Masarykova univerzita



Yüklə 0,73 Mb.
səhifə1/11
tarix04.02.2018
ölçüsü0,73 Mb.
#23820
  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11

MASARYKOVA UNIVERZITA

FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

KATEDRA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ A EVROPSKÝCH STUDIÍ
OBOR MEZINÁRODNÍ VZTAHY

PŘIPRAVENOST UKRAJINY NA VSTUP DO NATO


MAGISTERSKÁ PRÁCE
VERONIKA JANÁKOVÁ

Vedoucí práce: doc. PhDr. Zdeněk Kříž, Ph.D.

UČO: 170390

Obor: MV


Imatrikulační ročník: 2005 Brno, 2010

Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou práci vytvořila samostatně a pouze s využitím níže uvedených zdrojů.


………………………………………..

Veronika Janáková

Chtěla bych poděkovat svému vedoucímu panu doc. PhDr. Zdeňku Křížovi, Ph.D., který si i přes svou pracovní vytíženost našel čas na konzultace a poskytl mi cenné rady, připomínky a podněty.

OBSAH

SEZNAM TABULEK

SEZNAM GRAFŮ

SEZNAM SCHÉMAT


SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK



ANP

Roční národní program (Annual National Plan)

ATP

Roční cílový plán (Annual Target Plan)

CIS

Společenství nezávislých států (Commonwealth of Independent States)

EAPC

Euroatlantická rada partnerství (Euro-Atlantic Partnership Council)

EU

Evropská unie (European Union)

JWGDR

Společná pracovní skupina NATO a Ukrajiny pro reformu obranných sil (NATO-Ukraine Joint Working Group on Defence Reform)

KBSE

Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Conference on Security and Co-operation in Europe)

MAP

Akční plán členství (Membership Action Plan)

NACC

Severoatlantická rada pro spolupráci (North Atlantic Cooperation Council)

NATO

Severoatlantická aliance (North Atlantic Treaty Organization)

NRF

Síly rychlé reakce NATO (NATO Response Force)

NUC

Rada NATO-Ukrajina (NATO-Ukraine Commission)

OBSE

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (Organization for Security and Co-operation in Europe)

OSCE/ODIHR

Úřad pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (OSCE Office for Democratic Institutions and Human Rights)

OSN

Organizace spojených národů (United Nations)

PARP

Proces plánování a hodnocení PfP (PfP Planning and Review Process)

PfP

Partnerství pro mír (Partnership for Peace)

SOFA

Dohoda o statusu ozbrojených sil (Status of Forces Agreement)

UAH

Ukrajinská hřivna (Ukrainian hryvnia)

USD

Americký dolar (United States dollar)

ZEU

Západoevropská unie (Western European Union)

1. ÚVOD

1.1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY

Na počátku 90. let 20. století vstoupila Severoatlantická aliance (NATO) do nové fáze své existence, o jejíž relevantnosti však mnozí pochybovali. Důvodem byl jednak zánik SSSR, který byl hlavní příčinou a motivací pro vznik NATO, a jednak celková proměna charakteru mezinárodního systému, včetně aktérů a hrozeb v něm působících. NATO muselo na tyto změny bezpodmínečně reagovat, stanovit si jiné cíle a způsob jejich naplňování. S nutností transformace vnitřních mechanismů souvisela také rozporuplná otázka dalšího rozšiřování, jehož zastánci nakonec zvítězili a Aliance se začala připravovat na vstup nových členských zemí, které však nejprve musely splnit stanovená kritéria, jež byla shrnuta ve Studii o rozšiřování NATO1 vydané v roce 1995. Následovala tři kola přijímání nových členů:


  • Česká republika, Maďarsko a Polsko v roce 1999.

  • Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko v roce 2004.

  • Albánie a Chorvatsko v roce 2009.

