O nastavnom planu I programu za prvi I drugi razred osnovnog obrazovanja I vaspitanja

DRUHÁ TŘÍDA

(2 hodiny týdně, 72 hodin ročně)

Cílem učebních osnov vyučovacího předmětu:český jazyk s elementy národní kultury je rozvoj odpovídajících kompetencí žáků.

Jedním ze základních cílů těchto integrovaných učebních osnov je nejen získání znalosti jazyka, literatury a národní kultury, ale současně i budování povědomí o postojích a hodnotách prostředí ve kterém vyrůstají. Prostřednictvím interaktivní komunikace se děti učí poznat sebe, vyjádřit svou individualitu, respektovat rozmanitost a práva druhých, učí se společnému životu, což zvyšuje kvalitu integrace do moderního společenského dění.

V multietnickém a multikonfesionálním prostředí jako je Srbsko, tento segment učebních osnov vyučovacího předmětu Český jazyk s prvky národní kultury má za cíl a umožnuje zachovaní osobitosti a identity české menšiny pomocí: informací o národní kultuře a tradicích, získání vědomí o sobě, ve světě stejných a odlišných, vytváření představy o trvání, svém původu a podobně.

Z jedné strany úkolem v této části vyučovacích osnov je získání základních poznatků o Česku jako mateřské zemi, a z druhé strany je potřeba se seznámit i se svou místní českou tradicí, za pomoci hudby, kreslených filmů, povídek, pohádek, mýtů, zvyků a pod. Výběr pomůcek v druhé třídě základní školy necháváme na učitely, ale doporučujeme, aby se při zpracování prvků lidové tradice použil stávající seznam lidových tanců, tištěných textů sbírek dětského folkloru, a to vše ukomponovalo do obsahu výuky jazyka.

NAPLN’OVÁNÍ CÍLE

V průběhu vyučování Českého jazyka s prvky národní kultury ve druhé třídě základní školy žáci by měli:

- rozumí jednoduchým písemným pokynům, adekvátně reaguje na mluvené pokyny, jeho slovní zásoba obsahuje zhruba 300 slov a nových výrazů, které pak aktivně využívá ve svém mluveném projevu, reprodukuje obsah textu v čase přítomném i minulém;

- v ústním projevu porozumí větě, která obsahuje od osm až patnáct slov, která tvoří souvislý celek v daném tématu;

- při náslechu rozpozná větu rozkazovací;

- rozumí dialogu mezi učitelem a žákem a žáky mezi sebou;

- kladet otázky, zúčastní se krátké diskuse;

- je schopen dát na jednu otázku více odpovědí;

- je schopen krátce a souvisle vyložit obsah učiva (pět až deset krátkých vět, které tvoří jeden celek);

- definují svou národní a kulturní identitu pomocí děl české literatury, divadelní a filmové tvorby a jiných uměleckých forem;

- rozvíjí úctu ke svému kulturnímu dědictví a potřebu aby se ono chránilo a rozvíjelo;

- zvykají si na pravidelné sledování radio a televizních pořadů určených dětem;

- učí se samostatné jazykové, divadelní a literární tvorbě;

- rozvíjí smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci.

NÁPLN’ PROGRAMU

1. Český jazyk (jazyková látka), jazykový výraz (poslech, hovor a hovorová interakce) a tématika.

1.1. Na výsledek výuky a dovednosti žáka na úrovni jazykového projevu (komunikační dovednost) navazuje cvičení správné výslovnosti nových jazykových tvarů. Opakování hlasových cvičení z minulého ročníku a zavedení nových.

1.1.2. Náslech (porozumí mluvenému projevu). Žák by měl:

- rozpozná hlásky ve větě (hlavně ty hlásky, které se nevyskytují v jeho okolí), přízvuk, rytmus a intonaci naučených slov a frazí;

- má omezenou slovní zásobu jednoduchých frází, které pečlivé formuluje v konkrétních situacích, s delšími přestávkami a s pomocí neverbální komunikace, která mu pomáhá pochopit význam;

- rozumí známým výrazům z každodenního života, o sobě, svojí rodině a blízkém okolí, pokud se mluví pomalu a souvisle, a když se vše trpělivě několikrát zopakuje;

- porozumí hovoru učitele, krátkým rozhovorům, známým pohádkám a básničkám, které poslouchá živě anebo z audiovizuálních záznamů;

- rozumí a reaguje odpovídajícím způsobem na krátké pokyny, související s jeho osobní zkušeností a s aktivitami v hodině (výzva ke hře, příkaz, navod...);

- přiměřeně reaguje na mluvené pokyny.

1.1.3. Hovor (ústní projev). Žák by měl:

- cvičí si správnou výslovnost, rytmus a intonaci naučených slov a frazí;

- samostatně, nebo s pomocí učitele poskytuje základní informace o sobě, lidech které zná, a o svém okolí;

- v krátkosti popíše sebe a své okolí v běžných životních situacích, samostatně, nebo za pomoci učitele;

- samostatně, nebo za pomoci učitele na základě příhod ze třídy, podle obrázkové osnovy vypráví jednoduchý příběh, seřadí ilustrace podle časové posloupnosti;

- používá, krátké, izolované nebo obecně stereotypní řeči,obtížně vyslovuje méně známé fráze;

- s pomocí spojek i/a umí vytvořit jednoduchou krátkou větu.

1.1.4. Hovorová interakce (role partnera). Žák by měl:

- klade otázky;

- dá více odpovědí na jednu otázku;

- podle konkrétní komunikační situace volí vhodný jednoduchý dialog,vyslechne druhého a naváže na téma zmíněné partnerem;

- za pomoci verbálních a neverbálních podnětů hovoří o známých tématech, pokud se mluví pomalu a srozumitelně.

1.2. Výsledky výuky žáků na úrovni jazykové látky. Žák by měl:

- opakuje si látku z předchozího ročníku a učí se nové formy;

- užívá omezený počet jednoduchých syntaktických a gramatických tvarů, které se naučil nazpamět;

- umí pojmenovat předměty a osoby, vyjmenuje jejich vlastnosti, dění, objekt, účel a prostorové vztahy, umí poprosit, rozkázat (imperativ);

- umí pozdravit, požádat, poděkovat, omluvit se, blahopřát.

1.3. Tématické okruhy:

- škola, odchod do školy, pobyt ve škole, školní aktivity, povinnosti žáků, zimní a letní prázdniny; budova školy a školní hřiště;

- rodina a blízké okolí: příbuzní a sousedé; pracovní povinnosti a volný čas členů rodiny, neděle v rodině, domácí přístroje;

- já a moji kamarádi: noví kamarádi a nové osoby, nové dětské hry (s ohledem na roční období);

- člověk: lidské tělo, osobní hygiena;

- výživa: denní výživa, základní druhy potravin, příbor; stravovací návyky v Česku;

- oděvy, obuv, oděvy pro určitá roční období;

- okolí: místo a ulice kde bydlím; důležité instituce a úřady v okolí (kino, škola, divadlo, pošta, muzeum, knihovna atd.);

- ostaní: dny v týdnu; čísla do 100, základní aritmetické operace;

- základní formy komunikace: seznamovaní, oslovení známé a neznámé osoby; pozdrav; prosba, omluva, upoutání pozornosti;blahopřání, poděkování; dávání a vyhledávání informací o své osobě; souhlas, odmítnutí; požádat o souhlas, dát souhlas; pobídka ke hře, přijetí, odmítnutí;vyjadřování schopnosti, dovednosti a neschopnosti (mohu, znám, neznám, nemohu); vyjádření příslušnosti a vlastnictví; vyjádření prostorových vztahů, rozumět a umět dát jednoduché pokyny a příkazy;

- tanec, písničky a básničky v rámci tematiky a v souladu s tímto věkem.

