Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita



Yüklə 1,6 Mb.
səhifə25/64
tarix17.11.2018
ölçüsü1,6 Mb.
1   ...   21   22   23   24   25   26   27   28   ...   64

Aristotelés


asi 384/3 – 322 př. n. l.

  • řecký filozof, myslitel a vědec, spoluzakladatel řecké atomistické filozofie, vychovatel Alexandra Velikého

  • autor velkého množství spisů, které rozdělil pro veřejnost a pro studenty

  • dle Aristotela byly živly (oheň, vzduch, voda a země) nositeli čtyř základních vlastností prahmoty a v každém živlu byly spojeny po dvou; živly se mohly vzájemně proměňovat, neboť pocházely ze společné prahmoty

  • vedle již zmíněných čtyř živlů předpokládal Aristotelés existenci éteru – „božské látky“, která je nehmotná, nezničitelná a je z něj složen svět stálic

  • Aristotelovo učení bylo jedním ze základních pilířů víry alchymistů v transmutaci kovů

  • Aristotelés zformuloval čtyři hlediska, podle nichž lze analyzovat všechny přírodní procesy:

    • z čeho něco je

    • co to je

    • z jakého podnětu se to uskutečňuje

    • za jakým účelem se to uskutečňuje

  • To jsou tzv. čtyři principy (příčiny) středověkého aristotelismu.

Avicenna


980 – 1037 n. l.

• vlastním jménem Abu Ali al Husein ibn Abdullah Ibn Sína



  • významný arabský lékař, přírodovědec, filozof, politik a básník

  • jeho filozofie měla aristotelovský charakter s prvky mystiky

  • napsal řadu význačných prací z různých oborů přírodních věd; nejvýznamnější kniha Al-Kanún fi ttibb (Kánon lékařství) je sbírka řecko-arabské lékařské moudrosti, která se stala nejdůležitějším lékařským pramenem středověku

  • k dalším významným dílům patří Kitáb aš-Šifa (Kniha uzdravení), kde se zabývá logikou, přírodními vědami (např. astronomií, aritmetikou, metafyzikou, ale i hudbou, lidskou duší aj.)

  • domníval se, že alchymisté připravují pouze imitace drahých kovů, ale skutečnou transmutaci (přeměnu) kovů nedokážou

Amadeo Avogadro


9. 8. 1776 - 9. 7. 1856

  • Italský fyzik, chemik, zakladatel molekulové teorie plynů

  • Již ve 20 letech vystudoval práva a poté působil nějaký čas jako advokát, brzy si však oblíbil matematiku a fyziku, v nichž se začal vzdělávat

  • Roku 1809 se stal profesorem filozofie a fyziky ve Vercellích

  • V letech 1820-1822 působil jako fyzik na univerzitě v Turíně – místa zde se musel vzdát pro své politické názory

  • V letech 1822-1834 žil v ústraní jako čestný profesor a zabýval se výzkumem v oblasti fyziky a chemie

  • V letech 1834-1850 se stal opět na univerzitě v Turíně vedoucím katedry matematické fyziky – svého místa se vzdal roku 1850 pro pokročilé stáří

  • Proslul již svými pracemi o indukční elektřině, jež později M. Faraday potvrdil a dále rozvedl

  • Zejména ohromil svými pracemi o konstituci těles, zvláště pokud se týče plynů a par, které později vedly ke stanovení základního zákona plynů (Avogadrův zákon); tento zákon umožnil určit přesný počet všech atomů v molekule a výpočet molekulové a atomové relativní hmotnosti

  • Avogadro předpokládal, že látky v plynném stavu obsahují kromě atomů i určité jiné částice – roku 1811 tak zavedl pojem molekula

  • Zavedl také jednu ze základních fyzikálních a chemických konstant, Avogadrovu konstantu, vyjadřující počet elementárních částic v 1 mol těchto částic

  • jeho skromnost a nenápadnost byla pravděpodobně jednou z příčin dlouhého nepochopení a nedocenění jeho objevů – úspěch měl až S. O. Canizzaro, který Avogadrovu teorii přednesl na sjezdu chemiků v Karlsruhe roku 1860 a seznámil s ní široký okruh chemiků, kteří ji postupně ověřili a pak Avogadrův správný předpoklad rozšířili

Roger Bacon


asi 1210/14 – 1292/4

  • anglický přírodovědec a filozof, reformátor vzdělání

  • známý jako Doctor Mirabilis (lat. „zázračný učitel“)

  • zajímal se o matematiku, fyziku (především o optiku), fyziologii, astronomii a alchymii

  • k jeho nejznámějším spisům patří dílo Speculum alchymiae (Zrcadlo alchymie)

  • zdůrazňoval význam experimentů v přírodních vědách

  • alchymii rozdělil na spekulativní (zabývající se podstatou světa a látek) a praktickou (soustřeďující se na výrobu elixírů a přeměnu běžných kovů na zlato)

  • upozornil na jev, že hořící tělesa v uzavřeném prostoru zhasínají pro nedostatek vzduchu; jako první zveřejnil r. 1242 přesné pokyny k výrobě střelného prachu



Georg Bauer


24. 3. 1494 – 21. 11. 1555

  • německý zakladatel vědecké mineralogie, vědy o hornictví a hutnictví

  • vlastní jméno si polatinštil na Agricolu, kdy slovo „bauer“ znamená rolník, lat. „agricola“

  • k jeho největším a nejvýznamnějším dílům patří De re metallica libri XII (Dvanáct knih o kovech), kde shrnul tehdejší znalosti o metalurgii; 200 let byla tato práce považována za nejlepší odbornou knihu zabývající se uvedenou problematikou; vynikala také svými doprovodnými ilustracemi

Johann Joachim Becher


6. 5. 1635 – říjen 1682

  • německý lékař, alchymista, zkušený experimentátor, učenec a dobrodruh, jeden z hlavních iniciátorů flogistonové teorie, učitel G. E. Stahla

  • v roce 1666 byl na dvoře císaře Leopolda I. jmenován alchymistickým a ekonomickým poradcem

  • jeho zájem byl soustředěn na výrobu železa pomocí kamenného uhlí místo dřevěného

  • pokusil se o transmutaci stříbra na zlato, které také ze stříbrných mincí obdržel

  • podle Bechera se všechny látky skládaly ze tří principů („zemin“) – prchavosti, hořlavosti a tavitelnosti; každá hořlavá látka obsahovala tzv. „tučnou“ zeminu, která při hoření unikala do vzduchu.

Pozn.:


Jméno této osobnosti nemá nic společného s alkoholickým nápojem Becherovka, jejímž autorem je J. V. Becher.


Dostları ilə paylaş:
1   ...   21   22   23   24   25   26   27   28   ...   64


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2017
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə