Pravilnik o nastavnom planu za drugi ciklus osnovnog obrazovanja I vaspitanja I nastavnom programu za peti razred osnovnog obrazovanja I vaspitanja

1.2. Výsledky výuky žáků na úrovni jazykové látky. Žák by měl:

- ve svém projevu dbá na to, aby byl gramaticky a věcně správný;

- správně aplikuje gramatické a pravopisné jevy, spojuje krátké věty do souvětí a užívá k tomu vhodné spojovací výrazy;

- používá jazyk v souladu s komunikační situací (například formy zdvořilosti);

- chápe význam multikulturní výchovy, používá kompenzační strategii a to tak, že: věnuje pozornost tomu, čemu rozumí; snaží se najít význam na základě kontextu a přesnost si ověří u toho kdo zná (spolužáka, učitele atd..); věnuje pozornost výrazům a frázím, které se stále opakují, jako jsou například titulky a podtitulky textech, věnuje pozornost neverbálním prostředkům (gesty a mimika v ústním projevu; ilustrace a druhé vizuální prostředky v písemném projevu); přemýšlí o tom, zda se výraz kterému nerozumí nepodobá nějakému výrazu v jeho mateřském jazyce; hledá jeho význam ve slovníku; pokouší se použít podobný výraz (například vůz místo automobil); pokusí se svůj projev doplnit, nebo nahradit adekvátním gestem nebo mimikou; za pomoci učitele dále rozvijí své kompetence.

1.3. Tématické okruhy:

- škola: společné aktivity a zájmy ve škole a mimo ni (vycházky, přejímání odpovědnosti v dané situaci); nové učební předměty; mimoškolní aktivity; knihovna; informace z médií, nářadí ve školní dílně, výlety, dětské časopisy;

- rodina a okolí: domluva a vzájemný respekt mezi členy rodiny, vzájemná úcta v rodině, rodiné oslavy (narozeniny, výročí atd.);

- můj domov: příprava, organizace a dělba práce; domácí povinnosti; uspořádání životního prostoru, změny ve vlastním pokoji (plakáty, nové barvy...);

- okolí - město a venkov: pozitivní vztah k životnímu prostředí a jiným živým bytostem; čištění; obytné prostory, jak bydlíme (byt, dům, sídliště, část města atd.); typické městské čtvrti ve velkých městech (v Česku); veřejné budovy: magistrát, divadlo, muzeum, továrna, specializovaná prodejna; zemědělské práce; kulturní památky v okolí; každodenní život: cestování, kino; zoologická zahrada; osobní zájmy žáka;

- výživa: stravovací návyky v Česku a Srbsku;

- oděvy a obuv: nakupování oděvů a obuvy (velikost, moda, barvy, styl, trendy);

- tradice a zvyky v české kultuře (oslavy, karnevaly, manifestace...); rozvoj kritického postoje vůdči negativním jevům (nesnášenlivost, agresivní chování); aktuální témata z oblasti kulturních dějin Čechů;

- komunikační funkce jsou stejné jako v předchozím ročníku, jedině jsou obohaceny o nové lexikální a gramatické aspekty: pozdrav, představení, představení sebe a druhých (jméno, věk, bydliště) pojmenování a popis lidí, částí těla, jiných živých bytostí, objektů, místností, atd.. ve vztahu k jejich fyzickým vlastnostem (velikost, barva, tvar), ptát se a dávat informace o jiné osobě nebo předmětu, popsat polohu a místo, kde se nachází osoba nebo objekt; vyžádat si a dávat informace, vyžádat si a dávat povolení, poděkovat, omluvit se, přimout omluvu, dát jednoduché pokyny a příkazy, poprosit, zdvořile požádat, zakázat, vyjádřit své pocity a potřeby, vyjádřit sounáležitost, čísla a číslovky, zeptat se kolik je hodin); část dne, dny v týdnu, měsíce, roční období, popsat počasí spojené s ročním obdobím, vyjadřit schopnost / neschopnost, vyjádřit zálibu, odpor, poblahopřát (narozeniny, svátky atd.), dát návrh ke spolupráci, přijmout návrh, nabízet, přijímout nabízené.

