Žena v klimakteriu
Yüklə 331,76 Kb.
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- Cíle práce: 1
- 1 ZMĚNY V KLIMAKTERIU
- 2.2 Nehormonální léčba 2.2.1 Farmakoterapie
- 2.5 Akupunktura a akupresura
- ŽIVOTNÍ STYL A JEHO ZMĚNY V KLIMAKTERIU
- Snížit celkovou energetickou spotřebu
- tuku v mase a v masných výrobcích
- Doporučení pro praxi Podíl porodní asistentky při udržování zdraví žen
- LITERATURA A PRAMENY Domácí zdroje
|
ANOTACE Příjmení a jméno autora: Weisová Jiřina Instituce Ústav ošetřovatelství FZV UPOL Název práce: Žena v klimakteriu Vedoucí práce: Mgr Věra Vránová, Ph.D Počet stran: 55 Počet příloh: 7 Rok obhajoby: 2011 Klíčová slova: klimakterium, menopauza poruchy v klimakteriu reprodukční zdraví zdravý životní styl edukace porodní asistentka Cílem této práce je detailně rozebrat problematikou klimakteria. Rešeršní studie pojednává o příčinách a změnách, které u žen v klimakteriu fyziologicky nastávají a o případném řešení potíží, které tyto změny s sebou mohou přinášet. Dále se práce věnuje problematice vztahu klimakteria a změn v životním stylu s důrazem na uvědomění si filosofie zdravého životního stylu, kterou by ženy měly v období klimakteria respektovat. V závěru práce je navrhnuto koncepční doporučení pro další práci porodních asistentek. Toto doporučení se týká především edukace a edukačních plánů v souladu s ošetřovatelským procesem a nejnovějšími poznatky v porodní asistenci. The aim of this thesis is to analyze and discussed the problematic of menopause. Retrieval study is focused on the causes and the changes that women in menopause physiologically occured and find possible solutions to problems that these changes can contain. Furthermore work analyzes the relationship between menopause and changes in lifestyles with an emphasis of philosophy of healthy live style, that women should be respected during menopause. In conclusion of thesis there are suggested recommendations for further approach at work in midwifery. OBSAH ÚVOD 8
DISKUSE 33 ZÁVĚR 35 DOPORUČENÍ PRO PRAXI 35 LITERATURA A PRAMENY 38 SEZNAM ZKRATEK 46 SEZNAM PŘÍLOH 47 PŘÍLOHY 48 Úvod: Klimakterium představuje v životě ženy zcela přirozenou a nedílnou součást jejího života. Na klimakterium nepohlížíme jako na nemoc (podobně jako na těhotenství), ale jako na zcela fyziologický stav daný ontogenetickým vývojem. (Hofmanová, 2005, s. 54). Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je klimakterium definováno jako období, které začíná přibližně rok před menopauzou a je charakteristické postupně nastupujícími klinickými obtížemi. Fyziologicky se vyskytuje mezi 45. a 60. rokem života ženy. Poslední menstruační krvácení se nazývá menopauza (Fait, 2006, s 11). Menopauza je někdy označována jako synonymum klimakteria (terminologie je i v odborných článcích nejednoznačná) (Fait, 2006, s.11) Klimakterium se z latiny do češtiny překládá jako přechod. (http://latinsky-slovnik.latinsky.cz/latinsko-cesky/). Nazývá se tak fáze života ženy- jde o přechodné období z reprodukčního (fertilního) období do období reprodukčního klidu. Během klimakteria dochází v ženině organismu k řadě změn. ´Jedná se o změny přirozené, které postihují všechny ženy, i když mohou mezi nimi být individuální rozdíly (Donát, 2000, s.3) Řehořková řadí klimakterium mezi projevy endokrinologického stárnutí a popisuje jej jako klasickou poruchu. Dále uvádí, že z endokrinologického hlediska se často za klimakterickými příznaky se často skrývají příznaky tyreopatie – porušené funkce štítné žlázy (Donát, 2002, s.10). Příčina klimakterických změn je multifaktoriální, ale za základní příčinu se považuje nedostatek ovariálních steroidů, zejména estrogenu (Fait, 2006 s. 12). Ve vaječnících se vyčerpá zásoba vajíček (vajíček je konečný počet, netvoří se stále nová),vaječník se stane necitlivý na vyšší hormonální stimulaci a přestane plnit svoji hormonální funkci (Jeníček,1999, s.1-2). Proces, který způsobuje redukci počtu folikulů ve vaječníku s nazývá atrézie. Ta je ovlivněna mnoha faktory, například nástupem menstruace, délkou menstruačního cyklu, paritou, rasou, zeměpisnou polohou a nadmořskou výškou, kouřením a v neposlední řadě také socioekonomickými faktory. Někteří autoři pokládají za spouštěcí mechanismus věkem způsobené změny v mozku (Fait, 2006, s. 12-13). Proto si autorka této práce položila otázku, jaké jsou vlastně aspekty klimakteria, a jak na tyto aspekty pohlížejí různí autoři. V druhé části práce se autorka zabývá změnami životního stylu v klimakteriu. V závěru práce se autorka pokusila zformulovat doporučení pro praxi. Cíle práce: 1. Provést důkladnou rešerši problematiky klimakteria jeho příznaků možných obtíží a léčby 2. Zdůraznit uzlové momenty změny životního stylu spojeného s nástupem klimakteria 3. Zformulovat pro porodní asistentky náměty týkající se zkvalitnění péče o ženy v klimakteriu Pro vypracování bakalářské práce bylo použito vyhledávání relevantních zdrojů podle klíčových slov v databázi BMČ, Medvik a elektronického vyhledávače Google scholar. Pro získání článků nedostupných v elektronickém podobě využila autorka vlastních zdrojů (předplacené časopisy, jako například Sestra, Florence, Profese apod) a služeb ústavní a místní knihovny. Vyhledávání bylo započato v listopadu 2010 a bylo průběžně doplňováno do konce března 2011. Jako klíčová byla použita tato slova: klimakterium, menopauza, poruchy v klimakteriu, klimakterický syndrom, estrogen-deficitní syndrom, reprodukční zdraví, zdravý životní styl, poruchy spánku, poruchy výživy, kouření, osteoporóza, pohybová aktivita, edukace, porodní asistentka. Bylo nalezeno velké množství domácích článků, které se týkaly uvedené problematiky, k vypracování práce jich byla použita asi 1/4 z důvodů duplicitních informací. Ze zahraničních zdrojů byly použity pouze 3 články, protože autorka nedisponuje jazykovou vybaveností. Články byly doplněny monografiemi z vlastních zdrojů autorky. 1 ZMĚNY V KLIMAKTERIU Změny v klimakteriu můžeme rozdělit na změny fyzické a psychické, z těchto změn pak vyplývají i změny sociální. Všechny tyto změny odrážejí hormonální stav organismu. Základní hormonální změnou je snížení produkce estrogenů (estradiolu o 90%, estronu o 70%). Následkem toho poklesu je vzestup hladiny FSH (folikulostimulačního hormonu produkovaného hypofýzou), což je první laboratorní známkou klimakteria (Fait, 2006, s.13). Postupně dále dochází k poklesu tvorby estradiolu a progesteronu a tím ke vzestupu LH (luteinizačního hormonu hypofýzy, kterým řídí činnost vaječníků) (Fait, 2006, s. 13).
Endometium atrofuje, pochva ztrácí elasticitu, zkracuje se, její sliznice se ztenčuje, pH poševního prostředí se mění z kyselého až na alkalické, atrofuje děloha, vulva, vazivo a svalstvo pánevního dna (Fait, 2006, s.14-15). Hanáček (2009) popisuje měnící s strukturu poševní sliznice, ve které ubývá buněk produkujících glykogen a který již laktobacily nemohou metabolizovat na kyselinu mléčkou. Z toho vyplývá zvyšování pH a snížení chemické ochrany pochvy. Důsledkem jsou častější záněty pochvy a následně i močových cest (Hanáček, 2009, s. 3). Extragenitálně pozorujme změnu tělesné hmotnosti, snižování elastičnosti pojivové tkáně, osteoporózu, šupinatění a ochabování kůže. Atrofují prsy, jsou méně pevné bradavky ztrácejí erektilitu. Dochází ke zhoršování funkčních parametrů ledvin, gastrointestinálního traktu a centrálního nervového systému (Fait, 2006, s. 14-15). Příznaky, které jsou důsledek hormonálních změn a se kterými se případně v tomto období u žen setkáváme, můžeme rozdělit podle Hofmannové (2005) na:
K nim patří např nepravidelný menstruační cyklus, návaly horka, noční pocení, bolesti hlavy, závratě, porucha spánku, nesoustředěnost, podrážděnost, depresivní nálady, poruchy srdečního rytmu spojené s bolestmi v srdeční krajině, bolesti kloubů, suchost sliznic, problémy s močením, zvýšená tvorba vrásek. Tyto příznaky mohou nastoupit velmi náhle a v tom případě mají výrazně negativní vliv na psychiku žen.
