William Shakespeare, Král Jindřich VI. Díl I.

William Shakespeare, Král Jindřich VI. Díl I. (př. Jakub Malý, 1858)  11 

Gloster. Což nejsem protektor, všetečný kněže? 

Winchester. A já-liž nejsem kníže církevní? 

Gloster. Tak jako psanec, sedě na hradě, 

jenž ochranou mu v jeho loupežích. 

Winchester. Nehodný Glostře! 

Gloster.    

 

 

 

 

 

Tobě hodnosti 

stav duchovní dodává, život nic. 

Winchester. To spraví Řím. 

Warwick.  

 

 

 

 

Nuž do Říma si jdi. 

Somerset. Mylorde, měl byste se trochu mírnit. 

Warwick. Jen vy se ujímejte biskupa! 

Somerset. Mylord by uctivější býti měl, 

a znáti význam toho důstojenství. 

Warwick. A Milost pán by pokornější být měl, 

prelátu nesluší se takto svářit. 

Somerset. Když dotknut ale svatý jeho úřad. 

Warwick. Svatý neb nesvatý, co na tom jest? 

Či není Jeho Výsost protektor? 

Plantagenet (stranou). Plantagenet, vidím, teď mlčet musí, 

by neřekli: Ty mluv až na tě dojde, 

svůj smělý výrok nepleť v řeči lordů. 

Sic o Winchestra bych se pokusil. 

Král Jindřich. Strýcové milí, Glostře, Winchestře, 

strážcové zvláštní blaha Angličan, 

rád bych, zmohou-li jen co prosby mé, 

sjednotil srdce vaše v míru, v lásce. 

Jaká to hanba naší koruně, 

tak šlechetní když pánové, jak vy, 

jsou v rozbroji; ó věřte, lordové, 

útlého věku mého důvtip praví, 

že sváry občanské jsou zhoubný červ, 

jenž sžírá útrobu pospolitosti. 

 

Hluk uvnitř: Pobijte hnědé! 

Jaký to povyk? 

Warwick.  

 

 

Srocení as, vzniklé 

nevázaností biskupových lidí. 

 

Nový hluk za jevištěm: Kamení, kamení! 

Vystoupí Mayor Londýnský s průvodem. 

Mayor. Ó dobří lordi, – cnostný Jindřichu – 

nad námi, nad Londýnem lítost mějte! 

Lid biskupův a čeleď Glostrova 

kterýmžto zapovězena jest zbraň, 

nabrali plné kapsy kamení, 

a rozestoupíc se na protivné strany 

po sobě metají, až mnohému 

již hloupý mozek z hlavy vyražen; 

po ulicích nám vytloukli jsou okna, 

a strach nás nutí uzavírat krámy. 

Vystoupí rvouc se spolu čeleď Glosterova a Winchesterova s 

krvavými hlavami. 

Král Jindřich. Vyzývám vás při svazku poddanosti, 

zastavte vraždění a držte mír. 

Utište, strýče Glostře, tuto půtku. 

První z čeledi. Když bráníte 

nám kamení, toť poslouží nám zuby. 

Druhý z čeledi. Jen pojďte, hotovi jsme k přivítání. 

 

Opět rvačka. 

Gloster. Ty čeleď má, nech křiku zpurného, 

hned přetrhni tu půtku neslušnou. 

Třetí z čeledi. Mylorde, Vaše Milost známa nám 

pro poctivost a spravedlivost svou, 

jakož i rodem krále jen jste nižší: 

a než bychom to měli trpěti, 

by kníže takový, pravý to otec 

té země, tupen byl od čmárala, 

my, ženy, děti naše chcem se bíti, 

ať rozsápají nás odpůrci tvoji. 

Druhý z čeledi. Ba našich nehtů ještě odpadek 

po naší smrti stany rozbije. 

 

Opět rvačka. 

Gloster. Zadržte, lidé; milujete-li mne, 

jak povídáte, pusťte od sebe. 

Král Jindřich. Ó jak ten rozbroj srdce moje rmoutí! – 

Mylorde Winchestře, zdaž můžete 

mé slze, vzdechy zřít bez obměku? – 

Kdož měl by útrpnost mít nežli vy? 

A kdož má dopomáhat míru, když 

svěcenci církve libují si v svárech? 

Warwick. Podejte se, mylorde protektore, 

podejte se, Winchestře, váš-li odpor 

neustupný nemá usmrtit krále 

a zhubit říši. Zřejmě vidíte, 

jaké už zlé a vraždy spůsobilo 

to vaše nepřátelství. Zachovejte 

se mírně, po krvi-li nelačníte. 

Winchester. Ať on se podrobí, já nepodám se. 

Gloster. Já ustupuji z útrpnosti s králem; 

sic dřív bych srdce jemu vyrval, než 

bych pustil knězi tomu přednosti. 

Warwick. Mylorde Winchestře, hle vévoda 

vztek chmurný, nevrlý již zapudil, 

jak svědčí vyjasněné jeho čelo, 

proč vy se pořád ještě škaredíte? 

Gloster. Winchestře, podávám ti ruky své. 

Král Jindřich. Fi, strýče Beauforte! já kázati 

vás slyšel, bezbožnost že těžký hřích; 

a vy se nechcete dle slov svých řídit, 

než první sám dát příklad toho hříchu? 

Warwick. Laskavý králi, biskup jaksi krotne. – 

Pro hanbu, lorde Winchestře, povolte; 

či dítě má vás učit slušnosti? 

Winchester. Nuž tedy Glostře, podávám ti zde 

lásku za lásku, ruku za ruku. 

Gloster. Než, obávám se, jenom s prázdným srdcem. 

Zde vizte, přátelé a krajané, 

to znamení buď míru korouhví 

jak mezi námi tak stranníky všemi; 

tak Bůh mi pomoz, jak upřímně smýšlím! 

Winchester (stranou). Pomoz mi Bůh, jak neobmýšlím tak. 

Král Jindřich. Laskavý strýče, milý vévodo, 

jak potěšen jsem tímto narovnáním! 

Vy lidé nás již neobtěžujte, 

jak vaši páni přátelsky se smiřte. 

První z čeledi. Tak buď, teď k hojiči. 

Druhý z čeledi.    

 

 

 

 

 

Tam chci i já. 

Třetí z čeledi. Já zkusím, jakých krčma léků dá. 

 

Odejde čeládka, mayor a t. d. 

Warwick. Náš pane laskavý, přijměte žádost 

za právo Richarda Plantageneta, 

podávanou od nás Milosti Vaší. 

Gloster. To vhod, mylorde Warwicku. – Můj kníže, 

uvažujíce všecky okolnosti 

převelkou máte příčinu Richardu 

za právo dát, obzvláště z důvodu, 

jaký jsem vyložil Milosti Vaší 

nedávno v Elthamu. 

Král Jindřich.    

 

Ten důvod, strýče, 

byl důležit, a proto, lordové, 

navrátit chcem Richarda jeho rodu. 

Warwick. Navrácení Richarda jeho rodu 

buď opravou otcova příkoří. 

Winchester. Co vůle všech, to Winchestrova též. 

Král Jindřich. Richard-li věren být chce, nejen to, 

i veškeré mu dáme dědictví 

Yorkského domu, od něhožto rovnou 

posloupností svůj původ odvozuješ. 

Plantagenet. Tvůj sluha přísahá ti poslušenství 

a službu oddanou až do skonání. 

---