2. Česká literatura. Prvky národní kultury (svátky, zvyky, významné události)

Integrace výuky jazyka s výukou literatury a prvky národní kultury nám dává možnost dosažení dobrých výsledků v každé jednostlivé oblasti. Ve druhé třídě základní školy co jde o literaturu, je základem lidová tvorba. Vzhledem k tomu, že na této úrovni žáci ještě neumí číst, literární texty se poslouchají s audio nebo video záznamu, nebo je čte učitel. Interpretace textu je v této věkové skupině spontánní. S žáky hovoříme o časových, prostorových a tématických detailech, o postavách a jejich emocionálním stavu (radost, smutek, smích atd.) abychom si ověřili zda textu porozuměli.

Cíleně se zaměřujeme na na rozvíjení cílových kompetencí:

- definují svou národní a kulturní identitu pomocí děl české literatury, divadelní a filmové tvorby a jiných uměleckých forem;

- rozvíjí úctu ke svému kulturnímu dědictví a potřebu aby se ono chránilo a rozvíjelo;

- aktivně se zapojí do rozhovoru v hodině, nebo schromaždují informace o celé řadě témat souvisejících s lidovou tradicí, zejména od starších členů své rodiny (prarodičů).

- aktivní kontakt s předměty, které tvoří významnou část české lidové kultury, at’ už jsou vyrobeny podle současných modelů, anebo se s nimi seznámíme v autentickém prostředí;

- využít odpovídající lidové pověsti a legendy, vázané na nejznámější svátky (například Vánoce a Velikonoce),

- využít manuélních dovedností žáků, kreslit, nebo malovat, barvit vajíčka a podobně,

- společná tvorba zaměřená na místní českou kulturu, ale i kulturu Čechů v České republice (fotoalba atd.);

- české lidové písně a tance spojené s církevní a lidovou tradicí;

- pravidelné sledování radio a televizních pořadů určených dětem;

- povzbuzujeme žáky k samostatné jazykové, divadelní a literární tvorbě v českém jazyce;

- rozvíjíme u žáků smysl pro spravedlnost,solidaritu a toleranci.

Doporučuje se:

- písně, tance a recitace v rámci průřezových témat určených pro tento věk;

- doporučená literatura: Já písnička - Když jsem já sloužil to první léto; Okolo Frýdku cestička; Jede, jede poštovský panáček; Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, cos to Janku, cos to sněd; Holka modrooká; Vánoční koledy; Masopustní písně; Komáří se ženili; Zpívánky s Pájou; Já do lesa nepojedu; Sla Nanynka do zelí; Jede sedlák do mlejna; Travička zelená.

- doporučené knihy pro děti: - Říkadla Josefa Lady - filmy, texty, kresby (Vrány, Liška, Zima, Ježíšek, Kučero, Honza, Kráva, Na houby, Vrabec, Jarní, Žába, Prásaci, Bába, Vlk, Když jsem šel přes Pražský most); - Josef Čapek - Povídání o pejskovi a kočičce - poslech, dramatizace, kresby; - František Hrubín - Dvakrát sedm pohádek - poslech, dramatizace, kresby; - Karel Jaromír Erben - Pohádky (Hádanka, Almužna, Pták ohnívak a Liška ryška).

- doporučené časopisy - Sluníčko, Mateřídouška;

- kreslené filmy, radio a televizní pořady, filmy, fotografie atd.

METODIKA VÝUKY

- Metodika výuky tohoto přědmětu je interaktivní a komunikativní. Aplikace tohoto přístupu ve výuce cizího jazyka znamená, že se ve třídě používá cizí jazyk v sociálním kontextu, který vyhovuje žákům. Jazykový materiál je kumulativní a navazuje na stávající. Pokud ve výuce cizího jazyka kombinujeme, jazyk, literaturu a kulturu, doporučuje se zavedení integrovaného učení prostřednictvím mimojazykové formy. Jinými slovy, výuka literatury a prvky národní kultury je integrální součástí výuky cizího jazyka.Pokud jde o přístup k prvkům národní kultury a literatury, zde jazykový materiál musíme neustále umist‘ovat v užší nebo širší kontext.

