Jazyková komika V cimrmanovských textech autorské dvojice Svěrák a Smoljak

9 Cimrman v říši hudby

9.1 Děj a jazyková komika

Tato hra představuje Cimrmanovo dílo operetní. Obsahuje seminář a dvě opery: V chaloupce stínu a Úspěch českého inženýra v Indii. Seminář v tomto případě zabírá většinu času představní, samotné představení je nejkratší ze všech her. V referátu Kam se poděla třetí věta pracují autoři s principem nulového výsledku. Divákům je představována Cimrmanova trojvětá skladba Kovář Jirsa. Po popsání prvních dvou vět se dovídáme: „Třetí věta symfonické básně je pozoruhodná tím, že se nedochovala.“¹¹⁶ K napsání této skladby údajně Cimrmana inspiroval kovář Wolfgang Jirsa. Komického efektu zde autoři dosáhli postupem, kdy „…jméno je výrazně cizí, ale příjmení je typicky domácí…“¹¹⁷ Navíc je tu podobnost se jménem skladatele Wolfganga Amadea Mozarta.

Opera V chaloupce stínu je velmi krátká, navíc z hudby k ní složené se dochoval jen akord, a tak je divákovi předvedena bez hudebního doprovodu. V opeře by si Jíra rád našel ženu, ale sousedé mu to vymluví, neboť děti, které by s ní měl, jsou hlučné a udělaly by mu nepořádek v domě. Tak se Jíra rozhodne zůstat sám.

Komika druhé opery je také založena na tématu pro operu netradičním: výstavba cukrovaru v Indii. Úspěch českého inženýra v Indii doprovází hudba Jana Klusáka, hudebního skladatele, který byl tehdy členem hereckého souboru Divadla Járy Cimrmana. Zdeněk Svěrák ho za jeho práci chválí: „Jan Klusák vykradl a spojil světové klasiky s takovou bezostyšností a noblesou zároveň, že vzniklo svébytné dílo, jemuž by označení za pouhou parodii ubližovalo.“¹¹⁸

Ve hře se objevují čtyři postavy: Krišna, plukovník Colonel, inženýr Vaněk a inženýr Wagner. Krišna je indický plantážník, ale v opeře mluví česky. Do textu britského plukovníka Colonela se občas připlete anglické slovo: „Plukovník Colonel /v bílých šortkách /řekne good, řekne well /a vše je all right.“¹¹⁹

Český inženýr Vaněk mluví česky, ale domluví se i německy. Německý inženýr Wagner má v Indii vyrábět cukr, ale český inženýr dá Krišnovi ochutnat české pivo, a tak se Krišna rozhodne, že chce mít v Indii místo cukrovaru pivovar. Celý text opery se rýmuje, takže k humornému účinku je zde využito především rýmu. Dvorský o rýmu píše: „Z hlediska jazykové komiky jde o prostředek velmi účinný, protože jeho nápadnost je značná.“¹²⁰ Rýmy jsou v Cimrmanovi v říši hudby krátké a hravé. Například na otázku, kolik hektarů třtiny má, Krišna odpovídá: „Vím to přesně,/ je jich děsně.“¹²¹ A po ochutnání piva si Krišna zaveršuje: „Je to nápoj zvláštní chuti/ loknouti mě znovu nutí.“¹²²

Celá hra je rýmovanou reklamou na český um, šikovné české ruce a chytré české hlavy: „Sbor: Chytré hlavičky, zlaté ručičky,/ To jsou čeští inženýři./ České matičky, šroubky, hřebíčky/ Slávu české práce šíří.“¹²³

Operu uzavírají verše plukovníka Colonela: „My dear, vždy jsem byl hrdý, že jsem Britem / nyní však povím vám o svém přání skrytém./ Já pevně věřím ve stěhování duší./ Až padnu, zastřelen domorodou kuší/ a rov můj až zaroste mechem,/ chtěl bych se narodit Čechem, narodit Čechem!“¹²⁴

10 Dlouhý, Široký a Krátkozraký

10.1 Děj
Tato hra dokládá, že Cimrman se ve své tvorbě věnoval i pohádkářství. V semináři je představen jako jeden z největších sběratelů pohádek. Sbíral je však nikoli proto, aby je vydal, ale aby zabránil dětem v jejich čtení. Pohádky do té doby známé kritizoval a snažil se sám vytvořit pohádky lepší. Za jeho života se však jeho díla určená dětem netěšila velké oblibě.

Děj vypravuje o princezně Zlatovlásce, kterou obr Koloděj zaklel v muže. Takže po téměř celou dobu hry tu vlastně vůbec nevadí, že v Divadle Járy Cimrmana hrají všechny ženské postavy muži. Vysvobodit princeznu přijíždí princ Jasoň a princ Drsoň, jednovaječná dvojčata. Povahou jsou však naprosto odlišní. Princ Jasoň zastupuje již dříve zmíněný typ jemného, hodného a milého muže, Drsoň je naopak neomalený, drzý a sobecký. Jedná se tedy o odlišnost povahových rysů, jakých jsme si povšimli už v Hospodě Na Mýtince mezi hrabětem a vězněm. Rozdílnost povah Drsoně a Jasoně je vyjádřena stylem jejich vyjadřování.

Jasoň: Kde to jsem? Kam jsem se to zase dostal? Jsem princ Jasoň. Zítra tomu bude rok, co jsem opustil otcovský dům. A od té doby jsem stále na cestě za princeznou Zlatovláskou. Kolikrát již padám únavou, ale stačí, abych na ni jen pomyslel, a nová síla mě postaví opět na nohy. Jak ta musí být krásná!¹²⁵
A nyní promluva pronesená ve stejné situaci princem Drsoněm:
Drsoň: Kde to sakra jsem? Kam jsem se to sakra zase dostal? Jsem princ Drsoň. Zítra tomu bude rok, co jsem opustil otcovský sakra dům. A od té doby jsem stále na cestě za princeznou Zlatovláskou. Kolikrát již padám únavou, ale stačí, abych pomyslel na to její bohatství, a nová síla mě postaví opět na nohy. Sakra. Jak ta musí být bohatá!¹²⁶
Když dorazí Jasoň do zámku a zjistí, že princezna je muž, rozhodne se ji vysvobodit. Tak se společně s princeznou i s králem vypraví na obra Koloděje. Princ Drsoň je  zpovzdálí sleduje, aby se mohl s princeznou po jejím vysvobození oženit. Cestou potkají Krátkozrakého, který je zavede k dědovi Vševědovi, aby jim dal radu, jak obra přemoci. Děd Vševěd Jasoňovi poradí, že musí získat obrův prsten a třikrát se jím princezny dotknout, aby byla kletba zrušena. Získat prsten se princi podaří, a tak se Zlatovláska znovu promění v ženu.

10. 2 Jazyková komika

10.2.1 Intertextovost

V semináři předcházející této hře se opět setkáváme s aluzemi na jiná díla a osobnosti, prostředek u autorské dvojice Svěrák-Smoljak velmi oblíbený. Odkaz na pohádku Boženy je použit větě „…někdy se mu podařilo vytáhnout ze skrýše za hřbet i Chytrou Horákyni.“¹²⁷ Aluze je zde podpořena použitím homonyma hřbet. Kdybychom pohádku Chytrá Horákyně neznali, mohl by se někdo domnívat, že Cimrman snad opravdu tahal někoho ze skrýše za záda. K pobavení diváka si autoři v tomto semináři vypůjčili ještě jedno dílo Boženy Němcové – Babičku. Tou se velikán Cimrman nechal inspirovat a napsal Dědečka.
Postavíme-li ovšem vedle sebe Babičku Boženy Němcové a Dědečka Járy Cimrmana, neubráníme se pocitu, že se Cimrman přes veškerou snahu nedokázal od svého velkého vzoru zcela oprostit. Zalidnil sice Dědečkovo údolí řadou půvabných postav, které nesou zřetelný punc jeho rukopisu, jako jsou například dědeček sám, vnoučata Bohoušek, Toník, Jiřinka a Vilma, nebo zámecký pan kníže se svým schovancem Narcisem, velice hezká postava je i bláznivý Viktor. To jsou však výjimky. Jinak zůstává Cimrman původní předloze očividně poplatný.¹²⁸

10.2.2 Nářečí

Dalším zdrojem humoru v Cimrmanově pohádce je využití nářečí. Bystrozraký se chvástá, že mluví sto třiceti jazyky. Slovenština je však jediný cizí jazyk, který opravdu použije. Slovenská slova mu vyletí z úst, když nadšeně komentuje zápas Jasoně s obrem:
Teď se princ zachytil obrova prstu a už ho mydlí. Ale nejde to, přátelé, nejde to. Prst je samá pěna, ale prsten ne a ne dolů. A tak princ dotírá přímo na obrovo citlivé místo, na brňavku. A tak je to správné. To byl úder, přátelé! A toto bola naozaj pekná akcia!¹²⁹

V ostatních případech, přestože Bystrozraký má pocit, že musí ostatním tlumočit, se nejedná o cizí jazyky, ale pouze o útvary jazyka národního. Ukážeme si, jak autoři pracovali se západočeským nářečím chodským. Premiéru měla hra Dlouhý, Široký a Krátkozraký v roce 1974. V článku Aleny Jaklové z roku 1997, který pojednává o chodském nářečí, se dovídáme, že v textu použité znaky chodského nářečí v řeči obyvatel pomalu ustupují: „Rozsah souhláskových změn příznačných pro chodské nářečí se za posledních 40 let značně zúžil. I ty změny, které lze ještě dnes zaznamenat, přežívají jenom v mluvě staré generace a v omezené míře v mluvě generace střední.“¹³⁰ Nicméně na komický účinek ve hře tato skutečnost nemá vliv.

Podle klobouku soudím, že jsme na Chodsku. Huž je to tak. Hrom haby do toho huhodíl! Eště že sem se hučíl cizím řečím. Jsem Bystrozrakyj, hdehdo mě huž z dálky pozná. Chtíl bych se tě voptát, hde tu vostává děd Vševěd.¹³¹
Nejnápadnější je zde užití protetického h. Ve výše zmíněném článku se můžeme dočíst: „Stará generace a (…) ojediněle také generace střední zachovávají protetické h před samohláskami;“¹³²

Bystrozraký pak dál mluví k pocestnému: „Íčko nám tera řekni, kury se musíme dát.“¹³³ Tento znak chodského nářečí, tedy záměna souhlásky d a r, se už v řeči objevuje zřídka. „Změna souhlásky d v r před samohláskami a před znělou souhláskou je již poměrně vzácná. Častěji je ji možno zaznamenat jenom u nejstarší generace (bure, buru, derek, re (= jde), storola, svarba, tera, voremknout, vorevříno).“¹³⁴

10.2.3 Vulgarismy

Dlouhý Široký a Krátkozraký má podtitul Pohádka, která u dětí propadla. Však také dysfemismy a vulgarismy, které ve hře zazní, nejsou pro děti nejvhodnější. Rukopis dvojice Svěrák a Smoljak je poznat z použití metody nevysloveného vulgarismu, který si divák doplní sám. Jelikož musí všichni v přítomnosti Děda Vševěda rýmovat, dochází ke komickému účinku díky nutnosti rýmu, který nikdo nechce vyslovit. Citace pochází z pátého obrazu, ve kterém přichází Bystrozraký, král, Zlatovláska a princ Jasoň do skalní sluje děda Vševěda pro radu, jak přemoci obra.
Král: Tak dost. Podívejte, já mám zakletou dceru.

Bystrozraký: Tohle chcete rýmovat?

Král: Co? Rýmovat? A sakra, já zapomněl.

Vševěd: Co jsi říkal?

Král: Říkal jsem, že mám zakletou dceru.

Vševěd: No, a dál?

Král (tiše k Bystrozrakému): Honem, poraď!

Bystrozraký: Dceru, dceru, to je takové slovo! Co s tím?

Jasoň: Já bych věděl…

Bystrozraký: Já taky, ale to nemůžeme použít.

Vševěd: Já čekám!

Bystrozraký: Jistě je spousta jiných rýmů, ale to se člověk na něco upne…

Král: Už vím: Byla krásná v každém směru.

(Všichni si oddechnou)

A teď? Je bledá jako smrt.

Bystrozraký: A jsme zase tam, kde jsme byli. Smrt, no! Říkám vám, nepouštějte se samostatně do žádných projevů. Člověk se chce vyhnout určitým slovům, to je na hovno, takováhle práce.¹³⁵
Kromě vulgarismů se v pohádce objevuje i pejorativum, slovo záporně zabarvené. Opět je na vině povinné rýmování u děda Vševěda. „Král: Hrome, nerad bych posloužil obrovi k snědku. Jí taky starší osoby? Dědku? (Všichni jsou zděšeni.)“¹³⁶

10.2.4 Frazeologismy

Nyní si povšimneme, jak autoři využili ke komickému účinku frazeologismy. Aby princ přiměl obra Koloděje k pláči a k vytažení kapesníku s prstenem z kapsy, snaží se mu namluvit, že o něj má zájem obryně Stáňa. Princ Jasoň obra přesvědčuje: „U ní bys měl domov jako klícku.“¹³⁷ Přestože úsloví „mít domov jako klícku“ znamená mít útulný a příjemný domov a neodkazuje zdrobnělinou „klícka“ na velikost obydlí, rozhodne se Jasoň na radu Krátkozrakého úsloví pozměnit: „U ní bys měl domov jako klec!“¹³⁸

10.2.5 Příjmení

Český jazyk poskytuje nepřeberné množství různých příjmení. Autoři Svěrák a Smoljak si však očividně oblíbili jméno Beránek. Jmenuje se tak jeden ze žáků ve Vyšetřování ztráty třídní knihy, v Dobytí severního pólu vystupuje americký Čech poručík Beran, v Dlouhém, Širokém a Krátkozrakém se dovídáme, že na konferenci o české pohádce přednesl zdravici profesor doktor Helmuth Beránek. Jelikož je profesor Beránek německý bohemista, má německé jméno a české příjmení.

10.2.6 Červená nit

Jak jsme si všimli už ve Vyšetřování ztráty třídní knihy i v semináři ke hře Němý Bobeš, je pro tvorbu autorů typické, že použijí opakování motivů či vět k provázání hry. V Dlouhém, Širokém a Krátkozrakém jde o zvolání: „Není to pocestný? Je to pocestný!“¹³⁹ Tak se snaží Jasoň upoutat pozornost pocestného. Stejně tak si pro sebe říká Drsoň, když v dálce zahlédne člověka: „Není to pocestný? Je to pocestný!“¹⁴⁰ Poté je toto zvolání doménou Bystrozrakého. Ve scénáři ho má v námi užívané publikaci na straně 232, 244 a na stranách 238 – 239 využije mnohokrát pouze první větu, poněvadž si kvůli špatnému zraku plete s pocestným krále, Jasoně i princeznu.
Bystrozraký: Je to zbytečné, ale když jinak nedáte…(k Jasoňovi) Koho to vidí mé bystré oči? Není to pocestný…

Zlatovláska: Vždyť je to princ Jasoň!

(Mezitím z druhé strany vejde pocestný.)

Bystrozraký: Není to pocestný. (ke králi) Není to pocestný?

Král: Není to pocestný.

Bystrozraký: Není to pocestný. (Zlatovlásce) Není to pocestný? Není to pocestný. (Pocestnému) Není to pocestný? Není to pocestný.

Všichni: Je to pocestný!¹⁴¹