Masarykova univerzita Filozofická fakulta

5Recepce Ikarie

5.1Studená válka a jaderné zbraně

Pro období od konce 2. světové války až do rozpadu Sovětského svazu se vžil výraz studená válka⁸⁹ – tedy geopolitické soupeření a nekonečné vyzbrojování dvou velmocí, jimž se přizpůsobil zbytek světa rozdělením na dva nepřátelské tábory. Celý svět ovládl souboj dvou politicko-ekonomických doktrín – kapitalismu a socialismu.

Avšak studená válka lidstvu paradoxně přinesla i pozitivní aspekty – armády Spojených států amerických a Sovětského svazu štědře financovaly vědecký výzkum a nové vědecké vynálezy.⁹⁰ To zapříčinilo nebývalý ekonomicko-technologický rozvoj. Technika se stala zárukou lepšího zítřka, avšak na počátku 60. let po kubánské krizi se běžní lidé skutečně obávali možnosti vypuknutí nukleární války.

Ikarie byla uvedena do kin právě v období, když strach lidstva ze sebezničení za pomoci atomových zbraní byl stále citelný. Snímek v sobě nese humanistické poslání, které se přímo týká právě jaderné tematiky.

5.2Ikarie v distribuci a její recepce

V této kapitole se budu zaobírat tím, jak úspěšná byla Ikarie v kinech⁹¹ a jak ji mohli vnímat soudobí diváci. K recepci Ikarie se můžeme stavět různými způsoby. Můžeme rozebírat, zda se reflexe zaměřuje na tematické okruhy snímku či na jeho žánrovou příslušnost či věrnost tomuto žánru anebo též na technické a profesionální provedení samotného díla. Pokusím se projít všechny tři možnosti v této kapitole. Další rozdělení je naprosto logické a je založeno na geopolitice – budu tedy provádět analýzu recepce Ikarie v Československu a v zahraničí. Nejprve začnu tím, jak byl film přijat místní kritikou a jak si vedl v kinech v rámci diváckých preferencí. Kritici totiž měli v té době značný vliv na tvarování veřejného mínění o filmech, což mohlo ve výsledku ovlivnit celkovou návštěvnost.

5.2.1Kritická recepce u nás

Jak jsem psal výše, Ikarie měla premiéru 26. července 1963. Distribuce se lišila od té současné hlavně tím, že filmy zůstávaly v programech kin po mnoho měsíců, někdy dokonce roků.⁹² Ikarie se překvapivě během prvních měsíců v kinech setkala s poměrně vlažným diváckým zájmem a ostrou kritikou s minimem pozitivní odezvy. Přitom kritika filmu nebyla jednotná – někteří pisatelé mu vytýkali určité prvky, na nichž zase jiní kritici stavěli chválu tohoto snímku. Především se ale neshodli na vztahu Ikarie a žánru sci-fi.

V první polovině 60. let se všechny vyrobené filmy dělily do tří kategorií dle jejich vnímání⁹³ – špičkové A-snímky, které vynikají jak ideologicky tak esteticky; B-filmy ideologicky a umělecky průměrné, ale vyznačující se svižným tempem, zábavností a bohatou tvůrčí fantazií; a nakonec filmy „prohry“, tedy C-filmy, které nedisponují žádnými z výše uvedených kvalit a neměly by se setkat s diváckým úspěchem. Ikarie se řadí do druhé skupiny B-filmů.⁹⁴ Uvažuje se tedy o ní spíš jako svižném dobrodružném snímku, který svého diváka pobaví a dodá mu jistou dávku napětí.

Z tohoto hlediska byli kritici s Ikarií právem nespokojení, neboť nenabízela ve svém ději dostatek napínavých momentů. Tento přístup k filmu jasně vyjadřuje například kratičká recenze z Lidové demokracie ze dne 3. července 1963, tedy více jak tři týdny před oficiální premiérou filmu. Zde se píše, že: „Kromě dramatického vrcholu setkání s neznámou kosmickou lodí a kromě hromadného onemocnění posádky je ve filmu málo scén, které by diváka něčím zaujaly, a tak přes výborné herecké obsazení a přes dobré režijní vedení působí Ikárie poněkud matně a na vědeckofantastický film nevzrušivě.“⁹⁵ Problém tedy není ve filmovém štábu a nedostatku uměleckého a profesního talentu, ale v samotném námětu a ději, jenž dle názoru kritika z Lidové demokracie nesplňuje divácká očekávání.