2. Česká literatura. Prvky národní kultury (svátky, zvyky, významné události)

Integrace výuky jazyka s výukou literatury a prvky národní kultury nám dává možnost dosažení dobrých výsledků v každé jednostlivé oblasti. V páté třídě základní školy se žáci naučili číst česky, prvky národní kultury, naslechu, čtení nahlas a potichu. Interpretace textu mu dává možnost získat určité kompetence:

- v básni rozpozná literární pojmy, verš, rým;

- v literárním díle určí vlastnosti, pocity a jednání postav;

- identifikuje vztahy mezi událostmi;

- rozliší vyprávění od dialogu a popisu;

- spojí název literárního díla s jejím autorem;

- odliší vyjadřování v proze a ve verších (lyriku, epiku a drama);

- identifikuje různé formy žánru a vyjadřování: vyprávění, popis, dialog a monolog

Vyučovací předmět Český jazyk s prvky národní kultury je koncipován tak, aby vyhověl různým potřebám. Jinými slovy, program má vícenásobné použití, což znamená: výuku českého jazyka, literatury a kultury, s tím, že se přizpůsobuje různým podmínkám, vylepšuje a doplnuje, v závislosti na zpětnou vazbu. Vzhledem k tomu, že obsah výuky zahrnuje český jazyk, literaturu a prvky národní kultury, korelace těhto jednotlivých částí, se může využít při plánování integrální tématické výuky v hodině.

Výběr obsahu necháváme na učiteli, ale doporučuje se, aby se výuka této části učebních osnov realizovala prostřednictvím hudby a tance (poslech českých dětských písniček, seznámení s hudebními nástroji, lidovými tanci), kreslené filmy, filmy, povídky, pohádky, pověsti, významné osobnosti a události z české minulosti, staré zvyky a jejich interpretace jak ve třídě tak i na školních besídkách. Tímto způsobem si žáci osvojí tyto kompetence:

- definují svou národní a kulturní identitu pomocí děl české literatury, divadelní a filmové tvorby a jiných uměleckých forem;

- rozvíjí úctu ke svému kulturnímu dědictví a potřebu aby se ono chránilo a rozvíjelo;

- rozvíjí smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci;

- získá povědomí o sobě, o svém místě ve světě, pochopí význam českého jazyka jako prvku své národní identity, naučí se chránit si v multinacionálním a multikonfesionálním prostředí jako je Srbsko svou národní identitu;

- seznámí se zvyky v České republice, které jsou spojeny s významnými daty v životě jednotlivce i kolektivu;

- seznámí se s českým lidovým krojem;

- seznámí se s zeměpisnými údaji (významná místa a turistická centra v České republice);

- seznámí se s českými dějinami;

- seznámí se s českými lidovými písněmi;

- seznámí se s českými lidovými tanci;

- seznámí se s arhitekturou (typické stavby českého venkova) atd.

Doporučená literatura: - Zpívánky - filmy, texty, noty (S Pájou, Komáři se ženili, Holka Modrooká, Travička zelená); - Renata Frančiková - Říkadla pro nejmenší (Kolo, kolo mlýnský, Skákal pes přes oves, Á, BÉ, CÉ, DÉ kočka přede, Tiše děti, ježek spí); - Helena Zmatlíková - Dětem (v první částí jsou verše pro nejmenší, ve druhé klasické pohádky K. J. Erbena i B. Němcové, ve třetí moderní pohádky českých autorů - Edvarda Petišly, Hany Doskočilové či Miloše Macourka); - Iva Maráková - Pranostiky a hry na celý rok; - Josef Václav Sládek - Dětem (Dětská poezie); Doporučené časopisy - Sluníčko, Mateřídouška.

METODIKA VÝUKY

- Metodika. Sdělí své dojmy z přečteného literárního textu, rozliší poezii, prozu, drama, rozpozná základní literární druhy, úvod zápletku.

