Jazyková komika V cimrmanovských textech autorské dvojice Svěrák a Smoljak

5 Vyšetřování ztráty třídní knihy

5.1 Děj
Vyšetřování ztráty třídní knihy je druhou hrou Divadla Járy Cimrmana, tentokrát z pera Ladislava Smoljaka. V této hře se třídní učitel snaží získat zpět sedm let ztracenou třídní knihu. Žáky však nic nepřiměje o třídní knize promluvit. Nepomůže ani příchod ředitele, ani inspektora, ani samotného zemského školního rady. Třídní kniha zůstane nenalezena.

V představení vystupují čtyři osoby, které postupně přicházejí na jeviště. Můžeme však říct, že aktivními účastníky představení jsou v této hře i všichni diváci, ke kterým se postavy obracejí jako ke třídě žáků. Přemysl Rut k tomuto využití publika píše: „Ztotožnění hlediště s třídou a žactva s obecenstvem dokonce upomínají na Spílání publiku od Petera Handkeno, majstrštyk divadla experimentálního.“⁵⁴ Z hlediska komického účinku je důležitá postava žáka Veškrny, který potřebuje odejít na toaletu. Proto se stále hlásí, čímž v každém nově příchozím vzbuzuje mylný dojem, že něco ví. Díky žákovi jménem Josef Říha zase vzniká komično kvůli skleróze pana ředitele, který mu neustále říká Zdeňku, přestože ho pan učitel několikrát opravuje.

Ačkoli je tato hra dílem pouze Ladislava Smoljaka, mohli bychom se domnívat, že už nevědomky navázal na Zdeňka Svěráka, jehož otec v Aktu si nedokázal zapamatovat příjmení svého syna Bedřicha Síry. S tématem sklerózy jako zdrojem komiky se setkáváme i v dalších hrách.

Vyšetřování ztráty třídní knihy je jedno z mála představení, ve kterém se neobjevuje žádná žena a ani se o ní nehovoří.

Hra měla premiéru roku 1967. Původně to byla hra ze současnosti, později byla změnou kostýmů vsazena do doby Rakouska-Uherska, aby více připomínala dobu života Járy Cimrmana. Autor hry vypráví: „S Třídní knihou žádné větší potíže nebyly: tam se jenom změnily kostýmy, z ministra školství se udělal zemský školní rada a nad tabuli se pověsil portrét Františka Josefa.“⁵⁵

5.2 Jazyková komika

5.2.2 Opakování slov

Za další zdroj komiky v cimrmanovských textech můžeme označit opakování slov, jak vyplívá z textu Bečky: „Komicky zní nadměrné opakování některých slov nebo obratů a úsloví, jmenovitě opakování bezmyšlenkovité, za nevhodných okolností.“⁵⁶ V referátu Cimrmanova šesterka – futurismus rozesměje profesor Smoljak diváky opakováním tvarů slov telefonista, telefon a telefonovat: „Cimrman vždycky zdůrazňoval, že jakmile použijeme telefonního aparátu, stáváme se automaticky telefonistou. Každý telefonista to ví, a je tedy zbytečné, aby si to jednotliví telefonisté neustále během telefonování do telefonu…telefonovali.“⁵⁷

5.2.3 Červená nit

Většina her obsahuje věty, které se v průběhu představení několikrát opakují. To vyvolává komický účinek. Hra je větou provázaná a působí tak uceleným dojmem. Ve Vyšetřování ztráty třídní knihy je to věta pana učitele: „Učí se dobře, to nemohu říct.“⁵⁸ Tato věta zazní třikrát z úst pana učitele a jednou z úst pana ředitele: „Učí se dobře, pane inspektore, to nemohu říct.“⁵⁹ Popáté pana učitele zarazí ostatní postavy a nedovolí mu větu dokončit: „Tak učí se dobře, to nemohu… (Zlověstné pohledy ho zarazí.)“⁶⁰

5.2.4 Paronyma

Autoři také ve hrách často užívají paronyma. Slovník cizích slov definuje paronyma jako „…slova podobné formy, ale různého významu,(…) v důsledku jejich podobné formy se někdy chybně zaměňují.“⁶¹ Svěrák a Smoljak vytvořili slova podobné formy, žádný význam ale nemají. Jejich význam v textu spočívá ve vyvolání komického účinku. V referátu Osobní vzpomínka nalezneme tuto větu: „Ještě snad z mimoškolní činnosti Járy Cimrmana v Haliči připomeňme si kupříkladu jeho originální způsob pěstování pšenice, nazvaný po něm ‚járovizace‘, který se rychle rozšířil a dosáhl uznání i v našich časech.“⁶² Zde je komické využití křestního Cimrmanova jména a jeho podobnost se začátkem slova „jarovizace“, jehož význam je „umělý proces urychlující vývoj rostlin.“⁶³ K dosažení humorného účinku tu stačila změna délky samohlásky. Stejného principu bylo použito v referátu Separace průtokových poznatků.
Jára Cimrman neměl totiž příliš dobrou paměť, takže se neobešel bez zapisovatelky, která by zaznamenala vše, co toho dne vyložil, aby věděl, kde příští den navázat. Zapisovatelkou se stala právě Erika T. Měla svéráznou zvláštnost. Vykládal-li Cimrman příliš rychle, takže nestačila zapisovat, slabě nad zápisem sténala. Proto jí Cimrman říkal sténografka.⁶⁴
Komický účinek vznikl v tomto případě díky podobnosti začátku slova stenografka a kořene slova sténat.

5.2.5 Anakolut

Anakolut se jako zdroj humoru objeví v řeči pana ředitele, když křičí na žáky: „Ale teď už se opravdu žerty stranou tohleto! Už mě to namouduši žádná legrace!“⁶⁵ Anakolut je k humornému účinku využit i v případě, kdy si učitel a ředitel stěžují na skutečnost, že třída o ztracené třídní knize nechce promluvit. Koncovka přívlastku napovídá, že by mělo následovat podstatné jméno rodu ženského, nikoli mužského.

„Ředitel: Učí se dobře, pane inspektore, to nemohu říct. Ale máme tady jednu takovou nepěknou, ošklivý případ.“⁶⁶

5.2.6 Vulgarismy

Ve vyšetřování ztráty třídní knihy pracují herci s obecenstvem a mluví k němu jako ke třídě. S publikem autoři pracují i v jiných hrách, například v Záskoku. V každém semináři se pak cimrmanologové obrací k publiku a staví sebe do role odborníků a diváky do role laiků. Tak například urazí diváky doktor Hraběta, když je informuje o rekonstrukci zpěvohry Hospoda Na mýtince: „Na několika místech, právě v oněch švech mezi klavírem a orchestrem došlo sice k určitým tóninovým skokům, které odborníka dráždí, ale vy si jich nevšimnete.“⁶⁷

Ve hře Záskok se zase hostující herec Prácheňský svěřuje se svým zjištěním ohledně rozmístění diváků v hledišti: „Heleďte, všimli jste si, jak si který lidi kam sedaj? Tak tady v prostředku v první řadě místní honorace, to je jasný. Ale tady vlevo (ukáže příslušný prostor v hledišti), to je zajímavý, tady seděj vždycky blbci.“⁶⁸

Karel Čapek o humoru píše: „A konečně čistý humor, který není ironií ani satirou, je možný jen mezi rovnými. Předpokladem humoru je lidská solidarita: jsme jeden jako druhý, pročež si můžeme spolu pošpásovat stejně bez povýšenosti, jako bez nedůtklivosti.“⁶⁹ V Divadle Járy Cimrmana s lidským pochopením počítají. Když si publikum uvědomí, že pravým cílem útoků není diváky urazit, ale pobavit, mohou se zasmát, i když se ředitel ve Vyšetřování ztráty třídní knihy rozčiluje na publikum jako na třídu:
Ředitel: Rozumní chlapci! Toto jsou rozumní chlapci!? Vždyť je to tu jeden vedle druhého samý debil nebo blbeček! Vždyť se podívejte! (Ukazuje do zasedacího pořádku.) Debil – blbeček, debil – blbeček, debil – blbeček, debil – blbeček, debil- blbeček. Akorát tamhle vzadu – to je snad jediná výjimka – sedí dva blbečci vedle sebe.⁷⁰