Frazém, klišé, aktualizace V tištěných médiích

2.4 Užití v frazémů ve funkčních stylech spisovného jazyka

Idiomatické prostředky bývají hojně zastoupeny ve funkčních stylech, jejichž komunikační funkce připouští expresivní vyjadřování. V publicistickém stylu především v těch žánrech, které vyjadřují postoje autorů ke sdělovanému obsahu, zvláště pak, jsou–li zaměřeny polemicky. Pro získávací publicistické žánry představují způsob, jak svou expresívností posilovat použitou argumentaci.²¹
Čechová²² definuje jazykový styl jako způsob cílevědomého výběru a uspořádání jazykových prostředků, který se uplatňuje při genezi textu; v hotovém komunikátu se pak projevuje jako princip organizace jazykových jednotek, který z částí a jednotlivostí tvoří jednotku vyhovující komunikačnímu záměru autora. Stylovou složku textu je možné pozorovat ve všech komunikátech.
Jak dále uvádí, v současném publicistickém stylu je možné setkat se s frazémy všech běžných typů, s výjimkou frazémů slangových. Taková ustálená spojení, která vznikají v publicistické komunikaci nebo ve sféře politického a kulturního života jsou označována jako publicismy.²³ Nejčastějším typem jsou frazémy lidové a kolokviální, tedy typy vlastní běžné mluvné řeči (například: připsat k dobru, být trnem v oku). Častá jsou ustálená, již téměř bezpříznaková spojení jako: husarský kousek, tvrdý oříšek apod. Ve stylu publicistickém se objevují také frazémy sportovní, a to jak ve sportovním zpravodajství (ladit formu, proměnit penaltu) tak i kontextech ekonomického, politického a společenského zpravodajství, s výraznou funkcí aktualizační či intenzifikační (poslanci v diskusi nasadili laťku vysoko).²⁴
Obrazná pojmenování skutečnosti umožňují autorům vyjádřit nové informace a docílit jejich intenzivnějšího zhodnocení.²⁵ Podle Malé mají potenciál vzbudit větší pozornost recipienta a bývají také zdrojem humoru a satiry. Při příliš častém užívání může dojít k jevu opačnému – opotřebováním frazémů se z nich stává klišé. Toto je typické zejména pro slabě idiomatická či neidiomatická slovní spojení (např. mít slovo či hrát určitou roli). I některá obrazná přirovnání mohou sklouzávat ke klišé, zejména v žánru zpravodajském (srov. např. dát něčemu zelenou, dát k ledu a podobně).

2.5 Klišé

Klišé [z fr. le cliché, tiskařský štoček] je ustálený slovní obrat, který stereotypním mechanickým užíváním ztratil svou údernost a do jisté míry i původní význam. Nejčastěji se objevuje v publicistickém stylu a v hovorovém jazyku. Srov. například: hodina pravdy, dítě štěstěny, drtivá většina, palčivá otázka, hluboké nedorozumění, dostat se na šikmou plochu a další.²⁶ Hranice mezi tím, co je možné považovat za užitečný automatizovaný obrat a co už je klišé, není pevně stanovena a může být pociťována individuálně různě.²⁷
Významově opotřebované slovní obraty, jejichž účelem je navíc zastřít a opentlit²⁸ pravý význam, označuje Vladimír Just jako floskule:

„Zkrátka a dobře, spíše než nějaký pokrok cítím v poslední době v drtivé většině – i u klíčových aktérů mediální (politické, umělecké, novinářské) scény – nové a nové navyšování tzv. trendových slov. Tito aktéři si, zejména v politice, snad už ani nedovedou představit, že by někdy řekli ano, chci, přeji si, jsem pro, miluji, sympatizuji nebo ne, nechci, odmítám, nemiluji, proklínám, odsuzuji, aniž by zapojili svou značně již vypelichanou představivost. Když by byli stejně důslední v životě jako v médiích, zůstali by všichni (a všechny) na ocet, a to opravdu v drtivé většině, poněvadž by na prostou otázku u oltáře: berete si zde přítomnou XY dobrovolně? nesvedli jinou odpověď, než jejich obligátní umím si to představit. A dodali by vyčkejme, nepředjímejme, nevěšťme z křišťálové koule, neboť teprve čas (a volič) ukáže.“²⁹

2.6 Automatizace a aktualizace

Za automatizované považujeme takové prostředky, které jsou běžnou součástí spisovné normy a při komunikačním aktu vystupují z jazykového povědomí mluvčích jako i adresátů jako ustálené nástroje komunikace.³⁰ Automatizovaný je způsob vyjádření pro daný komunikační cíl natolik ustálený, že nebudí pozornost. Ustálenost ve vyjadřování je jedním z aspektů přehlednosti textu, usnadňuje příjemci vnímání a interpretaci.³¹
Značnou úlohu má automatizace při spojování slov. Každá lexikální jednotka disponuje kolokabilitou neboli schopností spojovat se s jistým okruhem slov, a naopak vyhýbat se spojení s jinými okruhy. Míra automatizace slovních spojení je však různá. Vedle lexikalizovaných spojení (obývací pokoj, hovor. obývák) existují slovní spojení s poměrně volnou vzájemnou vazbou slov. Nerozpojitelnost a neměnnost slovních spojení je předpokladem vzniku idiomů. Původně u nich šlo o aktualizační posuny významu, ale častým opakováním se taková slovní spojení zautomatizovala. Na zjištění, že při užívání jazyka se nabízejí mluvčímu víceméně hotová slovní spojení, jsou založeny stylistické, neboli kolokační slovníky.³²
Protikladem jazykové automatizace je výrazová aktualizace. Vzniká záměrnou odchylkou od standardního vyjadřování. Aktualizace obrací pozornost na způsob vyjádření, vede k oživení promluvy a upoutání pozornosti. Pro příjemce může být zdrojem estetického prožitku. Aktualizace se nejčastěji projevuje ve funkčním stylu uměleckém, často se pak s aktualizací setkáváme také v reklamním stylu, zaměřeném na získávání klientů.³³
Formy výrazové aktualizace

K fonetické aktualizaci dochází libozvučnou (např. rýmování) či naopak nelibozvučnou (např. Strč prst skrz krk) organizací jazykových prostředků. Výjimečná je aktualizace morfologická. Zato poměrně často vznikají neologismy, nejčastěji s funkcí humornou (lahváč – láhev piva, všimné – úplatek). Aktualizace v oblasti syntaxe je dosahováno různými postupy, nejčastěji volbou archaizovaných schémat pro postavení větných členů (nepoznat rodné vsi, bránit svých práv). Nejvydatnějším zdrojem výrazové aktualizace v próze jsou posuny ve významu slov a slovních spojení, a to nejčastěji posuny metaforické. K významovým posunům dochází u všech slovních druhů, nejčastěji substantiv.³⁴