V oblasti vyučovacích osnov, které se soustředí na prvky národní kultury, se doporučuje komparativní metoda, zde jazykový materiál musíme neustále umist‘ovat v užší nebo širší kontext.

Ve výuce jazyka se uplatnuje komunikativně-interaktivní metoda, stejně tak, jako v předchozích ročnících.

- Žáci. Výuka českého jazyka s prvky národní kultury se zaměřuje především na žáky: žáci se považují za odpovědné, kreatvní a aktivní účastníky ve vyučovacím procesu, kteří vynakládají značné úsilí pro získání jazykových znalostí a potom je aplikují v komunikaci. Během výuky literatury s prvky národní kultury, se děti aktivně zapojují do rozhovoru v hodině, nebo schromaždují informace o celé řadě témat souvisejících s lidovou tradicí, zejména od starších členů své rodiny (prarodičů).

- Vyučující. plánuje, vede a organizuje vyučovací proces (výběr obsahu, lexiky, metody, druhu a počtu cvičení atd.), řídí práci žáků tak, aby mohli úspěšně zvládat učivo. Učitel zadává cvičení tak často, jak je potřeba, aby každý žák měl možnost si cvičit hovor, protože jednině tak se může kvalitně naučit jazyk. Učitel respektuje to, že znalost jazyka u žáků není na stejné úrovni a tak pracuje s žáky i jednotlivě. Co jde o aktivity vázané za výuku literatury a národní kultury, praktické metody v této části učebních osnov, zahrnuje kontakt s předměty, které tvoří významnou část lidové kultury, at’ už jsou vyrobeny podle současných modelů, anebo se s nimi seznámíme v autentickém prostředí.

Ve třídě se používá cílový jazyk, a hovor učitele musí být přizpůsoben znalosti a věku žáků. Učitel musí mít jistotu, že žáci jeho výklad správně pochpopili a to včetně jeho výchovných a socializačních prvků. Počínajíc od páté třídy, od učitele se očekává, že seznámí žáky s významem gramatické správnosti textu. Od páté třídy, učitel seznámí žáky s rovnoceností ústního a psaného kodu a jejich vzájemném vztahu..Tyto gramatické popisy se zavádí bez podrobného vysvětlení gramatiky, jedině jestli žák na vysvětlení netrvá.

- Didaktické prostředky: vysokou motivaci žáků učitel zvyšuje pomocí vhodných audio-vizuálních prostředků, CD, ilustrací v učebnicích,obrázků, fotografií, pořadů, filmů a podobně. Učitel by měl přimět žáky k tomu, aby se aktivně zapojili do shromažd‘ování materiálů, které se vztahují k určité lekci (pohlednice, obrázky, články z novin atd.). Ve výuce literatury s prvky národní kultury, se doporučuje literatura i když výběr obsahu je do jisté míry ponechán na učiteli.

- Hodnocení: Hodnocení není oddělená činnost, ale nedílná součást výuky. Učitel se při veškerých činnostech cíleně zaměřuje také na rozvíjení a hodnocení klíčových kompetencí žáků. Hodnotí se komunikační kompetence, řečové dovednosti, slovní zásoba pravopis, pozornost v hodině, vypracování domácích úkolů a projektů, (jednotlivých nebo skupinových). Způsob ocenování musí žák znát předem, a musí být v souladu s cvičebními postupy v hodině.