Kromě časných příznaků rozeznáváme také příznaky střednědobé, které nenastupují náhle, ale trvají léta, ženu obtěžují a mnohdy snižují zásadním způsobem kvalitu života. Patří k nim snížení pružnosti v oblasti močového měchýře, močové trubice a pochvy, opakované záněty pochvy, svědění zevních rodidel, bolesti při pohlavním styku a s tím související ztráta chuti k pohlavnímu styku, problémy s nechtěným únikem moči, nervozita, poruchy paměti.
Za dlouhodobé příznaky můžeme považovat např zvýšený výskyt onemocnění srdce a cév (hypertenze, IM, CMP, ICHS), osteoporóza, nástup stařecké demence, zvýšený výskyt nádorů tlustého střeva, DM apod. Vznikají až za několik let po menopauze a jsou výsledkem poruch metabolismu na všech úrovních. Většina žen je nedává do souvislosti s klimakteriem či spíše menopauzou (Hofmannová, 2005, s. 54). Fait rozlišuje příznaky na
Vegetativní příznaky se jinak nazývají klimakterický syndrom a neohrožují zdraví ženy, i když mohou snižovat kvalitu jejího života. Naopak metabolické a organické změny, které se označují jako estrogen-deficitní syndrom mohou vést k poškození zdraví (Fait, 2006, s.15). .Klinickou symptomatologii klimakterického syndromu zhoršuje alkohol a kouření (Koliba, 2000, s. 10). Někteří autoři pracují místo pojmu příznak spíše s výrazem potíže jako například Jeníček, který potíže rozděluje na
První dvě skupiny potíží jsou nepříjemné, ale třetí skupina přímo ohrožuje ženy na životě (Jeníček, 1999, s. 3). 1.2 Psychické změny Psychické problémy jako zapomnětlivost, porucha koncentrace a z toho vyplývající podrážděnost souvisejí s hormonálními změnami (Stará, 2003, s. 35). K projevům estrogen-deficitní metabolického syndromu řadíme kromě osteoporózy a aterosklerózy ještě i různé poruchy CNS a demence Alzheimerova typu (Šimůnková, 2001, s 31). Tab. 1: Psychické problémy v klimakteriu- rozdělení (Šimůnková, 2001, s. 31)
Hlavní příčinou psychických potíží v klimakteriu jsou především ztráty estrogenů v krevním séru, nikoli pocit neodvratitelnosti stárnutí. Estrogeny totiž zasahují do produkce a metabolismu dalších látek- stimulují například produkci neurotransmiterů (kupříkladu serotoninu), které mají přímý vliv na psychiku.jejich nedostatek se projeví poklesem nálady. Zasahují i do metabolismu dalších neurotransmiterů - např noradrenalinu, jehož nedostatek způsobuje poruchy spánkového rytmu na úkor tzv. REM fáze, tedy té doby, kdy se nám zdají sny. Vztah deficitu REM fáze a výskytu depresí již potvrdilo mnoho studií. Dalším transmiterem, na který mají estrogeny přímý vliv, je melatonin, který je hlavním regulátorem spánku a případná nespavost vede zase k psychickým problémům. Mnozí vědci ostatně poruchy spánku považují za ekvivalent deprese, zvláště tehdy, pokud je provází zhoršení nálady a ztráta zájmu o okolí. Jiným důležitým transmiterem, který je velmi ovlivněn estrogeny, je acetylcholin- ten působí pozitivně na kognitivní funkce mozku- poznávání, učení a paměť. Dále estrogeny ovlivňují tvorbu endorfinů- vnitřních opiátů, kterým se říká „hormony štěstí“. Jejich chybění způsobuje právě v klimakteriu přecitlivělost a úzkost. Estrogeny stimulují sekreci nervových růstových faktorů, které mají ochranný vliv vůči Alzheimerově demenci. Všechny výše popsané změny jsou tím výraznější, čím nižší je koncentrace estrogenů v krvi. Proto i psychický stav žen lze ovlivnit hormonálně, ať už pomocí hormonální substituční terapie nebo dodáním přírodních estrogenů (Šimůnková, 2001, s. 31).
Při diferenciální diagnóze u klimakterické deprese je třeba myslet na poruchy štítné žlázy, choroby pojivové tkáně, psychické trauma a deprese vyvolané nevhodnou medikací (Florian 2001, s. 33). 1.3 Sociální stránka Klimakterium bývá obdobím rodinných změn. Ženy se mohou dostat i do sociální izolace (odchod dětí z rodiny, ztráta rodičů, staršího partnera) (Šimůnková, 2001, s 32). Přestože klimakterium je fyziologický stav, bývá doprovázeno nepříjemnými subjektivními obtížemi, které ženu nutí vyhledat lékařskou pomoc. Přestože řešení klimakterického syndromu je každodenní součástí činností téměř všech gynekologických ambulancí, představuje často neřešitelný problém jak pro lékaře, tak i pro pacientku. Nutný a potřebný je individuální přístup a využívání kombinace různých léčebných možností (Koliba, 2000, s.10)
Pro zhodnocení míry obtíží a jejich ovlivnění terapií bylo vyvinuto několik dotazníků- viz přílohy č.1-6. Je nezbytně nutné mít srozumitelný a pokud možno i číselně hodnotitelný dotazník, který umožní statistické zpracování (Fait, 2008, s. 230-234). 2.1 Hormonální léčba Spočívá v podávání ženských pohlavních hormonů v období, kdy vymizela jejich přirozená tvorba. Tato léčba má své výhody, ale má i svá rizika. Je dobré, je-li žena seznámena se všemi aspekty této léčby a může se sama rozhodnout. Nejdůležitějším faktorem při předepisování hormonální substituční terapie (HRT) je cílená interakce s pacientkou s důrazem na kvalitativní stránku- komunikace s pacientkou, což vyžaduje individuální přístup, dostatek času a hlavně ochotu pravdivě vše vysvětlit (Hofmannová, 2005, s. 54). HRT patří téměř k nezastupitelnému léčebnému postupu pro ženy, které přecházejí do postmenopauzálního období a to jak fyziologicky, tak artificiálně. Užití se stalo téměř rutinní a o indikacích se uvažuje někdy nedostatečně. Jedno extrémní hledisko považuje HRT za metodu volby prakticky u každé peri-postmenopauzální ženy, bez ohledu na intenzitu a výskyt jejich klimakterických potíží a nespojuje se s žádným rizikem. Druhý extrém naopak přeceňuje riziko vzniku karcinomun prsu, který při HRT enormě stoupá.. Situace se stává závažnější při užívání nad 5 let. Indikací by se měl stát především klimakterický výpadový syndrom a nikoli jen pouhý věk ženy (Konopásek, 2006, s. 12). Matlochová doporučuje HRT i u pacientek trpících zároveň DM- zároveň klade důraz na absolutní kontraindikaci diagnostikovaného nebo suspektního zhoubného gynekologického onemocnění, které je, bohužel, u diabetiček častější (Matlochová, 2000, s. 8). HRT by měla být podána pouze s jasnou indikací a měly by být vyloučeny všechny kontraindikace. Ženám by měla být srozumitelně vysvětlena rizika a výhody HRT v jejím konkrétním případě. Měly by být pečlivě provedeny odběry anamnestických dat se zaměřením na kardiovaskulární choroby, nádory, osteoporózu, těhotenství a menstruační cykly. Změření krevního tlaku musí být prováděno při každé návštěvě. U žen s anamnézou jaterního onemocnění je vhodný odběr jaterních testů a u žen s rizikovými faktory ICHS je vhodné stanovení hladiny lipidů. Toto kontrolujeme jednou ročně. Dále provádíme klinické gynekologické vyšetření, cytologické, palpační a ultrazvukové vyšetření k vyloučení děložní nebo ovariální patologie. Toto se provádí v ročních intervalech. Mamografie (speciální rentgenová metoda, která využívá tzv. měkkého záření k zobrazení mléčné žlázy a případně jejich změn) se provádí v ČR ve dvouletých intervalech, při léčbě HRT jsou doporučené roční intervaly- zde ovšem narážíme na finanční problémy. V indikovaných případech je vhodné provést denzitometrii (vyšetření hustoty kostní hmoty) (Hanáček, 2009, s. 50).
Koliba popisuje podrobně alternativní prostředky a jejich využití. Zmiňuje vazodilatancia, která mají příznivý účinek na zmírnění vazomotorických negativních projevů klimakteria (preparáty Dopegyt a Cavinton) (Koliba, 2000, s.10). Poruchy spánku se často objevují společně s návaly horka a nočním pocením a proto léčba těchto vazomotorických obtíží upravuje i poruchy spánku. (Koliba, 2000, s.10). Poruchy spánku nejprve upravujeme pomocí přírodních preparátů (čaje, tinktury) a teprve poté používáme hypnotika- nejlépe nenávyková (Koliba, 2000, s.10). Při léčbě poruch spánku by měl spolupracovat tým odborníků, podle potřeby by měla být pacientka vyšetřena ve spánkové laboratoři. (Šonka, 2004, s 77). Nespavost by se měla léčit jako každá jiná choroba, farmakologickou léčbu můžeme vhodně doplnit či postupně nahradit léčbou nefarmakologickou, např fytoterapií, jógou či autogenním tréninkem. (Honzák, http://www.mammahelp.cz/poruchy-spanku.php) Pokud pacientka trpí syndromem neklidných nohou, jehož výskyt s věkem přibývá, měl by její léčbu vést ve spolupráci s ostatními odborníky neurolog, protože se jedná o neurologický problém (Honzák, 2007, s. 15)
Podle Kanadské společnosti se k léčbě sexuálních poruch v klimakteriu požívají metody hormonální a metody nehormonální, které ještě můžeme rozdělit na farmakologické a nefarmakolgické. K farmakologickým patří malé dávky antidepresiv, případně selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. K nefarmakologickým počítáme hlavně psychoterapii a to jak individuální, tak partnerskou či skupinovou (Skrzypulec, 2004, s. 1916). V případě, že ženy nemohou a často ani nechtějí užívat HRT, lze jim nabídnout alternativu, která ovšem není tak účinná. Nehormonální léčba se může uplatnit tehdy, když při potížích ještě nemusíme prokázat nedostatek hormonů. Zahrnují se sem kromě nehormonálních léků ještě preparáty na bázi včelích produktů (např Sarapis, Ambrosie H), fytoterapii- sójové proteiny (Isoflavon, Isofem plus), extrakt z červeného jetele (Femiwed, Menoflavon), bylinné čaje a tinktury a další terapie- psychoterapie, jóga, cvičení, aromaterapie, homeoterapie, hydroterapie, masáže, meditace, akupunktura, akupresura, lázeňská léčba (Hofmannová, 2005, s. 54). 2.2.2 Fytoterapie Velké množství přípravků rostlinného původu s účinkem podobným hormonů, rychle roste a vyžaduje znalost složení a specifiky každého jednotlivého preparátu ze strany toho, kdo léčbu doporučuje. Jinak se vystavujeme riziku neúčinné léčby nebo i interakce s dalšími léky. I rostlinná a dietetární suplementace by měla mít svoji indikaci a vybraný lék či potravní doplněk by měl odpovídat charakteru potíží (Donát, 2005, s. 24). To však předpokládá nejen dobrou znalost každého přípravku, ale i kladný postoj k alternativní léčbě. Rostoucí množství vědecké literatury naznačuje, že zavedení alternativní terapie může vést ke zlepšení klinických výsledků (Donát, 2005, s. 24). Přestože byla publikována řada studií (pozorovacích a epidemiologických), které potvrzují vzájemný vztah mezi rostlinnými terapiemi a zmírněním klimakterických symptomů, je zapotřebí dalšího kontinuálního výzkumu a dlouhodobé bezpečnosti rostlinných produktů. Po prostudování účinků, epidemiologických, experimentálních a klinických studií je jasné, že fytohormony a zvláště fytoestrogeny jsou oblasti, které na své důkladnější a podrobnější zkoumání teprve čekají, i když předběžné výsledky jsou velmi slibné. Důležitý je ale fakt, že jejich hladina v organismu je dobře ovlivnitelná vhodnou dietou a stravovacími návyky. Kromě sóji a sójových výrobků jsou fytoestrogeny obsažené i v ovoci (rybíz, rozinky, sušené švestky, sušené datle, fíky (sušené i čerstvé), jahody apod.), ořechách (lískové ořechy, arašídy čerstvé i pražené, čerstvý kokos,jedlé kaštany, sezamová semínky atd) (Turčan, 2003, s. 25). Kromě vhodného doplnění stravy lze využít již na našem trhu poměrně širokou nabídku potravinových doplňků s obsahem mateří kašičky, pylu a fytoestrogenů samostatně i v nejrůznějších kombinacích. Pozor, je potřeba určité opatrnosti u lidí alergických na včelí bodnutí, pyl a včelí produkty, kteří chtějí užívat preparáty s obsahem mateří kašičky a pylu. Ovšem klinické zkušenosti ukazují, že i tito lidé snášejí léčbu velmi dobře. (Turčan, 2003, s. 25). I když nelze zatím doporučit nějakou optimální denní dávku fytoestrogenů a stále ještě existují nezodpovězené otázky a nové výsledky bádání přinášejí další problémy, lze včelí produkty, fytohormony a fytoestrogeny doporučit jako určitou alternativu k hormonální substituční léčbě v klimakteriu, zvláště u žen, které z určitých důvodů HRT užívat nemohou nebo nechtějí. Také je lze doporučit jako prevenci vzniku klimakterických potíží a případně jako vhodný doplněk HRT (Turčan, 2003, s. 25). V současné době se vyskytuje mnoho rozdílných názorů, od naprosté nedůvěry v účinnost léčby až k určitému paušalismu, kdy lékař prostřednictvím rostlinných přípravků řeší situaci, kdy je HRT kontraindikována, má nežádoucí účinky a nebo přináší nedůvěru.. Více než kdy jindy začínají ženy užívat rostlinné potravinové přípravky, obsahující fytohormony a fytoestrogeny. 70% žen začíná tyto přípravky užívat, aniž by s poradila s lékařem. Mnoho žen shání tyto léky s představou, že rostlinné látky jsou přírodní a tudíž bezpečné a že je tedy lze užívat bez omezení, že není třeba žádné odborné rady. K tomu je třeba ještě přičíst skutečnost, že množství volně prodejných přípravku není jednotně standardizováno a dlouhodobá prospěšnost pro zdraví, stejně tak ale rizika, často nejsou vymezena. Daleko horší je ale situace lékařů ve vztahu k alternativním terapiím. Velkou roli zde hraje proces vzdělávání i úroveň znalostí a vědomostí pacientek i lékařů o alternativních způsobech léčby. V České republice je situace podobně neuspokojivá jako v USA, kde ve studii vzdělávání zdravotnických pracovníků v oblasti alternativní léčby klimakterických potíží uvedly plné 2/3 dotázaných, že mají jen velmi malé znalosti. V České republice může pomoci lékařům, porodním asistentkám i pacientkám klimakterická linka (222130110), která je v provozu už od roku 1998 a jejímž prostřednictvím lze nalézt správnou informaci i v oblasti alternativních terapií (Donát, 2005, s. 24). Při léčbě psychosomatických, psychických a s tím souvisejících sexuálních problémů během klimakteria se osvědčila rostlinná antidepresiva se slabými vedlejšími účinky (například třezalka tečkovaná) (Vaněček, 1998, s. 12).
