Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Ronald George Wreyford Norrish

9. 11. 1897 – 7. 6. 1978

Nobelovu cenu získal v roce 1967 společně s M. Eigenem a G. Porterem za výzkum mimořádně rychlých chemických reakcí

• 
  anglický fyzikální chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Cambridgi (fyzika, chemie)
    
• 
  na univerzitě v Cambridgi zůstal po studiích jako výzkumný pracovník
  
• 
  od roku 1937 přednášel fyzikální chemika univerzitě v Cambridgi, kde se stal profesorem a v roce 1965 také vedoucím katedry fyzikální chemie
  
• 
  v letech 1953–1955 byl prezidentem Faradayovy společnosti
  
• 
  v letech 1957–1959 byl viceprezidentem Chemického královského institutu
  
• 
  společně s Eigenem a Porterem zkoumal velmi rychle probíhající chemické reakce
  
• 
  společně s Porterem si všímali především závislosti rychlosti chemických reakcí na teplotě a snažili se podle van´t Hoffova pravidla* krátkodobým zvýšením teploty co nejdříve urychlit chemickou reakci a najít metodu, která by umožňovala její pozorování i při velmi velké reakční rychlosti – jako výzkumné metody použili fotolýzy bleskovým světlem a reakci vyvolali krátkým intenzívním bleskem
  
• 
  práce zaměřené na metody umožňující zkoumat velmi rychle probíhající chemické a biochemické reakce představují novou etapu v rozvoji kinetiky a fyzikální chemie
  

*Podle van´t Hoffova pravidla zvýšení teploty o 10°C zvýší reakční rychlost dvojnásobně až čtyřnásobně

John Howard Northrop

5. 7. 1891 – 27. 5. 1987

Nobelovu cenu získal v roce 1946 společně s W. M. Stanleym za objev přípravy enzymů a virů v čisté formě

• 
  americký biochemik
  
• 
  narodil se v rodině profesora zoologie
  
• 
  studium:
  
  • 
    Columbijská univerzita v New Yorku
    
• 
  po ukončení studia pracoval v Rockefellerově ústavu pro lékařský výzkum v Princestonu, kde se později stal vedoucím oddělení a profesorem bakteriologie
  
• 
  začátkem své vědecké dráhy se zabýval fermentačními procesy
  
• 
  v roce 1918 podrobně prozkoumal proces fermentace spojený s čištěním surového acetonu, ze kterého se tímto způsobem vyrábí čistý aceton
  
• 
  soustředil se na výzkum chemické struktury a vlastností enzymů, virů, bílkovin, antitoxinů aglutinaci bakterií
  
• 
  velkou pozornost věnoval přípravě enzymů a bílkovin v čisté krystalické formě, při těchto pracích s ním spolupracoval také W. Stanley
  
• 
  roku 1930 jako první připravil v čisté krystalické formě pepsin, který je důležitý pro trávení bílkovin, a trypsin, enzym ze šťávy žlázy slinivky břišní
  
• 
  v roce 1934 společně se Stanleym důkladně prozkoumal enzymy ze skupiny proteáz, které rozkládají bílkoviny, a tím přispěl k prohloubení poznatků o metabolismu bílkovin
  
• 
  v krystalické formě připravil také antitoxin záškrtu
  
• 
  publikoval celou řadu prací z oblasti fyzikální chemie bílkovin, o kinetice enzymových reakcí, o izolaci a chemické povaze enzymů
  

George Andrew Olah

22. 5. 1927

Nobelovu cenu získal v roce 1994 za práce o karbokationtech a iontových meziproduktech organických reakcí

• 
  americký chemik maďarského původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    technická univerzita v Budapešti
    
• 
  v roce 1949 po promoci se stal na technické univerzitě v Budapešti asistentem
  
• 
  přešel do Chemického ústavu Maďarské akademie věd, kde pracoval až do roku 1956
  
• 
  svou Zemi opustil po maďarském povstání (1956) a odešel do USA, kde pracoval v chemických laboratořích a kde se v roce 1969 stal profesorem na univerzitě v Clevelandu
  
• 
  v roce 1977 se stal profesorem chemie na univerzitě v Los Angeles v jižní Kalifornii a nyní je ředitelem Lockerova ústavu pro výzkum uhlovodíků na této univerzitě
  
• 
  největší část své práce věnoval výzkumu meziproduktů organických chemických reakcí
  
• 
  již počátkem 60. let vypracoval způsob fixování krátce žijících kladně nabitých meziproduktů organických reakcí v kapalné fázi (karbokationty) v komplexech se supersilnými kyselinami za nízké teploty - k určení jejich struktury a reaktivity použil spektroskopických metod, absorpční elektronové spektroskopie a fotoelektronové spektroskopie
  
• 
  v roce 2005 napsal esej propagující „metanolovou ekonomiku“
  

Lars Onsager

27. 11. 1903 – 5. 10. 1976

Nobelovu cenu získal v roce 1968 za objevy v oblasti termodynamiky

• 
  americký fyzikální chemik norského původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika v Trondheimu (chemické inženýrství)
    
  • 
    univerzita v Yale
    
• 
  v letech 1926–1928 byl na studijní cestě v Curychu, kde spolupracoval s Debyem
  
• 
  pracoval na univerzitě J. Hopkinse a na univerzitě v Providenci
  
• 
  doktorskou disertaci obhájil na univerzitě v Yale, kde se stal profesorem
  
• 
  během druhé světové války spolupracoval na projektu první atomové bomby a od roku 1945 byl na univerzitě v Yale vedoucím katedry teoretické fyziky
  
• 
  zpočátku se věnoval teoretickým problémům na rozhraní fyziky a chemie a již v roce 1931 publikoval dvě teoretické práce z oblasti termodynamiky ireverzibilních procesů – v těchto pracích uveřejnil matematickou rovnici, pomocí které lze i ireverzibilní procesy vyjádřit poměrně jednoduše, což do té doby nebylo možné a jím formulovaný fenomenologický zákon, později nazvaný Onsagerovým recipročním vztahem, úplně shodně vysvětluje základní větu termodynamiky
  
• 
  navrhl také pro výrobu paliva do jaderných reaktorů metodu plynové difůze, kterou se získává štěpitelný izotop uranu z uranu přírodního
  
• 
  zkoncipoval matematickou rovnici, která popisuje vzájemné působení molekul v kapalinách a v tuhých tělesech
  
• 
  zabýval se statistikou krystalů, problémy tekutého hélia, mikrostrukturou vody atd.