Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita



Yüklə 499,61 Kb.
səhifə55/64
tarix17.11.2018
ölçüsü499,61 Kb.
#80237
1   ...   51   52   53   54   55   56   57   58   ...   64

Frederick Sanger


13. 8. 1918

Nobelovu cenu získal v roce 1980 společně s P. Bergem a W. Gilbertem za rozvoj metod pro stanovení sekvencí molekul dědičnosti - deoxyribonukleových kyselin (DNA)

  • anglický biochemik

  • studium:

      • univerzita v Cambridgi

  • stal se profesorem na univerzitě v Cambrigi a zde také pracuje v biochemické laboratoři

  • je prozatím jediným vědcem, kterému se podařilo získat Nobelovu cenu za chemii dvakrát

  • svou druhou Nobelovu cenu za chemii získal za rozvoj metod pro stanovení sekvencí molekul dědičnosti - deoxiribonukleových kyselin (DNA); jde o určení čtyř bází (adeninu, cytosinu, guaninu a thyminu) na nosném řetězci DNA

  • mimo jiné zavedl metodu pro rychlé sekvenování ribonukleových kyselin (RNA) a ve své práci se snažil o určení primární struktury polymerních sloučenin, které se vyskytují v živých organismech

Glenn Theodore Seaborg


19. 4. 1912 – 25. 2. 1999

Nobelovu cenu získal v roce 1951 společně s E. M. McMillanem za objevy v oblasti chemie transuranů

  • americký jaderný fyzik a radiochemik

  • studium:

      • univerzita v Los Angeles

      • univerzita v Berkeley

  • po ukončení studia na univerzitě v Los Angeles se stal asistentem v chemickém ústavu univerzity a v roce 1934 odešel na Kalifornskou univerzitu do Berkeley

  • v letech 1942–1946 pracoval na projektu první atomové bomby na univerzitě v Chicagu

  • po roce 1946 se stal profesorem na univerzitě v Berkeley

  • ačkoliv pracoval na projektu první atomové bomby, byl členem sedmičlenné skupiny badatelů, která se v memorandu adresovaném ministru války USA postavila proti použití atomové bomby v Japonsku

  • ve své vědecké práci se zabýval především problémy chemie jaderných přeměn a dosáhl velkých úspěchů v získávání uměle připravených chemických prvků – transuranů

  • v roce 1940 objevil společně s E. M. McMillanem, E. C. Wahlem a W. Kennedym plutonium

  • v roce 1944 společně se svými spolupracovníky objevil americium a curium

  • v roce 1949 objevil společně se svými spolupracovníky berkelium

  • v roce 1950 objevili prvek kalifornium

  • u všech objevených prvků prozkoumal jejich chemické vlastnosti, určil jejich atomovou strukturu a místo v periodické soustavě

Nikolaj Nikolajevič Semjonov


3. 4. 1896 – 25. 9. 1986

Nobelovu cenu získal v roce 1956 společně s C. N. Hinshelwoodem za výzkumy mechanismu chemických reakcí

  • ruský fyzikální chemik

  • studium:

      • univerzita v Petrohradu (fyzika, chemie)

  • v letech 1920–1931 pracoval v Leningradském fyzikálně-technickém institutu a pak se stal ředitelem Institutu fyzikální chemie Akademie věd SSSR

  • v roce 1944 se stal profesorem na univerzitě v Moskvě

  • byl členem mnoha zahraničních akademií věd

  • jeho první práce se týkaly oblasti molekulární fyziky a elektronových jevů

  • rozpracoval teorii tepelného průřezu dielektrika

  • vytvořil teorii tepelného výbuchu plynných směsí, podle které je příčinou výbuchu narušení tepelné rovnováhy při průběhu chemické reakce – na základě této teorie se svými žáky rozvinul učení o detonaci a hoření výbušných látek

  • největší význam mají jeho práce z oblasti teorie řetězových chemických reakcí, zejména objev jejich rozvětveného typu

  • v roce 1934 vytvořil všestrannou teorii nerozvětvených a rozvětvených reakcí a poukázal na jejich velikou rozšířenost v chemii

  • teorii řetězových reakcí, která má velký praktický význam např. v raketové technice, později se svými spolupracovníky teoreticky a experimentálně rozvinul

Jens C. Skou


12. 7. 1928

Nobelovu cenu získal v roce 1997 společně s J. E. Walkerem a P. D. Boyerem za objasnění mechanizmu syntézy ATP

  • dánský chemik

  • Nobelovu cenu získal za objev pumpy Na+K+-ATPázy, enzymu odpovědného v živočišných buňkách za elektrochemický potenciál sodných a draselných iontů na jejich povrchové (plazmatické) membráně a za objasnění mechanizmu její funkce

  • byl u výzkumu Na+K+-ATPázy od samého počátku a v roce 1957 dokázal, že jde o pumpu poháněnou ATP, popsal její dvě podjednotky α a β, mechanismus a stechiometrii přenosu obou iontů

Richard Errett Smalley


6. 7. 1943 - 28. 10. 2005

Nobelovu cenu získal v roce 1996 společně s R. F. Curlem a H. W. Krotem za objev fullerenů

  • americký chemik

  • studium:

      • univerzita v Michiganu

  • po studiích odešel do průmyslového výzkumu k firmě Shell Chemical

  • v letech 1969_1973 pracoval na doktorátu na univerzitě v Princetonu

  • od roku 1981 byl profesorem chemie a od roku 1990 profesorem fyziky na univerzitě v Houstonu

  • byl jmenován ředitelem nového Centra pro vědu a techniku v nanometrovém měřítku v Houstonu

  • během stáže na univerzitě v Chicagu se podílel na vývoji techniky, která umožňuje izolovat molekulární klastry (seskupení molekul) - takové zařízení, které posloužilo také k objevu fullerenů, později vybudoval na univerzitě v Houstonu

Michel Smith


26. 4. 1932 - 4. 10. 2000

Nobelovu cenu získal v roce 1993 společně s K. B.Mullisem za svou práci v oboru molekulární genetiky

  • kanadský chemik anglického původu

  • studium:

      • univerzita v Manchesteru

  • přednášel na univerzitě ve Wisconsinu

  • až do své smrti působil v kanadském Vancouveru na University of British Columbia (UBC), kde se zabýval především molekulární genetikou

  • jeho první práce z oboru molekulární genetiky se datují již z jeho působení v Anlii, kde pracoval na světoznámé laboratoři dvojnásobného laureáta Nobelovy ceny za chemii Frederica Sangera v Ústavu molekulární biologie Lékařské výzkumné rady Británie v Cambridgi

  • vypracoval metody chemické syntézy krátkých úseků deoxyribonukleové kyseliny (DNA), které se používají k sestavování celých genů a při zavádění cílených změn do genů izolovaných z organismů

  • užitím dnešních genetických metod, které z velké části umožnily právě Smithovy práce, lze přesně a specificky obměňovat genetickou informaci, která je obsažena v genech - takto pozměněné geny pak mohou sloužit jako předloha pro syntézu pozměněných molekul bílkovin - taková změna umožňuje i produkci inzulínu, jehož část je specificky modifikována tak, že je rozpustnější a lépe odolácá odbourání v organismu - mimo to však metody cílené obměny genů umožňují sledovat funkci jednostlivých enzymů a hormonů v molekulách bílkovin

Yüklə 499,61 Kb.

Dostları ilə paylaş:
1   ...   51   52   53   54   55   56   57   58   ...   64




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2022
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə