Jazyková komika V cimrmanovských textech autorské dvojice Svěrák a Smoljak

14 Blaník /Jevištní podoba historického mýtu/

14. 1 Děj
Jednou z hlavních postav Blaníku je učitel, další v řadě postav učitelů v hrách Divadla Járy Cimrmana. Učitelem je Láďa v Aktu, Vyšetřování ztráty třídní knihy se celé odehrává ve školském prostředí, členem výpravy na severní pól byl učitel a v Českém nebi hraje rovnou sám učitel národů. Autoři si postavy učitelů tolik oblíbili snad proto, že jsou oba vystudovaní pedagogové.

Hry Járy Cimrmana se vždy dotýkají tématu češství, národní povahy a kultury. Na pozvání bohemistů přednášeli autoři Svěrák a Smoljak o Cimrmanovi například v Bulharsku či Švédsku a Cimrmanovy hry se už hrály ve Vídni, Krakově, v Kanadě i jinde ve světě.¹⁷⁶ Přesto zůstává Cimrman čistě český fenomén, jeho hry jsou psány Čechy a pro Čechy, jak to vyplývá i ze slov Ladislava Smoljaka:

Naše divadlo je pro ‚vývoz‘ jedno z nejméně vhodných českých divadel. Český text se dá do cizího jazyka přeložit. Ale pro nás je čeština, české myšlení, česká historie a české reálie přímo tématem. A to se překládá těžko. Takže se vědomě a spokojeně hřejeme za českou pecí.¹⁷⁷
Zatímco například hra Cimrman v říši hudby pojednává o češství v naprosto optimistické rovině, Blaník je v tomto směru pesimističtější.
Příčinu silné obliby blanické pověsti v Čechách vidí Cimrman hlavně v zeměpisné poloze naší vlasti. Shodně s Palackým byl si vědom toho, že jsme tu v Evropě jako zrno mezi dvěma mlýnskými kameny. Cimrman píše: ‚Ze západu na nás doléhá imperialismus germánský a z východu nás drtí rozpínavost kolosu velkoruského. Není divu, že takto tísněný malý národ hledá sobě ochrany nadpřirozené, ano i zázračné, neboť jedině zázrakem lze tu přežíti.‘¹⁷⁸
V Blaníku se učitel dějepisu Chvojka dostane mezi blanické rytíře a je svědkem jejich rozhodování, zda vyjet roku 1848 národu na pomoc. Husita Veverka z Bítýšky by vyjel na pomoc hned, zato přednosta svatováclavské kanceláře Rytíř Hynek z Michle stále čeká na zprávy od zřízence Šlupky, jak situace v Praze opravdu vypadá. Učitel dějepisu chce využít příležitosti a zjistit, co je na blanické pověsti pravda. Jestli se v hoře mění koňský trus na zlato, jestli jsou v Blaníku nějaké ženy a jestli za jeden den uvnitř hory uplyne na povrchu rok.
Učitel: Já se ptám jenom proto, že jsem třídním v druhé bé, takže až přijdu do školy, že musím jít do třetí bé. Ve druhé bé budou totiž úplně jiní žáci, tak abych nebyl pro smích. Jestli si ovšem za mě nenajdou náhradu, když se tam celý rok neukážu. Na to je náš ředitel pes. Jak někdo rok chybí, už si hledá náhradu.¹⁷⁹
Povstání v Praze je rychle potlačeno, a tak přednosta svatováclavské kanceláře rozkaz k vyjetí z hory nevydá. Učitel se na odchodu ujistí, že může svým žákům potvrdit pravdivost blanické pověsti.
Učitel: Já bych to shrnul asi takhle: Máme své české vojsko, je dobře vyzbrojeno a vycvičeno, je stále v pohotovosti, bedlivě sleduje, co se v Čechách děje, a čeká, až bude národu nejhůře. Říkám to dobře?
Smil: Dobře to říkáš. A ještě jim řekni, že nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.¹⁸⁰

14. 2 Jazyková komika

14.2.1 Jména

Kronikář v hoře Blaník se jmenuje Smil Flek z Nohavic, což divákovi připomene českého spisovatel Smila Flašku z Pardubic. Jméno kronikáře je zdrojem komiky ve chvíli, kdy se do hory dostane učitel Chvojka. Smil se mu představí, ale Chvojka si celé Smilovo jméno vyloží jako větu v čase minulém, kterou ho rytíř informuje o tom, jak se mu podařilo vyčistit kalhoty. Opět tu autoři využívají faktu, že český jazyk má dva grafémy pro zápis fonému i. Užití těchto grafémů v grafické podobě nám umožňuje rozlišit význam slova i syntaktické vztahy ve větě.
Smil: Pojď sem blíž, otoč se…To je zvláštní odění, co tam nahoře nosíte. Já jsem Smil Flek z Nohavic.

Učitel: Já jsem si teď taky zrovna umazal kalhoty, jak jsem se prodíral tím houštím.

Smil: Já jsem Smil Flek z Nohavic.

Učitel: A čím vám to pustilo?

Smil: R y t í ř Smil Flek z Nohavic!

Učitel: (obrátí se k Veverkovi): Tak to tady pan rytíř se pokecal!¹⁸¹

14.2.2 Nářečí

Dalším zdrojem jazykové komiky v Blaníku je užití moravského nářečí. Velitel vojska Veverka vyčítá přednostovi svatováclavské kanceláře, že vojsko z hory nevyjelo na pomoc národu roku 1620 při bitvě na Bílé hoře. Smil hájí stanovisko přednosty:
Smil: Také musíš vzít v úvahu, že jsme tenkrát neměli dostatek zpráv. Co jsme o bitvě věděli? Šlupka přived Moraváka a ten pořád jenom opakoval: Zle, matičko, zle! Víc jsme z něho nedostali.

Veverka: To není pravda. Ještě volal: Včíl jsme v řiti! A to jste Václavovi zatajili.

Smil: Uznáš snad, Veverko, že jsou slova, která se do svatého ucha říkat nedají. Včíl jsme v řiti. To prostě nešlo.

Veverka: Jak se má velitel správně rozhodnout, když se mu tají, kde jsme.¹⁸²

15 Záskok

15.1. Děj
Seminář hry Záskok přináší informace o Cimrmanově činnosti divadelní. Nejdříve se dovídáme, že je autorem hry Hamlet bez Hamleta. Pro chvíle, kdy během představení jeho divadelní kočující společnosti vypnuli proud, napsal scénickou vložku o Františku Křižíkovi, dovídáme se i o jeho korespondenci s Ladislavem Stroupežnickým.

Hra je napsána pro šest herců. Hlavní hrdinka Vlasta zjistí, že její otčím se snažil otrávit její umírající matku, a tak zavolá rodinného lékaře Vipicha, aby sepsali s matkou novou závěť a zabránili tak otčímovi zdědit statek. Matka proto napíše do závěti, že statek odkazuje své jediné dceři Vlastě a jejímu otci. Otčím Vavroch se snaží závěť zpochybnit a veřejně odhalí, že Vlasta je muž, kterého matka celý život převlékala za ženu, aby ho uchránila před vojnou. Matka pak prozradí další tajemství a přizná, že Vlastiným otcem je lékař Vipich. Tak Vavroch nezdědí statek. Kromě zápletky v této hře diváka pobaví účinkování herce Karla Infelda Prácheňského. Ten se k roli Vavrocha dostal na poslední chvíli, protože v souboru potřebovali záskok za herce, který od divadla bez varování odešel. Prácheňský se si své pasáže nepamatuje a ostatní herci kvůli tomu zažijí pár horkých chvilek. Několikrát musí přijet zachránit situaci na jevišti zvědavý invalida, nakonec ale vše dobře končí: „Tak končí- aspoň doufám - naše komedie./ Zlo prohrává a dobro žije.“¹⁸³

15.2. Jazyková komika

15.2.1 Intertextovost

V semináři Hamlet bez Hamleta nacházíme aluze na známá literární díla. Komická je tato část referátu pro ty, kdo tato díla znají. Pokud by je diváci neznali, nejspíš by nehnuli ani koutkem úst. Referát ukazuje, jak Cimrman dokázal přepracovat cizí díla. „Odvážně například snížil počet sester v Čechovově hře na jednu. Alibabu a čtyřicet loupežníků úspěšně uváděl pod názvem Samotář Alibaba. V době, kdy neměl žádného představitele dámských rolí, neváhal Cimrman hrát slavné Ibsenovo drama pod názvem Nor.“¹⁸⁴

Aby se divák zasmál, musí si během chvilky uvědomit, že v originální verzi jsou v Čechovově hře sestry tři a Ibsenovo drama nese název Nora.

15.2.2 Jména a příjmení

Velmi chytře autoři zvolili jméno hlavní hrdinky – Vlasta. Toto jméno může totiž nosit jak muž, tak žena. Připravili si tak půdu pro vtipnou repliku podruha Bárty. Ten nemůže uvěřit, že jeho milovaná Vlasta je muž: „Bárta: Vlasto, co to říkáš? Ty nejsi Machová? Ty jsi Mach? Ty nejsi Vlasta? Ty jsi Vlasta?!“¹⁸⁵

15.2.3 Básnické figury

V běžné mluvě je synekdocha „jedno oko nezůstalo suché“ používána k popisu situace, kdy mnoho lidí nedokázalo zadržet slzy kvůli něčemu dojemnému. Podruh Bárta má však jedno oko skleněné, a tak když si doktor Vypich všimne, že pláče, synekdochou přesně vystihuje Bártovu situaci. „Vypich: Bárto, podruhu, ty se směješ? (Podívá se lépe.) Ne, ty pláčeš! Jedno oko nezůstalo suché.“¹⁸⁶