- Žáci. Výuka českého jazyka s prvky národní kultury se zaměřuje především na žáky: žáci se považují za odpovědné, kreatvní a aktivní účastníky ve vyučovacím procesu, kteří vynakládají značné úsilí pro získání jazykových znalostí a potom je aplikují v komunikaci. Během výuky literatury s prvky národní kultury, se děti aktivně zapojují do rozhovoru v hodině, nebo schromaždují informace o celé řadě témat souvisejících s lidovou tradicí, zejména od starších členů své rodiny (prarodičů).

Znalosti žáků se hodnotí v souladu s jasně vyhraněným principem relativity,podle kterého žák není rodilý mluvčí, tudíž se hodnotí význam,a ne gramatická správnost.

- Vyučující plánuje, vede a organizuje vyučovací proces (výběr obsahu, lexiky, metody, druhu a počtu cvičení atd.), řídí práci žáků tak, aby mohli úspěšně zvládat učivo. Učitel zadává cvičení tak často, jak je potřeba, aby každý žák měl možnost si cvičit hovor, protože jednině tak se může kvalitně naučit jazyk. Učitel respektuje to, že znalost jazyka u žáků není na stejné úrovni a tak pracuje s žáky i jednotlivě.

Co jde o aktivity vázané za výuku literatury a národní kultury, praktické metody v této části učebních osnov, zahrnuje kontakt s předměty, které tvoří významnou část lidové kultury, at’ už jsou vyrobeny podle současných modelů, anebo se s nimi seznámíme v autentickém prostředí. Učitel může využít i odpovídající lidové pověsti a legendy vázané na nejznámější svátky (například Vánoce a Velikonoce), může se kreslit, nebo malovat, barvit vajíčka a podobně.Může také použít vhodné hry, písně nebo tance.

V rámci této části učebních osnov se doporučuje u mladších dětí vynechat teorii, učitel by si měl, s ohledem na to, že je tento způsob výuky nový, stále zvyšovat své znalosti. Rodina by se měla do tohoto procesu aktivně zapojit a učitel by měl mít zpětnou vazbu od rodiny.

- Didaktické prostředky: motivaci žáků učitel zvyšuje pomocí vhodných audio-vizuálních prostředků, CD, ilustrací v učebnicích, obrázků, fotografií, pořadů, filmů a podobně. Učitel by měl přimět žáky k tomu, aby se aktivně zapojili do shromažd‘ování materiálů, které se vztahují k určité lekci (pohlednice, obrázky, články z novin atd.).

S cílem zlepšit jak kvalitu, tak i kvantitu jazykových materiálů, výuka je založena na sociální interakci (ve třídě se problémy řeší individuálně nebo skupinově, vyhledávají se informace, více či méně složité úkoly s jasně popsaným kontextem, postupem a cílem). Učebnice je zdrojem činnosti, učebna je prostor, který lze přizpůsobit potřebám vyučování ze dne na den.

- Technika:

- poslech a reakce na příkazy učitele nebo z audio záznamu (vstan’, sedni si, skoč, tancuj a podobně., ale také v souvislosti s aktivitami v učebně: kresli, vystřihuj, namaluj, otevři/zavři sešit a jiné);

- cvičení náslechu dle pokynů učitele (nebo z audio-video záznamu, spojit pojmy z cvičení, doplnit chybějící část obrázku atd.);

- řešení "aktuálních otázek" ve třídě, respektive dohoda ohledně činnosti;

- "převést" gesto do vyprávění a naopak;

- společná práce s ilustrovanými materiály (fotoalba atd.);

- práce ve dvojicích, malých a velkých skupinách (mini rozhovory, hra podle rolí); manuální dovednosti (kreslení, malování, vystřihování, modelování s plastelíny nebo těsta; výroba plakátů, pohlednic atd.);

- tanec, zpěv ve skupině, klasifikace a porovnání (podle velikosti, tvaru, barvy atd.); rozpoznávání předmětů nebo osob; spojuje zvukový záznam s ilustrací;

- Interaktivní učení, spontánní konverzace.

- Literatura:

- Mluvnice současné češtiny. 1, Jak se píše a jak se mluví / Václav Cvrček a kolektiv. Praha: Karolinum, 2010. - 353 str.

- Remediosová Helena, Do you want to speak Czech?: workbook, volume 1 = Wollen Sie Tschechisch sprechen?: Arbeitsbuch zum 1. Teil / Helena Remediosová, Elga Čechová, Harry Putz; [ilustrace Ivan Mraček-Jonáš]. - 2. vyd. - Liberec: H. Putz, 2001. - 224 str.

- M. Hádková, J. Línek, K. Vlasáková, Čeština jako cizí jazyk, Úroven A1, Univerzita Palackého v Olomouci Katedra bohemistiky Filozofiché fakulty, podle "Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotíme" - vydáné první, vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky / nakladatelství TAURIS, 2005. - 320 str.

- Koprivica Verica, Česko-srbský, srbsko-český slovník: [výslovnost,, gramatika] / 1. vydání - Bělehrad: Agentůra Matić, 2008 (Bělehrad: Demetra). - 540 str.; 20 cm. - (Nová edice).

- Můj první obrázkový slovník: vydal LIBREX - nakladatelství pro děti v Ostravě / ECP (Czech) s.r.o. 2001.

- Jeníková Anna,, česko-srbský slovník / vydalo nakladatelstvi LEDA spol. s.r.o. - vydání první, Voznice (Czech), 2002. - 592 str.

- Mgr. Marie Kozlová, Jitka Halasová, Paval Tarábek, Slabikář pro 1. Ročník základní školy / nakladatelství DIDAKTIS spol. s.r.o. - Brno (Czech), vydání první, 2002. - 120 str.

VLAŠKI GOVOR SA ELEMENTIMA NACIONALNE KULTURE

 

I razred osnovne škole

Cilj nastave vlaškog govora sa elementima nacionalne kulture je da se putem usmenog izražavanja bogate, usavršavaju i neguju specifičnosti vlaškog govora; da se upoznaju kulturne tekovine Vlaha. Nastava vlaškog govora ima za cilj da osposobi učenike za slušanje i razumevanje vlaškog govora. U ovom uzrastu naglasak je na usmenom izražavanju.

Operativni zadaci

- Upoznavanje i negovanje tekovina vlaške kulture, običaja i tradicije - upoznavanje sa najrudimetarnijim komponentama kulturne baštine Vlaha;

- Sistematsko bogaćenje rečnika vlaškog govora novim rečima i izrazima;

- Upoznavanje sa varijantama vlaškog govora (pritom, u ovom uzrastu naglasak je na upoznavanje varijante koja je učenicima najbliskija, odnosno one varijante govora sa kojom se mogu susresti i u svakodnevici, u kući, u porodici, na ulici u svom mestu, itd.);

- Razvijanje sposobnosti učenika da razumeju konverzaciju koja se odvija na vlaškom jeziku;

- Osposobljavanje učenika da uspešno primenjuju vlaški govor u nekim osnovnim komunikacijskim situacijama; Postavljanje pitanje i davanje odgovora na postavljena pitanja;

- Razvijanje sposobnosti učenika da svoja znanja, misli i osećanja izražavaju (usmeno) vlaškim govorom;

- Upoznavanje narodnog stvaralaštva Vlaha kroz narodne pesme, priče, zagonetke, itd. (naglasak je na slušanju i verbalnoj reprodukciji narodnih priča, pesama, itd.).

