Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Jöns Jacob Berzelius

20. 8. 1779 - 7. 8. 1848

• 
  významný švédský chemik, který je spolu s J. Daltonem, A. Lavoisierem a R. Boylem považován za otce moderní chemie
  
• 
  profesor lékařství a farmacie, později profesor chemie ve Stockholmu
  
• 
  roku 1808 se stal členem a od roku 1818 tajemníkem Švédské královské akademie věd
  
• 
  roku 1806 poprvé užil označení „organická chemie“ a charakterizoval ji jako část fyziologie, která popisuje složení živých těl a chemické děje v nich probíhající – v názorech na povahu organických látek navždy patřil k nejzatvrzelejším zastáncům vitalistické teorie
  
• 
  od roku 1807 se začal zabývat analýzou přesného složení různých sloučenin, přičemž rozvinul gravimetrickou metodu rozboru – do roku 1817 provedl kolem dvou tisíc rozborů, které pomohly prosazení a podložení Daltonovy atomové teorie – sám byl mezi prvními, kteří ji přijali
  
• 
  zabýval se stanovením „atomových vah“ prvků (relativní atomové hmotnosti) – v roce 1828 publikoval tabulku s hodnotami, které jsou až na 2-3 výjimky dodnes přijímány
  
• 
  roku 1811 zavedl pojem izomerie
  
• 
  roku 1814 reformoval chemické názvosloví a symboliku prvků odvozenou z prvních písmen latinského pojmenování používanou dodnes – jeho návrhu oponoval J. Dalton, který předtím razil jiný systém
  
• 
  se švédským geologem a mineralogem W. Hisingerem položil základy experimentální elektrochemie a vyslovil dualistickou elektrochemickou teorii, podle níž jsou složky molekul (M. Faradayem nazvané ionty) elektricky polarizovány a poutány k sobě elektrickými vazbami – soudil rovněž, že i atom je polarizován a je složen z menších elektricky nabitých částic, takže celá hmota je držena pohromadě elektrickými silami
  
• 
  objevil chemické prvky cer (1803), selen (1817), křemík a thorium (1828), v čisté formě připravil zirkonium a titan
  
• 
  patří mezi objevitele katalýzy – roku 1835 navrhnul označení katalyzátor pro látky s katalytickým účinkem
  
• 
  pracoval na systematizaci tehdy známých a stále nově objevovaných organických sloučenin
  
• 
  byl vynikajícím experimentátorem i teoretikem, a přes skromně vybavenou laboratoř dosáhl vynikajících výsledků
  
• 
  patří mezi zakladatele novodobé anorganické chemie a významně přispěl i k rozvoji analytických metod, které umožnily ověřit správnost Proustova zákona
  
• 
  mnoho úsilí věnoval šíření přírodních věd – dosáhl zavedení přírodních věd do školního vyučování
  
• 
  jeho žáky byli např. Mosander, Gmelin, Mitscherlich, Wöhler aj.
  
• 
  jeho práce byly na světě oceňovány, stal se členem 95 vědeckých společností celého světa
  

Robert Boyle 25. 1. 1627 – 31. 12. 1691 irský filozof, vědec, chemik, fyzik v roce 1680 se stal prezidentem Londýnské královské společnosti mezi jeho nejvýznamnější díla patří The Sceptical Chemist (Skeptický chemik) z roku 1661; Boyle zde kritizoval Aristotelovu teorii čtyř živlů i Paracelsovu teorii tří principů jeho teorie se stala prvním krokem k vytvoření pozdější atomové teorie: tvrdil, že hmota je tvořena elementy, ovšem jejich počet neznal a ani si netroufal vyslovit jejich fyzikální podstatu; domníval se, že elementy se skládají z velmi malých částeček (nazýval je corpuscule), které se mohou shlukovat do houfů a tvořit sloučeniny tvrdil, že pokud se látka nedá rozložit na jednodušší látky, je to prvek kvantitativní pokusy s plyny ho přivedly k objevu vztahu mezi tlakem a objemem plynů, a tak v roce 1662 vznikl tzv. Boyleův-Marriotteův zákon zkoumal sloučeniny fosforu, objevil kyselinu fosforečnou a připravil první zápalky v oboru elektřiny kromě jiného zjistil, že všechna tělesa se třením více zelektrizují tehdy, jsou-li předem zahřátá

Alexandr Michajlovič Butlerov

15. 9. 1828 - 17. 8. 1886

• 
  jeden z nejproslulejších ruských chemiků
  
• 
  přední tvůrce teorie chemické struktury organických sloučenin
  
• 
  studoval fyzikálně matematickou fakultu na univerzitě v Kazani
  
• 
  od roku 1850 působil na univerzitě v Kazani a od roku 1868 až do své smrti na univerzitě v Petrohradě
  
• 
  v letech 1857-1858 podnikl velkou vědeckou cestu po laboratořích v Německu, Rakousku, Itálii, Francii, Švýcarsku a v Anglii – druhou podobnou cestu podnikl v letech 1861-1862 a třetí pak v letech 1867-1868
  
• 
  věnoval se výzkumu nenasycených uhlovodíků, alkoholů a aldehydů
  
• 
  připravil řadu organických sloučenin, mimo jiné formaldehyd
  
• 
  předvídal existenci izotopů
  
• 
  pro historii organické chemie je významná jeho přednáška o chemické struktuře látek na sjezdu německých přírodovědců a lékařů ve Speiru v roce 1861; zde kritizoval dosavadní teorii typů organických sloučenin, poprvé použil termínu chemická struktura a vyslovil názor, že každé sloučenině přísluší jediný správný strukturní vzorec, naznačující její hlavní chemické vlastnosti
  
• 
  spolu s F. A. Kekulem a A. Couperem je pokládán za zakladatele strukturní teorie organických látek
  
• 
  ve své vlasti vychoval celou řadu vynikajících chemiků a stal se zakladatelem moderní školy organické chemie
  
• 
  v roce 1864 uveřejnil učebnici organické chemie, která položila základy systematiky organických sloučenin
  
• 
  vydal také spis o botanice a včelařství, jehož byl velkým přítelem – sám vlastnil velkolepé včelařství na svém statku v Poti
  
• 
  po smrti mu byl za vědecké zásluhy postaven v Kazani pomník a vesnice, kde se narodil, přijala jeho jméno
  

John Dalton

5. 9. 1766 – 27. 7. 1844

• 
  anglický chemik, učitel a badatel
  
• 
  zakladatel atomové teorie v chemii
  
• 
  již od dvanácti let se věnoval učitelskému povolání
  
• 
  věnoval se také meteorologii – konstruoval teploměry, barometry a vlhkoměry; 57 let vedl denně záznamy o stavu atmosféry
  
• 
  meteorologická pozorování jej přivedla ke studiu plynů – pokusil se vysvětlit vlastnosti plynů vzájemným odpuzováním atomů podle neronských zásad a to jej vedlo k úvaze o možných poměrech atomů v různých plynech a tím i ke způsobu, jak vysvětlit zákony slučování prvků v násobcích zjištěných vah
  
• 
  roku 1799 objevil zákon stálých poměrů slučovacích
  
• 
  roku 1803 objevil zákon násobných poměrů slučovacích
  
• 
  zabýval se hmotnostmi atomů, které se nedaly pomocí tehdejších přístrojů stanovit, proto se rozhodl určit relativní hmotnosti zavedením jednotky nejlehčího prvku – vodíku; následně pak roku 1803 zveřejnil svoji tabulku „atomových vah“ (dnes relativních atomových hmotností) čtrnácti prvků (především plynů)
  
• 
  Daltonova atomová teorie, která položila základy moderní chemie, nebyla přijímána jednoznačně i proto, že se nedala experimentálně ověřit a ještě roku 1910 doporučil německý chemik W. Ostwald její odmítnutí
  
• 
  zabýval se také symboly atomů – dosavadní rozmanité znaky prvků nahradil symboly stejně velkých, ale různě rozčleněných kroužků a sloučenina pak měla tolik kroužků, kolik atomů měla její nejmenší částice (byly to v historii chemie první názorné symboly, které vyznačovali kvalitativní i kvantitativní charakter sloučeniny)
  
• 
  z jeho prací týkajících se fyziky je nejdůležitější tzv. Daltonův zákon zákon parciálních tlaků plynů a zákon o absorpci plynů kapalinami za různých tlaků)
  
• 
  v roce 1798 rozeznal Dalton sám na sobě barvoslepost (neschopnost rozeznávat barvy) a popsal ji – odtud pak vznikl tzv. daltonismus