Jazyková komika V cimrmanovských textech autorské dvojice Svěrák a Smoljak

3 FORMA HER DIVADLA JÁRY CIMRMANA

Divadlo Járy Cimrmana odehrálo od svého prvního představení v roce 1967 stovky repríz. Můžeme se domnívat, že na velké oblibě her má svůj podíl i naprostá originalita formy představení. To je vždy rozděleno na dvě části (výjimku z tohoto pravidla tvoří hra Němý Bobeš, ve které se komentáře a texty postav střídají přímo během představení). V ostatních hrách tvoří první polovinu úvodní vědecká přednáška o přínosu Járy Cimrmana vědě, technice, umění, sportu, pedagogice a jiným oblastem lidské činnosti. Druhou část představení pak tvoří samotná hra. Ta navazuje na to, co bylo řečeno během referátů.

Tato forma představení vznikla vlastně jen náhodou. Pro zcela první vystoupení souboru měly být připraveny dvě hry – jednoaktovky. Zdeněk Svěrák napsal Akt, autorem druhé hry měl být Jiří Šebánek, ten však nestihl včas dokončit svou aktovku s názvem Domácí zabijačka. Bylo tedy nutné vymyslet náhradní program. Zdeněk Svěrák v rozhovoru s Alenou Bechtoldovou situaci komentuje: „Rozhodli jsme se tedy, že vyplníme čas přednáškami o životě a díle Járy Cimrmana. A tak se z nouze vyklubala ctnost: tyto pseudovědecké rozpravy se staly základním a stylotvorným prvkem našeho divadla.“²⁹

Úvodní referáty nesou znaky odborného stylu, jako je využití odborných výrazů, pasivních konstrukcí, dlouhých souvětí a také grafů, tabulek a fotodokumentace. Typickým znakem těchto přednášek je pak především snaha o objektivnost, vše je podáváno s naprostou vážností, členové souboru se oslovují akademickými tituly, které jim však v běžném životě nepřísluší. Přemysl Rut vystihuje, jak takto podaný text na diváky působí: „Čím více se pedagogové stylizují do šiřitelů univerzitní vzdělanosti, tím přesvědčivěji působí jako vtělení jednotřídkové kantorské omezenosti.“³⁰ Podle Ladislava Smoljaka je však každý z oborníků během přednášení referátů „…maximálně civilní, nebere na sebe žádnou masku učenosti, profesorské roztržitosti a podobná klišé.“³¹ Zdeněk Svěrák zase přiznává, že trocha herectví je zapotřebí i v první části představení:

Jestli si před představením něco říkám, tak to, abych text říkal jako poprvé. Pokud něco hraju, tak zaujetí. Pokud jdou lidi trochu vstříc, nedá to práci a nakonec ani to zaujetí se nemusí hrát. Po mnohém opakování představení se nutně dostavuje potřeba profesionalizovat postupy. Napětí je v tom, že to nesmí být znát. ³²
Nyní se zaměříme na další typický znak první části her Járy Cimrmana, a to názorné předvedení popisovaného jevu, což je často zdrojem situační komiky. Například v Hodině fyziky, jednom z referátů předcházejících Vyšetřování ztráty třídní knihy, je vysvětlen rozdíl mezi světlem a tmou rozsvícením a sfouknutím svíčky. Prakticky je na jevišti dokázána také skutečnost, že světlo je rychlejší než zvuk.
A nyní si ukážeme jeden pokus. Kolegové budou tak laskavi a pomohou mi.

(Čepelka vezme zvonek, Svěrák si zapálí svíčku. Weigel tleskne a oba, svítíce a zvoníce, vyrazí z jednoho konce jeviště na druhý. Svěrák je v cíli dřív)

Viděli jste Cimrmanův názorný důkaz, že světlo je rychlejší než zvuk. ³³
Jinde je k doplnění referátu využito akustických záznamů. V referátu Objev nástěnných nápisů z představení Posel z Liptákova je divákovi poskytnut autentický záznam projevu majitele hostince, ve kterém měl být prováděn výzkum za účelem nalezení dalších mistrových textů, a to seškrabáním staré malby ze stěn.
Dotazem u vedoucího provozovny, mimochodem vnuka původního majitele, jsme zjistili, že lokál bývalo zvykem malovat obvykle jednou za dva roky. Důležité však bylo, zda se stěny před novým malováním škrabaly. Poslechněte si, co nám o tom vedoucí provozovny Rudolf Sirotek řekl:

(Z magnetofonového záznamu zazní: Ne)³⁴
Podobných doplnění referátů najdeme hned několik – v Aktu je to praktická ukázka Etudy pro dvě škatulata s podtitulem Pud a Stud, ve které jsou herci nahrazeni bednami. Referát Revoluce v němém filmu z představení Vyšetřování ztráty třídní knihy je doplněn promítáním jediného dochovaného Cimrmanova němého filmu s názvem Chtěla bych ženicha mladého s kučeravými vlasy. V představení Posel z Liptákova se zase po celou dobu věnovanou přednáškám snaží doktor Petiška přednést svůj vědecký referát o geologických procesech, které utvářely podobu Jizerských hor, doplněný o ukázku kamenů, které s sebou veze až z Čelákovic. Bohužel se na něj nedostane. V závěru referátu nazvaném Cimrmanův potomek učiní poslední pokus a dá vzkaz doktoru Svěrákovi: „A teď tu mám vzkaz od doktora Petišky (pročítá ho). Navrhuje, že by na závěr večera dal mezi publikum kolovat své horniny. No…Já osobně si myslím, že by nebylo moudré dávat po našem představení divákům do rukou kameny.“³⁵

Můžeme si však být téměř jisti, že naznačované házení kamenů po hercích by se nekonalo.

Scénář hry Akt je dílem Zdeňka Svěráka, Vyšetřování ztráty třídní knihy je dílem Ladislava Smoljaka. Jen na seminářích těchto her mají zásluhu oba autoři. Až u třetí hry Divadla Járy Cimrmana pracovali společně na obou částech představení. Přesto se budeme věnovat i prvním dvěma hrám, jelikož jsou nedomyslitelnou součástí repertoáru divadla. Také se můžeme přesvědčit, co každý z autorů do společné tvorby přináší. Tak například už v Aktu můžeme najít témata a prvky, které se poté objevují téměř u všech her. V úvodním semináři nazvaném Filozofie externismu se poprvé objevuje „…postup, který nazveme cesta nikam.“³⁶ Po zdlouhavém vysvětlování se totiž často vrátí autoři zpátky k původní myšlence a nezjistí zhola nic nového. Stejně jako u rozhovoru s panem Padevětem ve Vinárně U Pavouka tu má komický účinek spojení pokusu o vážnost a odbornost s naprosto nulovým výsledkem celého snažení:
„A v tomto místě upozornil Jára Cimrman na zajímavý důsledek své filozofie. Dochází tu k logickému sporu. Tvrdí-li totiž Jára Cimrman, že existuje pouze okolní svět a neexistuje on, platí ve vnějším světě – a tedy objektivně – myšlenka zrcadlově obrácená: existuje pouze on a neexistuje okolní svět. Tedy – filosofie solipsismu. Autor vlastně zastává stanovisko, které zároveň vyvrací.“³⁷
Na tuto metodu nulového výsledku pak navazuje i Ladislav Smoljak ve Vyšetřování ztráty třídní knihy. Po velmi dlouhém a důkladném popisu Cimrmanovy teorie poznání profesor Ladislav Smoljak téma uzavírá:
V procesu poznání se totiž, jak jsme si ukázali na této křídě, blížíme k místu, kde věc není. Dojdeme-li tedy až k objektu samému, nedostaneme se, jak tvrdí Bohlen, k jádru věci, nýbrž šlápneme do prázdna. Takže na konci poznávacího procesu nevíme sice nic, ale zato to víme správně.³⁸
Další téma, které se objevilo už v prvních dvou hrách a poté se objevuje i v dalších, je zesměšňování tělesných potřeb člověka. Tato vrstva humoru je srozumitelná a blízká všem lidem, probouzí proto u diváků chápavý smích. Přemysl Rut píše: „Lidový komický hrdina může mít úspěch jen za předpokladu, že jeho svět je světem každého člověka. Jeho osobnost se musí beze zbytku vejít na to stále menší území, které máme společné.“³⁹ Jakékoli jsou mezi lidmi rozdíly, tělesné potřeby, problémy a obtíže máme občas všichni a je dobře, že se jim můžeme alespoň někdy zasmát. Ve hře Akt má Láďa metabolické potíže, které způsobují, že při dojetí neudrží stolici.
Žíla: Hergot, tady něco…Necítíte to?

Bedřich: Smrdí, že jo? Žíla: To je něco příšerného…Láďo?!

Láďa: Nezlob se, tati, mně se to na mou duši stává jen řídce. Mně se to stává, když jsem dojat. Co bych vám to neřekl, vždyť to zůstane v rodině. Já jsem se jednou, při školní oslavě, tak dojal, že museli vyklidit tělocvičnu.⁴⁰
Ve Vyšetřování ztráty třídní knihy je zase žák Veškrna, který nutně musí odejít na toaletu, ale učitel ho nechce nechat odejít ze třídy. V Hospodě Na Mýtince je ke komickému účinku využito sexuálního chtíče hraběte, který v hostinci čeká celých dvacet osm dní, jen aby se mohl seznámit s vnučkou Růženkou. I v dalších hrách pak můžeme najít příklad, kdy je nějaká lidská potřeba či potíž využita ke komickému účinku.

Jak ale autoři na něco komického přijdou? Ladislav Smoljak o způsobu spolupráce se Zdeňkem Svěrákem v rozhovoru pro Rock a pop řekl: „My si říkáme všechno, i ty největší blbosti. A pokládáme to za jeden z nejdůležitějších principů naší tvorby, protože jsme se již mnohokrát přesvědčili, jak často i zdánlivě hloupý nápad může druhého inspirovat a vznikne něco výjimečně dobrého.“⁴¹

Nyní již obrátíme pozornost přímo k samotným textům her. Popíšeme děj i hlavní postavy a poté se zaměříme na konkrétní jevy, které vyvolávají komický účinek.