Masarykova univerzita



Yüklə 0,54 Mb.
səhifə11/11
tarix13.12.2017
ölçüsü0,54 Mb.
#15199
1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11

lide/reportaze/hedvabna-stezka> [online]. [cit. 2010-016-11]. Dostupné z WWW:

www.herenow4u.net/index.php?id=68834>
Obr. 5 Bedřich Hrozný Obr.6. Alois Musil

Zdroj: ŠIMOŇÁK, Marek. Hrozný Bedřich [online]. Zdroj:Alois Musil [online], poslední aktualizace

[cit. 2010-04-12]. Dostupný z WWW: < http: 13. listopadu 2010 14:55. [cit. 2010-21-11],

//simonak.eu/index.php?stranka=pages/h_k/ Wikipedie. Dostupné z WWW:

11_25.htm> .wikipedia.org/wiki/Alois_Musil >

Obr. 7. Sadhu Obr.č. 8. Dnešní podoba jógy

Zdroj: TrekEarth [online].[cit2010-20-10].Dostupné z  Zdroj: Bioklub.cz[online].[cit2010-15-11].Dostupné z 

WWW: < http://www.trekearth.com/gallery/Asia/ WWW:
India/West/Rajasthan/Galta/photo372012.htm > joga-%E2%80%93-cviceni-pro-telo-i-dusi/


Obr.9. Srovnání karate, judo a aikido

Zroj: Battle of the Combat Sports [online], poslední aktualizace 1. listopadu 2010 14:50. [cit. 2010-10-11],

HubPages.Dostupné z WWW: <http://hubpages.com/hub/battle-of-the-combat-sports>

Obr. 10. Zazen sed

Zdroj: LEUTCHFORD,Eidó Michael. Úvod do buddhismu a cvi

ení zazenu. Praha: Windbell, 2004. s 25

Obr. 11. Prabhupáda Obr. 12. Brněnský průvod Hnutí Hare

Krišna

Zdroj: krishna.org community [online]. [2010] [cit. 200-10-11-9]. Zdroj:Prabhupád Bhavan[online]. [2010]



Dostupný z WWW: < http://krishna.org/>. [cit. 2010-11-10]. Dostupný z WWW:

< http://www.prabhupadbhavan.cz/>.


Tab.1. Světová populace podle vyznání, 1999


Náboženství

Věřící (v milionech)

Současná změna (%)

Odhadovaná změna (%)




1990

2000

2010 (odhad)

1990-2000

2000-2010

Křesťanství

1747

2000

2246

+15

+12

Islám

963

1188

1427

+23

+20

Hinduismus

686

811

901

+18

+11

Čínské lidové náboženství

348

385

409

+11

+6

Buddhismus

323

360

381

+11

+6

Animismus

200

229

246

+15

+7

Sikhismus

19

23

26

+21

+13

Judaismus

13

14

15

+9

+4

Ostatní náboženství

126

141

151

+12

+7

Nereligiózní/ateisté

841

904

944

+7

+4

Celosvětové obyvatelstvo

5266

6055

6746

+15

+11

Zdroj: PARTRIDGE, Ch. H. Lexikon světových náboženství. Praha : Slovart, 2006. s. 354.




1 RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 18.

2 Tamtéž s. 19.

3 Tamtéž s. 68.

4 Tamtéž s. 71.

5 Blíže viz tamtéž s. 71.

6Tamtéž s. 75.

7MIKEŠ, Otakar. CO ČLOVĚKU PŘINÁŠÍ VÍRA V BOHA? [online]. [cit 2010-20-9]. Dostupné z WWW:< http://mikes.otakar.sweb.cz/CO_PRINASI_VIRA.htm>.

8 Tamtéž.

9 RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 185.

10 MIKEŠ, Otakar. CO ČLOVĚKU PŘINÁŠÍ VÍRA V BOHA? [online]. [cit 2010-20-9]. Dostupné z WWW:< http://mikes.otakar.sweb.cz/CO_PRINASI_VIRA.htm>.

