18
Lidé tápou, potřebují pro stanovení své váhy nějaký opěrný bod, a tím se
v současné době stal BMI.
4.5.1 BMI
BMI (body mass index, česky index tělesné hmotnosti) vytvořil v letech 1830–1850
belgický vzdělanec Adolphe Quetelet, proto se užívá i označení Queteletův vzorec.
BMI je uznáván i Světovou zdravotnickou organizací (WHO), v současné době ho
s velkou oblibou používají praktičtí lékaři, dietologové a obezitologové celého světa. Je
založen na porovnávání tělesné výšky a hmotnosti člověka. Toto číslo však pouze dává
rychlou informaci o poměru výšky a váhy, kde nezáleží na ostatních faktorech jako je
například věk. Hodnota BMI je dána hmotností v kilogramech, která se vydělí druhou
mocninou výšky v metrech (Svačina, Bretšnajdrová, 2008).
BMI = hmotnost (kg) / výška
2
(m)
Výsledná hodnota určuje zařazení do rizikové skupiny. Vypočítaná hodnota BMI
pak napovídá, zda se jedná o hmotnost v normě, nadváhu, obezitu, či podváhu. BMI
nižší než 18,5 (u žen17,5) je považován za rizikovou podváhu - nemoc (Papežová,
2010).
Tabulka 1 Hodnoty BMI
BMI
Váhová kategorie
Zdravotní rizika
pod 18,5
podváha
nebezpečí anorexie
18,5 - 24,9
normální rozmezí
minimální
25 - 29,9
nadváha
středně vysoká
30 - 39,9
obezita
vysoká
40 a více
těžká obezita
velmi vysoká
Zdroj: Pavelková (2016)
19
Obr. 3 BMI (znázornění postav od podváhy po obezitu). Zdroj: Pavelková (2016)
Ve skutečnosti však BMI nezohledňuje vybudovanou svalovou hmotu, množství
tělesného tuku či strukturu kostí a v konečném výsledku podle BMI kilogram svalů
znamená totéž jako kilogram tuků. Zjednodušeně řečeno při výpočtu BMI nezáleží na
tom, zda má člověk tělo plné tuku nebo svalnaté. Lidé, kteří si svalstvo cíleně budují
nebo mají od přírody sklon ke svalnatosti, mají vyšší BMI, než by měli mít podle tabu-
lek. Proto se doporučuje spíše měření na bioimpedančním přístroji
1
, který bere v potaz
svaly, tuky, vodu, viscerální tuk apod. (Špindlerová, 2016, s. 34).
1
Bioimpedanční analýza: Tato metoda je založena na rozdílném odporu tukové tkáně a svalstva při prů-
chodu elektrického proudu. Pro měření je využíván střídavý proud o nízké intenzitě 400 až 800 µA
a frekvenci 1 až 1000 kHz. Metoda BIA je pro vyšetřovaného i vyšetřujícího nenáročná. Avšak přesnost
měření závisí zejména na adekvátní hydrataci organismu a uspořádání elektrod (Špindlerová, 2016,s.11).
20
Obr. 4 Názorné srovnání BMI při stejné hmotnosti. Zdroj: Pavelková (2016)
4.5.2 Somatotyp
Existují různá těla různých velikostí a proporcí. Každý má jiné tělo a pohybuje se
v určitém geneticky daném hmotnostním pásu. Pokud se jeho hmotnost opravdu nachází
v jeho rámci (v pásu širokém asi 2,5 až 5 kg) je to naprosto přirozené a tělo funguje
zdravě a efektivně. Obecně lze říct, že všichni máme přirozenou tělesnou hmotnost, kte-
rou si naše tělo definuje samo. Tělo disponuje celou řadou mechanizmů, které zajišťují
udržení tělesné hmotnosti, což je hlavní příčinou toho, proč nemůže dieta dlouhodobě
fungovat. Díky těmto mechanizmům interpretuje tělo omezení příjmu potravy jako stav
nouze a spustí procesy, které mají tělesnou hmotnost udržet (Hall, Cohn, 2003).
Pavlík (1999) podává informace o somatotypu. V antice se postavy podle Hi-
ppokrata rozlišovaly na dva typy, a to: habitus phthisicus, což bylo štíhlé a vysoké tělo
a habitus apoplecticus neboli krátké a silné tělo. Toto dělení se už dnes nepoužívá.
Existuje
velké množství jiných typologií, avšak nejpoužívanější je dělení somatotypu
dle Heathové a Cartera, kteří dopracovali původní typologii podle Sheldona. Rozlišují
se tři základní typy postav: endomorfní, mezomorfní, ektomorfní. Jednotlivé somatoty-
py se u každého jedince do určité míry vzájemně kombinují a jejich rozložení lze určit
z tzv. somatogramu.
21
Postava ektomorfní je štíhlá a působí až křehce. Typickým představitelem je osoba
s vyšší postavou, která má dlouhé a tenké končetiny a minimum podkožního tuku, za
což může rychlý metabolismus. Ve vytrvalostních sportech nemá konkurenci, ale pro
silové sporty a posilování se nehodí. Ektomorf by měl o sebe a své zdraví pečovat nej-
více ze všech typů.
Postava mezomorfní je od přírody atletická či svalnatá, je vhodná pro silové spor-
ty. Člověk tohoto typu nemusí ani příliš sportovat a přesto disponuje svalovou hmotou
a svaly jsou vyrýsované. Působí štíhle, ale horní polovina těla je širší a vypracovanější.
Postava endomorfní se pozná podle toho, že jedinci tohoto typu nebývají příliš vy-
socí, ale jsou zavalití a podsadití. Nemusí působit tlustě, ale snadno nabírají tuk, zejmé-
na pokud si nehlídají stravování. Mají vyšší procento tuku, ale také značný objem sva-
lové hmoty. Znakem je rovněž pomalejší metabolismus. Často se jedná například
o středně vysoké muže s širokými rameny a hrudníkem, kteří mají kratší ruce a nohy
(Pavlík, 1999).
Dostları ilə paylaş: |