William Shakespeare, Král Jindřich VI. Díl I.

William Shakespeare, Král Jindřich VI. Díl I. (př. Jakub Malý, 1858) 

7 

Karel. Je to tvé umění, podvodná ženo? 

Proto’s počátkem, lichotivši se, 

nám skrovný prospěch zjednala, by teď 

desetkrát větší byla naše ztráta? 

Johana. Proč Karel nevře na svou přítelkyni? 

Mám stejnou vládnout mocí všecken čas? 

mám vezdy vítězit, i bdíc, i spíc, 

či chcete vinu na mne uvalit? 

Neopatrní! bedlivější stráž by 

vám byla uspořila tento přechvat. 

Karel. Vévodo Alençonský, tvá to vina, 

že noci té co stráže velitel 

dost bedliv nebyl’s vážné úlohy. 

Alençon. By každá čtvrt tak byla hlídána 

jak ta, ve které já byl velitel, 

tak hanebný by nemoh’ stát se překvap. 

Bastard. Má byla zjištěna. 

Reignier.   

 

 

 

 

Má, pane, též. 

Karel. Co mne se týče, větší noci část 

jsem v její čtvrti obcházel i ve své 

vystřídávaje stráže; rcete tedy, 

kudy a jak tam nejdřív mohli vrazit? 

Johana. Již, páni, toho nevyšetřujte, 

kudy a jak; jistoť že nalezli 

slabější někde stráž a tudy vešli. – 

Teď nic jiného nám již nezbývá, 

než vojsko rozptýlené posebrat, 

a nové strojit úklady k jich zkáze. 

 

Pokřik. Vystoupí anglický Voják, volající: Talbot hr! 

Talbot hr! Oni utekou zanechajíce svých šatů. 

Voják. Již směle vezmu, co tu nechali, 

volání: Talbot! jest mým mečem teď; 

neb bohatou jsem kořist ulovil 

bez jiné zbraně kromě jeho jmena. 

 

Odejde. 

 

Výjev druhý. 

Orleans. Uvnitř města. 

Vystoupí Talbot, Bedford, Burgund, Setník a jiní. 

Bedford. Počíná svitat, uprchlatě noc, 

zahalující zem svou tmavou rouškou. 

Již trubte zpět, prudký se zastav hon. 

 

Troubení zpět. 

Talbot. Přineste tělo starce Salisbury-ho, 

a sem je postavte na náměstí, 

tož v střed tohoto města proklatého. 

Svůj slib jsem nyní splatil jeho duši: 

za každou krůpěj krve jemu vzaté 

tu noc pět Franků aspoň padlo v oběť. 

By pozdější pak znali věkové, 

jakou jsme záhubou ho pomstili; 

ve hlavním jejich chrámě vystavím 

mu náhrobek, v nějž tělo jeho složím; 

a na něm, by to každý mohl čísti, 

vyrýti dám ztečení Orleansu, 

žalostné jeho smrti zrádný spůsob, 

a jak byl hrůzou celé Francii. 

Než pánové, při vší té kruté seči 

se divím, že nám spatřit nebylo 

ni Milost dauphina, ni přibylou 

mu vnově rekyni, cnostnou Johanu, 

ni žádného z jich zrádných pomocníků. 

Bedford. Praví se, že hned na začátku bitvy, 

vyplašeni z líného svého lůžka, 

uprostřed davu lidu zbrojného 

skákavše přes zdi prchli do pole. 

Burgund. Já sám (pokud jsem mohl rozeznat 

ve chmurné mhle a dýmu této noci) 

zajisté vystrašil jsem dauphina 

i s jeho haldou, když obadva se 

držíce za ruce utíkali 

co párek milujících hrdliček, 

jenž nemohou se pustit ve dne v noci. 

Co pořádek jen zavedeme zde, 

v hon za nimi se dáme se vší silou. 

Vystoupí Posel. 

Posel. Bůh s vámi, lordové, kdo z knížecího 

tohoto kruhu jest bojovný Talbot, 

jehožto slávy plna Francie? 

Talbot. Zde Talbot jest; kdo s ním co mluvit má? 

Posel. Ctihodná paní hraběnka Auvergneská, 

tvé pověsti ctitelka počestná, 

skrz mne tě, pane, žádá, bysi ráčil 

navštívit v skrovném hradě ji, kde sídlí; 

by honosit se mohla spatřením 

muže, jehožto slávu hlásá svět. 

Burgund. Opravdu? Nuž vidím, že naše války 

v pokojné obrátí se šprýmohry, 

když paničky chtí podstoupeny být. – 

Té něžné prosby odepřít vám nelze. 

Talbot. Pak nevěřte mně; kde celý svět mužů 

vší výmluvností nesved’ ničeho, 

tam ženská zvítězila laskavost: – 

pročež vyřiďte jí mé vroucí díky; 

že v poslušnosti k ní se dostavím. – 

Nelíbí se jít se mnou Vašnostem? 

Bedford. Ne, to by více bylo než je slušno; 

já vždycky slýchal, nezvaný že host 

nejvítanější když okáže paty. 

Talbot. Nuž tedy půjdu sám, když jinak není, 

chci zkusit této dámy zdvořilost. 

Setníku, na slovíčko. 

 

Šeptá mu. 

 

 

 

 

 

 

Rozumíte? 

Setník. Ba rozumím; jsemť téhož mínění. 

 

Odejdou. 

 

Výjev třetí. 

Auvergne. Náhradí. 

Vystoupí Hraběnka a Vrátný. 

Hraběnka. Buď vrátný pamětliv mých rozkazů, 

a když tak učiníš, přines mí klíče. 

Vrátný. To vykonám. 

 

Odejde. 

Hraběnka. Úklad jest nastražen, zdaří-li se, 

stanu se rovněž slavnou činem tím, 

jak Skythická Tomyris smrtí Cyra. 

Velkouť má pověst strašný tento rytíř, 

a jeho skutky o nic nejsou menší. 

Své oči ráda bych za svědky vzala 

uším, co o těch divných věstech soudí. 

Vystoupí Posel a Talbot. 

Posel. Jak ráčila jste žádat, Milost paní, 

skrz snažné poselství, lord Talbot přišel. 

Hraběnka. A jest mi vítán. Jak? to onen muž? 

Posel. On sám. 

Hraběnka.    

To tedy jest bič Francie? 

To jest ten Talbot, z něhož všude hrůza, 

tak že i matky jím své děti straší? 

Vidím, že pověst báječná a lživá: 

nadála jsem se spatřit Herkula, 

druhého Hektora divého vzhledu 

a silných údů obrovského vzrostu. 

Nastojte! totě dítě, blbý trpaslík; 

ten slabý skrček že by takou hrůzou 

byl nepřátelům svým, to není možná. 

Talbot. Já osmělil se obtěžovat vás, 

ctihodná paní; při chuti-li nejste, 

---