Studijní obor: Evropská hospodářská, správní a kulturní studia

4. Kazachstán

4.1. Základní informace o Kazachstánu a jeho energetickém sektoru

Kazachstán je rozlohou největší ze tří nově vzniklých postsovětských republik na pobřeží Kaspického moře, kterými se zaobírá tato práce. Jeho rozloha dosahuje 2 724 900 km², což činí Kazachstán devátou největší zemí na světě. Nejdelší hranici Kazachstánu tvoří hranice s Ruskem (6 846 km), následuje hranice s Uzbekistánem (2 203 km), Čínou (1 533 km), Kyrgyzstánem (1 224 km) a Turkmenistánem (379 km). Délka kazašského pobřeží Kaspického moře čítá 1 894 km⁵⁶. Počet obyvatel Kazachstánu v roce 2008 byl 15,55 mil⁵⁷.

HPD na obyvatele vyjádřené v paritě kupní síly (PPP) dosáhl podle posledních ověřených dat v roce 2008 11 434 USD. Na rok 2009 byla odhadována hodnota 11 693 USD⁵⁸. V roce 2008 dosáhl Kazachstán přebytku běženého účtu platební bilance 6,3 mld. USD, nicméně výhled IMF počítá na další roky s výrazným propadem až do schodku. Giniho koeficient pro rok 2008 byl 28,8, tedy výrazně rovnoměrnější rozložení důchodů mezi domácnostmi, než v případě Ázerbájdžánu⁵⁹.

Kazachstán disponuje potvrzenými zásobami ropy ve výši 30 mld. barelů. Tyto zásoby těží v objemu 1,43 mil. barelů denně (rok 2008). Z tohoto celkového objemu těžby jde převážná část ropy na export, v roce 2008 to bylo přes 82 %. V Kazachstánu bylo také dosud potvrzeno 2,4 bil. m³ zemního plynu (2009). Roční těžba dosáhla 33,4 mld. m³ (2008), z toho 9,2 mld. m³ Kazachstán v roce 2008 vyvezl⁶⁰.

4.2. Ropný sektor v Kazachstánu

Od roku 2000 zažil Kazachstán významný ekonomický růst. Základními předpoklady pro tento růst byly ekonomické reformy a příliv zahraničních investic. Obojí se výrazně dotýkalo energetického sektoru. Z kaspických států má ve svém pobřežním sektoru největší zásoby ropy a po Rusku je druhým největším producentem ropy v bývalém SSSR⁶¹.

4.2.1. Uspořádání sektoru a základní infrastruktura

Základním pilířem ropného sektoru v Kazachstánu je státní společnost KazMunaiGaz (KMG), která kromě ropného sektoru zajišťuje zájmy státu také odvětví zemního plynu. 100% podílů v této společnosti vlastní státní fond „Samruk-Kazyna“, jenž vznikl na základě prezidentského dekretu v roce 2008⁶². Pod KMG spadá dceřiná společnost „KMG Exploration Production“, která má, jak je patrné i z názvu, na starost průzkum a těžbu⁶³. Přepravu ropy a zemního plynu produktovody zajišťují další společnosti patřící do skupiny KMG, konkrétně KazTransOil, respektive KazTransGaz. Námořní přepravu ropy tankery provozuje společnost KazMorTransFlot⁶⁴.

Na vládní úrovni pak za oblast energetiky zodpovídá Ministerstvo energetiky a minerálních zdrojů⁶⁵. Většina zahraničních investic v poslední době proběhla formou tzv. „joint venture“⁶⁶, kterých se účastnila KMG jako zástupce kazašské strany, a „production sparing agreements (PSA)“⁶⁷. Kazašská vláda nicméně postupně opouští strategii dlouhodobých PSA (25-40 let) a směřuje spíše k udělování licencí na jednotlivá pole. Kazachstán tak usiluje o odklon od PSA se zvláštním daňovým režimem a dosažení tak vyšších potenciálních fiskálních příjmů⁶⁸.

Současným největším kazašským ropným polem je pole Tengiz na severovýchodním pobřeží Kaspického moře, ze kterého v roce 2008 bylo denně vytěženo v průměru 377 tisíc barelů. Od roku 1993 pole spravuje konsorcium Tengizchevroil (Chevron 50 %, ExxonMobile 25 %, KMG 20% a LUKArco 5%). Celkové zásoby ropy na tomto poli jsou odhadovány na 6-9 mld. barelů⁶⁹.