1. Vlaški govor (10 časova)

- Shvatanje značaja, vrednosti i specifičnosti vlaškog govora;

- Osposobljavanje učenika da razumeju konverzaciju na vlaškom jeziku;

- Razlikovanje izjavnih, upitnih i uzvičnih rečenica;

- Razlikovanje potvrdne i odrične rečenice;

- Uočavanje reči suprotnog značenja;

- Naučiti nazive brojeva za prvu deseticu, odnosno brojanje do 10.

2. Kultura izražavanja (18 časova) Usmeno izražavanje

- Prepričavanje kraćih tekstova;

- Pričanje o događajima i doživljajima iz svog života;

- Opisivanje ljudi, predmeta, biljaka i životinja;

- Upoznavanje i ovladavanje vokabularom koje su u funkciji pozdravljanja drugih ljudi i iskazivanja lepog ponašanja, odnosno učtivosti;

- Negovanje kulture slušanja sagovornika.

U ovom uzrastu izražavanje je prevashodno usmeno.

3. Narodno stvaralaštvo (10 časova)

Vlasi tek od nedavno imaju usvojeno vlaško pismo. Tako da je pisana književnost kod ovog naroda tek od nedavno počela da se razvija. No, nasuprot tome, poseduju vrlo bogato narodno usmeno stvaralaštvo. Sa generacije na generaciju, sadržaji priča i pesama prenošeni su usmenim putem uz pratnju muzike. Stoga niz časova biće posvećen upoznavanju narodnog usmenog stvaralaštva Vlaha.

- Upoznavanje sa narodnim pesmama, pričama, zagonetkama;

- Recitovanje i pevanje naučenih narodnih pesama;

- Kazivanje naučenih narodnih priča.

4. Elementi nacionalne kulture (34 časa)

- Praznici, narodni običaji (na primer: Kraśunu, Sîmtuoađeri, Sîmcî, Pašćilji, Rusaljilji, Sîmdzîjana), značajni događaji iz života Vlaha; običaji kojim se obeležavaju značajne etape u životu pojedinca i zajednice (rođenje, svadba, pomeni);

- Učenje narodnih igara i upoznavanje vlaških narodnih instrumenata;

- Upoznavanje vlaške narodne nošnje;

- Elementi tradicionalne narodne kuhinje;

- Upoznavanje elemenata folklornog enterijera;

- Upoznavanje sa zanimanjima predaka;

Napomena: U ovom uzrastu upoznavanje svih navedenih elemenata kulturne baštine Vlaha odvija se u najrudimentarnijem obliku. Odvija se upoznavanje nekih najosnovnijih komponenti običaja, narodne nošnje i enterijera kroz igru.

VLAŠKI GOVOR SA ELEMENTIMA NACIONALNE KULTURE

Cilj i zadaci

Cilj nastave vlaškog govora jeste da učenici ovladaju zakonitostima vlaškog govora na kom će se pismeno i usmeno pravilno izražavati, da upoznaju, osposobe se da tumače književna dela i da neguju tekovine nacionalne kulture Vlaha, običaje i tradiciju.

Zadaci nastave vlaškog govora su da učenici:

1) razviju ljubav prema maternjem jeziku i potrebe da se on neguje i unapređuje;

2) opismenjuju na osnovama vlaškog govora;

3) postupno i sistematično upoznaju sa karakteristikama i strukturom vlaškog govora.

4) osposobljavaju za uspešno služenje vlaškim govorom u različitim vidovima njegove pismene i usmene upotrebe u okviru tema iz svakodnevnog života (slušanje, čitanje, usmena i pismena produkcija i interakcija);

5) usvajaju pravilan izgovor i intonaciju pri usmenom izražavanju i čitanju;

6) savladaju pismo i osnove pravopisa radi korektnog pismenog izražavanja u granicama usvojenih jezičkih struktura i leksike;

7) upoznaju, čuvaju, razvijaju i poštuju vlastiti nacionalni i kulturni identitet;

8) vaspitaju u duhu mira, tolerancije i saradnje među ljudima;

9) stiču svest o interkulturalnosti.

Drugi razred

(2 časa nedeljno, 72 časa godišnje)

Ciljevi predviđeni nastavnim programom vlaškog govora sa elementima nacionalne kulture kao ishod imaju razvijanje odgovarajućih kompetencija kod učenika.

Jedan od osnovnih ciljeva ovog integrisanog nastavnog programa jeste da usvajanjem znanja o govoru, književnosti i elementima nacionalne kulture istovremeno spoznaju i grade stavove i vrednosti sredine u kojoj odrastaju kao i šire društvene zajednice.

U multinacionalnoj i multikonfesionalnoj sredini Republike Srbije, ovaj segment nastavnog programa ima za cilj i omogućava očuvanje osobenosti vlaške manjine i njenog identiteta kroz: usvajanje informacija o nacionalnoj kulturi, narodnoj tradiciji, sticanje svesti o sebi samom u svetu sličnih i različitih i sl.

S jedne strane, zadatak ovog dela nastavnog programa jeste usvajanje elementarnih znanja o vlaškoj tradiciji, kroz muziku, priče, običaje i sl. Izbor sadržaja u drugom razredu osnovne škole prepušta se učitelju, uz preporuku da se za obradu elemenata narodne tradicije koriste postojeći opisi folklornih igara, kao i da se ima u vidu integrisanje ovih sadržaja sa nastavom jezika.

Operativni zadaci

U toku nastave Vlaškog govora sa elementima nacionalne kulture u drugom razredu osnovne škole, učenici treba da:

- usvoje predviđene jezičke strukture, najosnovnije oblike komunikacije i leksički fond od oko 300 novih reči i izraza i aktivno ih upotrebljavaju u govoru za iskazivanje radnje u sadašnjosti i prošlosti;

- razumeju u usmenom govoru niz od osam do petnaest rečenica koje čine koherentnu celinu u okviru obrađene tematike;

- razumeju na sluh imperativne iskaze;

- razumeju dijalog na relaciji nastavnik - učenik, učenik - učenik;

- steknu sposobnost da postavljaju pitanja kako bi mogli voditi kratke dijaloge;

- steknu sposobnost da na postavljeno pitanje ponude više različitih odgovora kako bi mogli voditi kratke dijaloge;

- steknu sposobnost za kraće samostalno izlaganje nastavnih sadržaja (pet do deset rečenica koje čine celinu);

- upoznaju, čuvaju, razvijaju i poštuju vlastiti nacionalni i kulturni identitet;

- se vaspitaju za rad u duhu humanizma, tolerancije i solidarnosti.

Sadržaji programa

Vlaški govor (jezička materija), jezičko izražavanje (veština slušanja, govorenja i govorne interakcije) i tematika.

1) Ishod nastave i kompetencije učenika na nivou jezičkog izražavanja nastavlja uvežbavanje pravilnog izgovora novih leksičkih jedinica i novih oblika. Koriste se govorne vežbe iz prethodnog razreda uz uvođenje novih.

(1) Veština slušanja (razumevanje govora). Učenik treba da:

- prepoznaje glasove u govornom lancu (posebno one glasove kojih nema u jeziku šireg okruženja î, ă, ź, ś, dz), akcenat, ritam i intonaciju naučenih reči i izraza;

- razume ograničeni fond reči i izraza;

- može da razume poznate reči iz svakodnevnog govora o sebi, svojoj porodici, bliskom i neposrednom okruženju, ako se govori polako i ako se nekoliko puta ponovi;

- razume govor nastavnika, kratke dijaloge, priče i pesme o poznatim temama, koje čuje uživo ili sa audio-vizuelnih zapisa;

- razume i reaguje na odgovarajući način na kratke usmene poruke u vezi sa ličnim iskustvom i sa aktivnostima na času (poziv na igru, zapovest, uputstvo i dr.);

- razvija sposobnost i naviku slušanja sa razumevanjem.