Kriticky se k filmu vyjádřil i Jaroslav Boček, jenž psal pro měsíčník Kulturní tvorba.⁹⁶ Dle Bočka má pravé sci-fi filosofovat o dnešku za pomoci časoprostoru budoucnosti, což Ikarie údajně nečiní, avšak můj rozbor žánrové příslušnosti Ikarie, potvrdil opak. Boček tento film označuje za klasické dobrodružství v idealistické budoucnosti, které má šanci uspět jen u nezletilého diváka nebo jak se vyjadřuje autor: „Třináctileté kluky a jedenáctiletá děvčata bude jistě bavit jeho [filmu] elementární dobrodružnost.“⁹⁷ Tudíž je tento názor zcela opačného rázu než ten předchozí. Zde se vytýká nadměrné zastoupení dobrodružných elementů, zatímco recenze z Lidové demokracie naopak prahne po větší dávce vzrušení. Autor kritiky dále krátce srovnává Ikarii s filmem Jaroslava Balíka Tarzanova smrt (Československo, 1962), o němž píše, že se jedná o ukázkový příklad žánru sci-fi a v důsledku lepší film než Ikarie. Toto tvrzení se dá zčásti podpořit i diváckou návštěvností tohoto snímku, která převýšila počet diváků Ikarie téměř o tři sta tisíc.⁹⁸

Další okruh kritiky filmu se dá vysledovat z článku Evy Vacíkové „Neztroskotala, ale – doletěla?“ z měsíčníku Film a doba. Již samotný název napovídá, že se jedná o text nespokojeného diváka. Vacíková vytýká tvůrcům přetechnizované zaměření filmu a nedostatečný apel na hlavní téma Ikarie – na lidi a společnost budoucnosti.⁹⁹ Opakuje se názor,¹⁰⁰ že pestrý ansámbl plný předních hereckých představitelů vlastně nemá co hrát, neboť všechny postavy jsou ploché, jakoby bez života a chybí jim pochybení člověka, tedy elementární lidskost.

Výhradu poukazující na přílišné zaměření tvůrců na technickou stránku a prostředí budoucnosti zmiňuje i další článek o Ikarii v Literárních novinách ze 3. srpna 1963.¹⁰¹ Autor článku dokonce navrhuje dva směry, kudy se mají soudobé sci-fi filmy vydat. Buď se budou jako Ikarie snažit filosofovat o problémech lidí z budoucnosti, ale musí pak ignorovat nebo alespoň omezit vliv prostředí a techniky. Anebo musí být ve filmu představeny elementy humoru a určité naivity, s níž soudobý divák vzhlíží k potížím a stavu společnosti v budoucnosti.¹⁰²

Zde je ve zkratce vlastně uveden recept pro úspěšné sci-fi v našich zemích. Nejúspěšnější sci-fi snímky jsou právě ty, které obsahují komediální a parodické prvky. Pokud se podíváme na tabulku č. 2, zjistíme, že na prvních třech příčkách návštěvnosti sci-fi filmů od roku 1955 do roku 1980 se umístily snímky Karla Zemana – Cesta do pravěku (Československo, 1955), Vynález zkázy (Československo, 1958) a Baron Prášil (Československo, 1962), tedy verneovské příběhy, které disponují právě notnou dávkou téměř dětské naivity, nostalgie a nenásilného humoru. Na dalších šesti místech v tabulce následují filmy především ze 70. let, které se nesou na vlně parodie a humoru, tak typických pro tvůrce Oldřicha Lipského. Jedná se o divácky nenáročné filmy, což zapříčinilo jejich oblibu a opakovanou sledovanost. Ikarie XB 1 se na tomto seznamu umístila až na desátém místě a je tím pádem nejúspěšnějším sci-fi filmem, v němž absentují odlehčené a komediální prvky.

Ikarie si nevedla moc úspěšně ani na XIV. Filmovém festivalu pracujících (FFP), pořádaném ve dnech 21. června až 7. července 1963.¹⁰³ FPP byl festival, jenž se odehrával ve všech větších městech Československa, a byly zde představeny filmy z mnoha zemí. Ikarie se nesetkala s diváckým úspěchem jednak proto, že nebyla na seznamu soutěžních filmů – šlo pouze o předpremiéru v rámci festivalu.¹⁰⁴ Navíc českoslovenští kritici měli možnost zhlédnout film v předstihu a ohodnotit Ikarii v glose z Literárních novin vydaných již 22. června 1963;¹⁰⁵ mezi nimi byl i již výše zmíněný Jaroslav Boček i autor článku o sci-fi žánru Antonín Jaroslav Liehm. Hodnotilo se systémem tří bodů. Tři body dostal – vynikající snímek; žádný bod naopak – špatný film, jehož zhlédnutím se divák nemusí obtěžovat. Z pěti kritiků viděli Ikarii v rámci festivalu jen tři a ti všichni ji ohodnotili pouze jedním bodem¹⁰⁶ – což filmu jistě nepřineslo dobrou pověst.

Situace s recepcí Ikarie se obrací až po jejím vítězství na 1. mezinárodním festivalu vědeckofantastických filmů v Terstu, který se konal od 6. do 16. července 1963.¹⁰⁷ Ikarie obdržela od mezinárodní poroty¹⁰⁸ Velkou cenu, Zlatou kosmickou loď.¹⁰⁹ O toto ocenění se sice musela podělit s francouzským krátkometrážním filmem Přístavní hráz (Chris Marker, Francie, 1963),¹¹⁰ ale to nemění nic na faktu, že právě tímto vítězstvím se Ikarie poprvé výrazně zapsala do podvědomí zahraničních kritiků a diváků.

5.2.2Recepce Ikarie v zahraničí

O distribuci do zahraničí se staral Filmexport, o prodej reklamních materiálů zase ÚPF. Veškeré propagační materiály, které byly použity v cizích zemích, pochází z ÚPF a pronajímaly se nebo prodávaly stejným způsobem jako film samotný. Konkrétní formu propagace snímku pak měl na starosti filmový podnik dané země.¹¹¹ Ikarie byla prodána nebo pronajata do více jak 42 zemí světa.¹¹² Přitom ji kupovaly i západní státy, přestože většinou musely zaplatit více než státy ze socialistického bloku.¹¹³

Oproti prvotnímu ataku československé kritiky na tento film byla Ikarie v zahraničí přijímána veskrze pozitivně. Tomu jistě nahrála absence přímočaré propagandy. Děj Ikarie sice pojednává o společnosti, jež je socialisticko-utopická, avšak v samotném filmu se na tento fakt výrazně neapeluje, případně jej snímek zcela pomíjí. Pokud postavy mluví o minulosti a její společnosti, nikdy nezmiňují, že zvítězil socialismus nebo že je kapitalismus špatnou doktrínou. Při setkání s vesmírnou lodí z minulosti hrdinové nahlas přirovnávají tehdejší lidi ke zvířatům. Nehledě na ideologické přesvědčení diváka je soudobá globální společnost 20. století a úroveň civilizačního vývoje ve stádiu morálního a racionálního rozkladu. Západní divák se tudíž nebude smát ideologickému zabarvení filmu a nebude jím rušen při sledování kosmického dobrodružství; vážnější podtón pak má mezinárodní dopad.

Lze se domnívat, že se tvůrci při psaní scénáře snažili vytvořit vesmírnou posádku sestavenou z co možná nejvíce národností za účelem posílení mezinárodního apelu snímku. Ve filmu to není divákovi explicitně sděleno, ale dle jmen jednotlivých postav můžeme soudit, že posádka je mezinárodní. Hlavní dvojice (velitel Abajev a jeho zástupce Mac Donald) představuje ukázku soužití a spolupráci Rusa a Američana. Společnost budoucnosti tedy vyřešila hlavní konflikt v podobě studené války a tato dějová linka zvyšuje univerzální poselství snímku, neboť nabízí řešení soudobých problémů lidstva formou střízlivé, racionální a humanistické spolupráce.

Za velmi důležitý moment uvedení Ikarie v zahraničí považuji její projekci v Londýně v rámci Týdne československého filmu v roce 1965. Vedení ÚPF a ČSF jednalo s Johnem Stapletonem, zástupcem British Film Producers Association, a Peterem Bakerem, vydavatelem a šéfredaktorem časopisu Film and Filming. Po projekci dvaceti československých celovečerních snímků bylo dosaženo dohody o propůjčení patnácti filmů.¹¹⁴ Ke každému z těchto snímků byla vydána krátká distribuční zpráva v angličtině pro tisk a kina. Ikarie byla zhodnocena jako imaginativní film, jenž je oproštěn od propagandy, a se snahou akurátně dodržovat fyzikální zákony opsané soudobou vědou. Herecký ansámbl podává věrohodné výkony a též se vyzdvihuje technické a profesionální zpracování snímku. Z krátkého popisu příběhu vyznívá, že se divák může těšit především na dvě dějové linie – na progres vesmírné lodi na své cestě kosmem a změny v chování posádky. Při popisu děje není ani slovem zmíněna Tmavá hvězda, ale velmi se zdůrazňuje setkání Ikarie s lodí z 20. století. Tu dochází k drobné informační chybě, neboť distribuční zpráva tvrdí, že na korábu kvůli jaderné katastrofě zahynou hned tři členové posádky, přitom se jedná pouze o dva. Zmíněno je i pomalejší tempo snímku, které není bráno na škodu, nýbrž jako pomocný element pro podání pohlcujícího příběhu a vnímání postav. Zpráva končí jednak hodnocením poukazujícím na celkovou věrohodnost filmu a tvrzením, že představuje výbornou zábavu pro dospělého diváka;¹¹⁵ vyzdvihuje se tedy serióznost filmu. Toto hodnocení stojí v kontrastu k přístupu československé kritiky, která Ikarii odsoudila jako film k pobavení mládeže.¹¹⁶ Zde je tedy vidět důležitý rozdíl ve vnímání snímku u nás a v zahraničí.

Jsem nucen zmínit podstatný aspekt americké verze snímku, k níž jsem v předešlé kapitole prováděl rozbor plakátu, neboť AIP provedla řadu změn se zakoupenou kopií filmu. Film nejenže byl předabován do anglického jazyka, ale také především se poameričtila jména protagonistů. Film byl zkrácen a linka s těhotenstvím a porodem byla zcela vystřižena. Zásadní posun však přichází na konci snímku, kdy se Ikarie blíží k Bílé planetě. Zde byly využity záběry na New York s dominantou sochy Svobody.¹¹⁷ Tím se naprosto převrátilo vyznění filmu, neboť posádka Ikarie se takto prezentuje jako příchozí z jiné planety a právě objevila současnou nedokonalou civilizaci na Zemi.¹¹⁸ Dochází tedy k dokonalému převedení filmu ze socialistického regionu na snímek, který je určen exkluzivně americkému trhu. Díky změněnému konci filmu je dodržen příslib z plakátu, že se divákovi nabízí dobrodružný snímek plný napětí.

V italském tisku kritici reagují na Ikarii velmi pozitivně. Především jsou vyzdvihovány tři faktory – serióznost snímku,¹¹⁹ jeho věrohodnost a zaměření na člověka.¹²⁰ Dále je zvýrazněn význam celkového technického zpracování snímku a monumentálnost jeho příběhu s pomalým tempem. Ikarie je dokonce přirovnávána k románům 19. století od Jacka Londona.¹²¹

V článku „Ikarie letí světem!“ se objevila jedna velmi důležitá zmínka o tom, že Ikarie XB 1 je po Vynálezu zkázy (1958) a Až přijde kocour (1963) třetím neúspěšnějším československým filmem v zahraničí.¹²² Ikarie nebyla v našich kinech přijata s nadšením, a přesto se jedná o u nás i v zahraničí neúspěšnější československý sci-fi film, v němž nedominuje humorné či parodické pojetí.¹²³

Naneštěstí se nedochovaly přesné výsledky návštěvnosti Ikarie v zahraničí, tudíž je nemožné vytvořit komplexní obraz tohoto filmu za hranicemi Československa, ale z výše uvedených faktů a reakcí usuzuji, že recepce Ikarie v jiných zemích je diametrálně odlišná od přijetí v Československu. Hlavní rozdíl je právě ve vnímání žánru sci-fi a požadavků kritiky a potažmo i diváků na tento žánr. Československý divák se nespokojí se seriózností snímku, jenž balancuje mezi příběhem lidí a přetechnizovaným prostředím, a vyžaduje spíše humor a odlehčení pro pozitivní vnímání tématu filmu. Přitom zahraniční kritika naprosto správně pochopila vodítka ve filmu, a proto své čtenáře upozorňovala, nač se mají zaměřit – na dva hlavní aspekty sci-fi žánru, tedy na časoprostor a tematický okruh, což jsou v daném případě cesta vesmírem v kosmické lodi a v kontrastu selhávající, avšak v důsledku vítězící, lidský faktor izolované posádky uvnitř Ikarie. Tvůrci vlastně naprosto nevědomky vytvořili sci-fi snímek, který je již od svého základu orientován na zahraniční trh.