Vydáno pod záštitou předsedy vlády České republiky Mirka Topolánka

8 / 9

již jejich symbolem nebyl pouze kříž jako obecný znak 

křesťanství, ale objevují se fi gury mytologické, exotické 

či pohádkové. Často bývá nové řádové společenství 

pojmenováno po některém z křesťanských světců. 

Vzhledem ke spojení řádové organizace s panovníkem 

se tyto řády postupně spojily s panovnickými dynastiemi 

a některé z nich v současnosti dále existují jako rodinné 

řády.

K další proměně řádů dochází v 18. století, kdy 

přestávají být společenstvími, ale stávají se vyzna-

menáními. Konec rytířství a vznik moderních států 

s rozsáhlým systémem úředníků, důstojníků a diplomatů 

vede k potřebě udělování viditelných poct, jimiž se 

stávají nové řády. Nositelé řádů již nejsou za zásluhy do 

řádového společenství přijímáni, ale nově jsou řádem 

vyznamenáni. Jako první v té době vznikají řády vojenské 

– ve Francii Vojenský řád svatého Ludvíka (roku 1693), 

v Sasku Vojenský řád svatého Jindřicha (roku 1736), ve 

Švédsku Řád meče (roku 1748), v Prusku Vojenský řád 

Za zásluhy (roku 1740), v Rakousku Vojenský řád Marie 

Terezie (roku 1757), v Rusku Vojenský řád svatého Jiří 

(roku 1769). Spolu s vojenskými řády však také ve většině 

zemí vznikaly řády pro ocenění civilních zásluh – v Dán-

sku Řád danebrožský (roku 1671), v Prusku Řád červené 

orlice (roku 1705), v Rusku Řád svatého Alexandra 

Něvského (roku 1725), v Rakousku Královský uherský 

řád svatého Štěpána (roku 1764) a Císařský rakouský řád 

Leopolda (roku 1808). U části těchto řádových dekorací 

přetrvávalo označení podle některého z křesťanských 

světců, objevují se však také označení řádů podle jejich 

zakladatelů nebo podle symbolů blízkých důvodům 

Savoy, the Order of the Collar in 1360; in Hungary, the 

Order of the Dragon in 1408; in Burgundy the Order 

of the Golden Fleece in 1430; in Denmark the Order 

of the Elephant in 1462 and in France, the Order of St. 

Michael in 1469. As opposed to the religious-chivalric 

orders, their symbols were not limited to the cross only 

as a generic symbol of Christianity; mythological, exotic 

and fairy-tale fi gures began to appear. The new order 

societies were often named after Christian saints. With 

regard to the connection between order organisations 

and rulers, these orders gradually joined with dynasties, 

and some of these exist to this day as family orders. 

Another transformation of these orders occurred 

in the 18th century, when they ceased to be societies 

and became honours. The end of knighthood and 

the emergence of modern states with their extensive 

systems of offi

  cials, offi

  cers and diplomats led to the 

need to bestow the visible honours represented by the 

new orders. Bearers of orders are no longer accepted 

into order societies on the basis of merit, but now have 

the honour conferred upon them. Military orders were 

the fi rst to be formed at that time – the Military Order 

of St. Louis in France was founded in 1693; the Military 

Order of St. Henry in Saxony in 1736; the Order of the 

Sword in Sweden in 1748; the Military Order of Merit 

in Prussia in 1740; the Military Order of Maria Theresa 

in Austria in 1757; the Military Order of St. George in 

Russia in 1769. Along with the military orders, however, 

a number of orders for the appreciation of civil merit 

were formed in most countries at the same time – the 

Order of the Dannebrog in Denmark in 1671, the Order 

of the Red Eagle in Prussia in 1705, the Order of St. 

Alexander Nevsky in 1725, the Royal Hungarian Order of 

St. Stephen in 1764 and the Imperial Austrian Order of 

Leopold in 1808. Some of these order decorations kept 

some of the Christian saints’ markings, but markings 

also began to appear according to their founders or 

according to symbols close to the reasons for the award. 

Moreover, these orders were also gradually structured 

into classes, so the variability of the award according to 

the importance of the merit also rose signifi cantly.

The defi nitive step toward modern honours was 

taken after the French Revolution by Napoleon 

Bonaparte, who in 1802 founded the Legion of Honour 

as a universal order of merit. The order was divided 

into fi ve classes and individuals were honoured without 

regard to status, faith or state citizenship for merit 

shown in all spheres of human endeavour. The Legion 

of Honour became the fi rst decoration of its kind and 

již jejich symbolem nebyl pouze kříž jako obecný zna

křesťanství, ale objevují se fi gury mytologické, exoti

či pohádkové. Často bývá nové řádové společenství 

pojmenováno po některém z křesťanských světců.

Vzhledem ke spojení řádové organizace s panovníke

se tyto řády postupně spojily s panovnickými dynast

a některé z nich v současnosti dále existují jako rodi

řády.

K další proměně řádů dochází v 18 století kdy

Pravděpodobně nejpopulárnější evropská 

dekorace, anglický Řád podvazku

Probably the most popular European decoration, 

England‘s Order of the Garter

---

ocenění. Tyto řády jsou navíc postupně strukturovány na 

třídy, takže výrazně stoupá variabilita oceňování podle 

významu zásluh.

Defi nitivní krok k moderním vyznamenáním učinil 

po francouzské revoluci Napoleon Bonaparte, jenž roku 

1802 založil všeobecně záslužný řád, Řád čestné legie. 

Řád byl rozčleněn na pět tříd a byly jím vyznamenávány 

osoby bez rozdílu stavu, konfese i státní příslušnosti za 

prokázané zásluhy ve všech sférách lidské činnosti. Řád 

čestné legie se stal první dekorací tohoto typu a v dal-

ších letech inspiroval hlavy států a vlády zemí celého 

světa ke vzniku podobně koncipovaných záslužných 

vyznamenání. Pod vlivem Řádu čestné legie vznikly již 

v 19. století desítky řádových dekorací nejen v Evropě, 

ale také v mimoevropských státech. Po skončení první 

světové války se Řád čestné legie stal vzorem pro vznik 

vyznamenání nových evropských zemí, v roce 1922 byly 

stanovy tohoto řádu např. využity v Československu při 

vytvoření Řádu bílého lva. Podobně se stejný řád stal 

ve druhé polovině 20. století modelem pro vznik vyzna-

menání afrických a asijských zemí. Řád také výrazně 

ovlivnil již existující evropské řádové dekorace, z nichž 

bylo mnoho podle francouzského vzoru modifi kováno na 

všeobecné záslužné řády.

V současném světě se počty záslužných dekorací 

jednotlivých států počítají na tisíce, přičemž řádů z nich 

jsou stovky. Zpravidla jsou udělovány jednotlivcům, 

někdy i společenstvím nejrůznějšího druhu (městům, 

vojenským jednotkám), za prokázané zásluhy. Díky tomu 

jsou tyto řády pokračováním rytířské tradice služby, 

kterou ilustruje heslo českého krále Jana „Ich dien!“ 

(Sloužím!). Po bitvě u Kresčaku, v níž slepý panovník 

nalezl hrdinskou smrt, toto heslo předal anglický král 

Edvard III. svému synovi Edvardovi, čímž se dostalo nejen 

do znaku waleských princů, ale jako motto na klenot 

i hvězdu vojenské skupiny britského Řádu lázně.

Jiří Fidler

Další z klasických evropských dekorací, Řád zlatého rouna, spojená 

postupně s burgundskou, habsburskou, habsbursko-lotrinskou 

a bourbonskou dynastií

Another of the classic European decorations, the Order of the Golden 

Fleece, was gradually connected with the Burgundy, Habsburg, 

Habsburg-Lorraine and Bourbon dynasties

in later years inspired heads of state and governments 

of countries worldwide to start similarly-conceived merit 

honours. Infl uenced by the Legion of Honour, dozens of 

order decorations were begun in the 19th century not only 

in Europe, but also in non-European states. After the end 

of World War I, the Legion of Honour became the model for 

the creation of honours in the new European countries; for 

example, in 1922, the order’s rules were used in Czechoslo-

vakia for the creation of the Order of the White Lion. The 

Legion of Honour became the model for the creation of 

similar honours in African and Asian countries in the second 

half of the 20th century. The order also strongly infl uenced 

European order decorations that already existed, and they 

were modifi ed into universal orders of merit along the lines 

of the French model.

In today’s world, individual states’ decorations of merit 

number in the thousands, and there are hundreds of 

orders. As a rule, they are conferred upon individuals, but 

sometimes they are conferred on organizations of various 

types (such as cities or military units) for their demonstrated 

merit. For this reason, these orders are a continuation of 

the chivalric tradition of service, which is illustrated by the 

motto of the Czech King John, “Ich dien! (I Serve!).” After the 

battle of Crecy, in which the blind ruler met a heroic death, 

this motto was handed over by the English King Edward III 

to his son, Edward, which was then included not only in the 

insignia of the Prince of Wales, but also as the motto on the 

badge and star of the British military group the Order of the 

Bath.

Jiří Fidler

---