Rozšiřování má v budoucnu pokračovat. O členství se ucházejí další postkomunistické státy, a pomyslná hranice NATO se tak může posunout dál na východ směrem k Ruské federaci, proti čemuž tato země od počátku vehementně protestuje. Ve srovnání s předcházejícími vlnami rozšíření budou ty budoucí zcela jistě rozporuplnější a obtížnější, a to nejen z hlediska splnění požadovaných kritérií, ale také v souvislosti s geostrategickými a geopolitickými aspekty.
1.2 CÍLE A METODY PRÁCE

Cílem předložené magisterské práce je zhodnotit, zda je Ukrajina v současné době připravena na vstup do NATO či nikoli. Vzhledem k charakteru zvoleného tématu je nejvhodnější formou zpracování případová studie, konkrétně studie evaluačního typu zaměřující se na jediný případ (single-case study),2 která „musí zohlednit celkový kontext události či objektu (sociální, politický, historický), fenoménu či děje a musí zároveň poskytnout komplexní obrázek – musí být zahrnuto co největší množství proměnných.“3 Tento typ studie umožňuje zaměřit se na vybraný problém, podrobně jej analyzovat, na základě zvolených kritérií jej posoudit a následně interpretovat požadovaný výstup.4 Evaluační případová studie předpokládá existenci jedné objektivní reality a dává důraz na celkový kontext. Pracuje s velkým množství dat, která mohou být kvalitativního i kvantitativního charakteru. Prvním krokem při jejím vypracovávání je shromažďování relevantních informací, které jsou následně využity pro vytvoření koncepčního základu a určení konkrétních kritérií pro evaluaci. Poté následuje shromažďování dat, která vybraný fenomén komplexně popisují, jejich analýza dle zvolených parametrů, během níž jsou uvažovány různé aspekty daného jevu, a vyhodnocení celého problému.5 Evaluace tedy není pouhou akumulací údajů.6

Předložená magisterská práce operuje s konceptem „připravenosti na vstup do NATO“. Na základě Studie o rozšiřování NATO7 byly určeny konkrétní dimenze zmíněného konceptu a v rámci nich pak kategorie ukazatelů, na základě kterých bude posuzováno, zda Ukrajina příslušná kritéria splňuje či nikoli. Teoretická východiska využitá pro stanovení jednotlivých ukazatelů budou podrobně popsána v rámci jednotlivých kapitol týkajících se níže zvolených dimenzí.

Tabulka č. 1: Dimenze a indikátory konceptu „připravenost na vstup do NATO“



DIMENZE

UKAZATELE

STAV DEMOKRACIE

  • VOLBY A POLITICKÝ PLURALISMUS – pravidelné a spravedlivé volby, všeobecné a rovné volební právo, právo ucházet se o úřad, politický pluralismus, volení státní zástupci (úředníci), alternace vládní moci a respekt k výsledkům voleb.

  • DĚLBA MOCI – fungující systém brzd a rovnovah, vyřešení vnitropolitických sporů o pravomoci, nezávislost soudnictví.

  • RESPEKTOVÁNÍ LIDSKÝCH A OBČANSKÝCH PRÁV A SVOBOD – rovnost před zákonem, princip nediskriminace, právo na život, zákaz mučení a nelidského či krutého a ponižujícího zacházení, svoboda myšlení a vyznání, právo na shromažďování a sdružování, svoboda projevu, právo na informace, zákaz cenzury, respektování práv menšin.

  • LEGITIMITA DEMOKRACIE – stav občanské společnosti, respektování státních institucí a demokratických principů ze strany občanů.

  • TRŽNÍ EKONOMIKA – makroekonomická stabilita, otevřenost trhu a možnost svobodného vstupu na něj, liberalizace cen a obchodu na národní i mezinárodní úrovni, omezená možnost státních zásahů na trhu, adekvátní legislativní rámec.

  • VYŘEŠENÍ SPORŮ – řešení mezinárodních (teritoriálních a etnických) sporů mírovými prostředky bez hrozby či užití síly.

CIVILNĚ-VOJENSKÉ VZTAHY

  • CIVILNÍ SFÉRA – tvorba právního rámce regulujícího činnost ozbrojených sil, jmenování příslušných civilních osob odpovědných za řízení ozbrojených sil, schvalování rozpočtu.

  • VOJENSKÁ SFÉRA – politická neutralita, odpovědnost civilní autoritě, respektování právního řádu.

STAV OZBROJENÝCH SIL

  • STRUKTURA A ORGANIZACE – struktura velení a ozbrojených sil, kvalitativní a kvantitativní stav personálu a zbrojního vybavení, míra interoperability se silami členských zemí NATO, transparentnost plánování a odpovídající legislativní rámec.

  • FINANCOVÁNÍ – rozpočet na obranu a jeho využívání.

POSTOJ UKRAJINY VŮČI NATO

  • PERCEPCE UKRAJINSKÝCH OBČANŮ – názor veřejnosti a politické reprezentace na vstup do NATO.