11 RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 172.

12 V islámu lze rozpoznat soubory totožné nebo velmi blízké Bibli. Dokonce i samotný zakladatel islámu Muhammad byl dlouho pokládán za dalšího proroka biblické linie, který po rozchodu s židovstvím organizoval obec nové víry.

13 RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 112.

14 Teosofie je mystické hnutí, jehož teorie jsou směsicí nejrůznějších filosofických a náboženských představ. Z theosofie se odštěpila řada dalších esoterických směrů, které lze sledovat až k hnutí New Age. KOREIS,Voyen. Úlet do teosofie. [online]. [cit 2010-20-9]. Dostupné z WWW: http://www.kabala-cesky.com/kb teosofie.html>.

15 RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 217.

16 Tamtéž s. 214.

17 Tamtéž s. 215.

18 Tamtéž s. 225.

19 Tamtéž s. 8.

20 KUBÍKOVÁ, Jiřina. Křesťanská misie v 16. - 18. století. Brno: L. Marek, 2001 s. 9.

21 Blíže viz tamtéž s. 9 – 10.

22 ZEMPLINER, Artur. Čínská filosofie v novověké evropské filosofii. Praha: Academia, 1966. s. 179.

23 Blíže viz tamtéž s. 35-43.

24 Tamtéž s. 31.

25 ZEMPLINER, Artur. Čínská filosofie v novověké evropské filosofii. Praha: Academia, 1966. s. 14.

26 Blíže viz KUBÍKOVÁ, Jiřina. Křesťanská misie v 16. - 18. století. Brno: L. Marek, 2001 s. 40-44.

27 ZEMPLINER, Artur. Čínská filosofie v novověké evropské filosofii. Praha: Academia, 1966. s. 15.

28 Blíže viz RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 20 – 21.

29 Tamtéž s. 21 .

30 SCHELEMMER, Martin. Edward Said: Orientalismus [online]. [cit 2010-28-9]. Dostupné z WWW:< http://glosy.info/texty/edward-said-orientalismus//>.

31 Blíže viz RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 22-23.

32 Blíže viz tamtéž s. 24.

33 Blíže viz SCHELEMMER, Martin. Edward Said: Orientalismus [online]. [cit 2010-28-9]. Dostupné z WWW:< http://glosy.info/texty/edward-said-orientalismus//>.

34 RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 27.

35 Blíže viz SAID, Edward W. Orientalismus. Zapadni koncepce Orientu. Praha: Paseka, 2008. s. 64-66.

36 Blíže viz tamtéž s. 23 – 32.

37Blíže viz Jana Rozehnalová: Obrazy Východu ve středověkých cestopisech l. 14.

38 Edward W. Orientalismus. Zapadni koncepce Orientu. Praha: Paseka, 2008. s. 38.

39 ROZEHNALOVÁ, Jana. Obrazy Východu ve středověkých cestopisech: K proměnám evropského vztahu k „jinému“: Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, 2007. 151 l. Vedoucí diplomové práce Pavel Spunars. l. 18.


40 Blíže viz RICKEN, Friedo. Antická filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1999. s. 43 – 126.

41 Blíže viz tamtéž s. 10 – 38.

42 RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 25.

43 ROZEHNALOVÁ, Jana. Obrazy Východu ve středověkých cestopisech. l. 23.

44 Blíže viz RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 32-34.

45 RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 38.

46ROZEHNALOVÁ, Jana. Obrazy Východu ve středověkých cestopisech. l. 34.

47 RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 40.

48 Blíže viz Slovník řeckých spisovatelů..., s. 459.

49 ROZEHNALOVÁ, Jana. Obrazy Východu ve středověkých cestopisech. l. 25.

50 Blíže viz STRNAD, Jaroslav, FILIPSKÝ, Jan, HOLMAN, Jaroslav, VARVOUŠKOVÁ, Stanislava. Dějiny Indie, Praha: Lidové noviny 2003, s. 85.

