Studijní obor: Evropská hospodářská, správní a kulturní studia

4.3. Sektor zemního plynu

4.3.1. Organizace a struktura sektoru

V kazašském sektoru zemního plynu hraje dominantní roli společnost KazTransGas, patřící do koncernu KMG. KazTransGas byl založen nařízením kazašské vlády č. 173 ze dne 5. 2. 2000. Mezi hlavní oblasti činnosti patří: přeprava plynu páteřní sítí plynovodů, tranzit plynu přes území Kazachstánu, vývoz kazašského zemního plynu a skladování plynu v podzemních zásobnících, distribuce plynu na domácím trhu a prodej koncovým zákazníkům, konečně pak samotná těžba plynu a jeho zpracování¹¹¹.

Páteřní síť tranzitních plynovodů spravuje firma Intergas Central Asia (ICA), která je ze 100 % vlastněna KazTransGasem. ICA spravuje přes 11 tisíc km plynovodů a 3 podzemní zásobníky (Bozoi, Poltoratskoje a Akyrtobe)¹¹². Těžbu z ložisek spravovaných skupinou KMG v regionu Žambyl obstarává další dceřiná společnost KazTransGasu, jmenovitě Amangeldy Gas¹¹³.

4.3.2. Produkce a základní infrastruktura

Většina zemního plynu vytěženého v Kazachstánu pochází z polí spravovaných konsorcii s účastí západních těžařských společností¹¹⁴. V roce 2008 pocházelo 15,8 mld. m³, tj. 47 % celkové produkce zemního plynu z pole Karachaganak. Z pole Tengiz bylo v roce 2008 vyprodukováno 14 mld. m³. Nicméně ještě v roce 2008 byl Kazachstán čistým dovozcem zemního plynu. Pro rok 2009 se předpokládalo poprvé dosažení kladného čistého exportu¹¹⁵. Dovozem zemního plynu je v Kazachstánu zásobována především jihovýchodní část území. Tento dovoz probíhá plynovodem Taškent-Biškek-Almaty. Naopak ze západní části území, kde se nacházejí největší produkční kapacity, se značná část produkce vyváží. Tato situace je důsledkem nedostatečného infrastrukturního propojení mezi západní produkční částí a industriálním jihovýchodem.

Ohledně vývozu zemního plynu je pozice Kazachstánu dosud významnější jako tranzitní země. Přes Kazachstán vedou dvě větve plynovodu CAC (Central Asia Center), které vlastní Gazprom a kterými je do Ruska vyvážen téměř všechen exportní plyn z Uzbekistánu a Turkmenistánu¹¹⁶. V prosinci 2007 se Rusko, Kazachstán a Turkmenistán dohodly na renovaci a rozšíření západní větve CAC. Po tomto rozšíření by tato větev měla mít kapacitu 79,3 mld. m³¹¹⁷. Vznikly by tak kapacity pro stabilně rostoucí export zemního plynu z Kazachstánu.

4.3.3. Plánované projekty a budoucí vývoj

Důležitý význam pro budoucí rostoucí export kazašského plynu bude mít plánovaný plynovod, který by měl propojit Kazachstán s Čínou. Význam tohoto projektu poroste, nakolik se budou odkládat projekty podporované evropskými státy, zejména pak Nabucco. Jedná se fakticky o větev, která by se z Kazachstánu měla napojit na nově dokončený plynovod Turkmenistán - Uzbekistán - Kazachstán – Čína (označovaný také jako Central Asia Gas Pipeline - CAGP), který byl oficiálně spuštěn 14. prosince 2009¹¹⁸. Spuštěním plynovodu byla oslabena především pozice Ruska, které přišlo o postavení výlučného importéra plynu ze zemí střední Asie. Nicméně Čína se tak stala výrazným konkurentem i pro země EU, které se středoasijským plynem počítají také pro své projekty (Nabucco).