Druhým největším polem je pole Karachaganak s denní těžbou v roce 2008 - 233 tisíc barelů⁷⁰ a předpokládanými zásobami 2,3 - 6 mld. barelů⁷¹. Toto pole v blízkosti ruských hranic spravuje konsorcium Karachaganak Petroleum Operating (KPO)⁷². PSA byla podepsána v roce 1997. Konsorcia se účastní společnosti BG (32,5 %), Eni (32,5 %), Chevron (20 %) a LUKOIL (15%)⁷³. Společnost KPO se v poslední době ocitla pod značným tlakem kazašské vlády. Vláda na přelomu roku 2007/2008 nejprve obstavila konsorciu KPO bankovní účty. Oficiálním důvodem byly daňové pohledávky a porušení norem ochrany životního prostředí. Zároveň lze ovšem tento postup začlenit do celkové strategie kazašského státu, do které patří i výše zmíněný odklon od PSA, a jež má za cíl posílení role státu v energetickém sektoru na úkor zahraničních investorů⁷⁴. Dalším krokem v tomto tlaku na zahraniční investory bylo vystoupení prezidenta Nursultana Nazarbajeva 22. února 2010, na němž představil několik legislativních návrhů, podle nichž by mohlo dojít i k revizi stávajících PSA, čímž by byla zahraničním investorům navýšena daňová povinnost⁷⁵. Samotnému konsorcium KPO byla v únoru 2010 uložena pokuta 21 mil. USD za výše zmíněné porušení předpisů na ochranu životního prostředí a 4. března 2010 navíc kazašská prokuratura informovala, že konsorcium dluží na daních 136 mil. USD a začala provádět audit jeho činnosti v letech 2005-2008⁷⁶. Do budoucna bude jistě zajímavé sledovat, zda KPO tomuto vládnímu tlaku podlehne a přistoupí na odprodej určitého podílu ve prospěch KMG. Možnosti obrany se dosud zdají být velmi omezené.

KMG prostřednictví dceřiné společnosti Uzenmunigaz spravuje pole Uzen, ze kterého v roce 2008 bylo vytěženo v průměru 134 tisíc barelů denně. Předpokládané zásoby tohoto pole jsou 147 mil. barelů⁷⁷. Další z menších avšak významných polí je Aktobe, které spravuje a vlastní čínská ropná společnost China National Petroleum Corporation (CNPC). Z Aktobe bylo v roce 2008 vytěženo 117 tisíc barelů denně⁷⁸. Další čínskou akvizicí v Kazachstánu je pole Mangistau, které spravuje CNPC spolu s KMG a kde se v roce 2008 vytěžilo 113 tisíc barelů denně, severní a jižní pole Kumkol - obě produkují přibližně 65 tisíc barelů denně (2008). Obě pole spravuje CNPC s KMG, respektive s LUKoilem⁷⁹.

Kašagan je největší ropné pole mimo Střední východ a celkové páté největší ropné pole na světě. Pole původně rozvíjelo konsorcium Agip KCO⁸⁰. V roce 2007 ovšem začala kazašská vláda na konsorcium tlačit s cílem dosažení navýšení podílu KMG na ložisku Kašagan. Došlo totiž k odsunutí plánovaného spuštění těžby z 2008 na druhou polovinu roku 2010, což vláda využila jako záminku k hrozbě zrušení PSA⁸¹. 27. srpna 2007 dokonce kazašský ministr životního prostředí oznámil tříměsíční pozastavení licence na práce na tomto poli⁸². Ve prospěch italské společnosti Agip-Eni loboval v Kazachstánu v říjnu 2007 i tehdejší italský premiér Romano Prodi, nicméně bez úspěchu, čímž se opět ukázala slabá pozice zahraničních investorů při vyjednávání s kazašskou vládou⁸³. V lednu 2009 došlo k úpravě vlastnických poměrů v konsorciu ve prospěch KMG, respektive kazašské vlády⁸⁴. Za tuto úpravu by kazašská vláda měla zaplatit 1,78 mld. USD, ovšem až po nastartování těžby (2014). Navíc by konsorcium mělo za opoždění těžby zaplatit státu 5 mld. USD pokutu⁸⁵. Nové podmínky jsou tedy pro kazašskou stranu nevýsost výhodné a ukazují na velmi silnou pozici státu při vyjednávání se zahraničními investory.

Na hranici mezi Ruskem a Kazachstánem se nalézá pole Kurmangazy, které společně spravují Rosněft a KMG. Zásoby tohoto pole jsou odhadovány na 5 mld. barelů. Poslední oblastí, kterou zde zmíníme je oblast Pearls Block, kde byly zásoby uhlovodíkových paliv objeveny teprve v říjnu 2007. Pole spravují Shell (55 %), KMG (25 %) a Oman Oil (20%) a v současnosti zde provádějí testovací vrty⁸⁶.