51 Blíže viz MOORE, Albert C. Iconography of Religions: An Introduction, Philadelphia: Fortpress 1977, s. 142-153.

52 RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 42.

53 ROZEHNALOVÁ, Jana. Obrazy Východu ve středověkých cestopisech. l. 29.

54 Blíže viz RICKEN, Friedo. Antická filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1999. s. 14-15.

55 RICKEN, Friedo. Antická filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1999. s. 15.

56 Blíže viz. CAPRILES, Elías: BEYOND BEING, BEYOND MIND, BEYOND HISTORY,… s. 102-113.

57 RÁDL Emanuel. Dějiny filosofie I.: starověk a středověk. Reprint 1. vyd. Praha: Votobia, 1998. s. 99.

58 Blíže viz RICKEN, Friedo. Antická filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1999. s. 24-27

59 Duše člověka má podle Platóna být jsoucnem nevzniklým a nesmrtelným. Má celkem tři části, totiž myšlení, vůli a žádostivost. Myšlení má své sídlo v hlavě, vůle v hrudi a žádostivost v podbřišku. Myšlení je pak vůbec nejvyšší součástí duše a také jedinou nesmrtelnou částí, která se při vstupu do těla spojuje s ostatními částmi, které jsou ovšem pro Platóna mnohem méně vyspělé. Ostatní části jsou pak také smrtelné a zanikají společně s tělem. Friedo. Antická filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1999. s. 70-76

60 Blíže viz RICKEN, Friedo. Antická filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1999. s. 43-84.

61 Eristika: filozofie, umění sporu, diskuse, hledání pravdy cestou sporu. Propracovali ji zvláště řečtí sofisté.

62 RICKEN, Friedo. Antická filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1999. s. 152.

63 Tamtéž s. 153.

64 Blíže viz tamtéž s. 152-157.

65 Blíže viz Apollonius of Tyana[online], poslední aktualizace 2. října 2010 15:35. [cit. 6. 10. 2010],Answers.com. Dostupné z WWW: <http://www.answers.com/topic/apollonius-of-tyana>

66 RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 47.

67 Blíže viz tamtéž s.  45-56.

68 Směs babylonských, perských, egyptských, helenistických a křesťanských mýtů.

69 RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 57.

70 Blíže viz tamtéž s. 56-56

71 ZEMPLINER, Artur. Čínská filosofie v novověké evropské filosofii. Praha: Academia, 1966. s. 12.

72 Blíže viz ZEMPLINER, Artur. Čínská filosofie v novověké evropské filosofii. Praha: Academia, 1966. s. 12-13.

73Středověk: tradiční označení dějinné epochy mezi koncem starověku a antické civilizace a začátkem novověku, které se poprvé objevilo v období renesance. Středověk je obvykle ohraničen pádem Západořímské říše v roce 476 a objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492 či zveřejněním 95 tezí Martinem Lutherem roku 1517.

74 Definitivní oddělení od Říma nastalo r. 1054.

75 RÁDL, Emanuel. Západ a Východ, Praha. 1925. s. 59.

76 ZEMPLINER, Artur. Čínská filosofie v novověké evropské filosofii. Praha: Academia, 1966. s. 13.

77 Blíže viz ZEMPLINER, Artur. Čínská filosofie v novověké evropské filosofii. Praha: Academia, 1966. s. 13-14.

78 Vznik islámu, co by monoteistického náboženství se běžně datuje odchodem posledního proroka Muhammada a stoupenců jeho učení do emigrace z Mekky do Mediny roku 622 n. l. Toto datum je počátkem islámského letopočtu. Podle islámského pojetí však není tato doba dobou vzniku islámu, ale pouze dobou vystoupení posledního z proroků. Islám podle muslimů existoval už od dob Abrahama, a jeho počátek je tedy totožný se vznikem judaismu.

