Nauzea a zvracení
- vznikají drážděním nervů pobřišnice a stěny střeva (reflexní zvracení – v úvodu NPB)
- později může vznikat obstrukcí trubice nebo centrálním působením toxinů
- provází většinu NPB
- musím sledovat častost, množství a obsah zvratků – krev (čerstvá či natrávená), zapáchající žlutohnědý střevní obsah (miserere)
Zástava odchodu plynů a stolice
- téměř u všech NPB
- též může jít o reflexní záležitost, nebo projev nízké překážky v GIT, projev parézy GIT
- musíme mít na paměti, že při vysoko uložené obstrukci mohou plyny a stolice odcházet
- sledujeme množství, barvu a konzistenci stolice
- krev ve stolici – ukazuje na možnost invaginace, trombózy či embolie tepen, nádor, divertikly, hemoroidy, zánět
Další příznaky:
- škytavka – při dráždění peritonea kryjícího bránici
- někdy provází reflexní zvracení, nebo je způsobena rozpětím žaludku
- frenikový příznak – nepříjemná bolest promítající se do nadklíčkového prostoru a laterální strany krku
- provází dýchací pohyby, někdy je spolu se škytavkou
- obtíže při močení – změny v množství a barvě
- záněty močových cest – časté močení (polakisurie), bolestivé močení (strangurie), obtížné močení (dysurie)
c. Cysty a abscesy jater
Jaterní cysty - dělíme je na cysty kongenitální, parenchymatózní (dysonotgenetické), žlučové, získané, neoplastické, traumatické Kongenitální cysty
- buď solitárně nebo jako polycystóza
- solitární - nejčastěji v pravém laloku, vznikají poruchou ve vývoji žlučovodů
- menší cysty sledujeme pomocí USG či CT, jen málokdy jsou symptomatické a skoro nerostou
- větší cysty - cystektomii a sutura
- každou odstraněnou cystu musíme histologicky vyšetřit, zda nejde o cystadenokarcinom
- polycystóza - projeví se u kojenců, často spojena s cystózou jiných orgánů (ledviny, pankreas)
- těžké formy jsou indikací k transplantaci
Získané cysty
- např. echinokokové cysta - echinococcus granulosus (velké cysty vyplněné tekutinou), e.multilocularis (cysty tenkostěnné s okolní infiltrací)
- klinické obtíže - neurčité obtíže s pocitem plnosti nadbřišku, někdy hmatný tumor
- méně často - ikterus z tlaku na žlučovody, cholangitidy při fistulaci do žl. cest, krvácení do GIT z tlaku na cévy
- diagnostika - USG, CT, sérologie, kožní test, eozinofilie
- při podezření je kontraindikována punkce
- terapie - instilace 20% NaCl, 50% glc nebo 0,5 argentnitrátu (prevence šoku při rozlití obsahu cysty po peritoneu) a pak operačně odstraníme
- provádí se cystektomie a pericystektomie, popř. resekce s částí jater
- výkon je kryt mebendazolem
- recidivy hrozí při kontaminaci břišní dutiny
Jaterní abscesy
- buď solitární (60%) nebo mnohočetné (40%)
- lokalizace - nejčastěji v pravém laloku
- agens - bakterie, améby nebo plísně
- etiologie - nejčastěji sekundární jako následek operace, traumatu, cholangitidy nebo infekce pseudocysty
- hematologický rozsev - portou nebo arteriálně při sepsi
- kultivačně - e.coli, klebsiella, enterobakter, anaeroby (b.bacteroides)
- často - kryptogenní absces - přímý přestup z okolí (nejčastěji ze žlučníku)
- v poslední době přibývá abscesů po provedených endoskopiích žlučových cest
- klinický obraz -
- vysoké teploty (u bakteriálních abscesů, u mykotických nebývají), tlaková bolest v nadbřišku, nevolnost, pocit nemoci, frenikový příznak
- vyšetření - palpačně - plnost a citlivost v pravém epigastriu
- rtg - vysoký stav bránice, stejnostranný fluidothorax
- potvrzení diagnózy - USG, CT, cílená punkce
- v KO - leukocytóza, anémie, zvýšení ALP, hyperalbuminémie
- hemokultura nemusí být pozitivní
- terapie - abscesy je třeba drenovat - punkčně nebo pod USG či CT kontrolou nebo otevřeně
- dutinu odsáváme, vyplachujeme ATB
- celkově podáváme ATB
- prognóza - u solitárních je dobrá
- multilokulární nemusí být vyléčitelné
d. Zlomeniny diafýzy stehenní kosti
-
AO klasifikace (32) – jako u diafysy humeru:
A – jednoduchá (1 – spirální, 2 – šikmá, 3 – příčná)
B – klínovitá (1 – spirální klín, 2 – ohybový klín, 3 – rozlomený klín)
C – komplexní (1 – spirální, 2 – etážová, 3 – hrubě tříštivá)
-
zlomeniny v horní třetině femuru (do 3 cm pod malým trochanterem) se označují jako subtrochanterické
-
zlomeniny diafysy femuru vznikají působením nepřímého nebo přímého násilí (přejetí koly auta)
-
diagnostika klinická a RTG ve dvou projekcích (vč. kyčelního a kolenního kloubu – etážové zlomeniny), typické je zkrácení dislokací fragmentů (tah proximálního fragmentu do abdukce, distálního mediálně a nahoru)
-
komplikace samotného úrazu: :
poranění cév a měkkých tkání (svaly) ostrými fragmenty – krvácení až 2 litry
kompartment syndrom
komplikace léčby:
tuková embolie, ARDS – při předvrtávání hřebů
pakloub – špatné zavedení hřebu, ponechaná osová úchylka
omezení pohybu kolena – nedostatečná rehabilitace
-
v první pomoci imobilisace (vakuová dlaha, Cramerovy dlahy, svázání obou DK, dříve Dietrichsova dlaha), protišoková opatření (infuse), RTG před sejmutím první fixace
-
léčba operační (extense za tuberositas tibiae jen dočasné předoperační opatření), osteosynthesa musí být stabilní aby umožnila časnou mobilisaci (koleno – motorová dlaha, chůze s odlehčením o holích):
nitrodřeňový hřeb – antegrádní a zavřené zavádění po srovnání osy a dosažení správné délky, hřeby bývají
zajištěny distálně i proximálně, nejlépe nepředvrtané
dlahová osteosynthesa – upouští se od ní
zevní fixace – tříštivé zlomeniny, polytraumata
u subtrochanterických zlomenin – PFN, gama hřeb
-
u dětí možno léčit konservativně náplasťovou extensí (zavěšení DK svisle vzhůru), po vytvoření svalku za 4 týdny imobilisace sádrovým obvazem, v případě osteosynthesy u dětí volíme většinou Prévotovy pruty (TEN – titanové elastické nails)
e. Zúžení a uzávěry aorty a pánevních tepen
- dolní končetiny jsou nejčastějším místem tepenných uzávěrů
- výskyt – 6% populace nad 50let, 10% nad 60, 4x častěji ženy
- příčiny – hlavní je AT, uzávěry u mladých mužů může způsobit Bürgerova nemoc
- AT změny jsou typicky ve 3 etážích – aortoiiliacká, femoropopliteální, krurální
- klinický obraz –
- izolované postižení aortoiliackého úseku – klaudikace v hýžďových svalech
- úplný uzávěr kaudální aorty – navíc impotence, chybění pulzací v tříslech (Lerichův syndrom)
- femoropopliteální uzávěr – lýtkové klaudikace
- trofické změny jsou obvykle až při vícečetném uzávěru nebo uzávěru krurálním
(jednotlivé uzávěry centrálně obvykle mají kolaterální oběhy a to stačí k udržení
viability)
- výběr terapie – co je třeba zvážit
- závažnost obtíží a stupeň ohrožení končetiny
- stupeň postižení cév a možnost efektivní operace
- celkový stav nemocného – asi 50% pacientů má ICHS, dalších 20% má nějak poškozené
koronárky
- AIM je nejčastější příčina smrti po aortoiliacké rekonstrukci
- o operaci uvažujeme při klidových bolestech a trofických změnách
- klaudikace – zvažujeme délku klaudikačního intervalu, celkovou aktivitu nemocného,
způsob jeho života...
Rekonstrukce aortoilické oblasti:
- endarterektomie – v aortoilické oblasti se užívá jen výjimečně
- bypass – metoda volby, užívá se výhradně cévních protéz
- nejčastěji formou bifurkačního aortobifemorálního štěpu (štěp tvaru Y našijeme nad
stenózu do aorty a pod stenózu do ilik)
- nejčastější místo odstupu je z přední stěny mezi odstupem renálek a dolní
mezenteriky (nejméně změněná část)
- při úplném uzávěru – proximální anastomóza end to end s prošitím kaudální části proťaté
aorty (prostě ten bypass napojíme rovnou na aortu)
- mezi protézu a duodenum je vždy třeba interponovat retroperitoneální tkáně a zadní list peritonea (prevence aortoenterální píštěle)
- aortofemorální bypass se typicky provádí z dlouhé střední laparotomie (lze i z extraperitoenálního přístupu)
- u jednostranného uzávěru pánevních tepen – extraperitoneální aortofemorální nobo iliakofemorální bypass
- výsledky – velmi dobré, operační mortalita 1-2%, bezprostřední funkce bypassu je 95-100%
- extraanatomické bypassy – u nemocných s ohroženou končetinou, když nelze vytvořit anatomický bypass (celkový stav, předchozí operace, infekční ložisko)
- femorofemorální cross-over bypass – u jednostranného uzávěr řečistě, výkon je jen minimálně zatěžující
- lze provádět v LA nebo v epidurálu
- axilofemorální bypass – při oboustranném postižení pánevního řečiště
- pokud je nutné revaskularizovat obě nohy – protáhne se podkožím ještě spojka mezi femorálkami (viz. obrázek)
- dlouhodobá funkce je horší, asi 25% spojek pak vyžaduje sekundární trombektomie
- PTA – vhodná u krátkých stenóz společné nebo zevní iliaky, je možné zavést stent
Rekonstrukce oblasti femoro-popliteální :
- vždy třeba ověřit dostatečný přítok a odtok (není-li přítok – pak proximálně bypass před nebo současně s femoro- popliteálním, popř. PTA, není-li odtok – prodloužení rekonstrukce, bederní sympatektomie)
- PTA, endarterektomie, plastika záplatou – krátké stenosy
- bypassy – femoropopliteální z a. femoralis communis na horní nebo dolní část popliteální tepny, femoro-krurální
- cévní protézy (PTFE) – distálně na horní část poplitei (je-li zde dostatečný odtok)
- žilní štěpy – v. saphena magna, popř. v. cephalica, není-li safena dostatečně dlouhá – distálně se našívají na dolní část popliteální tepny (nejsou zde atherosklerotické změny – distální femoro-popliteální bypass je indikován u těžkých změn na a. popliea):
eversní – našití safeny obráceně (kvůli chlopním)
in situ – ponechání normálního průběhu, je třeba ji ale zbavit chlopní valvulotomem
kompositní štěp – kombinace žíly a cévní protesy
- zvláštní typy postižení popliteální tepny
- entrapment syndrom – anomální průběh a. poplitea, která je přetažena přes začátek mediální hlavy gastrocnemiu, dochází ke stenose a poststenotické dilataci, klinicky klaudikace, mikroembolisace až kritická ischemie, léčba chirurgiická (přetětí hlavy m. gastrocnemius medialis nebo žilní bypass)
- cystická adventiciální degenerace – ukládání rosolovité hmoty mezi medii a adventicii, zužuje tepnu a projeví se typickými klaudikacemi, léčba bypassem (žilní, popliteo-popliteální)
Rekonstrukce oblasti krurální :
- nutno odlišit bolesti klaudikační (ischemické) a bolesti při postižení žil:
- flebothrombosa – positivní Homans a plantární příznak, otok
- chronická žilní nedostatečnost – pocit tíhy bez klaudikací, otoky, noční křeče v lýtkách
- nejčastější příčinou (zvláště u mužů do 40 let, silných kuřáků) je Burgerova nemoc – projevuje se vznikem trofických defektů bez předchozího klaudikačního stadia a migrujícími flebitidami, na angiografii difusní postižení bércových tepen, léčba zákazem kouření a infusí prostaglandinů
- rekonstrukce se provádějí jako pokus o záchranu končetiny, nutná je předoperační angiografie, podle ní se vybere místo pro našití distálního konce anastomosy, jako štěp je nejlepší v. saphena magna in situ
21a. Riziko operačního výkonu, klasifikace a charakter
- obecné komplikace operací –
- infekce rány
- poranění cév, krvácení, hematomy, poruchy prokrvení
- tvorba jizvy, keloid
- poruchy citlivosti v oblasti rány
- nutnost reoperace při akutních komplikacích (krvácení apod.)
- riziko recidivy
- trombóza, embolie
- typické komplikace pro danou operaci
- např. poranění rekurentu nebo hypoparathyroidismus při resekcích strumy
- nebo poranění semenného provazce při operacích kýly
- poranění sleziny u všech operací v horní části břicha aj.
Anesteziologická rizika, kategorizace ASA (American society of anesthesiologists)
- zařadí pacienta do jedné ze 7 skupin
- riziko je definováno jako pravděpodobnost smrti až do 7. dne po operaci
- nemusí to bezprostředně souviset s anestezií
1. – normální, zdravý pacient běžné riziko
2. – lehké celkové onemocnění mírně zvýšené riziko
3. – těžké, závažně celkové onemocnění středně zvýšené riziko
4. – choroba, která ohrožuje život, ať operaci podstoupí nebo ne vysoké riziko
5. – moribundní pacient, u nehož lze očekávat smrt do 24 hodin velmi vysoké riziko
pro neodkladné indikace se to ještě rozšiřuje o dvě kategorie
6. – akutní pacienti ze skupiny 1-2 zvýšené riziko
7. – akutní pacienti ze skupiny 3-5 vysoké až velmi vysoké riziko
b. Stařecká apendicitida
- je méně častá
- na jedné straně je snížená obranyschopnost organismu, snížené vnímání bolesti a problémů se střevní pasáží
- na druhé straně je větší tendence k ohraničení zánětu
→ proto se často setkáme již s ohraničeným periapendikulárním infiltrátem nebo abscesem
- často je problém to rozlišit od tumoru
- může připomínat ileus
c. Nádory jater, obstrukční ikterus
Benigní nádory
- patologická klasifikace –
- epitelové nádory – hepatocelulární (nodulární transformace, fokální nodulární hyperplázie, hepatocelulární adenom)
- cholangiocelulární (adenom žlučníku, biliární cystadenom)
- mezenchymové nádory – lipom, myelolipom, angiolipom, leiomyom...
- smíšené nádory – mezenchymový hamartom, benigní teratom
Fokální nodulárníí hyperplazie
- těžko odlišitelný od malignity (makro i mikroskopicky)
- nahromadění hepatocytů, Kupfferových bb. a drobných žlučovodů s překrvenými vazivovými septy
- výskyt - 2-8x častěji u žen, mezi 20-50 rokem, výrazný nárůst v pubertě a těhotenství
- dává se proto do souvislosti s hormonálními vlivy a s užíváním antikoncepce
- klinický obraz – neprojevuje se, obvykle objeven náhodně
- 80% totiž nepřesáhne velikost 5 cm
- větší se mohou projevit jako jiné tumory
- diagnostika – USG, CT a scinti, potvrzení – biopsie
- terapie – u malých nádorů – konzervativně, při nejasné diagnóze – resekce jater
Adenom jater
- také se dává do souvislosti s antikoncepcí
- ve 30% perforuje a krvácí
- může malignizovat
- odstranění je indikováno – protože při spontánní perforaci s krvácením je letalita až 20%, možnost malignizace 10% !!!
Hemangiom
- díky USG ho dnes diagnostikujeme mnohem častěji, hlavně u lidí mezi 30-60 lety
- více ženy
- velikost 4-30 cm
- ruptury jsou zřídka, obvykle před odhalením nečinily nositeli žádné problémy
- resekce – u tumorů nad 4 cm
Maligní nádory
- klasifikace – primární a sekundární
- hepatocelulární karcinom, fibrolamelární karcinom, cholangiokarcinom, hepatoblastom, mezenchymové malignomy (angiosarkom, fibrosarkom), ostatní (karcinoid...)
Hepatocelulární karcinom
- nečastější v 5. deceniu, 5x častěji u mužů
- nejčastěji v terénu jaterní cirhózy (80%)
- HBsAg + mají až 1000x vyšší riziko vzniku
- další rizikové faktory – alfa-toxin, androgeny, anabolika, expozice vinylchloridu (dělá angiosarkom)
- klinický obraz – v terénu cirhózy se obvykle pozná až pozdně – obvykle až při známkách jaterního selhání, ascitu, anasarky, anémie a ikteru
- diagnostika – US, CT, biopsie, angiografie, AFP, ALP, laparoskopie
- terapie – možnosti resekce jsou omezeny funkční rezervou jater při cirhóze
- při manifestaci symptomů bez terapie netrvá přežití obvykle víc než 3-4 měsíce
Fibrolamelární karcinom
- vysoce diferencovaný hepatocelulární karcinom
- těžko odlišitelný od adenomu a nodulární hyperplázii
- obvykle nasedá na cirhózu
- je v 75% resekovatelný, má tedy lepší prognózu
Cholangiogenní karcinom
- postihuje intrahepatální žlučovody
- projevuje se zřídka – jako zánět žlučovodů
- resekce v časném stádiu mají výborné výsledky
Jaterní metastázy
- 90% jaterních malignit
- ve 20% jsou to meta ca žaludku, 25% colon, v 50% meta ca pankreatu
- solitární a nečetné (do 3) – indikace anatomické a neanatomické resekce (hlavně u kolorektálního ca)
Terapie nádorů jater:
- konzervativní –
- mnohočetné jaterní meta – lokální intraarteriální CHT (přes a. hepatica) subkutánně implantovaným port- systémem na 14 dní, má jen minimální systémový efekt
- hlavně u meta kolorektálu a karcinomu prsu, pokud není cirhóza
- provedení – cholecystektomie (profylaxe toxické cholecystitidy), sondáž a.gastroduodenalis a zavedení katetru
- vysazení antikoncepce nebo estrogennových preparátů u adenomu, pokud adenom neustoupí → operace
- operační –
- indikace – benigní – adenomy, krvácející tumory nebo velké hemangiomy
- maligní – operace je jediná možnost léčby, jen 20% je kurativně operabilních (pozdní nástup příznaků)
- tumor musí být ohraničen na jeden lalok (T1-T3)
- příčná nebo střední laparotomie, nebo řez podél oblouku
- hemihepatektomie – orientuje se v linii vena cava – žlučník
- rozšířená hemihepatektomie vpravo – podle ligamentum falciforme hepatis
- resekce jaterního laloku vlevo – levý lalok až po lig. falciforme
- periferní resekce
- jaterní meta – periferní resekce bez orientace dle anatomických struktur (prostě to odřízeneme i s kusem zdravejch jater a nekoukáme kudy jdou laloky...)
- ultima ratio – transplantace jater – u hepatocelulárního ca, pokud nemá meta
Obstrukční ( verdínový ) ikterus
-zablokovaný odtok žluče mezi játry a Vaterskou papilou
intahepatální
- steatóza jater, těhotenská cholestáza, jaterní cirhóza, léky / fenothiazid, 5-FU, tyreostatika /, bakteriální infekce
extrahepatální
- konkrement v žlučových cestách, atrézie, tu choledochu, pankreatu, pozánětlivé jizvení
cholestáza…v játrech městnání…cholestatická cirhóza jater… e. coli…hnisavá cholangoitis
klinické příznaky:
intrahepatální – konj. Bi z krve do moči, cholesterolu (xantelesmata) a ŽK… cholémie, pruritus, ALP, žluč neodtéká do střeva = acholická stolice, steatorea, vit. E /poruchy CNS/, vit. K /krvácivost/, splenomegalie, portální hypertenze, barva kůže = temně zelená (verdinová )
extrahepatální – akutní třesavka, horečka, bolesti v epigastriu / cholangoitis /
diagnostika:
A, SP,USG, ERCP, CT/ MRI, PTC
dif.dg:
intra – serologie, dilatace žluč. cest /nejsou/ , léková anamnéza, antimitochondriální proteiny
extra – dilatace žluč. cest /jsou/, CT / MRI (nádory )
terapie:
intra – uvážlivě dle etio
extra – OP, endoskopie
d. Zlomeniny dolního konce stehenní kosti
A – extrakapsulární (suprakondylické)
B – částečně nitrokloubní (s odlomením jednoho kondylu – monokondylické)
C – totálně nitrokloubní (s odlomením obou kondylů – diakondylické zlomeniny – tvar T nebo Y)
-
důležitým příznakem nitrokloubních zlomenin je hemarthros s přítomností tukových kapének v punktátu (z kostní dřeně)
-
všechny tyto zlomeniny jsou indikací k operační léčbě
suprakondylické zlomeniny
-
tahem m. gastrocnemius dislokace distálního fragmentu dorsálně (může být poranění a. poplitea a n. peronaeus – pulsace (event. Doppler, arteriografie) a inervace) a tahem flexorů zkrácení
-
léčba operační (osteosynthesa):
kondylární dlaha 95o
DCS (distal condylar screw)
nitrodřeňové zajištěné hřebování (antegrádní nebo častěji retrográdní zavedení)
monokondylární zlomeniny
-
cílem je obnovení kongruence kloubních ploch a umožnění časné mobilisace (motorová dlaha)
-
jde o intraartikulární zlomeniny (hemarthros s tukovými kapénkami) – indikace k arthroskopii – laváž + kontrola lomné linie, revise a event. ošetření poranění měkkých částí kolena (menisky), je možno docílit přesné reposice a zajištění 2 spongiosními kanylovanými šrouby
-
další možnosti – kondylární dlaha, DCS…
diakondylické zlomeniny
léčba operační (DCS šroub nebo kondylární dlaha s možností pomocných spongiosních šroubů, retrográdní hřebování, zevní fixace), u některých složitých typů zlomenin nutná spongioplastika
e. ICHDK plus KLASIFIKACE, PŘÍSTUP, LÉČBA (+4E + 20E)
závažné onemocnění vznikající na podkladu aterosklerózy, eventuálně jiného patologického procesu postihujícího pánevní tepny a/nebo tepny dolních končetin.
Ateroskleróza vede k postupnému zužování až uzávěru lumen tepny, což má za následek ischémii svalů a kůže.
Dostları ilə paylaş: |