Práce je založena na bázi fundacionálního přístupu, který vychází z předpokladu, že všechna tvrzení či předpoklady o světě mohou být testovány a hodnoceny dle neutrálních a objektivních kritérií a lze tak rozhodnout, zda jsou pravdivé či nikoli.8 V práci je využito několika obecných metod, konkrétně pak analytické, deskriptivní a komparativní metody s cílem podrobně se s daným problémem seznámit a následně jej posoudit na základě zvolených parametrů.9


1.3 ZDROJE

Podle R. E. Stakea10 a R. K. Yina11 lze při zpracování případové studie využít několik typů zdrojů dat a informací, konkrétně těchto:



  • Dokumenty (dopisy, memoranda, administrativní dokumenty, novinové články apod.).

  • Archivní záznamy (služební a organizační záznamy, výběrová šetření, seznamy apod.).

  • Interview (otevřený rozhovor, strukturovaný rozhovor a další).

  • Přímé pozorování.

  • Zúčastněné pozorování.

  • Fyzické výtvory (nástroje, pomůcky apod.).

Podle P. Baxterové a S. Jackové jsou veškeré shromážděné materiály „(…) konvergovány v analytickém procesu spíše, než aby byly zpracovávány jednotlivě. Každý zdroj dat je jedním dílkem ve skládačce a každý přispívá k tomu, aby výzkumník porozuměl fenoménu jako celku.“12 Vzhledem k dispozicím a reálným možnostem čerpá předložená magisterská práce pouze z písemných textů a záznamů. Z primárních zdrojů byly použity tyto:

  1. Oficiální prohlášení, závěrečné deklarace summitů, strategické koncepce a jiné dokumenty zveřejněné příslušnými orgány Severoatlantické aliance.

Jedná se o veřejně přístupné texty psané úředním jazykem, jejichž cílem je informovat veřejnost o soudobé situaci, probíhajících, plánovaných i ukončených aktivitách a programech, záměrech, strategiích a pokrocích, které organizace učinila. Část těchto dokumentů má více méně informativní charakter a povahu konstatování ohledně stávajícího vývoje, některé z nich však mohou obsahovat určité indicie týkající se konkrétních politik NATO, které lze vyčíst buďto přímo nebo mezi řádky a na základě nichž lze do určité míry predikovat budoucí vývoj či požadavky (např. Studie o rozšiřování NATO z roku 1995, která potvrdila podporu politiky „otevřených dveří“ Aliance a stanovila základní rámec kritérií pro potenciální nové členy, nebo strategické koncepce NATO z let 1991 a 1999, jež určují priority Aliance v souladu s vývojem mezinárodního systému a základní linii transformačních procesů uvnitř organizace). Některé texty pak stanovují konkrétní krátkodobé či střednědobé cíle Aliance (např. Iniciativa obranných schopností z roku 1999, Pražský závazek ke schopnostem z roku 2002, partnerské akční plány).

  1. Smlouvy, memoranda a další reciproční úpravy vzájemných vztahů uzavřené mezi NATO a Ukrajinou.

Jedná se o formální dokumenty upravující vzájemné vztahy obou aktérů, na základě nichž jsou pak mimo jiné vypracovávány konkrétnější plány týkající se formy a oblastí spolupráce (např. Akční plán NATO-Ukrajina z roku 2002, roční cílové plány).

  1. Dokumenty prezentované ukrajinskými státními orgány.

Jde jednak o zákony schválené ukrajinským parlamentem a jednak o texty určené pro veřejnost s cílem informovat o vývoji v příslušných oblastech (např. bílé knihy vydávané ministerstvem obrany, dokumenty prezentované Národním centrem pro euroatlantickou integraci Ukrajiny).

  1. Hodnotící zprávy mezinárodních vládních organizací, které s Ukrajinou spolupracují s cílem podpořit demokratický vývoj v zemi (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Rada Evropy a další).

Texty mají deskriptivní a hodnotící charakter, často obsahují doporučení obecnějšího rázu a jejich kritičnost je tlumena diplomatickým jazykem. Týkají se různých oblastí (volební proces, lidská a občanská práva, fungování demokratických institucí apod.), jsou veřejně dostupné a adresované především institucím příslušných organizací.

