Masarykova univerzita přírodovědecká fakulta

1.2Rešerše literatury

Na téma urbanizace a suburbanizace bylo napsáno nespočet zahraničních
i tuzemských publikací. Pro svou práci jsem si vybral většinou ty, jež pocházejí z České republiky, ačkoliv na tu cizojazyčnou nemohlo být zapomenuto. Více český výběr odůvodňuji charakterem tématu diplomové práce, kde se jedná především o Brno, respektive jeho zázemí.

Stěžejním dílem, na kterém je postaven historický popis Brna a okolí v této práci, je rozsáhlá monografie historika Karla Kuči (2000) – Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Jedná se o komplexní a velmi podrobné dílo zahrnující vývoj města od dob Přemyslovců do 90. let 20. století. Autor se zabývá nejen urbanistickým vývojem Brna a překračuje administrativní hranice města, aby obsáhl i jeho blízké zázemí. To vše je pouze jedna polovina knihy. Druhá část publikace je tvořena katalogem, kde se vedle kostelů, klášterů a jiných významných staveb zabývá i jednotlivými předměstími, městskými čtvrtěmi

a vesnicemi. U nich nechybí vývoj názvu územního celku, počet obyvatel a domů v čase, historie a urbanistický vývoj. Z této publikace jsem do této práce využil především zmíněný dobře zpracovaný urbanistický vývoj a popis míst zasažených rezidenční výstavbou. Deskripce vývoje 20. století v Brně je doplněna literaturou od Zdeňka Kudělky (1970) a Antonína Šefčíka (1965).

Obecné pasáže, které se týkají urbanizace a urbanistického vývoje, jsou z části citovány ze zahraničních zdrojů, především pak z nově vydaných encyklopedií. Jedná se o několikadílný soubor The International Encyclopedia of Human Geography od Kitchina a Thrifta (2009) a The dictionary of human geography Dereka Gregoryho (2009). Z tuzemských autorů jsem do této práce vybral trojici Horská, Maur a Musil (2002) se společným dílem Zrod velkoměsta: urbanizace českých zemí a Evropa. Tato publikace se už soudě podle názvu zabývá problematikou urbanizace, její definicí a specifickými rysy na tuzemské

a evropské úrovni. Nechybí ani historický vývoj evropské urbanizace
a v neposlední řadě i té české. Postupně se jednotlivými kapitolami dostáváme přes období socialismu až po současnou podobu měst s letmým náhledem do budoucna.

Pro pasáž o suburbanizaci jsem si do diplomové práce vybral kromě Vladimíry Šilhánkové (2007) a její knihy Suburbanizace – hrozba fungování (malých) měst publikaci Suburbanizace.cz od kolektivu odborníků pod vedením geografa Martina Ouředníčka (2008), která stručně a hlavně přehledně tento fenomén dnešní doby popisuje. Text je doprovázen doplňujícími informacemi

a bohatou přílohou fotografií. Výstavbou na okraji Brna se zabývá další geograf Ondřej Mulíček (2002 a 2004). V tomto případě jsem čerpal z jeho disertační práce a příspěvku ve sborníku Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky.

Jako základ kapitoly o aktuální pozici města Brna v sídelním systému slouží publikace od Antonína Vaishara (2009) s názvem Současný vývoj vnitřních částí Brna a Ostravy. V knize je přímo část věnovaná právě pozici těchto dvou měst v systému osídlení. Informace jsou doplněny o relevantní internetové zdroje, některé zastaralé údaje z knihy jsou autorem diplomové práce aktualizovány.

Plánovací koncepce nejsou běžně k sehnání, proto je jejich deskripce převzata z literatury Meno, mesto, vec od Slavomíry Ferenčuhové (2011). Sama uvádí, že dokumenty získala ze soukromé knihovny nejmenovaného brněnského
architekta-urbanisty. Územní a regulační plány jsou k dispozici na webu magistrátu města, avšak bez doprovodného textu.

Ostatní citované a parafrázované publikace jsou zastoupeny v marginální míře a seznam je uveden na konci diplomové práce.

2HISTORICKÝ VÝVOJ SÍDELNÍHO ÚTVARU A SPRÁVNÍHO USPOŘÁDÁNÍ, VYMEZENÍ ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ

Tato teoretická část diplomové práce má za úkol zmapovat urbanizační
a demografický vývoj města Brna spolu s vývojem urbanistickým, a to přibližně od doby vzniku Československé republiky. K tomu nám je nápomocna odborná literatura a statistická data. Pro přehlednost je chronologický vývoj rozdělen
do dvou částí. První z nich se zabývá Brnem v období první republiky a 2. světové války a druhá se zaobírá dobou během Třetí československé republiky, socialistické éry a končí přibližně rokem 1989. V případě novodobého fenoménu suburbanizace je popis posunut až do konce druhého milénia. Nedílnou součástí urbanistické evoluce jsou městské územní plány, a proto i jim se autor této práce bude věnovat.

2.1Urbanizace a urbanistický vývoj

International Encyclopedia of Human Geography nabízí v úvodu
o urbanizaci několik základních definicí, jak na ni můžeme nahlížet. „As the most fundamental level, urbanization can be defined as the concentration of population in urban areas - the towns and cities - of a given territory. It is usually expressed in terms
of the proportion of urban populations relative to total populations; or as the rate at which the proportion of urban populations is increasing over time. Urbanization may also be defined in terms of the increasing density of population in the larger urban settlements
of a given territory; and in terms of the increasing density of population within urban settlements.“ (KITCHIN, THRIFT, 2009, p. 112) Může se tedy jednat o podíl městského obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel daného území, rychlost, jakou se podíl obyvatel ve městě zvyšuje v časovém úseku nebo jednoduše hustotou. Jedná se ale o základní definici tohoto pojmu. Heslo urbanizace se v literatuře začíná objevovat v 30. letech 20. století, kdy ve statistickém či demografickém slova smyslu znamenal proces koncentrace obyvatelstva a růst podílu městského obyvatelstva (HORSKÁ, MAUR, MUSIL, 2002, s. 8).

Jak ale uvádějí Horská a její spolupracovníci, urbanizace se netýká jen obyvatel žijících ve městech, nýbrž i institucí, ekonomie, sociální struktury, myšlení, způsobu života, hodnot a celé kultury (HORSKÁ, MAUR, MUSIL, 2002, s. 8).

České země si v moderních dějinách prošly třemi vlnami urbanizace. První vlna přišla mezi lety 1869-1910, kdy nejvíce rostla středně velká města s 20-50 tisíci obyvateli. Byla to doba intenzivních industrializačních procesů, které stimulovaly růst takto velkých měst. Mezi lety 1910-1950 rostla nejvíce města od padesáti
do sta tisíc obyvatel; v této velkoměstské urbanizaci sehrál roli rozvoj terciárního sektoru. Třetí vlna je datována do let 1950-1980. Nejrychleji rostla malá a středně velká města, rozvoj velkých měst byl přibrzděn. Právě pozastavení růstu velkých měst je jedním z charakteristických rysů urbanizačních procesů v českých zemích za socialismu¹. Po roce 1989 je pro bývalé socialistické země střední Evropy charakteristická rektifikace². Tržní hospodářství neposílilo koncentraci obyvatel
do měst, naopak malé obce se zvětšují na úkor větších celků (HORSKÁ, MAUR, MUSIL, 2002, s. 237-239 a 298-299). Tím vzniká fenomén suburbanizace…

Pojem urbanismus se v češtině objevuje od konce 40. let 20. století.

„Je používaný jako neobecnější vyjádření pro soubor pracovních metod a postupů sloužících k záměrnému formování lidského osídlení a zejména měst. Přitom si zachovává kulturní a výtvarná hlediska“. (DOSTALÍK, 2013, s. 18) Cizojazyčné internetové slovníky (Oxford dictionary) uvádějí význam slova urbanismus především jako způsob života lidí žijících ve (velkých) městech. V této práci a hlavně v podkapitole
o urbanistickém vývoji bude dostačující první zmíněná definice. Zaměříme se
na vývoj města Brna od vzniku Československé republiky až po současnost. Popis je vzhledem k povaze práce zaměřen čistě na rezidenční výstavbu.

2.1.1Brno do roku 1944

Protože se Brno po vzniku Československé republiky ocitlo uprostřed nově vzniklého státního útvaru, bylo potřeba vyřešit řadu negativních jevů dosavadního urbanistického vývoje. Hlavním důvodem bylo vytěžit maximum z nové polohy.

Progresivní urbanistické trendy se díky angažovanosti brněnské radnice staly alespoň částečně skutečností. V této době se už jednalo o území Velkého Brna, které vzniklo na základě zákona č. 213/1919 Sb. v první polovině roku 1919 připojením několika měst a obcí (KUČA, 2000, s. 153-154 a Národní shromáždění československé 1918-1920). Nejvíce se město rozvíjelo pravidelnými strukturami nízkopodlažního rodinného bydlení v podobě řadových a izolovaných domků. V této době vzniká vymaněním mladých brněnských architektů ze závislosti

na Vídni fenomén brněnského funkcionalismu (KUČA, 2000, str. 153-154).

V nově vzniklé aglomeraci navrhoval I. Beneš rozdělit Brno na dvě velké

části – pracovní a obytnou. Obytná část se měla skládat ze dvou okružních pásem. Vnitřní mělo v sousedství nejužšího centra zahrnovat velké nájemní domy. V tom vnějším by vznikly obytné čtvrti s rodinnými domy. Inspiroval se typem anglického města, který pronikal zkraje 20. století do českých zemí velmi sporadicky. Přestože vývoj Brna pokračoval nezávisle na teorii zmiňovaného konceptu, můžeme v Úřednické, nyní Masarykově čtvrti, či Králové Poli, tento koncept pozorovat. Skupiny jednopatrových domů, široké ulice v pravidelné síti se stromořadím a zeleným pruhem mezi chodníkem a silnicí – takové jsou charakteristické rysy nové předměstské zástavby. Teorie anglického zahradního města neřešila problém nevyhovujícího centra, proto se na ni po roce 1920 snesla kritika a o pět let později nadhodil Ferdinand Hrach myšlenku satelitního města (KUČA, 2000, str. 154; KUDĚLKA, 1970, s. 16).


Obrázek 1: Brněnská zástavba v roce 1919. Autor: O. Vičar.
V letech 1924 a 1926 byly vypsány dvě ideové soutěže. První z nich měla vyřešit regulaci vnitřního Brna z pohledu dopravy, avšak nepřinesla žádné výrazné nápady. Druhá, urbanistická soutěž, zaměřená na pořízení zastavovacího plánu města a okolí s přihlédnutím k širšímu zájmovému prostoru , který se téměř shoduje se současnými hranicemi Brna. Stejně jako předchozí soutěž, ani tato neměla vyhlášenou první cenu. Z hlediska bydlení byly navrženy nové obytné čtvrti mezi stávajícími předměstskými obcemi. Nejlépe ohodnocený návrh měl velký dopad na urbanistický vývoj Brna. Byly v něm uplatněny moderní principy raného funkcionalismu – obytné čtvrti oddělené od výrobních a pravoúhlé bloky domů (KUČA, 2000, s. 156, 161; KUDĚLKA, 1970).

Počet vystavěných domů s každým dalším sčítáním lidů, domů a bytů stoupal. Spolu s ním získávalo město čím dál víc obyvatel, především pak českého na úkor německého (KUČA, 2000, s. 169). Jak je patrné z tabulky č. 1, počet obyvatel i domů rovnoměrně narůstal. Například v dekádě mezi lety 1900 a 1910 je však nárůst vyšší. Probíhala tedy masivnější rezidenční výstavba, která měla za následek přistěhování dalších obyvatel do Brna. I dekáda ukončená posledních sčítáním lidu před 2. světovou válkou je význačná velkým relativním nárůstem realizace dalších domů.

Vývoj rezidenční výstavby do roku 1944 se díky okupaci téměř zastavil
a přednost dostalo budování infrastruktury. Během tohoto období byla mezi Žabovřeskami a Královým Polem naplánována výstavba německého sídliště. Z tohoto záměru však sešlo. Po několika amerických a sovětských náletech mezi lety 1944-1945 bylo z celkového počtu čtyřiadvaceti tisíc domů zničeno 1300
a další 4000 těžce poškozeno (ŠEVČÍK, 1965, s. 29; Historický lexikon obcí České republiky, 2007, s. 619).
Tabulka 1: Počet obyvatel a domů v Brně a okresu Brno-venkov mezi lety 1869-1930.
Zdroj: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005.

SLDB	Brno-město - počet:		Brno-venkov - počet:		Poměr BM : BO
					obyvatel		domů
	obyvatel	domů	obyvatel	domů	BM	BO	BM	BO
1869	104 977	6 396	107 601	14 948	49	51	30	70
1880	120 122	7 066	113 947	16 748	51	49	30	70
1890	145 782	8 535	120 920	17 889	55	45	32	68
1900	176 645	10 807	127 045	19 695	58	42	35	65
1910	216 709	14 450	138 164	22 479	61	39	39	61
1921	237 659	15 866	143 468	24 003	62	38	40	60
1930	283 972	23 780	156 054	30 619	65	35	44	56

2.1.2Brno po roce 1944

Po roce 1945 následovala poválečná obnova města a nová výstavba. Nemalý vliv na urbanistický vývoj měl převrat v roce 1948. Hlavním stimulem a změnou byl přechod od předválečného funkcionalismu k socialistickému realismu pocházejícího ze Sovětského svazu a majetkoprávní změny znamenající zánik soukromého vlastnictví. Pokud se budeme zabývat pouze rezidenční výstavbou, první malé brněnské sídliště po 2. světové válce bylo Tábor s 320 byty, které stylem navazovalo ještě na předválečný funkcionalismus, tj. řadové paralelní zastavovací osnovy. Obecně výstavba v 50. letech probíhala především v duchu bytových domů. Zastavovaly se proluky mezi domy a jednotlivými částmi Brna. Urbanistické působení na Brno bylo podle Kuči (2000) celkem příznivé. V letech 1950-1951 byla zpracována urbanistická studie, z níž vzešel Směrný územní plán Brna. Ten rozvíjel radiálně-okružní systém a počítal s expanzí města
na jihovýchod. Celkově lze urbanistický vývoj Brna po počáteční stagnaci charakterizovat jako výrazně extenzivní, tzn. na neustálé rozšiřování zastavěné plochy, především panelovými sídlišti. S tím je spojena potřeba vybudování nových dopravních napojení, jenž naštěstí nezpůsobily v urbanistické struktuře města závažnější problémy (KUČA, 2000, s. 179-181, 188).


Obrázek 2: Panelové sídliště Lesná, pohled z jihovýchodní strany (panoramio.com)
Panelová sídliště započala na konci 50. let 20. století novou etapu výstavby města. Charakteristická byla především progresivní stavební technologií. Architektonický výraz tu nehrál hlavní roli. Krajským typem domu byla stavba
o 11-12 podlažích, respektive osmipatrové podélné domy. Panelové domy
se stavěly bez kontaktu se starší zástavbou, tudíž nedochází k přímému srovnání dvou odlišných architektur. V Brně najdeme jak vydařené, tak nepovedené projekty. Mezi obdivovaná sídliště patří se svým zajímavým kompozičním řešením Lesná. Díky zalesněné rokli a zatravněným plochám působí dojmem velkého parku anglického charakteru. Naopak sídliště v Líšni a Bohunicích vybudované na přelomu 70. a 80. let působí megalomansky a chybí jim jakákoliv forma kompozice. Samostatné panelové domy postavené v prolukách dosáhly v kontextu soudobé architektury dobré úrovně (KUČA, 2000, s. 182-184).


Obrázek 3: Panelové sídliště Bohunice, pohled od Moravan (foto.mapy.cz)
Absolutní počet obyvatel a domů se od roku 1950 až do současnosti vyznačuje pozvolným nárůstem, ačkoliv u obyvatel jsou přírůstky mezi sčítáními výrazně vyšší než u domů. Tento poznatek lze vysvětlit socialistickou politikou, která je spojena s realizací mnoha panelových domů. Do jednoho domu se vejde více lidí než do rodinného, proto ten rozdíl.
Tabulka 2: Počet obyvatel a domů v Brně a okresu Brno-venkov mezi lety 1950-2011.
Zdroj: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, SLDB 2011 (ČSÚ)

SLDB	Brno-město - počet:		Brno-venkov - počet:		Poměr BM:BO
					obyvatel		domů
	obyvatel	domů	obyvatel	domů	BM	BO	BM	BO
1950	299 099	30 637	153 900	36 849	66	34	45	55
1961	324 173	31 097	165 808	37 103	66	34	46	54
1970	344 218	32 130	167 015	38 281	67	33	46	54
1980	371 463	33 851	172 478	39 790	68	32	46	54
1991	388 296	36 327	163 517	44 407	70	30	45	55
2001	376 172	37 051	166 237	46 408	69	31	44	56
2011	385 913	37 700	206 300	50 595	65	35	43	57