Dalším pravděpodobným předpokladem pro úspěšný vývoz plynu ze střední Asie a potenciálně i z Kazachstánu do Evropy mimo ruské území je vyřešení transportu plynu přes Kaspické moře. Jednou z alternativ je i tzv. „transkaspický plynovod“, který by propojil ložiska v Kazachstánu s ázerbájdžánským Baku. KMG s tímto projektem počítá pro napojení kazašské infrastruktury na plynovod SCP (Baku – Tbilisi – Erzurum)¹¹⁹. Tento projekt má však kromě ekologických rizik hlavní překážku v podobě nedořešeného právního statusu Kaspického moře¹²⁰. Zdá se proto, že dříve bude dokončeno výše zmíněné rozšíření západní větve plynovodu CAC, které zajistí Rusku minimálně částečnou kontrolu nad budoucími rostoucími exporty plynu z Kazachstánu.

5. Turkmenistán

5.1. Základní informace o Turkmenistánu a jeho energetickém sektoru

Turkmenistán je země ležící na východním pobřeží Kaspického moře. Jeho rozloha činí 488 100 km². Nejdelší pozemní hranici tvoří severovýchodní hranice s Uzbekistánem (1 621 km). Na severu hraničí Turkmenistán také s Kazachstánem (379 km), na jihu pak s Íránem (992 km) a Afghánistánem (744 km). Délka pobřežní linie Kaspického moře čítá 1 768 km¹²¹. Odhady počtu obyvatel z roku 2010 dosahují výše 4,9 mil. osob¹²².

Turkmenistán dosáhl v roce 2008 HPD na obyvatele vyjádřené v paritě kupní síly (PPP) 5 756 USD¹²³, je tedy v tomto ukazateli nejslabší ze tří zkoumaných ekonomik. Odhad na rok 2009 počítá s HDP (PPP) 5 971 USD. Schodek běžného účtu platební bilance tvořil v roce 2009 1,68 mld. USD. Poslední data týkající se Giniho koeficientu jsou za rok 1998 a dosahují hodnoty 40,8¹²⁴.

Potvrzené zásoby ropy Turkmenistánu dosahují 600 mil. barelů, což je v porovnání s ostatními zeměmi Kaspického moře relativně málo. Denní těžba dosahuje 197,7 tisíc barelů (2009). Většina z domácí těžby je určena pro vlastní spotřebu a export ropy tak činil v roce 2008 denně pouze 33 tisíc barelů. Nerostné bohatství Turkmenistánu spočívá v zemním plynu. Potvrzené zásoby tvořily v roce 2009 2,66 bil. m³¹²⁵. V Turkmenistánu se v roce 2008 vytěžilo 70,5 mld. m³, z čehož 48,5 mld. m³, tedy přibližně 69%, bylo exportováno¹²⁶.

5.2. Ropný sektor Turkmenistánu

5.2.1. Organizace sektoru

Příliv zahraničních investic do energetického sektoru v Turkmenistánu probíhal se znatelným opožděním oproti výše zmíněným Ázerbájdžánu i Kazachstánu. Celkové investiční klima v době vlády prezidenta „Turkmenbašiho“ Nijazova nebylo pro zahraniční investory příliš vhodné. Po jeho smrti v roce 2006 a nástupu současného prezidenta Kurbanguly Berdymuhammedova do funkce se situace mírně zlepšuje¹²⁷. Nicméně příliv zahraničních investic do Turkmenistánu je stále v porovnání s ostatními zeměmi regionu relativně omezený¹²⁸.

Vedoucí role státních energetických koncernů je kvůli menšímu rozsahu zahraničních investic a také vládní politice ještě výraznější, než v případě Ázerbájdžánu či Kazachstánu. Celý sektor ropy a zemního plynu spravuje Ministerstvo pro ropu, plyn a minerální zdroje¹²⁹. Pod toto ministerstvo spadá hlavní koncern Turkmengas, který je mateřskou společností pro státní aktivitu v sektoru plynu, zatímco společnost Turkmeněft zajišťuje oblast těžby ropy. Pro obě společnosti provádí zásadní průzkumné a další geologické práce státní společnost Turkmengeologia. Výstavbu produktovodů, rozvoj polí a s ním spojené stavební a inženýrské práce má na starost státní společnost Turkmenněftgasstroj. Stát také provozuje obě turkmenské rafinerie¹³⁰.

Soukromý sektor zastává dosud v turkmenském ropném průmyslu menšinovou roli. PSA zatím podepsalo s Turkmenistánem šest zahraničních těžebních společností, přičemž se ovšem, kromě italského Eni, jedná o střední až menší společnosti¹³¹. Příznačné je, že aktivity soukromých investorů se zaměřují především na oblast Kaspického moře a jeho šelfu, zatímco státní společnosti pod koncernem Turkmengas operují především v turkmenském vnitrozemí a zejména v jeho východní části.

