Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Frederick Sanger

13. 8. 1918

Nobelovu cenu získal v roce 1980 společně s P. Bergem a W. Gilbertem za rozvoj metod pro stanovení sekvencí molekul dědičnosti - deoxyribonukleových kyselin (DNA)

• 
  anglický biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Cambridgi
    
• 
  stal se profesorem na univerzitě v Cambrigi a zde také pracuje v biochemické laboratoři
  
• 
  je prozatím jediným vědcem, kterému se podařilo získat Nobelovu cenu za chemii dvakrát
  
• 
  svou druhou Nobelovu cenu za chemii získal za rozvoj metod pro stanovení sekvencí molekul dědičnosti - deoxiribonukleových kyselin (DNA); jde o určení čtyř bází (adeninu, cytosinu, guaninu a thyminu) na nosném řetězci DNA
  
• 
  mimo jiné zavedl metodu pro rychlé sekvenování ribonukleových kyselin (RNA) a ve své práci se snažil o určení primární struktury polymerních sloučenin, které se vyskytují v živých organismech
  

Glenn Theodore Seaborg

19. 4. 1912 – 25. 2. 1999

Nobelovu cenu získal v roce 1951 společně s E. M. McMillanem za objevy v oblasti chemie transuranů

• 
  americký jaderný fyzik a radiochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Los Angeles
    
  • 
    univerzita v Berkeley
    
• 
  po ukončení studia na univerzitě v Los Angeles se stal asistentem v chemickém ústavu univerzity a v roce 1934 odešel na Kalifornskou univerzitu do Berkeley
  
• 
  v letech 1942–1946 pracoval na projektu první atomové bomby na univerzitě v Chicagu
  
• 
  po roce 1946 se stal profesorem na univerzitě v Berkeley
  
• 
  ačkoliv pracoval na projektu první atomové bomby, byl členem sedmičlenné skupiny badatelů, která se v memorandu adresovaném ministru války USA postavila proti použití atomové bomby v Japonsku
  
• 
  ve své vědecké práci se zabýval především problémy chemie jaderných přeměn a dosáhl velkých úspěchů v získávání uměle připravených chemických prvků – transuranů
  
• 
  v roce 1940 objevil společně s E. M. McMillanem, E. C. Wahlem a W. Kennedym plutonium
  
• 
  v roce 1944 společně se svými spolupracovníky objevil americium a curium
  
• 
  v roce 1949 objevil společně se svými spolupracovníky berkelium
  
• 
  v roce 1950 objevili prvek kalifornium
  
• 
  u všech objevených prvků prozkoumal jejich chemické vlastnosti, určil jejich atomovou strukturu a místo v periodické soustavě
  

Nikolaj Nikolajevič Semjonov

3. 4. 1896 – 25. 9. 1986

Nobelovu cenu získal v roce 1956 společně s C. N. Hinshelwoodem za výzkumy mechanismu chemických reakcí

• 
  ruský fyzikální chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Petrohradu (fyzika, chemie)
    
• 
  v letech 1920–1931 pracoval v Leningradském fyzikálně-technickém institutu a pak se stal ředitelem Institutu fyzikální chemie Akademie věd SSSR
  
• 
  v roce 1944 se stal profesorem na univerzitě v Moskvě
  
• 
  byl členem mnoha zahraničních akademií věd
  
• 
  jeho první práce se týkaly oblasti molekulární fyziky a elektronových jevů
  
• 
  rozpracoval teorii tepelného průřezu dielektrika
  
• 
  vytvořil teorii tepelného výbuchu plynných směsí, podle které je příčinou výbuchu narušení tepelné rovnováhy při průběhu chemické reakce – na základě této teorie se svými žáky rozvinul učení o detonaci a hoření výbušných látek
  
• 
  největší význam mají jeho práce z oblasti teorie řetězových chemických reakcí, zejména objev jejich rozvětveného typu
  
• 
  v roce 1934 vytvořil všestrannou teorii nerozvětvených a rozvětvených reakcí a poukázal na jejich velikou rozšířenost v chemii
  
• 
  teorii řetězových reakcí, která má velký praktický význam např. v raketové technice, později se svými spolupracovníky teoreticky a experimentálně rozvinul
  

Jens C. Skou

12. 7. 1928

Nobelovu cenu získal v roce 1997 společně s J. E. Walkerem a P. D. Boyerem za objasnění mechanizmu syntézy ATP

• 
  dánský chemik
  
• 
  Nobelovu cenu získal za objev pumpy Na⁺K⁺-ATPázy, enzymu odpovědného v živočišných buňkách za elektrochemický potenciál sodných a draselných iontů na jejich povrchové (plazmatické) membráně a za objasnění mechanizmu její funkce
  
• 
  byl u výzkumu Na⁺K⁺-ATPázy od samého počátku a v roce 1957 dokázal, že jde o pumpu poháněnou ATP, popsal její dvě podjednotky α a β, mechanismus a stechiometrii přenosu obou iontů
  

Richard Errett Smalley

6. 7. 1943 - 28. 10. 2005

Nobelovu cenu získal v roce 1996 společně s R. F. Curlem a H. W. Krotem za objev fullerenů

• 
  americký chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Michiganu
    
• 
  po studiích odešel do průmyslového výzkumu k firmě Shell Chemical
  
• 
  v letech 1969_1973 pracoval na doktorátu na univerzitě v Princetonu
  
• 
  od roku 1981 byl profesorem chemie a od roku 1990 profesorem fyziky na univerzitě v Houstonu
  
• 
  byl jmenován ředitelem nového Centra pro vědu a techniku v nanometrovém měřítku v Houstonu
  
• 
  během stáže na univerzitě v Chicagu se podílel na vývoji techniky, která umožňuje izolovat molekulární klastry (seskupení molekul) - takové zařízení, které posloužilo také k objevu fullerenů, později vybudoval na univerzitě v Houstonu
  

Michel Smith

26. 4. 1932 - 4. 10. 2000

Nobelovu cenu získal v roce 1993 společně s K. B.Mullisem za svou práci v oboru molekulární genetiky

• 
  kanadský chemik anglického původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Manchesteru
    
• 
  přednášel na univerzitě ve Wisconsinu
  
• 
  až do své smrti působil v kanadském Vancouveru na University of British Columbia (UBC), kde se zabýval především molekulární genetikou
  
• 
  jeho první práce z oboru molekulární genetiky se datují již z jeho působení v Anlii, kde pracoval na světoznámé laboratoři dvojnásobného laureáta Nobelovy ceny za chemii Frederica Sangera v Ústavu molekulární biologie Lékařské výzkumné rady Británie v Cambridgi
  
• 
  vypracoval metody chemické syntézy krátkých úseků deoxyribonukleové kyseliny (DNA), které se používají k sestavování celých genů a při zavádění cílených změn do genů izolovaných z organismů
  
• 
  užitím dnešních genetických metod, které z velké části umožnily právě Smithovy práce, lze přesně a specificky obměňovat genetickou informaci, která je obsažena v genech - takto pozměněné geny pak mohou sloužit jako předloha pro syntézu pozměněných molekul bílkovin - taková změna umožňuje i produkci inzulínu, jehož část je specificky modifikována tak, že je rozpustnější a lépe odolácá odbourání v organismu - mimo to však metody cílené obměny genů umožňují sledovat funkci jednostlivých enzymů a hormonů v molekulách bílkovin