Jazyková komika V cimrmanovských textech autorské dvojice Svěrák a Smoljak

4 Akt /Rodinné drama se zpěvy a tanci/

4.1 Děj
Žíla je umělec, který nikdy nedokončil svůj obraz, protože neustále podléhal svým erotickým tělesným potřebám. Tím také přivedl svou ženu čtyřikrát do jiného stavu, a tak se manželé Žílovi stali rodiči šesti dětí. Ani jedno však nevychovali do dospělosti. Aby měl klid na malování obrazů, posadil Žíla jejich malé děti samotné na vlak, dvojčata uložil do lanovky, a tak se jich zbavil. Jeho potomky tak vychovali jiní rodiče. Žílovou klepl do hlavy paličkou na maso, takže ztratila paměť a nebylo jí divné, že už nemají děti. Po mnoha letech se jí paměť vrátila, a proto se rozhodla své děti znovu najít a sezvat. Hra popisuje průběh tohoto setkání, kterého se nezúčastnila nejmladší dvojčata Manča a Karlík, protože jsou v Japonsku a do vlasti se vrátí až za dva měsíce.

Nejstarší z dětí je Láďa, který byl vychován v rodině železničáře Pýchy a stal se učitelem. Je to citlivý muž, pokud se velice dojme, mívá to neblahé následky. Mladší Béďa je dle scénáře neurčitého povolání. Podle toho, že Žílovi opakovaně nabízí ke koupi pozemek, můžeme usuzovat, že bude realitním makléřem. Třetí syn Pepa se stal sexuologem a o svůj obor se velice živě zajímá. Vychován byl v rodině krejčího. Dvojčata Manča a Karlík se stala artisty, o čemž dají rodičům zprávu telegramem, fyzicky se ve hře neobjeví.

Hra se odehrává v současnosti během jednoho večera v domě manželů Žílových. Toto časové umístění hry do současnosti je důsledkem toho, že se jedná o první hru Divadla Járy Cimrmana, kdy ještě nebylo zcela jasné, že Jára Cimrman bude žít a tvořit na přelomu 19. a 20. století.

4. 2 Jazyková komika

4.2.1 Jména

Při rozboru her se budeme věnovat také způsobu dosažení komiky díky jménům, ať už půjde o příjmení, rodná jména, nebo jména místní. Není bez zajímavosti podívat se nejdříve ze všeho na to, jak vlastně vzniklo jméno samotného Járy Cimrmana. Zdeněk Svěrák odhaluje: „…nás všechny to jméno komicky vzrušovalo. Cimrman – německé příjmení psané po vlastenecku, česky. K tomu ryze český Jára. Bylo to milé, rádoby umělecké a dobové.“⁴²

Z referátu Životopisná poznámka se dovídáme, že Jára byl synem Marlén Jelínkové. Jde tedy o komické spojení nečeského jména s typicky česky znějícím příjmením.⁴³ Cizí jméno a české příjmení má i „…ceněný americký kinetik Frank Malina.“⁴⁴

Humorná chvíle nastává, když chce v úvodním referátu Filozofie externismu profesor Ladislav Smoljak citovat slova Járy Cimrmana: „Cituji z Čepelkova slovníku naučného. Kolega Čepelka byl tak laskav a zapůjčil mi svůj slovník.“⁴⁵ Z první věty bychom mohli nabýt dojmu, že Čepelka je autorem slovníku. Druhá věta však jasně vysvětluje, že přivlastňovací zájmeno nebylo využito k označení autorství, ale k označení vlastníka knihy.

Druhorozený syn pana Žíly se jmenuje Bedřich Síra. Komického účinku je dosaženo pomocí shody příjmení Síra s názvem chemického prvku z periodické soustavy. Žíla si příjmení syna nemůže zapamatovat, a proto ho oslovuje názvem jiného chemického prvku: „Ale to je na tom právě to pěkné, pane Draslík!“⁴⁶

4.2.2 Užití vulgarismů

Jako další jazykový prostředek, který můžeme nalézt v cimrmanovských textech, si uvedeme užití vulgarismů. Autorská dvojice Smoljak a Svěrák pracuje v hrách Divadla Járy Cimrmana s vulgarismy poměrně často, vždy tak však činí se vkusem a velmi účelně.

Vulgarismus ve hře Akt nalézáme v úvodním referátu Dílo dramatické, konkrétně v prvním hororu Járy Cimrmana nazvaném Elektrická sesle. Vynálezce elektrického křesla Schmied se v něm snaží přinutit krejčího Lišku, aby se na ni posadil.

„Schmied: Posaďte se, pohovte si.

Liška: To bude hned, to je hračka.

Schmied: Že mi vynesete spaní!

Liška: Jaképak s tím, medle, sraní!“⁴⁷
Jak si ukážeme i v dalších hrách, humorně může působit i vulgarismus nevyřčený. Bedřich například větu úmyslně dokončí eufemismem, ale užitím zvratného zájmena dává jasně najevo, jakého výrazu chtěl původně použít. „Bedřich: My jsme museli bejt rodina! Bratr učitel se nám do třetí třídy…neudržel stolici, ty s tím obtiskem na zadnici, bratře doktore…A co já, taťko, taky jsem se něčím vyznamenal?!“⁴⁸

4.2.3 Gramatické chyby

V textech se zaměříme také na to, jak je k dosažení komického účinku využito gramatických chyb. V následující citaci Žíla použije nesprávnou koncovku u slovesa škrtit. Jeho syn se ho snaží opravit, aby v jeho větě panovala shoda podmětu s přísudkem. Žíla si však vede svou, čímž úplně poplete Žílovou, která komickou scénu završí.
Žíla: Starou belu nedostatkem vápníku! Vápníkem se u nás nikdy nešetřilo. Lumpárna to byla. A dvojčata? Dvojčata se navzájem škrtily.

Láďa: Škrtila.

Žíla: Když nespaly, tak se škrtily.

Žílová: Ale byla roztomilí.⁴⁹

4.2.4 Etymologie

Autoři Cimrmanových her si rádi hrají s jazykem a využívají k dosažení komického účinku slova, která jsou si vzájemně podobná a dávají podněty k různým asociacím. V referátu Liptákovský nález se dokonce cimrmanologové pokusili o odhalení původu slova. Dr. Zdeněk Svěrák popisuje nalezení Mistrovy busty, kterou využíval ke svému řemeslu kloboučník Lešner.
Lešner, nevěda, že jde o umělecké dílo, používal busty jako kopyta na klobouky. Vyráběl tzv. ‚pojizerské hučky‘…(Řečník jednu takovou hučku ukáže.) …a ty na bustu napařoval. Možná, že by někoho z vás zajímala etymologie názvu pojizerská hučka. My se domníváme, že jméno pochází od staré české písně ‚Proč ta Jizera hučí.‛⁵⁰
Podstatné jméno „hučka“ je sice podobné slovu „hučet“, ovšem nikoli etymologicky. Podle Hanzíkové⁵¹ pochází slovo pravděpodobně z německého „hut“, tedy klobouk.

4.2.6 Intertextovost

Texty her Járy Cimrmana jsou plné aluzí na jiná literární či hudební díla a odkazují také k osobnostem z mnoha oblastí lidské činnosti. Intertextovost klade na diváka jisté nároky. Aby byla intertextovost zdrojem humoru, musí být dle Homoláče⁵² narážka na již známou skutečnost pochopena, zároveň však může vyvolat smích i nezáměrná aluze, tedy to, co autoři původně jako vtip nezamýšleli.

Referát Dílo dramatické obsahuje Járovu první hru Elektrická sesle. V té nalézáme narážku na název lidové písně Horo, horo, vysoká jsi!. Když sám vynálezce elektrické židle Schmied kvůli své neopatrnosti na židli zemře, zvolá krejčí Liška: „Jaká hrůza, wie ein Horror! (Měří mrtvolu a zpívá) Horor, horor, vysoká jsi!“⁵³