William Shakespeare, Král Jindřich VI. Díl I.

William Shakespeare, Král Jindřich VI. Díl I. (př. Jakub Malý, 1858) 

4 

a skvělost jeho rozplynula se. 

Já teď se rovnám hrdopyšné lodi, 

jež vezla Caesara a jeho štěstí. 

Karel. Nadšen-li Machomet byl holubem, 

tys orlem nadšena. Ni Helena, 

velkého Konstantina matka, ani dcery 

svatého Filipa

3

) ti nejsou rovny. 

Jasná ty Krasopaní, spadlá s nebe, 

kterak se důstojně ti klanět mám? 

Alençon. Bez odkladů již obležení zruš. 

Reignier. Učiň co můžeš, ženo, bychom čest 

zachránili; od Orleansu je 

pryč odežeň, a staň se nesmrtelnou. 

Karel. Hned pokusíme se. – Nuž do toho! 

Ta klame-li, nevěřím prorokům. 

 

Odejdou. 

 

Výjev třetí. 

Londýn. Pahorek před Towerem. 

Vystoupí u brány vévoda Glosterský se svou čeledí v modrých 

kabátech. 

Gloster. Přicházím dnes si Tower prohlídnout; 

co Jindřich mrtev, obávám se šmejdů. 

Kde strážci jsou, že na hlídce jich není? 

Otevřte brány; Gloster to, jenž volá. 

 

Čeleď tluče. 

První stráž (uvnitř). Kdo jest, jenž takto pánovitě tluče? 

První z čeledi. Vznešený vojevoda Glosterský. 

Druhá stráž. Buď kdokoliv, my neotevřeme. 

První z čeledi. Tak-liž vy lordu chraniteli říše 

odpovídáte, lotři? 

První stráž (uvnitř). Chraň ho Bůh! 

Tak mu odpovídáme, jinak nic 

než nařízeno nám. 

Gloster.   

 

 

Kdo vám nařídil? 

Čí vůle ještě platí vedle mé? 

Druhého protektora v říši není. – 

Vylamte bránu, já to zodpovím; 

mám hříčkou být ničemných holomků? 

Čeleď vrhne se na bránu, k níž přistoupí uvnitř správce Toweru 

Woodville. 

Woodville (uvnitř). Jaký to povyk? jací zrádci to? 

Gloster. Jste vy to, správce, jehož slyším hlas? 

Otevřte bránu, Gloster chce být vpuštěn. 

Woodvillle. Poshov, vznešený vévodo, já nesmím; 

Winchesterský to brání kardinál

4

), 

jenž výslovně mi nařízení dal, 

nepouštět tebe aniž koho z tvých. 

Gloster. Ceníš ho nad mne, chabý Woodville? 

Drzého toho kněze Winchestra, 

jejž nikdy nemoh’ snést král nebožtík? 

To nejsi přítel boží ani králův; 

otevři, sice v krátce vyvru tebe. 

První z čeledi. Otevřte bránu lordu protektoru, 

a honem pojďte, sic ji vylomíme. 

Vystoupí Winchester, provázen čeledí v hnědých barvách. 

Winchester. Ctilačný Humphreyi, co má to být? 

Gloster. Ty, oholenče, nevpouštět mne kážeš? 

Winchester. Tak činím, neboť zrádný’s samozvanec, 

a ne protektor krále nebo říše. 

Gloster. Nazpátek ustup, zjevný piklů strůjce, 

jenž o život jsi stál nebožci králi, 

jenž kurvám uděluješ odpustky

5

); 

já natřesu tě ve tvém kardinálském 

širáku, pokročíš-li u vzdoru. 

Winchester. Ty ustup zpět, já ani krok necouvnu; 

buď zde Damaskus, ty prokletý Kain

6

), 

a usmrť, chceš-li, bratra Abela. 

Gloster. Usmrtit nechci tě, jen vypudit; 

tvůj purpurový šat mi bude plachtou, 

do níž tě zavina ven vynesu. 

Winchester. Čiň co si troufáš, já ti vzdoruji. 

Gloster. Ty vyzýváš mne, ty mně vzdoruješ? 

Vytaste, hoši, byť i v místě míru; 

na hnědé modří. Hleď své brady, kněže; 

 

Gloster a čeleď jeho udeří na biskupa a jeho chasu. 

chci ti ji vyškubat a tebe zmlátit, 

klobouk tvůj kardinálský nohou zdupám, 

vzdor papeži a důstojenstvím kněžským 

tě za tvář potahám nahoru dolů. 

Winchester. To papež, Glostře, oplatí ti svatě. 

Gloster. Ty huso z Winchestru

7

), kde provaz na tě! 

Vytlucte je, do nich se dejte, muži. 

Potáhneš-li, ty vlku v ovčí kůži? 

Pryč hnědí, pryč pokrytče v purpuru! 

 

Veliký povyk, uprostřed něhož vystoupí Mayor 

Londýnský s úředními sluhy. 

Mayor. Fi lordové! že nejvyšší co vrchnost 

tak hanebně tu smíte rušit mír! 

Gloster. Ustaň, o mayore, máloť znáš mou stížnost: 

Beaufort, jenž Boha nedbá ani krále, 

k své ruce násilně se zmocnil Toweru. 

Winchester. A zde je Gloster, měšťan nepřítel, 

jenž válku vyhledává vždy, ne mír, 

vám těžké daně na svobodné měšce 

ukládá; zkázu náboženství strojí, 

protože říše té jest protektorem; 

chtělť z Towru zbraně vzít, by korunou 

se ozdobil a prince potlačil. 

Gloster. Ne slovy, ranami ti odpovím. 

 

Opět se dají do sebe. 

Mayor. Nic nezbývá mně v bouřlivé té půtce, 

než prohlášku učinit veřejnou; 

pojď biřici, a čti co hlasu máš. 

Biřic (čte). „Vy lidé všeho druhu, kteří zde shromážděni jste 

dnešního dne ve zbroji proti božímu i královskému míru, 

my vás napomínáme a poroučíme vám ve jmenu Jeho 

Vysosti, abyste se vrátili každý do svého příbytku a více 

nenosili, nechápali a neužívali nižádného meče, tesáku neb 

dýky pod ztrátou hrdla.“ 

Gloster. Já nechci zákon rušit, kardinále; 

my setkáme se však a ukojíme 

své choutky v plné míře proti sobě. 

Winchester. Setkáme se, a to k tvé škodě, Glostře; 

za tento den chci srdce svého krev. 

Mayon. Nepůjdete-li, kyje zavolám. – 

Ten kardinál jest vzdornější než ďábel. 

Gloster. Ty’s povinnost jen konal, mayore; s Bohem. 

Winchester. Nenáviděný Glostře, střež své hlavy; 

neb chci ji míti za nedlouhý čas. 

 

Odejdou. 

Mayor. Hleďte, ať všude čisto, bychom šli. – 

Můj Bože, jak ti páni náhlí k pračce! 

Já nebyl čtyrycet let v žádné rvačce. 

 

Odejdou. 

 

Výjev čtvrtý. 

Francie. Před Orleansem. 

Na hradbách vystoupí Puškář a jeho Syn. 

Puškář. Víš, hochu, jak dobýván Orleans, 

že předměstí jsou v rukou anglických. 

Syn. Vím, otče; sámť jsem často na ně střílel, 

ač nešťastně, vždy chybiv svého cíle. 

Puškář. Tenkrát tak nebude pod správou mou. 

Já, vrchní puškář města tohoto, 

pro přízeň musím něco učinit. 

Jsem zpraven vyzvědači princovými, 

kterak nepřítel, mocně v předměstích 

---