  1. Průzkumy statistického charakteru.

Jsou určeny pro širokou i odbornou veřejnost a média. Kromě průzkumů veřejného mínění jde především o volební statistiky a sčítání lidu. Autory těchto průzkumů jsou jak státní instituce (Centrální volební komise Ukrajiny, Státní statistická komise Ukrajiny), tak soukromé společnosti (Razumkov Centre, Kiev Gorshenin Institute of Management Issues).

  1. Další typy dokumentů a textů.

Programy ukrajinských politických stran, jejichž cílem je získat podporů voličů, a rozsudky a zprávy mezinárodních soudních těles (Evropský soud pro lidská práva, Mezinárodní trestní soud).

Práce čerpá také ze sekundárních zdrojů, konkrétně těchto:



  1. Publikace, které byly využity pro určení nejvhodnějšího metodologického postupu při tvorbě této práce a pro stanovení odpovídajících referenčních rámců hodnocení jednotlivých oblastí s cílem posoudit připravenost Ukrajiny na vstup do NATO.

  2. Hodnotící zprávy a analýzy nevládních organizací (Amnesty International, Freedom House, Human Rights Watch, Transparency International), které jsou určeny hlavně pro veřejnost s cílem informovat o vývoji na Ukrajině, a think-tanků (Heritage Foundation, PRIF, RAND, SIPRI a další), jejichž výstupy jsou určeny spíše pro akademickou obec, experty a analytiky, kteří na základě nich zpracovávají studie pro politická uskupení, státní instituce či jiné specifické subjekty.

  3. Články z časopisů (např. Information & Security: An International Journal, Mezinárodní politika, NATO Review) a publikace, které se věnují problematice mezinárodní politiky a vztahů.

  4. Informace ukrajinských i zahraničních médií a zpravodajských agentur (Kyiv Post, Interfax, BBC Monitoring a další).

Z výše uvedeného je patrné, že předložená magisterská práce čerpá pouze z veřejně přístupných materiálů různorodého charakteru (prohlášení, deklarace, statistiky, průzkumy veřejného mínění, zprávy medií a zpravodajských agentur, studie think-tanků či hodnotící zprávy nevládních organizací atd.). Některé zdroje jsou určeny široké veřejnosti s cílem informovat a nevyžadují hluboké znalosti ohledně dané problematiky, jiné se orientují na odbornější publikum, které příslušné prameny využívá k dalšímu zpracování, a část je určena pro instituce mezinárodních organizací či státních struktur s cílem popsat danou problematiku, ohodnotit ji a případně doporučit další kroky a predikovat budoucí vývoj. Vybrané zdroje dat, které ovlivňují charakter a kvalitu předložené práce, je třeba posuzovat kriticky. Většina oficiálních dokumentů zveřejněných institucemi a orgány NATO a Ukrajiny, z nichž tato práce primárně čerpá, je psána úředním a diplomatickým jazykem, který bývá vágní a mnohdy se kulantně vyhýbá citlivým aspektům a tvrdé kritice. Tyto prameny nebývají obsahově komplexní, nezaznívají v nich konkrétní a jasné informace, a proto je třeba nahlížet je s určitou opatrností a odstupem, číst tak říkajíc mezi řádky a především dohledávat fakta z dalších zdrojů reflektujících skutečné jednání a záměry uvedených aktérů. Předložená práce proto čerpá ze zdrojů různorodého původu, z nichž každý má určité přednosti i nedostatky, neomezuje se pouze na oficiální informační kanály a zohledňuje mimo jiné i zprávy a názory relevantních organizací, think-tanků, médií a jiných forem uskupení národního, mezinárodního, vládního, nevládního, veřejnoprávního i soukromého charakteru, čímž se snaží nahlížet danou problematiku z různých úhlů pohledu a reflektovat tak fenomén odlišné percepce ze strany různých aktérů na rozdílných analytických úrovních, to vše s cílem dosáhnout co největší míry objektivity.
1.4 STRUKTURA PRÁCE

Práce je strukturována do tří hlavních částí. První z nich se zabývá procesem rozšiřování NATO po roce 1991, přičemž studuje jeho průběh a klíčové dokumenty a programy, které v rámci něj byly vypracovány, realizovány nebo se jej týkaly (Studie o rozšiřování NATO, program Partnerství pro mír, Akční plán členství, strategické koncepce). Druhá část pojednává o vývoji vztahů mezi NATO a Ukrajinou po roce 1991. Poslední a nejrozsáhlejší kapitola pak posuzuje připravenost Ukrajiny na vstup do NATO ze čtyř klíčových hledisek, kterými jsou stav demokracie v zemi, civilně-vojenské vztahy, stav ozbrojených sil a postoj Ukrajiny vůči NATO.

2. ROZŠIŘOVÁNÍ NATO PO ROCE 1991

2.1 PRŮBĚH PROCESU ROZŠIŘOVÁNÍ13

Debata týkající se budoucnosti NATO, která probíhala na počátku 90. let v důsledku pádu SSSR, jenž byl hlavní příčinou vzniku Aliance, vyústila v celkovou transformaci organizace a položila základy politiky „otevřených dveří“, která si kladla za cíl rozšířit řady členů o postkomunistické státy střední a východní Evropy, to vše ve snaze posílit a udržet bezpečnost, stabilitu a mír v euroatlantické oblasti a podpořit státy, jež měly v následujících letech projít politickou a ekonomickou tranzicí ústící ve vytvoření demokratických tržně ekonomických systémů. Ačkoli rozšiřování mělo řadu odpůrců, kteří zdůrazňovali příliš vysoké náklady, dopady na efektivitu fungování Aliance a negativní vliv na vztahy s Ruskem, jejichž destabilizace mohla mít fatální následky, podařilo se především díky entuziastickému přístupu americké administrativy Billa Clintona, jenž se stal silným zastáncem rozšíření NATO a učinil z dané záležitosti velké téma své zahraničněpolitické agendy, politiku „otevřených dveří“ prosadit.

V listopadu 1991 podepsali zástupci členských zemí NATO na summitu v Římě14 Deklaraci o míru a spolupráci15 (neboli Římskou deklaraci), na základě níž byla vytvořena Severoatlantická rada pro spolupráci (NACC) jakožto diskusní fórum podporující kooperaci mezi členy NATO a postkomunistickými zeměmi střední a východní Evropy. V lednu 1994 byla na summitu Aliance v Bruselu představena iniciativa Partnerství pro mír (PfP), jejíž principy určoval tzv. Rámcový dokument.16 Jejím cílem bylo prohloubit spolupráci s partnerskými zeměmi a pro mnohé z nich také představovala pomyslný krok k budoucímu členství v NATO, ačkoli ho nezaručovala. V září 1995 byla prezentována Studie o rozšiřování NATO,17 která mimo jiné stanovovala určitá kritéria, jež museli potenciální kandidáti na vstup do Aliance splnit. V květnu 1997 byla NACC nahrazena Euroatlantickou radou partnerství (EAPC). Na madridském summitu v červenci 1997 členské země NATO potvrdily, že Česká republika, Maďarsko a Polsko budou přizvány ke členství, v prosinci téhož roku uvedené státy podepsaly přístupové protokoly a v březnu 1999 se staly oficiálními členy NATO. Na summitu ve Washingtonu v dubnu 1999 byl představen Akční plán členství (MAP)18, který měl napomoci dalším budoucím členům Aliance v jejich přípravách na vstup. Prvními účastníky tohoto programu se stlaly mimo jiné Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko, tedy země, které byly na pražském summitu v listopadu 2002 přizvány k přístupovým rozhovorům, v následujícím roce podepsaly přístupové protokoly a v březnu 2004 rozšířily řady členů NATO. Na programu MAP participovaly také státy, které se k NATO připojily ve třetí vlně rozšiřování, a to Albánie a Chorvatsko, jež byly na bukurešťském summitu v dubnu 2008 vyzvány k zahájení přístupových rozhovorů, ještě téhož roku podepsaly přístupové protokoly a v dubnu 2009 byly přijaty. V současné době se MAP účastní Makedonie (od roku 1999) a Černá Hora (od prosince 2009).

Politika „otevřených dveří“ je implementována v souladu s novými strategickými koncepcemi NATO vydanými po studené válce, z nichž první byla schválena na londýnském summitu v roce 1991 a druhá na summitu ve Washingtonu v roce 1999. Je pravděpodobné, že bude i nadále podporována, což představitelé NATO dávají při různých příležitostech a v rámci oficiálních dokumentů a prohlášení jasně najevo.
2.2 STUDIE O ROZŠIŘOVÁNÍ NATO19

Studie byla zveřejněna v září roku 1995 s cílem zodpovědět otázky typu „proč a jak“ ohledně rozšiřování Aliance. Je strukturována do šesti tematických kapitol.