- Technika:

- Čtení: v souvislosti s textem se zeptá i jednoduše odpoví na dotaz, dobře - špatně, výběr z více možností, provádí metodické pokyny a příkazy; určí základní charakteristiku která určuje gramatické kategorie (rod, číslo, slovesný čas atd.);

- Psaní: rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova; nahradí literární text jednoduchými výtvarnými technikami komixem nebo obrázkem, doplní text o chybějící část (doplní řadu, najde "vetřelce", křížovky, osmisměrky atd.); podle svých schopností ztvární obsah textu jednoduchými obrázky, ilustracemi; vyplní formulář/ přihláška na kurz, předplatné dětského časopisu, jmenovka na kufru/, psaní blahopřání a pohledů, psaní krátkých textů;

- Náslech: reaguje na příkazy učitele nebo z audio záznamu; seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti, podle obzázkové osnovy vypráví jednoduchý příběh, pochopí obsah a smysl jednoduchého dialogu a nahrávky; v novém krátkém textu odvodí význam některých neznámých slovíček a slovních spojení za pomoci obrázků; stanoví chronologii;

- Hovor: hra, zpěv ve skupině, porovnání a třídění (podle velikosti, tvaru, barvy atd.) pozná předmět nebo osobu; "utvoří" z gesta výklad;

- Hovorová a písemná interakce: řešení "aktuálních otázek" ve třídě, respektive dohoda ohledně činnosti; společná práce s ilustrovanými materiály (fotoalba, fotografie z výletu nebo nějaké slavnosti, týdenní plán aktivit,); interaktivní učení, spontánní rozhovor, práce vedvojicích, malých a velikých skupinách (mini dialog, výměna rolí atd..);

- převedení dětské litaratury do jiného media: tanec, zpěv, divadlo, výtvarná výchova.

- Literatura:

- Mluvnice současné čaštiny. 1, Jak se píše a jak se mluví / Václav Cvrček a kolektiv. Praha: Karolinum, 2010. - 353 str.

- Remediosová Helena, Do you want to speak Czech?: workbook, volume 1 = Wollen Sie Tschechisch sprechen?: Arbeitsbuch zum 1. Teil / Helena Remediosová, Elga Čechová, Harry Putz; [ilustrace Ivan Mraček-Jonáš]. - 2. vyd. - Liberec: H. Putz, 2001. - 224 str.

- M. Hádková, J. Línek, K. Vlasáková, Čeština jako cizí jazyk, Úroven A1, Univerzita Palackého v Olomouci Katedra bohemistiky Filozofiché fakulty, podle "Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotíme" - vydání první, vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky / nakladatelstvi TAURIS, 2005. - 320 str.

- Koprivica Verica, Česko-srbský, srbsko-český slovník: [výslovnost, gramatika] / [autor] Verica Koprivica. - 1. vyd. - Bělehrad: Agentůra Matić, 2008 (Bělehrad: Demetra). - 540 str.; 20 cm. - (Nova edicija)

Jeníková Anna, Srbsko-český, česko-srbský slovník / vydalo nakladatelstvi LEDA spol. s.r.o. - vydáni prvni, Voznice (Czech), 2002. - 592 str.

ŠAH

Cilj i zadaci

Cilj nastave šaha jeste da učenici ovladaju osnovnim i naprednim zakonitostima i principima šahovske igre radi formiranja njihovih radnih sposobnosti, savesnosti, istrajnosti, upornosti, urednosti, radoznalosti, kreativnosti, originalnosti i spremnosti na saradnju uz uvažavanje tuđeg mišljenja i načela lepog ponašanja, da se kod učenika izgradi kultura rada, da se rad obavlja u određeno vreme u predviđenom radnom prostoru, kao i da se razvija svesna potreba da se započeti posao dovrši do kraja.

Zadaci nastave šaha su:

izgrađivanje interesovanja za šahovsku igru;

igranje šaha;

stimulisanje mašte, kreativnosti i radoznalosti tokom učenja šaha;

povezivanje znanja o šahu sa životnim situacijama;

izgrađivanje logičkog shvatanja šahovske igre kao osnove za logičko mišljenje;

osposobljavanje učenika da samostalno donose odluku kroz igranje šaha;

jačanje tolerancije na frustraciju kao bitnog faktora emocionalne inteligencije;

razvijanje svesti o sopstvenom napredovanju i jačanje motivacije za dalje učenje šaha.

Peti razred

Operativni zadaci

Učenici treba da se:

kroz veći broj zanimljivih i atraktivnih primera, koji se odnose na veštinu igranja šaha, zainteresuju za šahovsku igru;

kroz veći broj zadataka osposobe da samostalno donose odluke u toku šahovske igre.

SADRŽAJI PROGRAMA

UVOD (1+0)

Upoznavanje sa ciljevima i zadacima programa i načinom rada (posmatranje, vežbanje).

SREDIŠNJICA (5+10)

1. Privremene i trajne prednosti. Koncept i primeri: (1+2)

način realizacije trajnih prednosti;

način realizacije privremenih prednosti; faktor vremena.

2. Taktika u igri i njen značaj: (1+2)

realizacija prednosti u središnjici putem kombinatornih motiva;

utvrđivanje kroz primere iz prakse.

3. Kombinatorna igra kroz praktične primere. Napad na kralja: (2+4)

napad na zaostalog kralja u centru; otvaranje linija, uništavanje odbrane;

utvrđivanje kroz primere iz prakse;

velikani šaha: Adolf Andersen; njegov doprinos žrtvenom stilu igre. Andersenove partije: "besmrtna", "večito zelena";

napad na rokadni položaj kralja (žrtva na polju h7, itd.);

utvrđivanje kroz primere iz prakse i aktivno rešavanje zadataka;

napad pešacima pri suprotnosmernim rokadama;

utvrđivanje kroz primere iz prakse i aktivno rešavanje zadataka.

4. Poziciona igra sa primerima iz prakse (1+2):

koncept blokade;

utvrđivanje kroz primere iz prakse;

povoljna i nepovoljna izmena figura;

utvrđivanje kroz primere iz prakse.

ODIGRAVANJE PARTIJA (0+2)

Turnir učenika.

ZAVRŠNICA (2+4)

1. Način realizacije prednosti ili spasavanja iz teške situacije u završnici putem kombinatornih motiva: (1+2)

kombinacije u završnicama lakih figura;

kombinacije u završnicama lake figure sa topom;

kombinacije u pešačkim završnicama.

2. Primeri sa jednim pešakom na tabli: (1+2)

dama protiv pešaka; poseban slučaj: pešak na ivičnoj ili lovčevoj liniji;

top protiv pešaka;

"odbacivanje ramenom" protivničkog kralja;

skakač protiv pešaka;

poseban slučaj: ivični pešak.

TEORIJA OTVARANJA (2+3)

Ravnoteža u otvaranju. Osnovne teorijske varijante i njihova primena u praksi.

Otvorene igre:

Španska partija:

varijanta izmene (ideje za obe strane, osnovne teorijske varijante, poučna partija);

otvorena španka (ideje za obe strane, osnovne teorijske varijante, poučna partija);

praktična igra u tematskim varijantama;

klasični nastavci: Čigorinova i Brajerova varijanta (ideje za obe strane, osnovne teorijske varijante, poučna partija);

praktična igra u tematskim varijantama.

PRELAZAK IZ OTVARANJA U SREDIŠNJICU (2+2)

Narušavanje ravnoteže u otvaranju:

faktor vremena u otvaranju; značaj tempa;

igra na inicijativu; gambitna igra;

utvrđivanje kroz primere iz prakse;

velikani šaha: Pol Morfi; njegov značaj za borbu za inicijativu u otvaranju;

Morfijeve minijature (oko 20 poteza, klasični primeri) u kojima jedna strana brzo zahvata inicijativu i stiče odlučujuću prednost.