Edukace je podle Koliby nedílnou součástí práce lékaře s pacientkou. Pacientky jsou často psychicky labilní a edukační i terapeutický rozhovor přináší úlevu, i když je pro lékaře časově náročný. Důležité je pro pacientku vysvětlení změn, které jsou příčinou potíží i určení hranic mezi fyziologickými a patologickými stavy (Koliba, 2000, s.10). 2.4 Lázeňská léčba Klimakterický syndrom patří mezi indikace příspěvkové lázeňské léčby, ale ne vždy je s touto možností je pacientka seznámena a celkově je způsob využívání neuspokojivý. Kromě základních terapeutických postupů se zde klade důraz na léčebnou gymnastiku (souvisí s výskytem vertebrogenních poruch a počínající stresovou inkontinencí), masáže, elektroterapii, pohybovou léčbu a psychoterapii. Mnohým pacientkám přináší změna prostředí i účinek lázní úlevu na delší období (Koliba, 2000 s.11). 2.5 Akupunktura a akupresura Akupunktura patří k tradičním metodám orientální medicíny (pracuje na principu stimulace přesně určených bodů lidského těla a to speciální akupunkturní jehlou) a má příznivý účinek u mnoha poruch vegetativních funkcí, kam řadíme i příznaky klimakterického syndromu. U nás zatím není běžně dostupná a doporučovaná, i když by byla vhodná právě pro alternativní léčbu klimakterických obtíží. Obdobně příznivé účinky má i akupresura (rovněž tradiční metoda orientální medicíny, která využívá tlaku ke stimulaci akupresurních bodů) (Koliba, 2000, s.11). 3 ŽIVOTNÍ STYL A JEHO ZMĚNY V KLIMAKTERIU Životní styl je projevem lidské osobnosti, závisí na různých faktorech, jako například věk, vzdělání, zaměstnání, ekonomický příjem, příslušnosti k rase, pohlaví, životní zkušenosti, hodnotová orientace. Možno ho chápat jako důležitý hodnotový systém, který podvědomě dodržuje (Holčík, 2004, s.21). Zdravý životní styl představuje vyrovnaný denní režim, do kterého patří správná výživa, dostatek pohybové aktivity, duševní pohoda, dodržování zásad hygieny,odolnost proti škodlivým vlivům a návykovým látkám (drogy, kouření, alkohol) (Holčík, 2004, s 22). Někdy se setkáváme s pojmy aktivní životní styl či aktivní zdraví. Vesměs jsou oba pojmy chápány jako sytém důležitých činností a vztahů a s nimi provázaných praktik zaměřených k dosažení harmonického stavu mezi fyzickou, psychickou (duševní) a sociální stránkou člověka (Bunc, 2008, s.14). Valjent konkretizuje tento systém jako vzájemné kladné působení především těchto faktorů:zdravé a pravidelné výživy, pitného režimu, rizikových faktorů (kouření, drogy, alkohol), konzumu médií (TV, PC) a pohybové aktivity. Hovoří o pravidle 3 P :Přiměřenosti v příjmu energie a živin (lepší by bylo vyjádření pojmem střídmost), Pravidelnosti pohybové aktivity a Prevenci v předcházení nezdravým životním návykům (Valjent, 2008, s.42-43). Vlasák považuje zdravý životní styl za boj, ve kterém je podstatné pouze vítězství nad požitky současné doby (Vlasák, 2002, s. 17). 3.1 Výživa Změna stylu života, která nastává u žen počátkem klimakteria, neodráží pouze změny biochemické, hormonální a antropomentrické, ale i odráží i změny psychologické, které následně determinují další změny, jako například stravovací zvyklosti, energetický výdej. Zatímco některé studie podporují více věkem ovlivněný vzestup BMI nežli vliv menopauzy, jiné naopak popisují vzestup hmotnosti a vzestup celkového obsahu tuku specifický pro klimakterium a menopauzu (Matoulek, 2006, s. 13). Ženy v klimakteriu a v menopauze mají sklon k nárůstu tělesného tuku- tento nárůst má vztah k poklesu endogenních estrogenů a snížením energetického výdeje v tomto životním období (Koliba, Pětroš, 2006 s. 15). Ukládání tuku může souviset i se změnou preference chuti. Bohužel se zvyšuje obliba tukové složky a cukru. K podobným jevům dochází i v těhotenství, které je taktéž spojeno s hormonálními změnami (Starnovská, 2006,). Posun chuťových preferencí k tučným pokrmům a sladkostem a současně snížená spotřeba ovoce a zeleniny zároveň omezí příjem antioxidantů, což může také způsobit zvýšení rizika nádorových onemocnění (Perlín, 2009, s. 30). Na zvýšený příjem potravy mají podle Zadáka vliv nejen psychologické faktory, ale i faktory hormonální- například odpadnutí anorektického účinku kortikoliberinu (Donát, 2002, s.13). Kvůli zpomalenému metabolismu stoupají váhové přírůstky, leckdy vyústí až v obezitu. Tělo si totiž vypomáhá výrobou hormonů i v tukové tkáni, proto se začínají u žen v klimakteriu a po klimakteriu objevovat změny v ukládání tuku. S tím jsou ovšem spojené nežádoucí zdravotní komplikace. Stoupá hladina cholesterolu v krvi, který s usazuje na cévních stěnách, což vede k ateroskleróze, která by se mohla stát příčinou ICHS, IM, CMP nebo ischemické choroby dolních končetin. Kromě hypertenze bývá zvýšená i hladina jaterních testů, lipidů, vyskytují se obtíže se štítnou žlázou (Pavlatová, 2010, s 20). Obezita u žen se v oblasti stehen a hýždí začne v tomto období přibližovat typické mužské abdominální obezitě, která těsně koreluje s hyperlipidémií, inzulínovou rezistencí, ateroskleróze a ICHS (Donát,, 2002, s. 13). Šrámková došla k závěru, že i mírný úbytek na váze u menopauzálních žen vedl k výraznějšímu pozitivnímu metabolickému ovlivnění (Šrámková, 2009, s.21). Alarmující je, že zvýšení BMI o 5 kg/m2 zvyšuje riziko inkontinence o 60-100%, přestože k rizikovým faktorům inkontinence patří i věk, počet těhotenství, počet a průběh porodů, délka menstruačního cyklu, těžká fyzická práce apod.. Obezita je i rizikovým faktorem chirurgického řešení inkontinence, je u ní 2x vyšší riziko selhání metody (Skřivánek, 2008, s. 6). Hormonální změny se týkají i kostního zdraví, protože změna vzájemného poměru gestagenů představuje nebezpečí osteoporózy tím, že se mění kvalita ukládání vápníků do kostí. V kostech do nástupu klimakteria probíhala vyvážená tvorba nové kostní hmoty a odbourávání staré, nyní již z důvodů nedostatku estrogenů není novotvorba se ztrátou v rovnováze. Se řídnutím kostí je spojeno nebezpečí zlomenin, nejčastěji krčku stehenní kosti, zápěstí a obratlů (Pavlatová, 2010, s. 20). Burianová (2007) uvádí, že nevhodné až nesprávné stravovací návyky mohou v klimakteriu společně s hormonálními změnami vyústit v diabetes, hypertenzi, dnu apod a doporučuje v tomto období respektovat tyto zásady:
Nejedná pouze o změny složení stravy a změnu stravovacích návyků, ale o daleko širší komplex opatření, k nímž je třeba zcela nezbytně počítat i s fyzickou aktivitou (Burianová, 2007, s. 6-7) Pro srovnání Dostálová, Kunešová, Otoupal, Starnovská (2006) uvádějí: Udržujte si přiměřenou stálou tělesnou hmotnost charakterizovanou BMI 18,5-25,0 kg/m2 a obvodem pasu pod 94 cm u mužů a pod 80 cm u žen.
(Dostálová, Kunešová, Otoupal, Starnovská, 2006, s 11-12). Kužela (2001) uvedl několik požadavků. Připomněl, že je třeba neusilovat pouze o změnu složení stravy, ale i změnu stravovacích návyků. Jedním z hlavních požadavků je snížení celkové kalorické spotřeby, tedy reálně zkonzumované potravy. S tím souvisí rytmus jídla- mělo by se jednat o 3 hlavní jídla, na svačiny pouze ovoce a zelenina, zabránit přijímání potravy mezi jídly. Toto energetické snížení musí jít především na úkor konzumace tuků s nasycenými mastnými kyselinami (obsažené zejména v mase a masných výrobcích). Na druhé straně je nutno zvýšit konzumaci olejů, zejména oleje olivového či řepkového (bez erukové kyseliny)- denní spotřeba by měla být 50g nepřepalovaného!! (Kužela, 2001, s. 35). Naprostá shoda odborníků panuje v omezování přísunu nasycených kyselin. Dalším důležitým parametrem je příjem vícenenasycených mastných kyselin, prezentované hlavně kyselinou linolovou, jejíž pozitivní účinek na snižování hladiny cholesterolu je již delší dobu znám. Studie z poslední doby rovněž ukazují na nutnost konzumace vícenenasycených mastných kyselin ze skupiny n-3, jejímž hlavním zástupcem je kyselina linolenová, která se vyskytuje převážně v rostlinných olejích a více nenasycené mastné kyseliny s prodlouženým uhlovodíkovým řetězce, které se vyskytují hlavní měrou v rybách. Nutriční doporučení odrážejí nejnovější poznatky zdravotníků a expertů v oblasti výživy, ale často nejsou informace o složení výrobků aktualizovány a stává se, že jsou pacientům zkresleně předávány. To se jeví jako problém, zvláště, když výživa hraje doprovodnou úlohu při léčbě nebo prevenci. Z toho vyplývá nutnost nebo aspoň doporučení věnovat pozornost složení jednotlivých výrobků. A při výběru upřednostňovat výrobky s nízkým obsahem nasycených a naopak vysokým obsahem vícenenasycených mastných kyselin (Brát, 2002, s.6-7). Dále je nutno snížit příjem volných sacharidů, které by u osob bez genetické dispozice k cukrovce měly činit maximálně 10% celkové spotřeby sacharidů. Dále je nutno zvýšit množství vlákniny v potravě- měla by činit 24-30g denně. Naopak snížit příjem chloridu sodného pro riziko hypertenze s negativním dopadem na cévy. Konzumaci alkoholu omezit na maximálně 30g na den. Nutno věnovat pozornost také dostatečnému příjmu všech potřebných vitamínu a minerálů- dbát na dostatečný přísun vápníku (riziko osteoporózy) a jódu (Kužela, 2001, s. 35). Přestože hlavní indikací použití vitamínů jsou hypovitaminózy, předpokládaná potřeba některých vitamínů se využívá i pro suplementaci při příznacích klimakterického syndromu. Jde především o vitamíny skupiny B (B1 při zvýšené únavnost, B6 při zvýšené neuromuskulární dráždivosti), vitamín C, D a E. Při podávání vitamínů je nutno s vyvarovat předávkování- tyto vitamíny jsou součástí značného počtu multivitaminových přípravků, které ženy užívají bez vědomí lékaře. Proto je lepší upravit jídelníček a tyto vitamíny dodávat v přírodní formě. (Koliba, 2000, s.11). Jako prevenci osteoporózy je mnohdy potřeba dodávat vitamin D uměle (zejména v zimním období). Jeho deficit se projevuje nejčastěji bolestí kostí a svalovou slabostí. Pokud nechceme dodávat syntetické preparáty, dbáme na dostatečný přísun hlavně mořských ryb (Jenšovský, 2009, s 12). Při užívání vitamínů je nutno mít na paměti spolupůsobení některých léků a vitamínů- příkladem negativního ovlivnění je užívání hormonální antikoncepce či hormonální substituční terapie, které je spojeno s vyšší potřebou vitamínů řady B (B2, B5, B6), A a C (Hlavatá, 2010, s. 4). Součástí správné životosprávy je vyvážená skladba přijímaných potravin a přiměřený pitný režim, respektující např nadměrný výdej v letním období (Koliba, 2000, s.11).
Brown (1991) zjistil, že ženy, které se málo pohybují, mají vyšší výskyt příznaků stresu a vyšší výskyt tzv. civilizačních chorob (Brown,1991, s.557). Jelikož ženy během klimakteria často trpí bolestmi kloubů či páteře, je u nich zvýšená tendence se pohybu a cílené pohybové aktivitě vyhýbat. (Perlín, 2009 s. 31) Ženy také často trpí nespavostí a bolestmi hlavy, což může vyústit v deprese, při nichž nemají ženy chuť cokoli podnikat a deficit pohybové aktivity se nadále prohlubuje, což zdravotní rizika ještě zesiluje. (Perlín, 2009, s. 31). Pro pacientky je velmi důležitá prevence osteoporózy . Smyslem této prevence je zabránit ztrátám kostní hmoty, které jsou důsledkem fyziologického hormonálního poklesu, nevhodného životního stylu a některých onemocnění. Fyzická aktivita je důležitá i pro snížení úbytku svalové hmoty. (Štěpán, 2005, s.230). Zároveň hraje fyzická aktivita důležitou roli při léčbě, ale především při prevenci metabolického syndromu (Doležalová, Haluzík, 2006, s. 64). Většina žen potřebuje doporučit vhodné tělesné aktivity a případně poradit s cvičením. Zejména v mladším věku jsou z hlediska primární prevence osteoporózy vhodné aktivity spíše silového charakteru nebo aktivity s použitím nějakého sportovního náčiní, kdy je vyvíjen tlak na kosti (Poslušná, Matějová, Březková, 2008, s.211). Pacientkám ze doporučit cvičení, která zatěžují skelet a stimulují tvorbu nové kostní hmoty. Z lokomočních aktivit patří především pravidelná rychlá chůze (doporučují se až 4 hodiny denně) (Štěpán, 2005, s. 233). Ve starším věku volíme cvičení krátkodobějšího charakteru, středně intenzivní, s pauzami 4-8 hodin. Toto cvičení je vhodnější než cvičení dlouhodobé nebo cvičení s velkou zátěží (Štěpán, 2005, s 233). Bayer doporučuje kromě rychlé chůze ještě běh, tanec, poskoky a gymnastiku, samozřejmě s ohledem na zdravotní stav pacientky (Bayer, www. levretcz/doskolovani/nesnaze/postupy/files/osteoporoza.htm). Praktický lékař by měl aktivně vyhledávat pacientky ohrožené nejen osteoporózou, ale i např metabolickým syndromem a tyto pacientky vhodně motivovat k pohybové terapii, případně léčebné tělesné výchově a podle potřeby odesílat tyto pacienty ke zkušenému fyzioterapeutovi přímo nebo prostřednictvím rehabilitačního lékaře. Jelikož je však velmi těžké přimět a vhodně motivovat k pohybové aktivitě starší a mnohdy už i střední generaci, je v současné době velmi důležité působit na rozvoj pohybových návyků již u mladé generace. (Němcová, 2008, s.167)
Hlavním regulátorem spánku je melatonin, na jehož sekreci rovněž mají vliv estrogeny (Šimůnková, 2001, s. 31). Až 50% žen si na poruchy spánku stěžuje, zejména se prohlubují primární poruchy (např.insomnie). Nově se objevuje syndrom spánkové apnoe, který přichází velmi často se vzestupem hmotnosti a který až v 18% souvisí s depresivní poruchou, která by měla být léčena nezávisle (Honzák, http://www.mammahelp.cz/poruchy-spanku.php). Šonka uvádí možné příznaky spánkové apnoe, mezi nimi i sníženou denní bdělost, ranní pocit nevyspání (souvisí s poruchami koncentrace), ranní bolesti hlavy (souvisí s pocitem podrážděnosti), polakisurii (souvisí s estrogendeficitním syndromem) (Šonka, 2004, s.78). Podle Speigel je nespavost rizikovým faktorem při vzniku inzulínové rezistence a diabetu mellitu II. typu (Spiegel a kol, 2005, s 2019). Šonka doporučuje dodržovat desatero správné spánkové hygieny.
(Šonka, http://www.dobry-spanek.cz/desatero) 3.4 Kouření Z výsledků studie ELSPAC vyplývá, že kouřícím ženám je nutno věnovat zvýšenou pozornost, protože mezi četná zdravotní poškozená následkem kouření patří i hormonální poruchy, které se v klimakteriu mohou prezentovat větší silou. Účinná protikuřácká intervence může přispět k jejich eliminaci (Kukla, Hrubá,Tyrlík, 2004, s. 34). Podle Goláně vykazují kuřáci rysy inzulínové rezistence a trpí poruchami metabolismu lipidů- u žen v klimakteriu se tyto potíže prohlubují (Goláň. 2007, s.386). Nekouření je samozřejmou součástí zdravého životního stylu. Kouření cigaret je od února 2005 legislativně považováno za nemoc (číslo diagnózy F17), kterou lze léčit v ordinacích k odvykání závislosti na tabáku (Rosolová, 2006, s. 44). Všem kuřačkám je nutno poskytnout odbornou pomoc v jejich úsilí o zanechání kouření. Jedním z bodů doporučené strategie (viz příloha č.7), které mohou v tomto úsilí pomoci je Ptát se., to znamená při každé příležitosti vyhledávat systematicky kuřačky- to je úkol pro každého lékaře či porodní asistentku (Cífková a kol. 2006, s.216). Lékaři mají v procesu redukce tabakismu nezastupitelnou úlohu a nikdy není pozdě začít s odvykáním (Hrubá, 2000, s .4). Podle Králíkové by všichni zdravotníci brát jako samozřejmou součást své klinické práce krátkou intervenci (3-5 min) 5A. Strategie 5A vychází z angličtiny a je stejná, jako 5P (viz příloha č.7) (Králíková, 2005 s. 328)
Klimakterium je obdobím pomalých, ale vysilujících tělesných změn a vyrovnat se s nimi po stránce psychické nebývá vždy snadné. Mnohé ženy si však toto období ještě ztěžují samy a to vytyčením ne úplně rozumných plánů (např. záměrné zhubnutí o 20 kg, přestože ho nepotřebují a pak trýzeň z nepevnosti pokožky, která se menšímu objemu nepřizpůsobí apod). Velmi důležitý je pozitivní přístup ke změnám (Šimůnková, 2002 s. 35). Poklesem hormonální hladiny (estrogenů a progesteronu), je ovlivněno i sexuální zdraví.. Klimakterické období je velmi často doprovázeno příznaky s poruchami sexuální aktivity žen. (Skrzypulec, 2004, s. 1916). Estrogeny působí na poševní sliznici, poševní epitel se ztenčuje, snižuje se vaginální lubrikace, čímž u některých žen dochází k nepříjemným až bolestivým pocitům při styku a k následným poruchám sexuální apetence. K tomu s připojují i psychické symptomy- nespavost, změny nálady, ztráta sebevědomí, ztráta libida a somatické- bolesti kloubů, bolesti hlavy, zvýšení tělesné hmotnosti (Vrublová, 2002, s. 37). Podle Americké psychiatrické asociace jsou typickými sexuálními poruchami u žen v klimakteriu porucha sexuální touhy, sexuálního vzrušení, poruchy orgasmu a sexuální dysfunkce spojené s bolestí (Skrzypulec, 2004, s. 1916). Výskyt nepříjemných stavů z důvodů změny sexuálního chování je často spojován s polymorbiditou, (případně léčbou), která tak může velmi výrazně ovlivnit sexuální život (Vrublová, 2005, s. 20). Vrublová publikovala ve svém článku Ženské klimakterium a jeho vliv na kvalitu života výsledky ze svého dotazníkového šetření, kde udává, že průměrná frekvence pohlavních styků u žen v klimakteriu byla 6-8 pohlavních styků za měsíc. 15% žen uvedlo plnou sexuální abstinenci. Vzhledem k nízkému počtu respondentek ale nešlo o reprezentativní statistický údaj (Vrublová, 2005, s. 20). Podle Kanadské společnosti se k léčbě sexuálních poruch v klimakteriu požívají metody hormonální a metody nehormonální, které ještě můžeme rozdělit na farmakologické a nefermakolgické. K farmakologickým patří malé dávky antidepresiv, případně selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. K nefarmakologickým počítáme hlavně psychoterapii a to jak individuální, tak partnerskou či skupinovou (Skrzypulec, 2004, s. 1916). Se sexuální aktivitou případně souvisí i potřeba vhodné antikoncepční metody. I když stoupají hladiny FSH (folikulostimulační hormon), může intermitentně k ovulaci stále docházet (byly zjištěny ovulační cykly i při hodnotách FSH nad 20 IU/l), proto je doporučováno antikoncepční zajištění u sexuálně aktivních žen až do postmenopauzálního stavu. WHO poskytuje jasného průvodce kontraindikacemi jednotlivých antikoncepčních metod ve svém Medical eligibility kriteria for contraceptive use, kde je jasně dáno, že žádná antikoncepční metoda není kontraindikována věkem a ženy si teoreticky mohou vybrat (Fanta, 2007, s.18). Musíme mít ale na paměti kontraindikace dané zdravotním stavem. Novotná ve svém článku Kombinovaná hormonální antikoncepce- informace o rizicích a výhodách shrnuje poznatky o účincích hormonální antikoncepci, kterou je možno užívat až do doby, kdy je nahrazena HRT (Novotná, 2002, s. 10). Jiní lékaři, např Fait upřednostňují používání IUD- Mirena, (nitroděložní systém, který uvolňuje levonorgestrel), která se vyznačuje dalšími přednostmi:
Pokud jsou ženy zvyklé na jiný druh antikoncepční metody, která jim vyhovuje, není nutné přecházet na hormonální antikoncepci (Fait, 2006, s. 61) 3.5.1 Sebepojetí Některé ženy nepociťují žádné obtíže a klimakterium snášejí tak dobře, že žádnou výraznou změnu oproti předchozím létům nevnímají a žádné obtíže nepociťují. (Jonáš, 2009, s.25). Naopak Šimůnková uvádí, že průměrná středoevropská žena vnímá toto období spíše negativně (Šimůnková, 2001 s. 32). Podle Konopáska je mnohdy tento negativní postoj posilován i při návštěvě gynekologa, kdy se žena pak v ordinaci dovídá, že bez estrogenů „ženou“ již nebude a podobně (Konopásek, 2006 s.12). Proti tomu řádně poučené ženy se zdravým sebevědomím vědí, že klimaktérium není nemoc, ale přirozený projev fyziologického stavu.(Perlín, 2009 s. 30). K udržení pozitivního hodnocení ženy (případně uspokojivého sexuálního života) doporučuje Vrublová: - cílenou edukace praktickými lékaři, gynekology, urology - využití konzultací s sexuologem, psychologem - zdravou životosprávu, dostatek pohybu - celkovou zdravotnickou osvěta týkající se sexuality - změnit postoje mladší generace k sexualitě stárnoucí populace. (Vrublová, 2005, s. 11). Diskuse Při vyhledávání relevantních zdrojů bylo nalezeno velké množství článků, které popisovaly klimakterium z lékařského pohledu. Hormonální stránka tohoto období byla podle soudu autorky přeceňována a velké množství autorů se zaměřovalo na kladné stránky HRT, jako například Donát (2000, s.18-19,), Fait (2006, s.22-27), Pastor (2000, s. 2), Burdová (2000, s. 2), Matlochová, (2006, s 7-8), Stará (2003, s.35), Jeníček (1999, s. 1-6), Hanáček (2009, s. 520), Kučerová, (2003, s. 37-38) a mnoho dalších. Nejčastěji byla HRT popisována jako základní léčba. Jistě je správné, že se výzkum zabývá i interakcemi s různými chorobami, např roztroušenou sklerózou (Vališ, a kol, 2005, s. 14), demencí (Vališ a kol, 2003. s.14), kardiovaskulárním onemocněním (Jeníček, 2000, s.31), onkologickýcm onemocnění (Jeníček, 2000, s. 31) apod. I když např podle Hanáčka (2009, s. 519) vývoj směřuje ke snižování dávek hormonů na nejnižší možné účinné, nehormonální léčba byla popisována jen jako doplňková nebo u kontraindikace HRT- například Koliba (2000, s.10) nebo Turčan (2003, s 21). Vliv zde jistě mají i farmaceutické firmy a jejich strategie. Dle soudu autorky nebyla dána příležitost ženám, aby se mohly vyjádřit k problematice klimakteria a případně řešení svých potíží, zde by se jistě našel prostor pro dotazníková šetření a publikaci závěrů. Ve své každodenní praxi se autorka setkává s množstvím žen, které se na problematiku klimakteria dívají z různých pohledů. Některé ženy změny svého stavu, které lékaři popisují jako potíže, subjektivně nevnímají jako potíže, ale jako nezbytnou součást svého života, některé se snaží na všem najít něco dobrého (například návaly horka některé ženy komentují slovy „konečně se zahřeju“ apod). Na druhou stranu převažují ženy, které berou klimakterium jako problém, který je nutno nejlépe radikálně řešit a které neuznávají jinou léčbu než hormonální. Mimo jiné se autorka setkává i se ženami, které na svůj stav rezignují a berou ho jako nutné zlo, které je třeba přetrpět a se kterým se nedá nic dělat. Autorka se také v praxi setkává i se ženami, které se chtějí dozvědět více a hledají informace například na www. stránkách, případně si zjišťují informace v nerecenzovaných publikacích a jsou pak ovlivněny množstvím informací různé kvality a často protichůdných názorů z různých zdrojů. Výsledkem je různá forma samoléčení bez porady s odborníky. Dle soudu autorky ženám velmi chybí správné informace a to informace nejen o fyziologii klimakteria, ale i změnách životního stylu, které je vhodné v tomto období akceptovat. Zde se otevírá široký prostor pro edukační činnost porodních asistentek, kterého je škoda nevyužít. Na 5. Menopauzálním amsterodamském sympoziu komplexní program péče o ženy v klimakteriu a postmenopauze prezentoval základní body tohoto programu předseda španělské menopauzální společnosti J. Ferrer
(Fait, 2007, s. 10) Z výše uvedeného je zřejmé, že o ženu v období klimakteria se stará celý tým nejrůznějších odborníků, kteří by mezi sebou měli vzájemně spolupracovat a že v programu péče o ženu má své místo zdravý životní styl, prevence a teprve na posledním místě léčba- léčit by se měly ženy s chorobami a nikoli s fyziologickými příznaky klimakteria. Závěr V práci byly shrnuty poznatky o klimakteriu získané studiem relevantních článků. Byly popsány možné aspekty klimakteria z pohledu odborníků různých profesí. Zároveň byly popsány možnosti eliminace možných obtíží. Bohužel se autorce nepodařilo získat z recenzovaných článků poznatky o využití homeopatie, případně aromaterapie a podrobnější informace o využití akupunktury či akupresury. Cíle č.1 bylo dosaženo. Otázka zdravého životního stylu je velmi rozsáhlá, proto se autorka zaměřila ve druhé části na nejdůležitější změny v životním stylu žen, které by ženy měly akceptovat s nástupem klimakteria. Tento proces je fyziologicky pozvolný, tedy i změny životního stylu by měly být pozvolné. Uvedené rady jsou pouze doporučeními, nikoli striktními příkazy a vše záleží na těch, kterých se to týká- tedy na samotných ženách. I cíle č. 2 bylo dosaženo. Plnění cíle č. 3 bylo popsáno v oddíle Doporučení pro praxi. Autorka zde rovněž vycházela z relevantních článků. Postřehy ze své praxe popsala autorka v diskusi. Rovněž cíle č.3 bylo dosaženo.
Porodní asistentka by měla zajišťovat aktivní účast žen v procesu udržování a podpory zdraví. A to ve všech etapách ženina života. Starší ženy jsou většinou na okraji zájmu, přestože má porodní asistentka dostatečné znalosti o rizikových faktorech způsobujících onemocnění charakteristické zejména pro starší ženy (Ajglová, 2010, s 533). Ošetřovatelská péče zahrnuje kromě jiného výchovu pacientky k podpoře a obnově zdraví a poskytování informací. Úloha porodní asistentky jako edukátorky je nezastupitelná. Je potřeba, aby měla dostatek vědomostí a zkušeností z oblasti, o které edukuje. Výsledkem této činnosti by měly být ženy, které věnují maximální pozornost svému zdraví (Lajdová, Botíková, 2010, s. 76). U edukované a pravdivě informované ženy je daleko větší pravděpodobnost spolupráce a žena je více přístupná ke změně životního stylu. Při předávání informací a při spolupráci s klientkou v klimakteriu postupujeme v souladu s ošetřovatelským procesem, jehož součástí je i edukační plán. Edukační plán může být rámcový, sestavený všeobecně pro ženy v klimakteriu, ale musí v něm být místo pro individuální potřeby každé ženy. Při prvním setkání s konkrétní klientkou je velmi důležité získat co nejvíce informací a údajů o jejím stavu- psychickém i fyzickém, o způsobu stravování, o životním stylu, stupni informovanosti, sociálním, případně pracovním zázemí, případně o formách podpory v komunitě. V další fázi může porodní asistentka stanovit ošetřovatelské diagnózy a potenciální rizika Dále využívá edukační plán, který je možné podle potřeby měnit. Z průzkumů uváděných Kyčinovou vyplynulo, že informační a edukační úloha ošetřovatelství poněkud zaostává a že informace mají ženy buď od lékaře nebo si je hledají samy v časopisech či na www stránkách. (Kyčinová se ve svém průzkumu věnovala informovanosti žen o HRT) (Kyčinová, Krajňáková, 2002, http://zsf.osu.cz/dokumenty/sbornik02/prisp22.htm). Melichaříková se také věnovala problematice informovanosti žen o HRT terapii a došla k závěru,že ženy jsou sice informovány svými gynekology, ale informace si vyhledávají i samy a tyto informace jsou nejednotné, často i protichůdné. (Melichaříková, Reslerová, 2009, http://www.pouzp.cz/text/cs/vliv-hormonalni-substitucni-terapie-na-zeny-v-postmenopauze.aspx). Ke stejnému závěru došla i Ajglová, která se ve svém výzkumu zaměřila na informovanost o potížích souvisejících s estrogen deficitním syndromem, jak řeší jeho akutní příznaky. Součástí byl i životní styl, využití preventivních prohlídek a zájem o besedy na téma klimaktérium. Ověření úrovně znalostí žen v klimakteriu ukazuje na zaměření edukační činnosti porodních asistentek v primární zdravotní péči.. Poskytování péče metodou ošetřovatelského procesu je dáno vyhláškou MZ ČR 424/2004 Sb, která ale není v ambulantní praxi příliš často uplatňována. Pracovní náplň porodních asistentek pracujících v ambulantní sféře tvoří převážně administrativní činnost a plnění ordinací lékaře. Ke komplexnímu posouzení stavu svých klientek nemají v některých případech porodní asistentky dostatečné vzdělání o současném pojetí ošetřovatelství- pro odhalení rizikových faktorů, které negativně ovlivňují zdraví žen je nutné posouzení jejich potřeb. Důležité je vedení ambulantní ošetřovatelské dokumentace klientky v průběhu celého jejího života. Podle výzkumného šetření (Ajglová) mají ženy zájem o besedy o klimaktériu a chtějí získat více informací. Porodní asistentky v ambulantní sféře si mnohdy stěžují na omezené možnosti vlastní aktivity v péči o ženy. Nabízí se zde iniciativa organizování kurzů či přednášek pro ženy v období klimakteria a je vhodné ji podle zájmu doplnit o spolupráci s fyzioterapeuty, nutričními terapeuty atd. Problematika klimakteria je velmi široká a proto by neměl být problém vybrat jednotlivá témata. (Ajglová, , 2010 s. 534) I ženy v období klimakteria mají nárok na řádné informace o problémech a případně řešení těchto problémů v tomto období života. Nestačí však pouze předložit jim zdroje, dodat odkazy, ze kterých mohou čerpat, ale musí být také vyslechnuty a edukovánay nejen gynekologem, ale především porodní asistentkou. Aby se porodní asistentky mohly této oblasti a správné edukaci věnovat, je nutné, aby měly dostatečně široké a hluboké teoretické znalosti, správné, zažité praktické dovednosti a pedagogický talent. (Vránová, 2007, s. 246). Podíl porodní asistentky na edukačním procesu ženy je nesporný, neboť právě ona je prvním profesionálním kontaktem pro ženu v oblasti primární péče a má nejvíce informací o problémech a potížích, které žena prožívá.(Lamková, Boroňová, 2010, s.86). Za zmínku stojí existence Klimakterické poradny v Praze (Saudková, 2002, s.33). Důležité je proto posilovat organizační systém primární gynekologické péče a podporovat vzdělávání porodních asistentek například formou specializovaných vzdělávacích programů. LITERATURA A PRAMENY Domácí zdroje: AJGLOVÁ, J. Péče o ženu středního a vyššího věku z pohledu porodní asistentky, Praktický lékař, Praha: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, ISSN 0032-6739, č.9, 2010, s. 532-534 BURDOVÁ, M.. Zkušenosti s moderními prostředky HRT, Sestra-tematický sešit ,Praha : Strategie, ISSN 1210-0404, 2000, č-.6, s. 1-2 BRÁT, J. Význam tuků ve výživě, Výživa a potraviny, Praha : Společnost pro výživu ISSN 1211-846X, 2002, s.6-7 BUNC,V. Aktivní životní styl dětí a mládeže jako determinant jejich zdatnosti a tělesného složení, Studia Kinatropologica, České Budějovice :Jihočeská univerzita České Budějovice, ISSN 1213-2101 2008, roč.1, č 9, s.13-17 CÍFKOVÁ, R. a kol, Prevence kardiovaskulárních onemocnění v dospělém věku, Klinická biochemie, Praha: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, ISSN 1210-7921, 2005, č.4, s.212-224 DOLEŽALOVÁ, R., HALUZÍK, M. Metabolický syndrom a fyzická aktivita, Diabetes, metabolismus, endokrinologie a výživa, Praha: Tigis, ISSN 1211-9326, 2006, č. 2 s.63-68 DONÁT, J. Klimakterium, Vydalo nakladatelství Jan Vašut, Praha, 2000, 32 str. ISBN 80-726-174-0 DONÁT, J. Znalosti a postoje lékařů k užití rostlinných a dietetických přípravků u postmenopauzálních žen, Klimakterická medicína, Praha: Domena, ISSN 1211-4278, 2005. roč.10, č.1,s.24 DONÁT, J. Čtvrtá konference o menopauze v Hradci Králové, Klimakterická medicína Praha: Domena, ISSN 1211-4278, 2002, roč.7, č. 4, s. 9- 24 DOSTÁLOVÁ,R., KUNEŠOVÁ,M., OTOUPAL, P., STARNOVSKÁ,T. Zdravá třináctka - stručná výživová doporučení pro širokou veřejnost , Výživa a potraviny, Praha : Společnost pro výživu, ISSN 1211-846X, 2006, č.1, s.6-7 FAIT, T. Klimakterická medicína, Vydalo nakladatelství Maxdorf, Praha, 2006, str 103, ISBN 80-735-001-8 FAIT, T. Klimakterická medicína v roce 2007, Sanguis, Praha : WALD Press, ISSN 1212-6535, 2007 , č. 54 s.10 FAIT,T. Možnosti objektivizace akutního klimakterického syndromu, Praktická gynekologie, Praha : Ambit Media, ISSN 1211-6645 , 2008, č.12, s.230-235 FANTA,M. Kontracepce v perimenopauze, Sanguis, WALD Press , Praha, ISSN 1212-6535, 2007, č. 54 s.10 FLORIAN,J. Ženy a jejich hormony, Sestra Praha : Strategie, ISSN 1210-0404, 2001, č. 9 s.32-34 GOLÁŇ, L. Vliv kouření na morfologii a funkci kardiovaskulárního aparátu, Interní medicína pro praxi, Olomouc: Solen, ISSN 1212-7299, 2007, č. 9, s. 386-388 HANÁČEK,J. Klimakterium a hormonální terapie v gynekologické praxi, Postgraduální medicína, Praha: Mladá fronta, ISSN 1212-4184, 2009, , roč. 11, č. 5, s. 516-522 HLAVATÁ, K. Vitamíny a minerální látky, Zdravotnické noviny, příloha Pacientské listy, , Praha: Mladá fronta, ISSN 0044-1996, 2010, č. 3 s. 4 HOFMANNOVÁ,L. Klimakterium, Sestra Praha : Strategie, ISSN 1210-0404, 2005, č. 4 s.54 HOLČÍK, J. 2004. Zdraví 21. Výklad základních pojmů. Úvod do evropské zdravotní strategie Zdraví pro všechny v 21. století. 1. vyd. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2004. 160 s. ISBN 80-85047-33-0. HONZÁK, R, Postmenopauzální deprese, Klimakterická medicína Praha: Domena ISSN 1211-4278 , 2007, roč,12, č.2, s. 14-17 HRUBÁ, D. Kouření a zhoubné bujení, Klinická onkologie, zvláštní číslo, Brno : ApS [Application Software] Brno, ISSN 0862-495X, 2000, s.2-4. JENÍČEK,J. Přechodem do nejlepších let, Sestra, Praha: Strategie ISSN 1210-0404, 1999, č.7, s. 1-6 JENÍČEK,J. HRT a kvalita života žen v menopauze, Sestra, Praha: Strategie ISSN 1210-0404, 2000, č.2, s. 31 JENŠOVSKÝ, J.Vitamin D- nezastupitelná součást léčby osteoporózy, Interní medicína pro praxi, Olomouc: Solen, ISSN 1212-7299, 2009, č.11, s. 13-16 JONÁŠ, J.Menopauza, Sestra, Praha : Mladá fronta, ISSN 1210-0404, 2009, č.6. s.25 KONOPÁSEK, B. Komentář k článku Hormonální léčba a riziko karcinomu prsu, Klimakterická medicína, Praha: Domena, ISSN 1211-4278, 2006, roč.11,č.3, s.12 KOLIBA, P. Alternativní způsoby terapie klimakterického syndromu bývají často podceňovány, Zdravotnické noviny- příloha Lékařské listy, Praha: Strategie, ISSN 0044-1996 2000, č.11, s.10-14 KOLIBA, P., PĚTROŠ, M. Menopauza,HRT- mají vliv na vzestup hmotnosti? Komentář k článku, Klimakterická medicína Praha: Domena, ISSN 1211-4278, 2006, roč. 11, č.3. s.15 KRÁLÍKOVÁ, E. Doporučení pro léčbu v závislosti na tabáku, Časopis lékařů českých, Praha:Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, ISSN 0008-7335, 2005, č.5, s.327-344 KUČEROVÁ, E. Menopauza a její léčba, Sestra –tematický sešit, Praha: Strategie ISSN 1210-0404, 2003, s. 37-38 KUKLA, L., HRUBÁ, D., TYRLÍK, M. Sexuální chování a poruchy reprodukčního zdraví u žen s různými kuřáckými návyky, Výsledky studie ELSPAC, Praktická gynekologie, Praha : Ambit Media , ISSN 1211-6645 , 2004, č.2, s.34-36 KUŽELA, L. Výživa ženy v klimakteriu, Sestra, Praha : Strategie, ISSN 1210-0404, 2001, č.9, s. 34-35 LAJDOVÁ, A., BOTÍKOVÁ, I.. Podíl porodní asistentky při ochraně a udržování zdraví žen, Sestra, Praha : Mladá fronta, ISSN 1210-0404, 2010, č. 3 s. 76 LAMKOVÁ, I., BOROŇOVÁ, J. Edukační proces u ženy procházející klimakteriem, příspěvek ve sborníku Cesta k modernímu ošetřovatelství XII., 16.-17.9.2010 , Praha: vydala FN Motol, ISBN 978-80-87347-03-4, s. 46-48 MATLOCHOVÁ, J. Menopauza a diabetes mellitus, Sestra-tematický sešit ,Praha : Strategie, ISSN 1210-0404, 2000, č-.6, s. 7-8 MATOULEK, M. Menopauza, HRT- mají vliv na vzestup hmotnosti?, Klimakterická medicína, Praha: Domena, ISSN 1211-4278, 2006, roč.11,č.3, s.13-15 NĚMCOVÁ, J. Komplexní léčba a prevence osteoporózy-postavení a význam pohybové aktivity a léčebné rehabilitace, Medicína pro praxi, Konice : Solen, ISSN 1214-8687, 2008, č.5 s. 165-168 NOVOTNÁ, M. Kombinovaná hormonální antikoncepce- základní informace o rizicích a výhodách, Interní medicína pro praxi, Olomouc: Solen,, ISSN 1212-7299, 2002, č.8, s. 10 PASTOR, Z. Klimakterium z pohledu gynekologa, Sestra-tematický sešit, ,Praha : Strategie, ISSN 1210-0404, 2000, č-.6, s. 1-2 PAVLATOVÁ, E. Klimakterium, prostě přechod, Zdravotnické noviny, příloha Pacientské listy, Praha: Mladá fronta, ISSN 0044-1996, 2010, č. 18, s. 20 PERLÍN,C. Kvalita výživy v menopauze, Klimakterická medicína Praha: Domena, ISSN 1211-4278, 2009, roč. 14, č. 4, s.30-33 POSLUŠNÁ,K., MATĚJOVÁ, H., BŘEZKOVÁ,V. Rizikové faktory osteoporózy- znalosti a chování dospívajících dívek, School and Health 21, Brno: Paido, Masarykova univerzita 2008, s. 211-219 978-80-7315-138-6. ROSOLOVÁ, H. Nefarmakologická léčba arteriální hypertenze, Kardiologická revue, Brno : Medica Healthworld , ISSN 1212-4540, 2006, č.1, s.48 SAUDKOVÁ, J. Práce sestry v ordinaci pro poruchy klimakteria, Sestra-tematický sešit, Praha : Strategie, ISSN 1210-0404, 2006, č-.6, s. 33 SKŘIVÁNEK, A. Obezita v gynekologické ambulanci, Zdravotnické noviny- příloha Lékařské listy, Praha:Mladá fronta, ISSN 0044-1996 2008, č.9, s.6 STARÁ,A. Klimakterický syndrom a jeho léčba, Sestra– tematický sešit, Praha: Strategie ISSN 1210-0404, 2003, s. 35 ŠIMŮNKOVÁ, M. Psychosomatické aspekty klimakteria. Sestra, Praha : Strategie ISSN 1210-0404, 2001 č.9, s. 32 ŠIMŮNKOVÁ, M. Klimakterium bez hormonů, Sestra, Praha: Strategie ISSN 1210-0404 2002, č 6, s. 35 ŠONKA, K. Poruchy spánku ve stáří, Medicína pro praxi, Konice: Solen, ISSN 1214-8687, 2004, č.2, s. 77-79 ŠRÁMKOVÁ, P. Léčba obezity v perimenoipaauze a postmenopauze, Klimakterická medicína, Praha: Domena, ISSN 1211-4278, 2009, roč. 14, č. 3, s.21-23 ŠTĚPÁN, J. Osteoporóza a cíle její léčby, Klinická farmakologie, Olomouc : Lékařská fakulta Univerzity Palackého, ISSN 1212-7973 , 2005 , roč.19, č.4, s. 229-234 TURČAN, P. Včelí produkty, fytoestrogeny a jejich využití v léčbě klimakteria, Klimakterická medicína, Praha: Domena, ISSN 1211-4278, 2006, roč.8,č.1, s.20-25 VALJENT, Z. Pokus o vymezení pojmu Aktivní životní styl, Studia Kinatropologica, České Budějovice :Jihočeská univerzita, ISSN 1213-2101 2008, roč..2, č 12, s.42-50 VALIŠ, M., ŠORMOVÁ,I., TALÁB, R.. Otazníky kolem hormonální substituční terapie a demence, Klimakterická medicína, Praha: Domena, ISSN 1211-4278, 2003, roč.18, ,č.3, s.14-15 VALIŠ, M., ŠORMOVÁ, I., TALÁB, R., Menopauza a roztroušená skleróza mozkomíšní, Klimakterická medicína, Praha: Domena, ISSN 1211-4278, 2006, roč.10, ,č.3, s.14-16 VANĚČEK,V. Klimakterium- třezalka místo hormonální substituce, Zdravá rodina Praha Nadace Fond pro sociální a terapeutickou pomoc, 1998, č. Číslo 7/8, s. 12 VLASÁK, R., SOJKA, M. Zdravý životní styl je celoživotní boj, kde podstatné je jenom vítězství, Osobní lékař. Břeclav : Meditempus, 2001-2006, ISSN: 1213-2470. 2002, roč. 2, č. 9, s. 12-17 VRÁNOVÁ, V. Výchova k reprodukčnímu zdraví jako součást výchovy ke zdraví. In KOPECKÝ, M., SKARUPSKÁ, H. (eds.). I. Olomoucké dny antropologie a biologie [CD-ROM]. Olomouc: Pedagogická fakulta UP v Olomouci, 2007. s. 246. ISBN 978-80-244-2066-0. VRUBLOVÁ,Y. Intimní život žen v klimakteriu, Sestra, Praha: Strategie ISSN 1210-0404 2002, č 6, s. 37
Yüklə 331,76 Kb. Dostları ilə paylaş:
|