PRVNÍ KAPITOLA. Zabývá se účelem a principy rozšiřování. Primárním cílem je zlepšit bezpečnostní situaci v euroatlantické oblasti a zajistit její stabilitu. Bezpečnost je chápána jako široký koncept zahrnující politické, ekonomické a obranné aspekty. Přijetí nových členů v souladu se Článkem 10 Washingtonské smlouvy20 má napomoci dosáhnout stanoveného cíle, a to prostřednictvím podpory demokratických reforem a vzájemné spolupráce, budování lepších sousedských vztahů, zajišťování společné obrany, podporování integrace a kooperace v Evropě a posilování transatlantických vztahů. Rozšíření má proběhnout na základě přistoupení kandidátského státu k Washingtonské smlouvě, má brát v potaz roli PfP a být v souladu s principy Charty Organizace spojených národů (OSN) a Článkem 10 Washingtonské smlouvy. Nový členský stát, který se vstupem do Aliance stane součástí širší evropské bezpečnostní struktury, může následně využívat všech práv vyplývajících z Washingtonské smlouvy a musí plnit příslušné závazky související se členstvím a být schopen podílet se na kolektivní obraně. Jedním z kritérií, které budou hrát roli při posuzování připravenosti k přijetí potenciálního kandidáta, bude otázka vyřešení vnějších teritoriálních i vnitřních kompetenčních sporů mírovými prostředky v souladu s principy Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Rozhodnutí o přijetí bude výsledkem postupného, rozvážného, transparentního a rozsáhlého dialogu všech zainteresovaných stran a nebude založeno na hodnocení plnění předem daných rigidních kritérií. Každý případ bude posuzován individuálně. Žádná země vně NATO nebude mít v rámci tohoto procesu rozhodování právo veta.

DRUHÁ KAPITOLA. Zabývá se vztahem mezi rozšiřováním NATO a zachováním jeho efektivity v oblasti  zajišťování bezpečnosti a stability v euroatlantické oblasti. NATO hraje zásadní roli v rámci rozvoje evropské bezpečnostní struktury a rozšiřování je jen jedním z mnoha kroků, které mají napomoci tuto strukturu tvořenou různými evropskými a transatlantickými institucemi, jako jsou Evropská unie (EU), Západoevropská unie (ZEU) či OBSE, rozvíjet a napomoci překonat zastaralou představu o dělících liniích napříč Evropou. Současné bezpečnostní hrozby se liší od těch studenoválečných. Rozšiřování NATO bude mít vliv na všechny evropské státy včetně těch, co nejsou členy Aliance. V současné Evropě již nelze hovořit o sférách vlivu, a proto je důležité, aby NATO spolupracovalo se všemi evropskými státy včetně Ruska, které vyjádřilo určité znepokojení nad rozšiřováním Aliance, a také s výše zmíněnými organizacemi. Zásadní význam pro bezpečnost a stabilitu v Evropě mají smlouvy a dohody týkající se odzbrojení, kontroly zbrojení a kontroly proliferace zbraní hromadného ničení. Rozhodování o přijetí nových členů bude probíhat v souladu s Washingtonskou smlouvou a bude řešeno individuální formou, tedy s každým kandidátem samostatně. V budoucnu musí být zabráněno tomu, aby nově přistoupivší země politiku „otevřených dveří“ zablokovaly.

TŘETÍ KAPITOLA. Mapuje roli NACC a programu PfP v procesu rozšiřování. Oba aktéři představují nejdůležitější formu spojení a kooperace mezi NATO a partnerskými zeměmi a mají význam z hlediska jejich politické a vojenské přípravy na vstup, díky čemuž přímo participují na rozvoji evropské bezpečnostní struktury a zároveň pomáhají šířit principy OSN a OBSE.

ČTVRTÁ KAPITOLA. Zabývá se otázkou dopadu rozšiřování na efektivitu činnosti a fungování NATO. I po přijetí nových členů si NATO musí zachovat schopnost okamžitého rozhodování na základě konsenzu a musí být nadále schopno rychle, rozhodně a efektivně plnit klíčové úkoly, proto musejí noví členové akceptovat veškeré závazky plynoucí z Washingtonské smlouvy (včetně Článku 5)21, v době svého vstupu musejí souhlasit s principy, politikami a procedurami přijatými všemi členy Aliance a musejí být schopni konstruktivně pracovat v rámci procesu rozhodování. Za tímto účelem budou posuzovány vojenské aspekty připravenosti jednotlivých kandidátů, konkrétně tyto:



  • Schopnost přispět ke kolektivní obraně.

