Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Zinek chemická značka: Zn název: - český: Zinek, - anglický: Zincum, - latinský: Zincum původ názvu: původ názvu je nejasný, ale lze přijmout domněnku, že byl odvozen z německého slova zinke (= bodec, zub) podle vzhledu kovu doba objevu: 3000 let př. n. l. (Babylónie), 1400 - 1000 let př. n. l. (Palestina), 13. stol. (Indie), 18. stol. (Anglie, Belgie) příprava v době objevu: již Babylóňané tavili slitiny mědi se zinkem a cínem; palestinská mosaz se vyráběla úmyslným smícháním měděných a zinkových rud; ve 13. století se pravděpodobně poprvé podařilo připravit zinek redukcí oxidu zinečnatého dřevěným uhlím při teplotě 1000 °C použití v době objevu: výroba mincí, zrcadel, bronzové předměty s velkým obsahem zinku naleziště v době objevu: zinek ve slitinách již v Babylónii a Palestině, později plánovitá výroba zinku existovala v Číně, Indii, Anglii a Belgii naleziště v Čechách v době objevu: Slezsko

Zlato

• 
  chemická značka: Au
  
• 
  název: - český: Zlato, - anglický: Gold, - latinský: Aurum
  
• 
  původ názvu: Egypťané nazývali zlato nub, neboť přicházelo z Nubie, Římané jej nazývali aurum, z toho vznikl latinský název aurum, český název je odvozen ze slovanského zoloto
  
• 
  doba objevu: 6 000 – 5 000 let př. n. l.
  
• 
  získávání v době objevu: z náplav řek a rýžováním říčního písku, od 2. tisíciletí př. n. l. se zlato těžilo v dolech, od 6. století se získávalo amalgamací
  
• 
  použití v době objevu:
  
  • 
    zlaté šperky, mumiím se pozlacovaly nehty na rukou a nohou; v 7. století př. n. l. Řekové razili mince z kovu, který nazývali elektros (slitina přírodní slitiny zlata a stříbra), Římané razili zlaté mince zvané aureus
    
  • 
    se zlatými předměty se před několika tisíci lety seznámili i severoameričtí Indiáni, kteří si ze zlata vyráběli převážně obřadní nástroje, ve kterých se ukrývala mýtická cesta k božstvům
    
• 
  naleziště v době objevu: Núbie, Malá Asie a Thrákie
  
• 
  naleziště v Čechách v době objevu: o použití zlata svědčí nálezy zlatých kroužků a drátěných svitků nalezených v Krupé u Rakovníka, keltské mince byly nalezeny u Podmokel ve zlatém podkladu keltských bojovníků a v 11. století bylo „plavené zlato“ získáváno ze zlatonosných písků řeky Otavy
  

Železo

• 
  chemická značka: Fe
  
• 
  název: - český: Železo, - anglický: Iron, - latinský: Ferrum
  
• 
  původ názvu: kmen latinského názvu ferrum se objevuje v románských jazycích, např. ve francouzštině, kde se železo nazývá le fer, řeckolatinsky fars (=být tvrdý), kořenem českého, ruského nebo polského jména je -lez-, odvozeno od slova lezo (=ostří)
  
• 
  doba objevu: před 6 000 lety se v přírodě nacházelo tzv. meteoritické železo (= železo-niklové meteority), širší využití železo získalo až kolem roku 2 000 př. n. l.
  
• 
  získávání v době objevu: nejprve náhodně nalézané železo v meteoritech dopadajících na zemský povrch, později se železo získávalo tavením z železných rud
  
• 
  použití v době objevu: železné nástroje a zbraně, např. železný pluh, kovadlina, kovářské kleště, železné dýky, meče, srpy, kosy, sekery a nože na krájení pokrmů
  
• 
  naleziště v době objevu: Blízký Východ – převážně Čína, Malá Asie a Mezopotámie
  
• 
  naleziště v Čechách v době objevu: železné hutě v Hořovicích, ve Zbirohu nebo v Klabavě nedaleko Rokycan
  

Další látky

Amalgam

Amalgam je kapalná nebo pevná slitina rtuti (případně gallia) s jedním nebo s několika kovy např. se zlatem, stříbrem, sodíkem, zinkem, kadmiem nebo olovem. Ve stomatologii se dnes používá stříbrný nebo zlatý amalgam jako výplňová (plombovací) hmota.

Kvalitně zhotovená zubní výplň z amalgamu je mechanicky odolná a trvanlivá. Amalgam se dobře zpracovává, je velmi pevný, má antibakteriální účinky. Nevýhodou je je především jeho kovový vzhled a při rozsáhlých výplních schopnost zbarvit vyspravený zub až do tmavošeda. Jako každý kov koroduje, v důsledku čehož se postupně zhoršuje kvalita jeho povrchu a těsnící efekt amalgámové výplně.

Sodíkový amalgam vzniká na rtuťové katodě při elektrolýze roztoku obsahujícího sodné kationty. Používá se dále např. při výrobě hydroxidu sodného.

Bronz

Bronz je kovový materiál, slitina mědi a cínu. Starší český název pro bronz je spěž. Bronz a jeho vlastnosti byly objeveny již v pravěku. Bronz znamenal velký technologický pokrok ve výrobě nástrojů, zbraní a v nemalé míře i šperků a ozdob. Proti čistým kovům se bronz vyznačuje vyšší tvrdostí.

Dnes se bronz využívá ve strojírenství, automobilovém průmyslu nebo v sochařství. Existují různé druhy bronzu, např. cínový, hliníkový, manganový, niklový nebo berylliový.

Damascenská ocel

Damascenská ocel, známá též jako damask, damasková nebo damašková ocel, byla do Evropy dovážena ze syrského města Damašek. Damašek se vyráběl i v Indonésii a ve střední Asii. V Evropě byl používán v raném středověku Franky, Vikingy nebo Španěly. První zmínky o damašku pochází z 1. poloviny 1. tisíciletí n. l. z oblasti Indie.

Jednalo se o vysoce kvalitní ocel s charakteristickými vzory – tzv. mramorováním. Jelikož tato ocel byla velmi drahá a její výroba tajná, byla snaha tuto ocel napodobit, což vytvořilo tzv. svářkový (nepravý) damašek, dodnes nazývaný „damašková ocel“, což je v podstatě ocel svařovaná do vzorů. Tato ocel nebyla kvalitní a s pravým damaškem měla společné jen mramorování.

Damašková ocel je materiál, který má nehomogenní, ale více či méně pravidelnou vnitřní strukturu, kde se střídají vrstvy dvou a více různých druhů ocelí nebo i jiného kovu. Po vybroušení, naleptání a vyleštění povrchu vyniká jeho vnitřní vrstvená struktura. Výsledkem je kresba, jejíž vzor je vždy naprosto individuální, ale závisí i na použité technologii. V současné době se technologie damaskování využívá k výrobě kvalitních sběratelských nožů a mečů.

Glauberova sůl Glauberova sůl nebo také mirabilit (historicky sal mirabilis), chemicky dekahydrát síranu sodného (Na2SO4•10H2O), je známý od 17. století, kdy ji reakcí chloridu sodného a kyseliny sírové připravil J. R. Glauber. Mirabilit je bílý, skelně lesklý, štěpný nerost, rozpustný ve vodě. Vyskytuje se v sedimentech solných jezer a izolovaných zátok, například v Kaspickém moři. Je rozpuštěn v hořkých minerálních vodách, např. v České republice u Sedlic. Používá se v lékařství jako detoxikační prostředek pod názvem Glauberova sůl, ve sklářství a barvířství.

Malachit

Malachit (Cu₂(OH)₂CO₃) je dihydroxid-uhličitan diměďnatý. Název obdržel podle řeckého slova malache (sléz) pro svou barvu. Má zpravidla zelenou barvu, která se může pohybovat v několika odstínech zelené. Vzniká na místech, kde dochází ke zvětrávání mědi, často se vyskytuje jako povlak na jiných horninách a minerálech.

Ve starověku byl používán jako minerální pigment v zelených barvách k dekorativním účelům a jako šperkařský kámen. Drcený malachit se používal jako barvivo v malířství nebo líčidlo. Znám byl ve starém Egyptě, kde byl kromě šperků využíván i jako lék. Malachit využívali i staří Řekové a Římané, kteří z něj vyřezávali amulety a jiné ozdobné předměty. Ve starověkém Řecku byl v Efesu postaven jeden ze sedmi divů světa (chrám k uctění bohyně Artemidy), vyzdobený velkými malachitovými sloupky. V 16. století se ve střední Evropě používal k podpoře růstu dětí a tišení bolesti.