1a. Místní znecitlivění, blokády používá se nejčastěji farmak – místní anestetika, opioidy



Yüklə 2,13 Mb.
səhifə19/42
tarix05.06.2018
ölçüsü2,13 Mb.
#47623
1   ...   15   16   17   18   19   20   21   22   ...   42

Nauzea a zvracení


- vznikají drážděním nervů pobřišnice a stěny střeva (reflexní zvracení – v úvodu NPB)

- později může vznikat obstrukcí trubice nebo centrálním působením toxinů

- provází většinu NPB

- musím sledovat častost, množství a obsah zvratků – krev (čerstvá či natrávená), zapáchající žlutohnědý střevní obsah (miserere)



Zástava odchodu plynů a stolice


- téměř u všech NPB

- též může jít o reflexní záležitost, nebo projev nízké překážky v GIT, projev parézy GIT

- musíme mít na paměti, že při vysoko uložené obstrukci mohou plyny a stolice odcházet

- sledujeme množství, barvu a konzistenci stolice

- krev ve stolici – ukazuje na možnost invaginace, trombózy či embolie tepen, nádor, divertikly, hemoroidy, zánět
Další příznaky:

- škytavka – při dráždění peritonea kryjícího bránici

- někdy provází reflexní zvracení, nebo je způsobena rozpětím žaludku

- frenikový příznak – nepříjemná bolest promítající se do nadklíčkového prostoru a laterální strany krku

- provází dýchací pohyby, někdy je spolu se škytavkou

- obtíže při močení – změny v množství a barvě

- záněty močových cest – časté močení (polakisurie), bolestivé močení (strangurie), obtížné močení (dysurie)

c. Cysty a abscesy jater

Jaterní cysty

- dělíme je na cysty kongenitální, parenchymatózní (dysonotgenetické), žlučové, získané, neoplastické, traumatické

Kongenitální cysty


- buď solitárně nebo jako polycystóza

- solitární - nejčastěji v pravém laloku, vznikají poruchou ve vývoji žlučovodů

- menší cysty sledujeme pomocí USG či CT, jen málokdy jsou symptomatické a skoro nerostou

- větší cysty - cystektomii a sutura

- každou odstraněnou cystu musíme histologicky vyšetřit, zda nejde o cystadenokarcinom

- polycystóza - projeví se u kojenců, často spojena s cystózou jiných orgánů (ledviny, pankreas)

- těžké formy jsou indikací k transplantaci

Získané cysty


- např. echinokokové cysta - echinococcus granulosus (velké cysty vyplněné tekutinou), e.multilocularis (cysty tenkostěnné s okolní infiltrací)

- klinické obtíže - neurčité obtíže s pocitem plnosti nadbřišku, někdy hmatný tumor

- méně často - ikterus z tlaku na žlučovody, cholangitidy při fistulaci do žl. cest, krvácení do GIT z tlaku na cévy

- diagnostika - USG, CT, sérologie, kožní test, eozinofilie

- při podezření je kontraindikována punkce

- terapie - instilace 20% NaCl, 50% glc nebo 0,5 argentnitrátu (prevence šoku při rozlití obsahu cysty po peritoneu) a pak operačně odstraníme

- provádí se cystektomie a pericystektomie, popř. resekce s částí jater

- výkon je kryt mebendazolem

- recidivy hrozí při kontaminaci břišní dutiny

Jaterní abscesy


- buď solitární (60%) nebo mnohočetné (40%)

- lokalizace - nejčastěji v pravém laloku

- agens - bakterie, améby nebo plísně

- etiologie - nejčastěji sekundární jako následek operace, traumatu, cholangitidy nebo infekce pseudocysty

- hematologický rozsev - portou nebo arteriálně při sepsi

- kultivačně - e.coli, klebsiella, enterobakter, anaeroby (b.bacteroides)

- často - kryptogenní absces - přímý přestup z okolí (nejčastěji ze žlučníku)

- v poslední době přibývá abscesů po provedených endoskopiích žlučových cest

- klinický obraz -

- vysoké teploty (u bakteriálních abscesů, u mykotických nebývají), tlaková bolest v nadbřišku, nevolnost, pocit nemoci, frenikový příznak

- vyšetření - palpačně - plnost a citlivost v pravém epigastriu

- rtg - vysoký stav bránice, stejnostranný fluidothorax

- potvrzení diagnózy - USG, CT, cílená punkce

- v KO - leukocytóza, anémie, zvýšení ALP, hyperalbuminémie

- hemokultura nemusí být pozitivní

- terapie - abscesy je třeba drenovat - punkčně nebo pod USG či CT kontrolou nebo otevřeně

- dutinu odsáváme, vyplachujeme ATB

- celkově podáváme ATB

- prognóza - u solitárních je dobrá

- multilokulární nemusí být vyléčitelné



d. Zlomeniny diafýzy stehenní kosti


  • AO klasifikace (32) – jako u diafysy humeru:

A – jednoduchá (1 – spirální, 2 – šikmá, 3 – příčná)

B – klínovitá (1 – spirální klín, 2 – ohybový klín, 3 – rozlomený klín)

C – komplexní (1 – spirální, 2 – etážová, 3 – hrubě tříštivá)


  • zlomeniny v horní třetině femuru (do 3 cm pod malým trochanterem) se označují jako subtrochanterické

  • zlomeniny diafysy femuru vznikají působením nepřímého nebo přímého násilí (přejetí koly auta)

  • diagnostika klinická a RTG ve dvou projekcích (vč. kyčelního a kolenního kloubu – etážové zlomeniny), typické je zkrácení dislokací fragmentů (tah proximálního fragmentu do abdukce, distálního mediálně a nahoru)

  • komplikace samotného úrazu: :

poranění cév a měkkých tkání (svaly) ostrými fragmenty – krvácení až 2 litry

kompartment syndrom


komplikace léčby:
tuková embolie, ARDS – při předvrtávání hřebů

pakloub – špatné zavedení hřebu, ponechaná osová úchylka

omezení pohybu kolena – nedostatečná rehabilitace


  • v první pomoci imobilisace (vakuová dlaha, Cramerovy dlahy, svázání obou DK, dříve Dietrichsova dlaha), protišoková opatření (infuse), RTG před sejmutím první fixace

  • léčba operační (extense za tuberositas tibiae jen dočasné předoperační opatření), osteosynthesa musí být stabilní aby umožnila časnou mobilisaci (koleno – motorová dlaha, chůze s odlehčením o holích):

nitrodřeňový hřeb – antegrádní a zavřené zavádění po srovnání osy a dosažení správné délky, hřeby bývají

zajištěny distálně i proximálně, nejlépe nepředvrtané

dlahová osteosynthesa – upouští se od ní

zevní fixace – tříštivé zlomeniny, polytraumata

u subtrochanterických zlomenin – PFN, gama hřeb




  • u dětí možno léčit konservativně náplasťovou extensí (zavěšení DK svisle vzhůru), po vytvoření svalku za 4 týdny imobilisace sádrovým obvazem, v případě osteosynthesy u dětí volíme většinou Prévotovy pruty (TEN – titanové elastické nails)


e. Zúžení a uzávěry aorty a pánevních tepen
- dolní končetiny jsou nejčastějším místem tepenných uzávěrů

- výskyt – 6% populace nad 50let, 10% nad 60, 4x častěji ženy

- příčiny – hlavní je AT, uzávěry u mladých mužů může způsobit Bürgerova nemoc

- AT změny jsou typicky ve 3 etážích – aortoiiliacká, femoropopliteální, krurální

- klinický obraz –

- izolované postižení aortoiliackého úseku – klaudikace v hýžďových svalech

- úplný uzávěr kaudální aorty – navíc impotence, chybění pulzací v tříslech (Lerichův syndrom)

- femoropopliteální uzávěr – lýtkové klaudikace

- trofické změny jsou obvykle až při vícečetném uzávěru nebo uzávěru krurálním

(jednotlivé uzávěry centrálně obvykle mají kolaterální oběhy a to stačí k udržení

viability)

- výběr terapie – co je třeba zvážit

- závažnost obtíží a stupeň ohrožení končetiny

- stupeň postižení cév a možnost efektivní operace

- celkový stav nemocného – asi 50% pacientů má ICHS, dalších 20% má nějak poškozené

koronárky

- AIM je nejčastější příčina smrti po aortoiliacké rekonstrukci

- o operaci uvažujeme při klidových bolestech a trofických změnách

- klaudikace – zvažujeme délku klaudikačního intervalu, celkovou aktivitu nemocného,

způsob jeho života...
Rekonstrukce aortoilické oblasti:

- endarterektomie – v aortoilické oblasti se užívá jen výjimečně

- bypass – metoda volby, užívá se výhradně cévních protéz

- nejčastěji formou bifurkačního aortobifemorálního štěpu (štěp tvaru Y našijeme nad

stenózu do aorty a pod stenózu do ilik)

- nejčastější místo odstupu je z přední stěny mezi odstupem renálek a dolní

mezenteriky (nejméně změněná část)

- při úplném uzávěru – proximální anastomóza end to end s prošitím kaudální části proťaté

aorty (prostě ten bypass napojíme rovnou na aortu)

- mezi protézu a duodenum je vždy třeba interponovat retroperitoneální tkáně a zadní list peritonea (prevence aortoenterální píštěle)

- aortofemorální bypass se typicky provádí z dlouhé střední laparotomie (lze i z extraperitoenálního přístupu)

- u jednostranného uzávěru pánevních tepen – extraperitoneální aortofemorální nobo iliakofemorální bypass

- výsledky – velmi dobré, operační mortalita 1-2%, bezprostřední funkce bypassu je 95-100%

- extraanatomické bypassy – u nemocných s ohroženou končetinou, když nelze vytvořit anatomický bypass (celkový stav, předchozí operace, infekční ložisko)

- femorofemorální cross-over bypass – u jednostranného uzávěr řečistě, výkon je jen minimálně zatěžující

- lze provádět v LA nebo v epidurálu

- axilofemorální bypass – při oboustranném postižení pánevního řečiště

- pokud je nutné revaskularizovat obě nohy – protáhne se podkožím ještě spojka mezi femorálkami (viz. obrázek)

- dlouhodobá funkce je horší, asi 25% spojek pak vyžaduje sekundární trombektomie

- PTA – vhodná u krátkých stenóz společné nebo zevní iliaky, je možné zavést stent


Rekonstrukce oblasti femoro-popliteální :

- vždy třeba ověřit dostatečný přítok a odtok (není-li přítok – pak proximálně bypass před nebo současně s femoro- popliteálním, popř. PTA, není-li odtok – prodloužení rekonstrukce, bederní sympatektomie)

- PTA, endarterektomie, plastika záplatou – krátké stenosy

- bypassy – femoropopliteální z a. femoralis communis na horní nebo dolní část popliteální tepny, femoro-krurální


- cévní protézy (PTFE) – distálně na horní část poplitei (je-li zde dostatečný odtok)

- žilní štěpy – v. saphena magna, popř. v. cephalica, není-li safena dostatečně dlouhá – distálně se našívají na dolní část popliteální tepny (nejsou zde atherosklerotické změny – distální femoro-popliteální bypass je indikován u těžkých změn na a. popliea):

eversní – našití safeny obráceně (kvůli chlopním)

in situ – ponechání normálního průběhu, je třeba ji ale zbavit chlopní valvulotomem

kompositní štěp – kombinace žíly a cévní protesy

- zvláštní typy postižení popliteální tepny

- entrapment syndrom – anomální průběh a. poplitea, která je přetažena přes začátek mediální hlavy gastrocnemiu, dochází ke stenose a poststenotické dilataci, klinicky klaudikace, mikroembolisace až kritická ischemie, léčba chirurgiická (přetětí hlavy m. gastrocnemius medialis nebo žilní bypass)

- cystická adventiciální degenerace – ukládání rosolovité hmoty mezi medii a adventicii, zužuje tepnu a projeví se typickými klaudikacemi, léčba bypassem (žilní, popliteo-popliteální)


Rekonstrukce oblasti krurální :

- nutno odlišit bolesti klaudikační (ischemické) a bolesti při postižení žil:

- flebothrombosa – positivní Homans a plantární příznak, otok

- chronická žilní nedostatečnost – pocit tíhy bez klaudikací, otoky, noční křeče v lýtkách

- nejčastější příčinou (zvláště u mužů do 40 let, silných kuřáků) je Burgerova nemoc – projevuje se vznikem trofických defektů bez předchozího klaudikačního stadia a migrujícími flebitidami, na angiografii difusní postižení bércových tepen, léčba zákazem kouření a infusí prostaglandinů

- rekonstrukce se provádějí jako pokus o záchranu končetiny, nutná je předoperační angiografie, podle ní se vybere místo pro našití distálního konce anastomosy, jako štěp je nejlepší v. saphena magna in situ



21a. Riziko operačního výkonu, klasifikace a charakter
- obecné komplikace operací –

- infekce rány

- poranění cév, krvácení, hematomy, poruchy prokrvení

- tvorba jizvy, keloid

- poruchy citlivosti v oblasti rány

- nutnost reoperace při akutních komplikacích (krvácení apod.)

- riziko recidivy

- trombóza, embolie

- typické komplikace pro danou operaci

- např. poranění rekurentu nebo hypoparathyroidismus při resekcích strumy

- nebo poranění semenného provazce při operacích kýly

- poranění sleziny u všech operací v horní části břicha aj.


Anesteziologická rizika, kategorizace ASA (American society of anesthesiologists)

- zařadí pacienta do jedné ze 7 skupin

- riziko je definováno jako pravděpodobnost smrti až do 7. dne po operaci

- nemusí to bezprostředně souviset s anestezií

1. – normální, zdravý pacient běžné riziko

2. – lehké celkové onemocnění mírně zvýšené riziko

3. – těžké, závažně celkové onemocnění středně zvýšené riziko

4. – choroba, která ohrožuje život, ať operaci podstoupí nebo ne vysoké riziko

5. – moribundní pacient, u nehož lze očekávat smrt do 24 hodin velmi vysoké riziko

pro neodkladné indikace se to ještě rozšiřuje o dvě kategorie

6. – akutní pacienti ze skupiny 1-2 zvýšené riziko

7. – akutní pacienti ze skupiny 3-5 vysoké až velmi vysoké riziko


b. Stařecká apendicitida
- je méně častá

- na jedné straně je snížená obranyschopnost organismu, snížené vnímání bolesti a problémů se střevní pasáží

- na druhé straně je větší tendence k ohraničení zánětu

→ proto se často setkáme již s ohraničeným periapendikulárním infiltrátem nebo abscesem

- často je problém to rozlišit od tumoru

- může připomínat ileus




c. Nádory jater, obstrukční ikterus
Benigní nádory
- patologická klasifikace –

- epitelové nádory – hepatocelulární (nodulární transformace, fokální nodulární hyperplázie, hepatocelulární adenom)

- cholangiocelulární (adenom žlučníku, biliární cystadenom)

- mezenchymové nádory – lipom, myelolipom, angiolipom, leiomyom...

- smíšené nádory – mezenchymový hamartom, benigní teratom

Fokální nodulárníí hyperplazie

- těžko odlišitelný od malignity (makro i mikroskopicky)

- nahromadění hepatocytů, Kupfferových bb. a drobných žlučovodů s překrvenými vazivovými septy

- výskyt - 2-8x častěji u žen, mezi 20-50 rokem, výrazný nárůst v pubertě a těhotenství

- dává se proto do souvislosti s hormonálními vlivy a s užíváním antikoncepce

- klinický obraz – neprojevuje se, obvykle objeven náhodně

- 80% totiž nepřesáhne velikost 5 cm

- větší se mohou projevit jako jiné tumory

- diagnostika – USG, CT a scinti, potvrzení – biopsie

- terapie – u malých nádorů – konzervativně, při nejasné diagnóze – resekce jater

Adenom jater

- také se dává do souvislosti s antikoncepcí

- ve 30% perforuje a krvácí

- může malignizovat

- odstranění je indikováno – protože při spontánní perforaci s krvácením je letalita až 20%, možnost malignizace 10% !!!



Hemangiom

- díky USG ho dnes diagnostikujeme mnohem častěji, hlavně u lidí mezi 30-60 lety

- více ženy

- velikost 4-30 cm

- ruptury jsou zřídka, obvykle před odhalením nečinily nositeli žádné problémy

- resekce – u tumorů nad 4 cm
Maligní nádory
- klasifikace – primární a sekundární

- hepatocelulární karcinom, fibrolamelární karcinom, cholangiokarcinom, hepatoblastom, mezenchymové malignomy (angiosarkom, fibrosarkom), ostatní (karcinoid...)


Hepatocelulární karcinom

- nečastější v 5. deceniu, 5x častěji u mužů

- nejčastěji v terénu jaterní cirhózy (80%)

- HBsAg + mají až 1000x vyšší riziko vzniku

- další rizikové faktory – alfa-toxin, androgeny, anabolika, expozice vinylchloridu (dělá angiosarkom)

- klinický obraz – v terénu cirhózy se obvykle pozná až pozdně – obvykle až při známkách jaterního selhání, ascitu, anasarky, anémie a ikteru

- diagnostika – US, CT, biopsie, angiografie, AFP, ALP, laparoskopie

- terapie – možnosti resekce jsou omezeny funkční rezervou jater při cirhóze

- při manifestaci symptomů bez terapie netrvá přežití obvykle víc než 3-4 měsíce

Fibrolamelární karcinom

- vysoce diferencovaný hepatocelulární karcinom

- těžko odlišitelný od adenomu a nodulární hyperplázii

- obvykle nasedá na cirhózu

- je v 75% resekovatelný, má tedy lepší prognózu


Cholangiogenní karcinom

- postihuje intrahepatální žlučovody

- projevuje se zřídka – jako zánět žlučovodů

- resekce v časném stádiu mají výborné výsledky



Jaterní metastázy

- 90% jaterních malignit

- ve 20% jsou to meta ca žaludku, 25% colon, v 50% meta ca pankreatu

- solitární a nečetné (do 3) – indikace anatomické a neanatomické resekce (hlavně u kolorektálního ca)
Terapie nádorů jater:

- konzervativní –

- mnohočetné jaterní meta – lokální intraarteriální CHT (přes a. hepatica) subkutánně implantovaným port- systémem na 14 dní, má jen minimální systémový efekt

- hlavně u meta kolorektálu a karcinomu prsu, pokud není cirhóza

- provedení – cholecystektomie (profylaxe toxické cholecystitidy), sondáž a.gastroduodenalis a zavedení katetru

- vysazení antikoncepce nebo estrogennových preparátů u adenomu, pokud adenom neustoupí → operace

- operační –

- indikace – benigní – adenomy, krvácející tumory nebo velké hemangiomy

- maligní – operace je jediná možnost léčby, jen 20% je kurativně operabilních (pozdní nástup příznaků)

- tumor musí být ohraničen na jeden lalok (T1-T3)

- příčná nebo střední laparotomie, nebo řez podél oblouku

- hemihepatektomie – orientuje se v linii vena cava – žlučník

- rozšířená hemihepatektomie vpravo – podle ligamentum falciforme hepatis

- resekce jaterního laloku vlevo – levý lalok až po lig. falciforme

- periferní resekce

- jaterní meta – periferní resekce bez orientace dle anatomických struktur (prostě to odřízeneme i s kusem zdravejch jater a nekoukáme kudy jdou laloky...)