  • Zapojení se do činnosti struktury velení, jejímž klíčovým rysem je mnohonárodnost.

  • Podílení se na cvičeních a jiných aktivitách NATO a za určitých okolností ochota povolit přítomnost jednotek NATO na svém území.

  • Podpoření konceptu deterrence a akceptování role jaderných zbraní ve strategii NATO na prevenci války.

  • Schopnost a ochota účastnit se operací, přispívat ke zlepšení mobility, flexibility a interoperability ozbrojených sil.

  • Schopnost zajistit ochranu dat a informací v souladu se standardy NATO.

  • Plnění finančních závazků vyplývajících ze členství a účasti na společných aktivitách.

PÁTÁ KAPITOLA. Věnuje pozornost závazkům a právům vyplývajícím ze členství v NATO. Z politického hlediska se od nových členů očekává podřízení se principům Washingtonské smlouvy a Rámcového dokumentu PfP, respektování principů a norem OBSE, akceptování Aliance jako uskupení stejně smýšlejících národů usilujících o kolektivní obranu a zachování míru a stability, zavázání se k ochotě dosahování konsensu, participace v rámci konzultací a rozhodování NATO, ustavení odpovídající reprezentace ve strukturách NATO, přispívání do společného rozpočtu, výměna informací zpravodajských služeb, aplikace bezpečnostních pravidel a procedur NATO a akceptování příslušných dokumentů. Z vojenského hlediska musejí být noví členové připraveni sdílet rizika, zodpovědnost, výhody a náklady společné bezpečnosti a kolektivní obrany a provést standardizaci ozbrojených sil za účelem dosažení interoperability.

ŠESTÁ KAPITOLA. Zabývá se procesem rozšiřování z hlediska jeho průběhu. Rozšiřování má probíhat v souladu se Článkem 10 Washingtonské smlouvy. Proces přijímání nových členů bude transparentní, postupný a individuální a bude probíhat v návaznosti na přípravy realizované jednotlivými kandidáty ve spolupráci s Aliancí.


2.3 PROGRAM PARTNERSTVÍ PRO MÍR

Program Partnerství pro mír (PfP) byl vytvořen s cílem prohloubit bilaterální spolupráci mezi NATO a partnerskými zeměmi, z nichž některé měly zájem do Aliance vstoupit, to vše za účelem posílení stability, míru a bezpečnosti ve světě. Základní principy programu jsou shrnuty v Rámcovém dokumentu PfP22, který byl představen v lednu roku 1994.

Tabulka č. 2: Rámcový dokument Partnerství pro mír23


Státy se zavazují:

  • prohloubit politické a vojenské vazby založené na společných demokratických principech (ochrana základních svobod a lidských práv, zajištění spravedlnosti, svobody a míru) s cílem posílit bezpečnost v euroatlantické oblasti;

  • respektovat povinnosti vyplývající z Charty OSN, Všeobecné deklarace lidských práv, Helsinského závěrečného aktu a dalších dokumentů Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (KBSE).

Nečlenské státy NATO se zavazují:

  • spolupracovat s NATO na dosažení stanovených cílů (transparentnost plánování a financování obrany, demokratická kontrola ozbrojených sil, schopnost účastnit se operací pod záštitou OSN a KBSE, rozvoj spolupráce s NATO, zkvalitnění ozbrojených sil);

  • vypracovat tzv. Prezentační dokument shrnující kroky učiněné příslušným státem při naplňování stanovených cílů, na jehož základě bude pro každý stát vytvořena individuální forma PfP;

  • financovat své aktivity v rámci programu PfP;

  • vytvořit zastupitelský úřad v ředitelství NATO v Bruselu.

Členské státy NATO se zavazují:

  • spolupracovat a poskytovat podporu zemím účastnícím se PfP;

  • jednat se kterýmkoli aktivním účastníkem PfP v případě, že se daný aktér cítí být ohrožen z hlediska teritoriální integrity, politické nezávislosti či bezpečnosti.


Yüklə 0,73 Mb.

Dostları ilə paylaş:
  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə