Jazyková komika V cimrmanovských textech autorské dvojice Svěrák a Smoljak

18 České nebe

18. 1 Děj
Nejmladší z cimrmanovských her měla premiéru 28. 10. 2008. Nosným pilířem hry jsou aluze na českou historii, především tu literární. Aby bylo zajištěno porozumění hře, připomínají autoři mnohé historické a literární události již v úvodním semináři. Informují například podrobně o Rukopisu královédvorském a zelenohorském. Závěrečná slova referátu o Rukopisech dokazují, že divadlo Járy Cimrmana si dokáže udělat legraci ze všeho, i samo ze sebe.
Jak se na morální aspekt literární mystifikace díváme my cimrmanologové? My dobré úmysly falzifikátorů do jisté míry chápeme. A dovedeme dokonce i pochopit, že je taková práce těšila. Ale vymýšlet si události, které se nikdy nestaly, a postavy, které nikdy nežily, a po léta mystifikovat celý národ, to se nám opravdu, ale opravdu příčí.¹⁹⁸
Ve hře České nebe zasedá česká nebeská komise, jejímž úkolem je rozhodovat, které osobnosti českých dějin se dostanou z očistce do nebe. Nejdříve je komise tříčlenná, její členové se však rozhodnou rozšířit své řady. Jan Amos Komenský, praotec Čech a svatý Václav proto postupně přijmou do komise Jana Husa, Karla Havlíčka Borovského a nakonec babičku Boženy Němcové jako zástupkyni ženského pohlaví a zdravého selského rozumu: „Babička: Jeminkote! Tolik slavných lidí! Co já, stará bába, vám tu budu platná? Komenský: To víte, že budete. Jsme tu samí učenci – tedy kromě praotce…“¹⁹⁹ Tato nově zvolená komise pak rozhodne, že do nebe bude přijat Bedřich Smetana, Karel Sabina, zato v očistci si déle pobudou Václav Hanka a Josef Linda. Do české komise by se chtěl dostat také polní maršálek Josef Václav Radecký, který komisi žaluje, že na zemi čeští vojáci, kteří bojují v právě probíhající první světové válce, dezertují z armády a zakládají legie. To přivede českou nebeskou komisi k myšlence, že by Češi měli přestat být součástí Rakouska-Uherska a měli by mít vlastní království. V hlasování o novém českém králi zvítězí o jeden hlas nad Cimrmanem Tomáš Garrigue Masařík.

18.2 Jazyková komika

18.2.1 Cizí jazyky

V úvodním semináři Nález hry České nebe je vzpomenut z ostatních seminářů dobře známý profesor Erich Fiedler. Doktor Svěrák ho samozřejmě zmiňuje proto, aby poukázal na další nedostatky v jeho práci a vyzvedl tak přínos českých cimrmanologů. Jako důkaz Fiedlerovy neschopnosti je divákům sdělen Fiedlerův překlad názvu encyklopedie, který se očividně opírá více o onomatopoii než o opravdovou znalost anglického jazyka. „Přátelé! To je tak nehorázný omyl, dokazující Fiedlerovu neznalost češtiny, že může soutěžit snad jen s jeho dnes už slavnou překladatelskou botou, svědčící o jeho neznalosti angličtiny, když přeložil titul encyklopedie ‚Who is who‘ jako ‚vlak je vlak.‘ “²⁰⁰

18.2.2 Shoda podmětu s přísudkem

Příjmení českých spisovatelů Hanky a Lindy považuje česká komise dlouho za jejich křestní jména, a proto o nich mluví v ženském rodě. Když si uvědomí svůj omyl, zdůrazní Jan Ámos Komenský pravopisný jev českého jazyka, tedy psaní i/y v příčestí minulém podle shody podmětu s přísudkem.
Komenský: (zapisuje): Nebeská komise rozhodla, aby Hanka s Lindou zůsta-li, a píši měkké i, čili je jasné, že ta děvčata jsou muži. Vidíte, jak je to tvrdé a měkké i důležité.²⁰¹

18.2.3 Paronyma

V referátu Rukopisné padělky doktor Svěrák upozorňuje na rozdíl mezi slavistou a slávistou:
První, kdo zavětřil, že objevené rukopisy nejsou pravé, byl Hankův a Lindův učitel Josef Dobrovský, světově proslulý slavista. (Přátelé, abychom se dohodli na úrovni, na které se budeme pohybovat: předpokládám, že nemusím vysvětlovat rozdíl mezi slavistou a slávistou. Josef Dobrovský byl slavista.)²⁰²

19 Závěr

Cílem této práce bylo především postřehnout, co je ve hrách psaných pro Divadlo Járy Cimrmana komické a proč. Zjistili jsme, které zdroje komiky si autoři oblíbili a užívali jich opakovaně. Mezi nejčastější zdroje komiky patřila slovní záměna, využití vulgarizmů, rýmu, nářečí, básnických figur a jiných hrátek s jazykem. V textech se nám objevila podobnost témat i postav. Všimli jsme si, jak zcela originálním využitím úvodních seminářů autoři rozšířili možnosti divadelní tvorby. Ačkoli jsme pracovali s texty určenými v první řadě pro divadelní ztvárnění, texty se nám jevily jako velmi vhodné i k četbě. Nakonec všechny hry byly vydány nejen knižně, ale i na CD. V této podobě samozřejmě přicházíme o vizuální vjem, který je sám o sobě zdrojem komiky. Jedním ze zvláštností Divadla Járy Cimrmana je, že žádný člen souboru neabsolvoval hereckou školu. Styl herectví, výraz hercovy tváře, gesta a pohyb herců na jevišti vytváří další rozměr komiky v Divadle Járy Cimrmana. Klíčová je však u Divadla Járy Cimrmana hra s jazykem a právě tato vrstva komiky zůstává zachována i na zvukových záznamech a v knižní podobě. Není vyloučeno, že když budeme číst hry Divadla Járy Cimrmana nahlas se svými přáteli, všichni se nasmějeme u vtipných momentů a humorných hlášek a ještě nás ve čtení replik ostatní budou pobízet stejně jako matka otce v aktovce Posel světla: „Dál! Tam jsou lepší.“²⁰³

Je však možné, že to, co jsme v práci uvedli jako zdroj komického účinku, se někomu může jevit zcela nekomické. Zdeněk Hořínek píše: „Dispozice pro směšnost jsou rozmanité a relevantní. Někomu je k smíchu bezmála všechno, někomu bezmála nic.“²⁰⁴ Dospěli jsme tak k poznání, že přes veškerou snahu je velice obtížné vyvodit v otázce komiky obecné závěry. Humor je věc velice individuální. Po důkladném prostudování všech her, které dvojice Svěrák a Smoljak napsala pro Divadlo Járy Cimrmana, však nelze než souhlasit s výrokem z přednášky Náš Jára Cimrman:
Ať už je tomu jakkoli, díla, pod nimiž je podepsán Jára Cimrman, patří k vrcholům světové dramatické tvorby. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat.²⁰⁵