci nadnárodních institucí, ale nikterak nemění jejich cíle či zaměření (Von Bogdandy 2000: 1308).

112 Soudní dvůr má jiné důležité funkce než ochranu práv per se, například podporu evropské integrace nebo zajištění přednosti evropského práva (de Witte 1999: 869, Toth 1997: 499).

113 Právní úprava se postupně znatelně rozrostla, když v 90. letech byly přijaty za značné iniciativy Komise směrnice týkající se mateřské a rodičovské dovolené a důkazní povinnosti v diskriminačních případech, a to i přes neshody států (Cichowski 2001: 121–134).

114 Následující odstavce jsou přejaty z textu Smekal 2005.

115 „V mezidobí podstatně vzrostla míra ochrany lidských práv, která je srovnatelná s koncepcí, obsahem a účinností standardu lidských práv Spolkové ústavy. (…) Neexistují žádné závažné okolnosti svědčící o tom, že komunitární standard základních práv není dostatečně stabilní.“ (cit. z Tichý 2002: 420).

116 Na základě článku 308 bylo například přijato i nařízení vytvářející Agenturu pro základní práva EU (srov. hned první větu nařízení a bod 31 preambule).

117 Blíže viz např. Boom 1995.

118 „Spolkový ústavní soud svou jurisdikcí garantuje, že bude udržena efektivní ochrana základních práv obyvatel Německa i proti suverénní moci Společenství.“

119 K podobnému rozhodnutí, jako bylo v německém případě „maastrichtské“, došel i dánský Nejvyšší soud, jenž v případu Carlsen z roku 1998 judikoval, že je na něm, aby určil, zda konkrétní opatření komunitárního práva překročilo hranice transferu suverenity, jak ji Dánsko přeneslo svou přístupovou smlouvou. Výsledkem je možnost, aby dánské soudy odmítly aplikovat evropský akt sekundárního práva, pokud překračuje kompetence ES/EU (Craig – de Búrca 2003: 312–313, Šlosarčík 2005: 39).

120 Německý ústavní soud se v maastrichtském rozhodnutí prohlásil za garanta základních práv obyvatel Německa, kterým zaručuje esenciální obsah práv i v případě výkonu pravomoci Společenstvím. Zároveň však Ústavní soud poznamenává, že vykonává svou jurisdikci ohledně aplikovatelnosti sekundárního komunitárního práva v kooperačním vztahu s Evropským soudním dvorem (Reich 1996: 105).

121 Účinky banánového nařízení 404/93 znevýhodňovaly německé importéry banánů, kteří se dovolávali ochrany majetkových práv zakotvených v německé ústavě a poukazovali rovněž na porušení ustanovení GATT. Soudní dvůr německou žalobu na neplatnost zamítnul, avšak německé soudy odmítly nařízení aplikovat s tím, že překračuje kompetence Společenství (Blíže viz Reich 1996). Po zdlouhavém a složitém řízení Soudní dvůr couvnul a přehodnotil své dřívější rozhodnutí a prohlásil některá ustanovení banánového nařízení za neplatná, protože porušují zákaz diskriminace (Craig – de Búrca 2003: 296).

122 Pro rozbor problematiky přednosti práva ES/EU v případě explicitního ustanovení o přednosti evropského práva v primárním právu viz Kumm – Comella 2004, Diez-Picazo 2004.

123 Mattias Kumm dovozuje, že v pluralistické evropské soustavě nemá vůbec smysl hovořit o „konečném arbitrovi ústavnosti“, protože se liší pohledy na samotný koncept vztahu národního a mezinárodního práva mezi jednotlivými členskými státy, z nichž některé zastávají názor podobný judikatuře Evropského soudního dvora, zatímco jiné nikoliv. Zajištění koherence evropského práva a zároveň respektování národních ústav představuje problém, v němž žádné řešení nepůsobí jako všelék (Kumm 1998).

124 Online dostupné na: