DisertačNÍ práce lidská práva V Evropské unii

2.3 Lidská práva v Evropské unii

Zkoumaná oblast je poněkud překvapivě v České republice popsána i na úrovni monografií (Šišková 2001, Šišková 2003; Grygar 2003) či jejich významných částí (Blahož a kol. 2003: 431–505 a 576–625; Pikna 2002: 50–177), ovšem pouze v oblasti právní vědy, rozsáhlejší elaborát z pohledu politologie či mezinárodních vztahů chybí. Ve všech zmíněných případech se jedná o historicko-deskriptivní práce s důrazem na právní zakotvení ochrany lidských práv v Evropské unii a na činnost Evropského soudního dvora.

Ze zahraničních publikací se věnují otázce lidských práv v EU například velmi obsáhlý sborník P. Alstona (ed., 1999), monografie A. Williamse (2004) či monografie a sborník věnující se Chartě základních práv EU (Schönlau 2006, Peers – Ward, eds., 2004). Přestože se většinou jedná opět o právní práce, nalezneme v nich výrazné sociálně-vědní přesahy a některé texty lze označit za mezioborové (např. Williams) či přímo práce neprávní (např. v rámci Alstona Koskenniemi a další). Velké množství příspěvků o lidských právech v Evropské unii vychází v odborných periodicích, zejména však právnických. Konjunkturní období a zájem o téma i z perspektivy politologie či mezinárodních vztahů s sebou jako důsledek nesou významné události, jakou bylo například přijetí Charty základních práv EU nebo její následné zařazení do návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu.

Z hlediska velkých přehledových prací na téma Evropská unie (např. Fiala – Pitrová 2003 nebo Nugent 1999) či lidská práva (Steiner – Alston 2000) představuje téma lidských práv v Evropské unii spíše marginální záležitost.

S podobně širokým záběrem a systémovým zpracováním, jaký má prezentovaná disertační práce, jsem se během výzkumu nesetkal, některé styčné body však lze nalézt zejména s dílem A. Williamse (2004). Obě práce se ale v důležitých momentech liší jak argumentací, tak svým zaměřením, protože Williams se koncentruje též na srovnání vnitřní a vnější dimenze lidskoprávních aktivit EU, zatímco předkládaná práce se zabývá primárně dimenzí vnitřní.

3. Teorie evropské integrace⁵

3.1 Úvod

Cílem kapitoly je ve stručnosti zmapovat vývoj a současný stav bádání na poli teorií evropské integrace a zvážit možnosti využití jednotlivých teorií či přístupů pro problematiku lidských práv. Ke studovanému tématu se přistupuje velkoryse, do přehledu jsou zařazena i některá pojednání, která by nesplňovala požadavky současného chápání pojmu teorie. Kapitola nemá být pouhým přehledem teorií, pokouší se teoretickou debatu strukturovat a členit, zejména s ohledem na jednotlivé úrovně analýzy a význam aktérů, které jednotlivé přístupy chtějí zkoumat a jimž přisuzují hlavní relevanci.

Zařazení kapitoly odůvodňuje potřeba představit hlavní teorie a jejich předpoklady, které by mohly být využity pro výzkum lidských práv v Evropské unii. Hlavní stavební prvky teorií a jejich teze budou v závěru konfrontovány se zjištěným vývojem v oblasti lidských práv.

V první části se kapitola zaměří na stručný popis raných pojednání o evropské integraci, následuje přiblížení „velkých“ teorií (neofunkcionalismu a intergovernmentalismu) a poté se nastíní nové přístupy ke zkoumání integrace (neoinstitucionalismus, multi-level governance). Kapitola prostřednictvím schématického znázornění poskytuje i přehlednou mapu teorií evropské integrace.

3.2 Raná pojednání o evropské integraci

Výzkum evropské integrace či integrace obecně znepříjemňuje nedostatek shody na samotném vymezení předmětu bádání. Jednotlivé přístupy se zpravidla pokoušejí o vlastní vymezení⁶, což výrazně komplikuje srovnání jejich úspěšnosti. Slovy klasika evropských integračních studií Ernsta Haase – chybí závislá proměnná (Haas 1970b: 613, 622). Jednotlivé přístupy používají různé metodologie, předpoklady a perspektivy, přičemž rozdíly panují zejména mezi teorií mezinárodních vztahů a komparativní politologií.

V první polovině 20. století se objevilo několik systematičtějších rozborů na téma evropské integrace, které lze zahrnout pod tři hlavní proudy – federalismus, funkcionalismus a transakcionalismus⁷. Všechny souhrnně vycházejí z nedostatečné kapacity států garantovat politickou a ekonomickou bezpečnost obyvatel a nabízejí svá řešení.

Federalismus představuje vnitřně značně rozmanitý proud, který si dokázal podržet jistou váhu až do současnosti. Nejčastěji je federalismus pojímán jako ústavní uspořádání, kde je moc rozvržena do dvou či více úrovní vlády, přičemž vzniká nový řád, odlišný od předchozího. Koncepci federalismu charakterizuje důraz na výstavbu formálních politických institucí.

Funkcionalismus se vyvinul v rámci liberálně-idealistické tradice teorie mezinárodních vztahů. Navrhuje vytvoření transnacionálních specializovaných sektorových institucí, fungujících na technokratickém a racionalistickém základu, které by snížily riziko mezinárodního konfliktu.

Transakcionalismus usiluje o zachování států v jejich podobě, ovšem státy by mezi sebou měly komunikovat a zakládat mezinárodní organizace, aby se zamezilo válečným konfliktům. Právě redukce pravděpodobnosti užití násilných prostředků k řešení sporů mezi státy je považována za měřítko úspěšnosti integrace. Deutsch navrhuje zřídit mezi státy pluralistické bezpečnostní společenství, přičemž jako nutné podmínky vidí kompatibilitu hlavních hodnot, schopnost politicky relevantních skupin nepoužít násilí a vzájemnou předvídatelnost (Fiala – Pitrová 2003: 13–14, Haas 1970b: 626–627, Rosamond 2000: 23–47, Rosamond 2002: 40).

Všechny zmíněné přístupy spojuje přesvědčení o nevyhovujícím stavu mezinárodního prostředí a plnění úloh států a navrhují své koncepce ke zlepšení. Nekladou si tedy otázku, jak probíhá integrace, ale jak by integrace probíhat měla a k jakému výsledku. Přístupy se liší zejména chtěným cílem, když federalismus na rozdíl od zbylých dvou přístupů usiluje o komplexní transformaci systému a založení nového řádu včetně vlastních autonomních institucí. Problematika lidských práv může být řešena v rámci všech přístupů – u federalismu na centrální úrovni a v rámci funkcionalismu a transakcionalismu na úrovni funkčních transanconálních organizací.