5.2.2. Základní těžební a přepravní infrastruktura

Přes postupný příliv zahraničních investic těží Turkmenněft stále více jak polovinu celkové turkmenské ropné produkce. V roce 2008 byla denní těžba Turkmenněftu 111 tisíc barelů denně, zatímco čtyři zahraniční „joint ventures" těžily v průměru 89 tisíc barelů za den¹³². Centrum aktivit Tukmenněftu leží na poloostrově Cheleken, kde spravuje a těží pole Kotur Tepe a Barsa – Gelmes¹³³. Na jihu Tukrmenistánu, při hranicích s Íránem, pak Turkmenněft provozuje pole Korpedzhe a Kamyshldza, odkud proudí ropa do rafinerie v Turkmenbaši¹³⁴. Dále na jih se pak v okolí ropného terminálu Okarem nalézají pole Keymir a Akpatlaukh¹³⁵. Pole dále na východ ve vnitrozemí produkují ropu, která se pracovává v druhé turkmenské rafinerii Seidi (Chardzhou).

Na pole Burun, Nebid Dag a Kyzyl-Kum podepsala PSA s Turkmenskou vládou britská Burren Energy v roce 1996. Poslední dostupná data o produkci (2008) hovoří o těžbě 25 tisíc barelů denně¹³⁶. V listopadu 2007 koupila společnost Burren Energy italská Eni za 3,6 mld. USD¹³⁷.

S těžbou 42 tisíc barelů denně (2009) je Dragon Oil největším nezávislým producentem ropy v Turkmenistánu. Jedná se o původně irskou společnost, nyní vlastněnou z 52 % Emirates National Oil Co. (státní ropná společnost Spojených arabských emirátů) a sídlící v Dubaji¹³⁸. Oblast zahrnutá v PSA je velká 950 km² a pokrývá dvě pole: Lam a Zhdanov¹³⁹.

Rakouský Mitro International spustil v roce 2008 pole Cheleken East a současná produkce dosahuje 7 tisíc barelů denně¹⁴⁰.

Malajský Petronas spravuje Blok 1 v turkmenském šelfu Kaspického moře. Jedná se o pole Livanov, Barinov a Gubkin, které se nacházejí v nejzápadnější části turkmenského sektoru a leží nedaleko ázerbájdžánských polí Azeri, Čirag a Gunašli¹⁴¹. Na rozvoj těchto tří polí investoval Petronas od roku 1996, kdy byla podepsána PSA, přes 190 mil., USD¹⁴².

Dánsko-německé konsorcium Maersk/Wintershall podepsalo v roce 2002 PSA na Bloky 11 a 12 (severní část turkmenského sektoru blízko města Turkmenbaši). Licenci na těžbu obdrželo konsorcium v roce 2007¹⁴³. 20. ledna 2010 nicméně oznámilo, že končí průzkumné práce v této lokalitě, neboť výsledky průzkumů ukázaly nedostatečný objem surovin. Rozhodnutí o odchodu konsorcia může na určitý čas omezit zájem zahraničních investorů o příchod do energetického byznysu na turkmenském šelfu¹⁴⁴.

Exportní přepravní infrastruktura pro ropu je dosud výrazně omezená, což souvisí s faktem, že 80 % ropy vytěžené v Turkmenistánu je spotřebováno na domácím trhu¹⁴⁵. Zbytek je exportován ropnými terminály zejména do Íránského přístavu Neka. Írán za tento dovoz „swapem“ dává k dispozici svou ropu v Perském zálivu. Například v lednu 2009 tak výše zmíněná společnost Burren Energy vyvezla svou kompletní produkci (370 770 barelů). Meziročně došlo k navýšení dodávek kaspické ropy do tohoto íránského přístavu o 22 %¹⁴⁶. Došlo tedy k odklonu od dalších tras, např. od vývozu přes Baku. Již několik let se hovoří o výstavbě pobřežního ropovodu, který by propojil Kazachstán přes Turkmenistán s Íránem a omezil by tak nutnost používat k přepravě ropy do Íránu tankery, nicméně zásadnějšího pokroku v tomto projektu nebylo zatím dosaženo¹⁴⁷.