DisertačNÍ práce lidská práva V Evropské unii

4.4 Závěrem

Pojednání o studiu lidských práv pouze ve stručnosti shrnuje hlavní body a problémy lidskoprávní nauky, protože s probíranými pojmy a kontroverzemi je pochopitelně konfrontována i Evropská unie. V mnohých pasážích disertační práce věnovaných ochraně lidských práv v Evropské unii dochází k prolnutí „úvodu do studia lidských práv“ s praxí Unie a hledají se odpovědi na postoje Unie například vůči problematice universalismu lidských práv, nedělitelnosti, základního odůvodnění či terminologie, proto považuji za vhodné, aby se čtenář s touto problematikou nejprve seznámil na obecné úrovni.

5. Evropská unie a lidská práva

Klíčová část celé práce navazuje na předchozí kapitoly, které tvoří základ pro hlubší rozpracování zkoumaného tématu. Pátá kapitola přináší podklady pro zodpovězení hypotéz a otázek, které si kladu na začátku práce. Prostřednictvím rozboru vnitřních aktivit jednotlivých institucí Unie na poli lidských práv se posoudí, jací aktéři se jakým způsobem ve vztahu k lidským právům projevovali. Vedle analýzy činnosti institucí se zabývám i systémovým pohledem na problematiku lidských práv a hledám prostory, kde by se Unie mohla uplatnit.

Kapitola rovněž rozebírá postoj Evropské unie k diskutovaným problematickým otázkám lidských práv (ekonomická, sociální a hospodářská práva; universalismus/relativismus lidských práv) a zkoumá terminologickou důslednost při používání pojmů „základní práva“ a „lidská práva“ a snaží se zjistit kritéria jejich odlišování. Odpověď na předestřené otázky se bude hledat prostřednictvím textové analýzy dokumentů jednotlivých institucí EU, která by navíc měla odhalit souladnost jednotlivých institucí při používání pojmů či vymezení a definic.

Nejpřínosnější část celé práce navazuje také na pasáž věnovanou teoriím evropské integrace a snaží se podat celostní vysvětlení procesu, díky němuž se ES/EU zabývá lidskými právy, třebaže zakládací smlouvy původních tři společenství na problematiku lidských práv vůbec nemyslely. Hlavní otázky⁵⁹ tedy zní – jak došlo k tomu, že EU zohledňuje a podporuje lidská práva? Kteří aktéři a proč tento vývoj podporují? Vycházím z racionalistického institucionálního předpokladu, že instituce se snaží o maximalizaci svého vlivu⁶⁰. Posuzuji důležitost supranacionálních a intergovernmentálních aktérů a snažím se vysvětlit posun v úpravě lidských práv v ES/EU. V hypotézách tvrdím, že státy (mezivládní aktéři) se nechtějí vzdávat svého maximálního vlivu na oblast vysoké politiky, zatímco supranacionální aktéři o přenos pravomocí usilují. Práce rozebírá aktivity jednotlivých aktérů (institucí EU, sekundárně i nevládních organizací a jednotlivých států) a jejich význam pro prosazení lidských práv na agendu EU/ES a rekonstruuje postupný vývoj vnitřní činnosti EU v oblasti lidských práv. Prostřednictvím celkové analýzy vývoje relevance mezivládních a nadnárodních aktérů pro oblast lidských práv se zároveň určuje, jaká z velkých teorií evropské integrace disponuje vhodným explanačním potenciálem pro vysvětlení integrace v oblasti „vysoké politiky“.

V rozboru role lidských práv v rámci EU poukazuji na instrumentální povahu lidskoprávních ustanovení, která obvykle sledují prosazováním práv i jiné cíle – ochrana lidských práv tedy není cílem sama o sobě, ale spíše cílem vedlejším či zástupným.

Práce podává celostní pohled na roli lidských práv v Evropské unii, identifikuje různé roviny jejich působení a srovnává působení Unie ve vztahu k lidským právům se státy a s mezinárodními organizacemi. Posuzuje se, jaký prostor existuje pro aktivity Evropské unie na poli lidských práv a zkoumá se míra konsenzu ohledně práv mezi státy, aby se určilo, zda je vůbec případný obecný přenos pravomocí v oblasti lidských práv v kratším časovém horizontu proveditelný.

5.1 Původní předpoklady

Ochrana lidských práv se týká nejzákladnějších vztahů státní moci k osobám pod jurisdikcí státu, v plném rozsahu zejména vůči občanům státu. Lze tedy racionálně vyvodit předpoklad, že státy nebudou ochotny vzdát se v této oblasti své výlučné pravomoci směrem na nadnárodní úroveň, kde by mohly ztratit nad procesem přijímání a vynucování norem plnou kontrolu a dokonce být přehlasovány či penalizovány při neprovedení či porušení normy. To odůvodňuje jednak „intimní“ povaha lidských práv jako tradiční domény států a za druhé i sporný charakter přínosu jejich integrace – přenosem rozhodování o právech na vyšší úroveň se stěží zajistí jejich vyšší ochrana. Ba spíše naopak – se vzrůstajícím počtem států roste i heterogenita norem a praktik, které se dlouhou dobu vyvíjely v rámci jednotlivých států, a tím pádem by se při snaze o konstrukci jakési pomyslné detailní nadnárodní lidskoprávní normy třeba některé státy ocitnuly zhruba na úrovni nově zkonstruovaných požadavků, ale pro jiné státy by přijatý standard mohl znamenat pokles pod zažitý standard a pro jiné naopak jeho překročení. Pokud by tedy došlo k jakémukoliv přesunu pravomocí v oblasti lidských práv, pak zřejmě jen zásluhou a z iniciativy nadnárodních institucí a/nebo organizovaných zájmů (v daném případě zejména nevládních lidskoprávních organizací), popřípadě vlivem vnějších okolností, nikoliv však důsledkem vlastní racionální aktivity států. V rámci celé práce vycházím ze všeobecného předpokladu snahy jakéhokoliv aktéra o dosažení co nejvyššího vlastního vlivu či důležitosti, přičemž pojmy vliv a důležitost jsou zamýšleny velmi extenzivně, zahrnujíce zejména co nejvyšší možnost ovlivnit výsledek dané akce. Každý aktér se tedy bude primárně snažit o expanzi své důležitosti. Prostor pro zvyšování důležitosti se nabízí především supranacionálním institucím (na úkor států), tudíž lze zvýšenou aktivitu očekávat zejména ze supranacionální úrovně. Protože supranacionální instituce Evropské unie působí všechny na stejné úrovni vlády, budou shodně usilovat o co nejvyšší důležitost pro tuto úroveň – přenosem kompetencí do systému Evropské unie (v rámci sektorální a vertikální integrace) se zároveň posiluje důležitost Komise, Parlamentu a Soudního dvora, protože zároveň získají roli v rozhodování o dané politice. Lze tudíž předpokládat kooperaci (byť třeba nikterak sladěnou) nadnárodních institucí Unie, protože z posílení nadnárodní úrovně profitují všechny. Jednotlivé supranacionální instituce tedy budou primárně podporovat své postavení, ale sekundárně také roli supranacionální úrovně jako takové.

Obtížnost výzkumu lidských práv vyplývá ze specifické průřezové povahy lidských práv. Na téměř každou problematiku lze pohlížet optikou lidských práv, což staví výzkum politiky lidských práv před nutnost zohlednit tuto skutečnost ve svých předpokladech a následném výzkumu. Zatímco debatu ohledně trestu smrti, možnosti eutanázie či potratů lze zařadit pod pojem „vysoká politika“⁶¹, vybrané aspekty lidských práv jako například konkrétní podmínky výkonu vlastnického práva nebo dílčí otázky rovnosti spadají spíše do oblasti „nízké politiky“. Nicméně pokud se jedná o oblast lidských práv jako celek, řadím ji s ohledem na její ústavní charakter a důležitost do kategorie „vysoká politika“. Rozdělení na vysokou a nízkou politiku je pro text relevantní s ohledem na roli aktérů – zatímco ve vysoké politice si vlády budou chtít udržet hlavní slovo, v oblasti nízké politiky budou vůči ingerenci supranacionálních institucí shovívavější.

Pojednání o lidských právech v Evropské unii zahájím strukturací „terénu“ a koncentrací na otázky, vůči komu a kdy může ES/EU vystupovat v roli porušovatele lidských práv a zda lze oddělit vnitřní a vnější rozměr působení ES/EU v oblasti lidských práv. Zaměřím se rovněž na otázku, za jakých podmínek a v jaké dimenzi je vůbec možná lidskoprávní aktivita. Závěrem kapitoly navrhnu i doporučení, jakým způsobem vylepšit aktivity ES/EU z hlediska lidskoprávní hodnověrnosti a účinnosti.

Jako data pro výzkum slouží zejména dokumenty samotných institucí ES/EU, z nichž budu vyvozovat postoje a preference aktérů, a rovněž sekundární zdroje, které poskytují mimo jiné důležité informace pro zohlednění významu událostí s původem mimo vlastní ES/EU a pro zjištění motivací a cílů aktérů. Odůvodnění aktivit v oblasti lidských práv ze strany ES/EU se totiž bude hledat jak vevnitř EU, v záměrných aktivitách zejména institucí ES/EU, tak i ve vnějších událostech, kde působí unijní aktéři a jejich aktivity maximálně zprostředkovaně.