Hlavní exportní tepnou pro kazašskou ropu na západ je ropovod CPC (Caspian Pipeline Consorcium), nazývaný také Tengiz – Novorossijsk. Jeho délka je 1 510 km⁸⁷. Kapacita ropovodu je 700 tisíc barelů denně. V roce 2008 bylo ropovodem CPC přepraveno 675 tisíc barelů denně, z čehož 557 tisíc barelů tvořila kazašská ropa především z polí Tengiz a Karachaganak⁸⁸. V roce 2009 pak objem přepravené ropy oproti předchozímu roku narostl o 9,9 %⁸⁹. Vlastnické složení CPC se nachází v Příloze 3. Hlavní podíly drží v konsorciu Rusko a Kazachstán, respektive jejich státní ropné společnosti. V prosinci 2009 konsorcium opustila společnost BP, čímž fakticky otevřela možnost pro dlouhodobě diskutované rozšíření tohoto ropovodu⁹⁰. Rozhodnutí o rozšíření přišlo záhy. 16. prosince akcionáři CPC formálně schválili navýšení kapacity, které by mělo být dokončeno v roce 2014. Zproblematizoval se tak plán na navýšení přepravy kazašské ropy konkurenčním ropovodem BTC, který je veden mimo ruské území⁹¹. Podle materiálů konsorcia CPC by plánované navýšení kapacity mělo dosáhnout 1,4 – 1,6 mil. barelů denně. Klíčové bude také včasné dokončení této investice, neboť měsíční zpoždění by investory připravilo o 50 mil. USD⁹².

Zásadním přelomem pro exportní možnosti Kazachstánu bylo dokončení ropovodu Kazachstán - Čína. Jeho současná finální délka dosahuje 2 228 km⁹³. Skládá se z 3 postupně budovaných fází a propojuje kazašský kaspický přístav Atyrau s čínským Alašankou, kde se napojuje na čínský systém ropovodů. 1. fáze Kenkijak – Atyrau byla dostavěna v roce 2003 a do finálního dokončení celého ropovodu transportovala ropu v opačném směru z polí západního Kazachstánu do CPC. Přeshraniční ropovod do Číny Atasu – Alašankou s kapacitou 200 tisíc barelů denně (fáze 2) byl dokončen v roce 2009. Poslední, třetí fáze spojující dva výše zmíněné ropovody, byla spuštěna v říjnu 2009⁹⁴. Dosud byla příhraniční část ropovodu zásobována z polí Aktobe a Kumkol. V souvislosti s dokončením propojení až k pobřeží Kaspického moře obě strany plánují navýšení kapacity ropovodu na dvojnásobek (400 tisíc barelů denně) a také vývoz do Číny ropy z polí Tengiz a Kašagan⁹⁵. Podle výroční zprávy KazTransOil bylo do Číny tímto ropovodem v roce 2009 exportováno 153,3 tisíc barelů denně, což znamená nárůst o 26 % oproti roku 2008. 29,3 tisíc barelů denně ovšem tvořila v tomto objemu ruská ropa, která do Kazachstánu přichází ropovodem Omsk – Pavlodar – Atasu a putuje zmíněným příhraničním propojením dále do Číny⁹⁶.

Kazachstán disonuje také napojením na ruský centrální transportní systém ropovodu Družba. Jedná se o propojení Atyrau – Samara. Současná kapacita ropovodu po nedávných úpravách je 600 tisíc barelů denně⁹⁷. V roce 2009 podle údajů KazTransOil byla tato kapacita využita více než z poloviny, když denní průměrný export dosáhl 348,6 tisíc barelů⁹⁸.

Potenciální exportní trasou je pro Kazachstán také ropovod BTC. 29. května roku 2008 kazašský prezident Nazarbajev ratifikoval dohodu o spolupráci s Ázerbájdžánem při přepravě kazašské ropy BTC⁹⁹. První tanker s ropou z pole Tengiz dorazil do Baku 13. října 2008¹⁰⁰. Tehdy se tomuto symbolickému prolomení monopolu Ruska na vývoz ropy z Kazachstánu přikládal značný význam. V roce 2009 i v prvním kvartálu roku 2010 však BTC přepravoval v drtivé většině ropu a kondenzáty z Ázerbájdžánu¹⁰¹. Mezitím se také, jak bylo zmíněno výše, Kazachstán dohodl na rozšíření vývozní trasy do Ruska a byl dokončen ropovod do Číny. Zdá se tedy, že jsou v současnosti Kazachstánem upřednostňovány jiné exportní směry. Možnost vývozu přes Baku zde nicméně zůstává do budoucna otevřená. Předpokládala by ovšem zřejmě vybudování tzv. Kaspicko-kavkazského transportního systému (KKST), tedy ropovodu podél Kaspického moře spojujícího Kazachstán a Ázerbájdžán. Kazašská vláda dosud podmiňuje realizaci tohoto projektu získáním kontrolního podílu, čemuž oponují západní ropné společnosti operující na kazašských polích¹⁰².

V Kazachstánu jsou momentálně v provozu 3 hlavní rafinerie. Rafinerie Pavlodar je zásobována převážně ropou ze západní Sibiře, Šymkent zpracovává domácí zásoby¹⁰³. Obě mají hrubou rafinační kapacitu 149,4 tisíc barelů denně. Třetí rafinerií je Atyrau s kapacitou 103,6 tisíc barelů denně¹⁰⁴. Všechny rafinerie v současnosti kontroluje KMG. Poslední z nich, Pavlodar získal 5. 8. 2009. Na koupi rafinerie získala KMG prostředky půjčkou od čínského CNPC¹⁰⁵, což je pouze dalším příkladem posílení čínsko – kazašských vztahů v energetickém sektoru v poslední době.

4.2.2. Aktuální stav a očekávání budoucího vývoje

V předchozí kapitole bylo již zmíněno několik aktuálních událostí a tendencí týkajících se kazašského ropného sektoru. Nyní se blíže podívejme na trend, který se výrazně podobá situaci v Ázerbájdžánu, tj. snaha Kazachstánu, resp. KMG o expanzi na Balkán, jmenovitě do Rumunska. Tento proces je součástí komplexní snahy Kazachstánu zajistit si export své ropy přes Černé moře na světové trhy, s čímž jsou spojeny také projekty na „bypass“ černomořských úžin (Burgas – Alexandropolis, Konstanta - Terst), které by měly ulevit velmi intenzivní lodní dopravě v úžinách¹⁰⁶.

Rumunsko je v tomto ohledu hlavním cílem kazašské expanze. Již v roce 2007 (24. srpna) zakoupil KMG 75 % akcií rumunské ropné společnosti Rompetrol, která provozuje v Rumunsku dvě rafinerie Petromidia a Vega¹⁰⁷. KMG tak úspěšně vstoupil na trh členských zemí EU. Jelikož KMG disponuje vlastními ropnými ložisky, může tak posílit i pozici Rompetrolu na samotném rumunském trhu, kde jeho hlavními konkurenty jsou OMV a LUKoil¹⁰⁸. Navíc tak může narůst zájem Kazachstánu účastnit se na výše zmíněných transportních projektech, které se v současnosti v oblasti Balkánu a jižní Evropy připravují. Napovídal by tomu i fakt, že KMG 5. února 2008 odkoupil poloviční podíl v gruzínském naftovém terminálu v Batumi a stal se tak jeho jediným vlastníkem. Do tohoto terminálu s kapacitou téměř 300 tisíc barelů denně je přepravována po železnici mimo jiné také kazašská ropa¹⁰⁹. Pro potencionální rozšíření a budoucí spolehlivý provoz této exportní trasy dále přes Černé moře nicméně platí podobné podmínky a bezpečnostní výhrady, které byly diskutovány při vývozu ropy z Ázerbájdžánu.

Rompetrol (kontrolovaný KMG) otevřel v loňském roce (18. 2. 2009) nový ropný terminál v přístavu Midia. Ten by se svou blízkostí Konstanty i vlastními parametry mohl stát součástí budoucího ropovodu Konstanta – Terst. Vše se bude odvíjet od toho, jak rychle a kudy bude vystavěna infrastruktura pro dopravu: 1. kazašské ropy do Baku, 2. ropy přes Kavkaz a 3. některé ze zmíněných variant balkánského „bypassu“. Jelikož se v poslední době objevily informace, podle nichž panují výrazné pochyby o blízkém pokroku v projektu Burgas – Alexandropolis¹¹⁰, mohly by se úspěšnou alternativou stát právě ropovod Konstanta – Terst. Kazašský KMG by pak mohl mít silnou pozici nejen jako regionální distributor a zpracovatel ropy na Balkáně, ale také jako dopravce ropy z černomořské oblasti dále na západ.