ODIGRAVANJE PARTIJA (0+3)

1. Turnir učenika (0+2).

2. Simultanka predmetnog nastavnika protiv učenika (0+1).

NAČIN OSTVARIVANJA PROGRAMA

Da bi se organizovala kvalitetna nastava, primerena potrebama i mogućnostima učenika petog razreda osnovne škole, neophodno je voditi računa o tri grupe osnovnih parametara:

Predmetni parametri

Sadržaji koji se proučavaju u okviru ovog predmeta deo su opšte šahovske kulture, koja afirmiše ovu drevnu igru kao društveno prihvatljiv model za sagledavanje životnih zakonitosti kroz simboliku šahovskog nadmetanja dveju suprotstavljenih strana. Trinaesti svetski prvak i možda i najveći šampion svih vremena Gari Kasparov govorio je o tome da su "kreativnost, imaginacija i intuicija nezamenljivi, baš kao i čvrst karakter, ali pobeda dolazi samo kroz borbu." Na taj način pregnuće i voljni momenat izbijaju u prvi plan, pružajući oslonac mladoj osobi koja se nalazi u delikatnoj životnoj fazi, u kojoj se od nje očekuje da odgovori zahtevima koje pred njega/nju postavlja školski sistem.

Proučavanje šaha trebalo bi da podstakne napredak logičkog mišljenja i sposobnosti generalizacije, a posebno je dragocena pouka legendarnog svetskog šampiona Emanuela Laskera, doktora filozofskih nauka, koji je naglašavao da putem šaha treba "podučavati o nezavisnom razmišljanju i prosuđivanju". Već pomenuto jačanje karaktera stvara neophodne preduslove za preuzimanje odgovornosti prilikom donošenja teških odluka pred koje nas stavljaju situacije koje nastaju tokom šahovske igre, ali i okolnosti koje donosi sam život. Gradi se i odnos prema greškama putem njihovog razumevanja i prihvatanja kao neizbežnih pratilaca nastojanja da se nešto postigne, ali i razvija navika da se uči i na sopstvenim i na tuđim greškama, i ulaže svestan napor da se one ne ponavljaju.

Nastavni parametri

Teorijska nastava iz šaha pruža skup fundamentalnih znanja koja predstavljaju nadgradnju onih koja su stečena tokom prve četiri godine učenja šaha. Kako je već oformljena baza osnovnih znanja, stiču se preduslovi za njihovu neposredniju primenu u praktičnim uslovima. Stoga, kad god je to moguće, predmetni nastavnik u ulozi moderatora treba da izdvoji dovoljno vremena za praktičnu nastavu u vidu rešavanja primera na demonstracionoj tabli i kroz testove, ali i kroz proigravanje u parovima. Na kraju svakog polugodišta predviđa se održavanje šahovskog turnira za učenike, koji će biti u prilici da tom prilikom zajedno sa svojim vršnjacima neposredno testiraju primenljivost stečenih znanja. Prelazak u više razrede podrazumeva i uzrast u kojem se može, uz povišen oprez i senzibilnost predmetnog nastavnika, raditi i na građenju tolerancije na frustraciju (koja je neminovan pratilac bilo kojeg oblika odmeravanja snaga, makar i u pažljivo kontrolisanim uslovima), kao jednog od osnova emocionalne inteligencije.

Parametri okruženja i ostali parametri

U zavisnosti od neposrednog okruženja u kojem se nalazi škola, poželjno je koristiti prednosti lokalnih resursa i negovati kontakte sa obližnjim šahovskim klubovima. Ukoliko postoje mogućnosti, prirodno je najmotivisanije uključiti u rad šahovske sekcije, organizovati gostovanja nekog od takmičarski aktivnih šahista iz neposrednog okruženja, uz mogućnost odigravanja simultanke protiv zainteresovanih učenika. Preporuka je da se na kraju školske godine, kao mogućnost da se sistematizuje i rekapitulira usvojeno znanje u ovom izbornom nastavnom predmetu, organizuje takmičenje među učenicima istog razreda, gde bi oni u uslovima odigravanja šahovskih partija, uz poštovanje turnirskih pravila, pokazali koja su znanja stekli tokom nastave.

Polazna opredeljenja pri koncipiranju programa šaha

Pri izradi programa šaha dominantnu ulogu imale su sledeće činjenice:

- osnovno obrazovanje je obavezno za celokupnu populaciju učenika;

- škola je dužna da, pored obaveznih izbornih nastavnih predmeta sa liste B, ponudi još najmanje četiri izborna predmeta sa liste V, za svaki razred, od kojih učenik bira jedan predmet, prema sklonostima, na početku školske godine;

- grupa učenika za realizaciju sadržaja programa nastavnog predmeta šah broji od 10 do 16 učenika.

3. PREPORUČENE VRSTE AKTIVNOSTI U OBRAZOVNO-VASPITNOM RADU

Preporučene vrste aktivnosti u obrazovno-vaspitnom radu date su uz obavezne i preporučene sadržaje svakog obaveznog i izbornog nastavnog predmeta, u odeljku Način ostvarivanja programa.

4. NAČIN PRILAGOĐAVANJA PROGRAMA

4.1. Način prilagođavanja programa za muzičko i baletsko obrazovanje i vaspitanje

Muzičke i baletske škole donose svoje školske programe u skladu sa Nastavnim planom i programom, a specifičnosti se iskazuju posebnim nastavnim planovima i programima za ovu delatnost.

4.2. Način prilagođavanja programa za obrazovanje odraslih

Prilagođavanje programa za obrazovanje odraslih vrši se u pogledu organizacije, trajanja, ciljeva, zadataka i ocenjivanja, saglasno potrebama i mogućnostima odraslih u skladu sa zakonom.

4.3. Način prilagođavanja programa za obrazovanje i vaspitanje učenika sa smetnjama u razvoju

Školski programi donose se na osnovu Nastavnog plana i programa za peti razred osnovne škole, a specifičnosti se iskazuju posebnim programima u zavisnosti od vrste i stepena ometenosti.

4.4. Način prilagođavanja programa za obrazovanje i vaspitanje učenika sa posebnim sposobnostima

Prilagođavanje programa za učenike sa posebnim sposobnostima vrši se:

individualizacijom nastavnih aktivnosti i prilagođavanjem nastavnih metoda i tehnika;

izborom odgovarajućih nastavnih sredstava;

formiranjem manjih grupa u okviru odeljenja za intenzivniji nastavni rad sa ovim učenicima, a u skladu sa potrebama;

procenjivanjem napredovanja i uspeha standardima naprednih postignuća;

ponudom odgovarajućih izbornih predmeta;

ponudom fakultativnih nastavnih predmeta i slobodnih aktivnosti u fakultativnom delu školskog programa;

uključivanjem stručnih saradnika u pripremu individualizovanih nastavnih aktivnosti za ove učenika, kao i za procenjivanje i praćenje njihove efikasnosti i uspešnosti.

4.5. Način prilagođavanja programa za obrazovanje i vaspitanje na jeziku nacionalne manjine

Prilagođavanje programa za obrazovanje i vaspitanje na jeziku nacionalne manjine vrši se tako što:

maternji jezik nacionalne manjine ima status obaveznog nastavnog predmeta;

nastava srpskog jezika, kao nematernjeg jezika, izvodi se kao nastava obaveznog predmeta;

fond časova za nastavu obaveznih predmeta srpski jezik ili srpski jezik kao nematernji jezik i maternjeg jezika određuje se nastavnim planom;

nastava maternjeg jezika prilagođava se potrebama, interesima i mogućnostima škole, učenika, roditelja i lokalne sredine, u skladu sa zakonom i nastavnim planom i programom;

za pripadnike nacionalnih manjina program nastave prilagođava se u pogledu sadržaja koji se odnose na istoriju, umetnost i kulturu nacionalne manjine. U nastavi muzičke kulture, do 60% sadržaja koji se obrađuju pevanjem i sviranjem, odnosno do 20% sadržaja u oblasti slušanja muzike, po izboru nastavnika, obuhvata dela nacionalnih stvaralaca. U nastavi likovne kulture, do 30% sadržaja, po izboru nastavnika, obuhvata umetnička dela nacionalnih stvaralaca i nacionalne spomenike kulture.

5. OPŠTI I POSEBNI STANDARDI ZNANJA

Standardi obrazovanja određuju nivo razvijenosti očekivanih znanja, sposobnosti i veština na opštem i posebnom nivou.

Očekivana znanja, sposobnosti, veštine identifikuju se u rezultatima pedagoškog procesa, čija su polazišta određena ciljevima i zadacima obrazovanja i vaspitanja.

Posebni standardi određuju nivo razvijenosti znanja, sposobnosti i veština koje učenik ostvaruje na kraju svakog razreda, nivoa obrazovanja i vaspitanja u okviru svakog nastavnog predmeta. Posebni standardi su dati u programima za pojedine nastavne predmete.

Standardi znanja su referentna osnova za prikupljanje pouzdanih i valjanih podataka o stepenu ostvarenosti očekivanih postignuća i, posredno, ciljeva i zadataka vaspitanja i obrazovanja.

Na osnovu rezultata nacionalnih ispitivanja i očekivanog, odnosno poželjnog nivoa postignuća - nacionalnih standarda, formuliše se republički plan razvoja kvaliteta obrazovanja. Ovim planom određuju se realistička očekivanja u okviru definisanih postignuća za pojedine nastavne oblasti i nastavne predmete za određeni vremenski period - za celu zemlju, na nacionalnom nivou.

Standardi ostvarenosti zadataka, odnosno postignuća propisanih na školskom nivou, određuje se takođe na osnovu:

rezultata školskih ispitivanja i

očekivanog i poželjnog nivoa postignuća - školskog standarda.

Na osnovu rezultata ispitivanja i očekivanog i poželjnog nivoa postignuća formuliše se školski plan razvoja kvaliteta obrazovanja, kojim se određuje stepen ostvarenosti postignuća koji se očekuje u određenom vremenskom periodu.

Standardi ostvarenosti zadataka, odnosno postignuća, određuju se tako da budu u određenoj meri iznad nivoa koji se u datom trenutku može utvrditi na osnovu ispitivanja učenika, kako bi se na taj način uticalo na razvoj kvaliteta obrazovanja. Na osnovu ispitivanja postignutog, standardi se menjaju i pomeraju na više.

6. DRUGA PITANJA OD ZNAČAJA ZA OSTVARIVANJE NASTAVNIH PROGRAMA

ŠKOLSKI PROGRAM

Školski program sadrži obavezni, izborni i fakultativni deo.

Obavezni deo školskog programa sadrži nastavne predmete i sadržaje koji su obavezni za sve učenike određenog nivoa i vrste obrazovanja.

Izborni deo školskog programa obuhvata obavezne izborne nastavne predmete i izborne nastavne predmete. U okviru izbornog dela obavezni izborni nastavni predmeti, učenik se obavezno opredeljuje za:

versku nastavu ili građansko vaspitanje, i izabrani nastavni predmet zadržava do kraja drugog ciklusa osnovnog obrazovanja i vaspitanja;

strani jezik, sa liste stranih jezika koju nudi škola, i izabrani nastavni predmet zadržava do kraja drugog ciklusa osnovnog obrazovanja i vaspitanja;

sportsku granu (izborni predmet: fizičko vaspitanje - izabrani sport), sa liste koju nudi škola na početku školske godine.

Škola je dužna da u petom razredu učenicima ponudi, pored obaveznih izbornih nastavnih predmeta, još najmanje četiri izborna predmeta za peti razred, od kojih učenik bira jedan, na početku školske godine.

Fakultativni deo školskog programa zadovoljava interese učenika u skladu sa mogućnostima škole, kao i sadržaje i oblike slobodnih aktivnosti (hor, orkestar, ekskurzije, sekcije, kulturne i druge aktivnosti...).

Učenik petog razreda ima 23 časa nedeljno, odnosno 26 časova ako obrazovanje stiče na jeziku nacionalne manjine.

Navedeni broj časova uvećava se sa maksimalno pet časova izbornih nastavnih predmeta, odnosno šest časova za učenike pripadnike nacionalnih manjina.

PREPORUKE ZA OSTVARIVANJE PROGRAMA ZDRAVSTVENOG VASPITANJA