- ultima ratio – transplantace jater – u hepatocelulárního ca, pokud nemá meta

Obstrukční ( verdínový ) ikterus

-zablokovaný odtok žluče mezi játry a Vaterskou papilou

intahepatální

- steatóza jater, těhotenská cholestáza, jaterní cirhóza, léky / fenothiazid, 5-FU, tyreostatika /, bakteriální infekce



extrahepatální

- konkrement v žlučových cestách, atrézie, tu choledochu, pankreatu, pozánětlivé jizvení


cholestáza…v játrech městnání…cholestatická cirhóza jater… e. coli…hnisavá cholangoitis
klinické příznaky:
intrahepatální – konj. Bi z krve do moči,  cholesterolu (xantelesmata) a ŽK… cholémie, pruritus,  ALP, žluč neodtéká do střeva = acholická stolice, steatorea,  vit. E /poruchy CNS/,  vit. K /krvácivost/, splenomegalie, portální hypertenze, barva kůže = temně zelená (verdinová )
extrahepatální – akutní třesavka, horečka, bolesti v epigastriu / cholangoitis /
diagnostika:

A, SP,USG, ERCP, CT/ MRI, PTC


dif.dg:
intra – serologie, dilatace žluč. cest /nejsou/ , léková anamnéza, antimitochondriální proteiny

extra – dilatace žluč. cest /jsou/, CT / MRI (nádory )


terapie:
intra – uvážlivě dle etio

extra – OP, endoskopie


d. Zlomeniny dolního konce stehenní kosti


  • AO klasifikace (33):

A – extrakapsulární (suprakondylické)

B – částečně nitrokloubní (s odlomením jednoho kondylu – monokondylické)

C – totálně nitrokloubní (s odlomením obou kondylů – diakondylické zlomeniny – tvar T nebo Y)




  • důležitým příznakem nitrokloubních zlomenin je hemarthros s přítomností tukových kapének v punktátu (z kostní dřeně)

  • všechny tyto zlomeniny jsou indikací k operační léčbě


suprakondylické zlomeniny


  • tahem m. gastrocnemius dislokace distálního fragmentu dorsálně (může být poranění a. poplitea a n. peronaeus – pulsace (event. Doppler, arteriografie) a inervace) a tahem flexorů zkrácení

  • léčba operační (osteosynthesa):

kondylární dlaha 95o

DCS (distal condylar screw)

nitrodřeňové zajištěné hřebování (antegrádní nebo častěji retrográdní zavedení)


monokondylární zlomeniny


  • cílem je obnovení kongruence kloubních ploch a umožnění časné mobilisace (motorová dlaha)

  • jde o intraartikulární zlomeniny (hemarthros s tukovými kapénkami) – indikace k arthroskopii – laváž + kontrola lomné linie, revise a event. ošetření poranění měkkých částí kolena (menisky), je možno docílit přesné reposice a zajištění 2 spongiosními kanylovanými šrouby

  • další možnosti – kondylární dlaha, DCS…


diakondylické zlomeniny
léčba operační (DCS šroub nebo kondylární dlaha s možností pomocných spongiosních šroubů, retrográdní hřebování, zevní fixace), u některých složitých typů zlomenin nutná spongioplastika


e. ICHDK plus KLASIFIKACE, PŘÍSTUP, LÉČBA (+4E + 20E)
závažné onemocnění vznikající na podkladu aterosklerózy, eventuálně jiného patologického procesu postihujícího pánevní tepny a/nebo tepny dolních končetin.

Ateroskleróza vede k postupnému zužování až uzávěru lumen tepny, což má za následek ischémii svalů a kůže.



Yüklə 2,13 Mb.

Dostları ilə paylaş:
1   ...   15   16   17   18   19   20   21   22   ...   42




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə