Jazyková komika V cimrmanovských textech autorské dvojice Svěrák a Smoljak

6 Hospoda Na mýtince

6. 1 Děj
Hospoda Na Mýtince je první hrou Divadla Járy Cimrmana, kterou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak napsali společně. Představuje Cimrmanovo dílo operetní. To, že divák uslyší v průběhu večera árie známé jako díla Rudolfa Piskáčka, Franze Lehára a Oskara Nedbala, vysvětlují cimrmanologové v úvodním semináři Umělecká loupež. Cimrman totiž poslal svou sedmihodinovou operetní fresku Proso do mezinárodní soutěže, ovšem zaslal ji poštou nedoporučeně, a tak mohli výše zmínění hudební skladatelé a porotci soutěže doručení zásilky popřít a jeho dílo si přivlastnili.

V Hospodě Na Mýtince vystupuje hostinský, který po svém dědečkovi zdědil hostinec. Ten se nachází přímo uprostřed lesa, a tak do něj nikdo nechodí. Jediným stálým hostem je tu Ludvík. Jednoho dne má však hostinský štěstí, když náhodně vystřelí s pušky a prostřelí vzducholoď hraběte Ferdinanda von Zeppelin, která tak dosedne přímo u hostince. Hrabě je sebevědomý svůdník žen, který se hostinskému sám charakterizuje takto: „Hrabě Polovecký použil kdysi ve spojitosti se mnou těchto slov: sexuální štvanec, spermon a erektik. Myslím, že tím vystihl můj základní povahový rys.“⁷¹ Proto chce hospodu co nejdříve opustit, neboť říká: „Nejsem proti zábavě. Ovšem v místě, kde nebylo žen, pobyl jsem nejvýše den.“⁷² Hostinský, nadšený z nenadálé lidské společnosti, ho však pustit nehodlá. Vymyslí si proto vnučku Růženku a namluví hraběti, že odešla „…do města pro šafrán a trochu toho zázvoru.“⁷³ Jako i v dalších hrách představuje Růženka ženu, která je redukovaná na pouhý objekt erotické touhy mužů. Protože je jen výmyslem hostinského, na scéně se samozřejmě nikdy neobjeví. Zhýralý hrabě Zeppelin se však dá nachytat a zůstane v hostinci na Růženku čekat dvacet osm dní. Když už se rozhodne, že přestane čekat a odejde, hostinský se pokusí hraběte zdržet zprávou, že Růženka už je z města zpátky, ale spí. Poté sám hraje Růženku tak, že z okna vystrkuje ruku navlečenou do rukávu ženských šatů, který si ušil.

Nečekaně se uprostřed lesa objeví další postava – vězeň Kulhánek. Ten je svou povahou pravým opakem hraběte a mezi cimrmanovskými mužskými postavami zastupuje typ jemného, tichého, plachého a nezkušeného muže. Rozdílnost povahy hraběte a Kulhánka můžeme nejvíce pozorovat na způsobu, jakým mluví o Růžence. Hrabě užívá slova zhrubělá, Kulhánek zásadně deminutiva: „Hrabě: Ustel mi v sousední komůrce, jdu se vyspat, abych nabral sil. Avšak kdyby přišla, nehleď na můj původ a vzbuď mě třeba cloumáním. (Hostinský odejde.) Pro šafrán, děvka!“⁷⁴

A nyní si ukážeme způsob vyjadřování vězně Kulhánka: „Vězeň: Já ji viděl. Vy jste ji neviděl. Ona je vánek v korunách stromů. Ona je horský potůček. Ona je kapička rosičky na travičce. Ona je...“⁷⁵

Kulhánek strávil nevinně ve vězení dvacet let, protože byl soudcem mylně považován za pašeráka cyklistických zvonků. Hrabě a vězeň si nejdříve přátelsky povídají. Brzy však mezi nimi dojde ke sporu o to, koho z nich Růženka miluje. Nakonec vězeň vyzve hraběte na souboj. Hostinský se obává, že by hrabě mohl prohrát, a tak po něm požaduje úhradu útraty ještě před soubojem. Hrabě ale u sebe nemá hotovost, a tak chce zaplatit cyklistickými zvonky, čímž se prozradí, že je hledaným pašerákem zvonků, za kterého považovali Kulhánka. V tu chvíli od stolu vstane jediný stálý host Ludvík a ukáže se, že je to policejní inspektor Trachta, který tam na něj dvacet let čeká. Tak falešný hrabě neujde trestu a vězeň se rozhodne, že bude v hostinci čekat na Růženku, která už zase odešla do města.

6. 2 Jazyková komika

6.2.1 Rým

Jako první zdroj komiky, který můžeme nalézt v Hospodě Na Mýtince, uvedeme rým. V Repetitoriu jazykové komiky od Ladislava Dvorského se dovídáme: „Komicky působí v příslušném kontextu také tzv. absolutní rým.“⁷⁶ V semináři ke hře zjistíme, že Cimrman je vlastně otcem teorie absolutního rýmu. Ta spočívá v opakování téhož slova na konci veršů. Zde například bylo využito slova hodiny: „Naše čtyři hodiny /bijí čtyři hodiny.“⁷⁷

V další sloce je humorná právě úporná snaha o vytvoření absolutního rýmu, přestože ke zvukové shodě dochází už jen díky slovu „venku“: „Sotva jsem s ní pohovořil /řekla, abych pohovořil/ zda mi staří dají dcerku/ již jsem viděl venku, dcerku.“⁷⁸

6.2.2 Aluze

Součástí Cimrmanovy teorie absolutního rýmu je jeho zavedení absolutní konstanty, která zaručí dokonalý rým bez omezení obsahové stránky básně. Komického účinku zde autoři dosáhli využitím aluze.
Z dalších Cimrmanových konstant uveďme jen ty nejúspěšnější. Z domácích je to např. absolutní konstanta ‚bač, bač, jucharé‘ – známé dodnes na Klatovsku – a podřipské ‚kábrt‘. Ze zahraničních uveďme alespoň košické ‚joj‘, alpské ‚hojdaláridý‘, až za oceán proniknuvší ‚já, já, jupy jupy já’, a v dálné Indii zdomácnělý pokřik fotbalového mužstva, dožadujícího se předčasného ukončení zápasu konstantou ‚nehru, nehru.‘⁷⁹
Díky zmínce o Indii se nám vybaví Džaváharlál Néhrú, „…vůdce národa a státník, který se stal prvním premiérem nezávislé Indie v roce 1947.“⁸⁰ Jelikož však jde o pokřik fotbalového mužstva, které chce ukončit hru, nemůžeme přehlédnout ani jasnou zvukovou podobu s českým slovem „nehraju, nehraju“.

6.2.3 Větný přízvuk

Dalším nástrojem komiky v Hospodě Na Mýtince je důležitost větného přízvuku. V písemném projevu je místo pro pauzu označeno čárkou, v mluveném projevu je nutno vytvořit tuto pauzu hlasovými prostředky. Nedodržení větného členění totiž může způsobit změnu významu. Následující citace popisuje reakci skladatele Lehára na Cimrmanovu operetu Proso. „Nedbal na nic… promiňte…Nebal, na nic se neohlížeje, chtěl přede všemi roztrhat rozepsanou předehru k Vinobraní, ale chvěly se mu ruce tak, že to nesvedl.“⁸¹

6.2.4 Básnické figury

Několikrát je v Hospodě Na Mýtince užito oxymóronu. Uvedeme si příklad z referátu Pravděpodobný obsah operety Proso: „Po seznamovacím večírku, konaném na závěr školení….“⁸² O čtyři věty dál se dozvídáme, že opera vypráví o tom, jak se hrabě narodil do chudé rodiny: „Na samotě nedaleko skotského města Glasgow se v chudé rodině srbského vystěhovalce narodil mladičký hrabě Nikolič. Rodiče se před svým bohatým synkem styděli za svou chudobu, a tak hrabě Nikolič prožil těžké dětství.“⁸³

Hned v úvodu hry použili autoři polysyndeton. Hostinský si tu stěžuje Ludvíkovi na osamělý život uprostřed lesa a několik vět za sebou začíná stejnou spojkou:

Ty jsi tu, Ludvíku, za dědečka nevím, ale za mě patnáct let, sice stálý, to je pravda, ale jediný host. A takový host, že to tak musím říct, neurazíš se, Ludvíku, viď? To vlastně ani není host. A bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. A pobavíš-li se, jen do pláče.⁸⁴

6.2.5 Cizí jazyk

Jelikož Jára Cimrman byl světoběžník, nelze se divit, že ve svých hrách často užíval cizí jazyky. Mnohdy však nejde o užití jazyka, ale pouze o jeho zkomolení. V Repetitoriu jazykové komiky se dozvídáme: „Jedním z nejužívanějších prostředků jazykové komiky je komolení cizích slov.“⁸⁵ V Hospodě Na Mýtince jazyk komolí hrabě Ferdinand von Zeppelin, když přijde poprvé k hostinci a chce od Ludvíka zjistit, v které zemi se svou vzducholodí přistál. „Prosím vás, jsem ještě v Čechách, nebo již v Polsku? (Ludvík nic.) Proše pana, mluvi pan po polsku? Nebo že bych… Sprechen Sie Deutsch, mein liebere Freund? Nebo že bych… Hwonk pink či pink ung hokong pink tse?“⁸⁶

6.2.6 Homofona

Pozorný a bystrý divák se zasměje díky tomu, že autoři použili homofonum, tedy slovo stejně znějící, avšak lišící se v grafické podobě. Jedno je rozkazovacím způsobem slovesa pít a druhé je zástupcem podstatných jmen. Protože český pravopis má dva grafémy pro záznam jednoho fonému (i), je v písemné podobě rozdíl ve významu slov ihned patrný, v mluvené podobě však poznáme rozdíl jen díky kontextu.
Vězeň: (hovoří do úryvku předehry k Nedbalovu Vinobraní): Pro mne existuje jediná žena na světě. Setkali jsme se pouze na okamžik, když mě vedli v řetězech. Vidím ji stále před sebou, jak odstrčila stráž, nabrala vody do dlaní a řekla mně, neznámému člověku: ‚Pij!‘

Hrabě: To že řekla?

Vězeň: Ano.

Hrabě: Saprment! To musí být ženská. Saprment!⁸⁷
Pokud divák nepochopil, který význam zapříčinil takovou reakci zhýralého hraběte, má možnost dovtípit se později, pokud pochopí, zač se hostinský vězni omlouvá.
Hostinský: No, a jak vám pak dala napít…

Vězeň: Ano.

Hostinský: A jak potom řekla to slovo, nezlobte se na ni, že jí to tak vyklouzlo, dlouho ji to mrzelo…⁸⁸

6.2.7 Anakolut

Anakolut použil už Ladislav Smoljak ve Vyšetřování ztráty třídní knihy. V Hospodě Na Mýtince je humorné užití přivlastňovacího zájmena v přístavku v Růženčiných dopisech pro hraběte a vězně.
Hrabě: Však on vás přejde smích! Poslouchejte (vytáhne psaní a čte): Milovaný hrabě! Když jsem se vrátila z města, kde jsem byla pro šafrán a trochu toho zázvoru - děvka! -, tu jsem já, děvenka moje starostlivá, spatřila zde vás.⁸⁹