79SMITH, Huston. Světová náboženství: po stopách moudrosti předků. Vyd. 1. Praza: Knižní klub, 1995. s.

153.


80 Vliv středověké islámské vzdělanosti a kultury na formování dnešní Evropy.[online]. [cit 2010-20-10]. Dostupné z WWW: <http://liberalnimuslimove.blog.cz/0706/vliv-stredoveke-islamske-vzdelanosti-a-kultury-na-formovani-dnesni-evropy>.

81 Blíže viz BONDY, Egon. Poznámky k dějinám filosofie: Středověká islámská a židovská filosofie; Filosofie renesance a reformace. s. 145-147 a s.191-193.

82 Blíže viz tamtéž s. 9.

83 Tamtéž s. 72.

84 Křesťanští obyvatelé Pyrenejského poloostrova, kteří se po dobytí vizigótského království Araby jazykově a kulturně přizpůsobili dobyvatelům, ale podrželi si křesťanskou víru.

85 Pojmem reconquista se označuje 800 let dlouhé období vytlačení Maurů z Pyrenejského poloostrova

katolíky.

86 ZEMPLINER, Artur. Čínská filosofie v novověké evropské filosofii. Praha: Academia, 1966. s. 176.

87 LE GOFF, Jacques; SCHMITT, Jean-Claude. Encyklopedie středověku. Praha: Vyšehrad, 2002. s. 236.

88 Tamtéž s. 234 .

89 Saracén je středověký evropský název pro muslima především však pro Turka či Araba.

90 Blíže viz LE GOFF,Jacques; SCHMITT,Jean-Claude.Encyklopedie středověku. Praha: Vyšehrad, 2002.s.232-236.

91 SALLMAN, H. Evropa v novém světle: Evropská kultura jako střed mezi Východem a Západem. Praha: Éós, 1994. s. 63.

92 Blíže viz tamtéž s. 236- 238.

93 Tamtéž s. 124.

94 Blíže viz BONDY, Egon. Poznámky k dějinám filosofie. Sv. 5, Středověká islámská a židovská filosofie; Filosofie renesance a reformace. s. 53-58.

95 Blíže viz DE LIBERA, Alain: Středověká filosofie. Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Praha: Oikoymenh, 2001. s. 124-128.

96 Blíže viz BONDY, Egon. Poznámky k dějinám filosofie. Sv. 5, Středověká islámská a židovská filosofie; Filosofie renesance a reformace. s. 74-82.

97 Novověk je označením dějinné epochy v evropských i mimoevropských oblastech, a to od konce středověku, tedy přibližně od 16. století. Konec novověku (a počátek moderních dějin) je možné umístit na závěr 19. století či na začátek 20. století (konec První světové války roku 1918).

98 ZEMPLINER, Artur. Čínská filosofie v novověké evropské filosofii. Praha: Academia, 1966. s. 179.

99 ZEMPLINER, Artur. Čínská filosofie v novověké evropské filosofii. Praha: Academia, 1966. s. 14.

100 Konfucianismus („Konfuciovo náboženství“) je čínský filosofický směr, který se původně vyvinul z učení

čínského mudrce Konfucia. Je to ucelený systém morálky, socialních, politických a náboženských myšlenek, které měly markantní význam na vývoj čínské civilizace ještě do 21. století. Konfucianismus chápe „tao“ (=cesta) jako cestu člověka a společnosti. Zdůrazňuje tedy lidské jednání, které ovšem nesmí být v rozporu s vůlí nejvyššího božstva (Nebes). Do popředí staví rozum, odpovědnost, pozitivní postoj ke světu, ale i podřízenost řádu. Vytváří model společnosti založené na vzoru patriarchální rodiny. SMITH, Huston. Světová náboženství: po stopách moudrosti předků. Vyd. 1.Praha: Knižní klub, 1995. s. 92-95.



101 Neokonfucianismus je termín používaný pro různorodé proudy konfucianismu, které se ve snaze o obrodukonfuciánské filosofie formovaly od poloviny 9. století. V první fázi dosáhly tyto snahy vrcholu v 11. století za dob Severních Sungů v podobě učení Ču Siho. Ču Siho škole konkuruje především škola Wang Jang-minga z dob dynastie Ming a škola Tai Čena z mandžuských dob. SMITH, Huston. Světová náboženství: po stopách moudrosti předků. Vyd. 1.Praha: Knižní klub, 1995. s. 112-113.

102 Taoismus je jedním ze základních směrů staročínské filosofie, jenž vznikl asi v 5. století př.n.l. Zakladatele byl mudrc Lao-c'. Cílem tohoto poměrně jednoduchého, lidového náboženství je naprosté splynutí člověka s přírodou, které má zajistit nesmrtelnost nebo alespoň dlouhý život. Tohoto splynutí je dosaženo pomocí meditací, duchovních i tělesných cvičení, diet a vzděláváním. SMITH, Huston. Světová náboženství: po stopách moudrosti předků. Vyd. 1.Praha: Knižní klub, 1995. s. 116-119.

103 Blíže viz ZEMPLINER, Artur.Čínská filosofie v novověké evropské filosofii.Praha: Academia, 1966. s. 11-18.

104 Blíže viz KUBÍKOVÁ, Jiřina. Křesťanská misie v 16. - 18. století. Brno: L. Marek, 2001. s. 67-73.

105 ZEMPLINER, Artur. Čínská filosofie v novověké evropské filosofii. Praha: Academia, 1966. s. 177.

106 Tamtéž s. 179.

107 Dialektika je filosofický pojem, jenž nabýval během dějin různých významů a je i dnes nejednoznačný. Výraz "dialektika" znamenal původně umění rozhovoru či diskuse, kde se střídají tvrzení a námitky, podepřené racionálními argumenty. Dnes se chápe spíše jako střet nebo soupeření sil a tendencí. BENYOVSZKY,Ladislav; BRUGGER, Walter. Filosofický slovník. Vyd. 1. Praha : Naše vojsko, 1994.

108 Universalismus je názor, že existují vědecké pravdy, které jsou platné napříč časem a prostorem. Evropské myšlení posledních několika století bylo z velké části universalistické. Věda nahradila místo filosofie jako prestižního modu vědění a arbitra sociálního diskursu. BENYOVSZKY, Ladislav; BRUGGER, Walter. Filosofický slovník. Vyd. 1. Praha : Naše vojsko, 1994.

109 Naturalismus je filosofická koncepce, kladoucí jako princip výkladu všech jevů přírodu, jak se jeví zkušenosti; vylučuje vše nadpřirozené a transcendentní. BENYOVSZKY, Ladislav; BRUGGER, Walter. Filosofický slovník.Vyd. 1. Praha : Naše vojsko, 1994.

110 Deismus (z latinského deusBůh) je souhrnné označení pro různé náboženské a světové názory, které vznikly racionalistickou kritikou křesťanství v 17. století v Anglii a v 18. století vyústily do francouzského a německého osvícenství. Tamtéž s.

111 Název fyziokraté je odvozen od fyziokracie – vlády přírody, termínu, který v r. 1768 použil příslušník školy Dupont de Nemours ve spisu Fyziokracie či základní vládní zřízení, nejvýhodnější pro lidstvo. Ekonomické učení fyziokratů je považováno za příklad první ekonomické školy v historii, současně je ilustrací toho, jak se specifické podmínky země mohou promítnout do konstrukce soustavy ekonomických názorů, změnit posloupnost preferencí a ovlivnit způsob interpretace identického poznatku. Tamtéž

112 ZEMPLINER, Artur. Čínská filosofie v novověké evropské filosofii. Praha: Academia, 1966. s. 180.

113 Blíže viz tamtéž s. 96- 107.

114 Tamtéž s. 181

115 Objektivní idealismus označuje snahu vysvětlovat svět za pomocí principů, nacházejících se i mimo tento svět, existujících objektivně, tj. nezávisle na lidském vědomí, do určité míry poznatelných. Mají zpravidla podobu bohů či věčných idejí.

116 Tamtéž s. 181.

117 Blíže viz tamtéž s. 103-107.

118 Tamtéž s. 182.

119 Tamtéž s. 49.

120 Tamtéž s. 20-30 a 44-58.

121 Tamtéž s. 79.

122 Blíže viz tamtéž s. 94-109.

123 Blíže viz tamtéž s 109-120.

124 Tamtéž s. 113.

125 Blíže viz KUBÍKOVÁ, Jiřina. Křesťanská misie v 16. - 18. století. Brno: L. Marek, 2001. s. 13-14.

126 Blíže viz tamtéž s. 158-168.

127BUDIL, Ivo T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Vyd. 3. V Praze: Triton, 1999. s. 25.

128TRAUMANN, Thomas R. Aryans and British India. [online]. [cit 2010-26-10]. Dostupnéz WWW: http://www.biograf.org/budil/wikka.php?wakka=OtevrenyDopis/files.xml&action=download&file=ZoZ_Trautmann.pdf .

129 Blíže viz tamtéž.

130 BUDIL, Ivo T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Vyd. 3. V Praze: Triton, 1999. s. 26

131 Blíže viz tamtéž s. 25-27.

132 Blíže viz tamtéž s. 27.

133 LENOIR, Frédéric. Setkávání buddhismu se Západem. Praha: Volvox Globator, 2002. s. 18.

134 Blíže viz tamtéž s. 133-139.

135 Blíže viz SALMAN, Harrie; MYSLIVEC, Karel. Evropa v novém světle: evropská kultura jako střed mezi

Východem a Západem. Praha: Éós, 1995. s. 164-167.

136 STÖRIG, Hans Joachim. Madějiny filozofie. Praha: Zvon, české katolické nakladatelství, 1992. s. 341-345.

137Schopenhauer. [online], poslední aktualizace 21. září 2009. [cit. 16. 11. 2010], CoJeCo. Dostupné z WWW: <http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=86407>

138 Blíže viz LENOIR, Frédéric; BOSÁKOVÁ, Lada. Setkávání buddhismu se Západem. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2002. s. 91-104.

139 TONDL, Ladislav. Současná západní filosofie. Vyd. 1. Praha : Orbis, 1958. s. 86-88

140 NIETZSCHE, Friedrich; TICHÝ, Vítězslav. Duševní aristokratismus. Olomouc: Votobia, 1993. s. 41.

141 LENOIR, Frédéric; BOSÁKOVÁ, Lada. Setkávání buddhismu se Západem. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator,

2002. s. 109-110



142 SALMAN, Harrie; MYSLIVEC, Karel. Evropa v novém světle: evropská kultura jako střed mezi Východem a

Západem. Praha: Éós, 1995. s. 151.

143 LENOIR, Frédéric: Setkávání buddhismu se Západem. Praha: Volvox Globator, 2002. s. 201.

144 Blíže viz LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. s. 55-78.

145 Blíže viz tamtéž s. 31-39

146 Stanislav Grof založil v roce 1968 spolu s Abrahamem Maslowem a Anthony Sutichem Association for Transpersonal Psychology.

147 SALMAN, Harrie; MYSLIVEC, Karel. Evropa v novém světle: evropská kultura jako střed mezi Východem a Západem. Praha: Éós, 1995. s. 153.

148 Biofeedback, též biologická zpětná vazba je terapeutický postup, který zahrnuje měření osobních fyziologických veličin jako krevní tlak, tep, teplotu, pocení, svalové napětí (EMG) v reálném čase a jejich

prezentaci je vhodné pacientovi. Pacient je do jisté míry schopen tyto hodnoty ovlivnit vůlí a tím se naučit je alespoň částečně ovládat.



149 Holistický přístup ke skutečnosti, zdůrazňuje nutnost brát v úvahu skutečnost v jejím celku. Celek není

pouhým souhrnem jednotlivých částí. U tohoto přístupu bývá zdůrazňován intuitivní a mystický přístup ke skutečnosti.



150 SALMAN, Harrie; MYSLIVEC, Karel. Evropa v novém světle: evropská kultura jako střed mezi Východem a Západem. Praha: Éós, 1995. 204 s. 160.

151 Blíže viz tamtéž s. 160 – 162.

152 Blíže viz tamtéž s. 164-166.

153 Někteří členové teosofické společnosti, hnutí Súfi a jisté kruhy New Age staví Krista na roveň s jiným i duchovními učiteli a předpokládají jeho příchod v podobě nového vtělení. Blíže viz SALLMAN, H.: Evropa v novém světle: evropská kultura jako střed mezi Východem a Západem. Praha: Éós, 1994. s. 165.

154 Láma je tibetský ekvivalent sanskrtského výrazu guru, označuje tibetského duchovního mistra, tj. osobu

způsobilou k výuce dharmy. LENOIR, Frédéric: Setkávání buddhismu se Západem. Praha: Volvox Globator, 2002. s. 298.



155 Blíže viz LENOIR, Frédéric: Setkávání buddhismu se Západem. Praha: Volvox Globator, 2002. s. 202-203.

156 Mistr Jigoro Kano vymyslel roku 1883 džudo, co by velice účinný způsob ovládání těla, využití fyzické i duchovní síly.

157 Karate se vyvíjelo po dobu několika staletí, proto není možné přesně určit jeho zakladatele. LENOIR, Frédéric: Setkávání buddhismu se Západem. Praha: Volvox Globator, 2002. s. 203

158 Blíže viz LENOIR, Frédéric: Setkávání buddhismu se Západem. Praha: Volvox Globator, 2002. s. 202 - 205

159 Blíže viz tamtéž s. 209 - 218

160 Blíže viz Eidó Michael Luetchford, Úvod do buddhismu a cvi

ení zazenu. Praha: Windbell, 2004.



161 Blíže viz VOJTÍŠEK, Zdeněk: Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál, 2004. s

162 BEČKA, Jiří, KRÁSA, Miloslav. Poznávání a studium Orientu v českých zemích [online]. [cit 2010-03-11].

Dostupné z WWW:



163 Blíže viz tamtéž.

164 Blíže viz tamtéž.

165 Blíže viz KUBÍKOVÁ, Jiřina. Křesťanská misie v 16. - 18. století. Brno: L. Marek, 2001. s. 87-11.

166 Blíže viz HORYNA, Břetislav; PAVLINCOVÁ, Helena. Dějiny religionistiky: antologie. Olomouc: Olomouc, 2001. s. 60.

167 BEČKA, Jiří, KRÁSA, Miloslav. Poznávání a studium Orientu v českých zemích [online]. [cit 2010-03-11]. Dostupné z WWW: .

168 Blíže viz tamtéž.

169K emigrantům patřili např. indolog Karel Werner, orientalista Jaroslav Krejčí či egyptolog Jaroslav Černý,HORYNA, Břetislav; PAVLINCOVÁ, Helena. Dějiny religionistiky: antologie. Olomouc: Olomouc, 2001. s. 68-69.

170 dnes nese název Česká společnost pro religionistiku.

171O novách náboženských směrech a hnutích na našem území pojednává ve svém díle Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství Zdeňek Vojtíšek.

172 Blíže viz LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. Masarykova univerzita: Brno, 1997.


Yüklə 0,54 Mb.

Dostları ilə paylaş:
1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə