Neocenitelné služby knihoven sloučené kapitoly
Yüklə 361,97 Kb.
|
2. Začínáme počítatÚvod nám nastínil, čím a proč se budeme v této příručce zabývat. Pojďme to nejprve ještě jednou shrnout. Veřejná knihovna je jednou z veřejných služeb. Podobně jako škola, nemocnice, hasičský sbor a mnoho dalších. Knihovna je – stejně jako ostatní veřejné služby – financována z veřejných rozpočtů. Globální ekonomická krize na přelomu první a druhé dekády jedenadvacátého století akcelerovala již dříve patrný globální trend: veřejné služby musí daňovým poplatníkům a správcům veřejných rozpočtů obhajovat svoji užitečnost a prokazovat svoji efektivnost. Obecná tvrzení o tom, že „knihovny jsou nepostradatelnou součástí kulturní a vzdělané společnosti“ jsou čím dál častěji považována za prázdné floskule, pokud nejsou vyargumentována a podložena „tvrdými daty“. To se nám, kteří v knihovnách pracujeme, nemusí líbit. Ale to je náš problém. Jestliže Daňový Poplatník, tedy ten, který musí naše účty platit, žádá, abychom tyto účty rozkryli, má na to bezpochyby právo. Jeho tlak, aby každá koruna, kterou na daních zaplatí, byla vynaložena s co největším efektem, je nepochybně oprávněný a musíme jej respektovat. A budeme si muset zvyknout, že efektivnost veřejné knihovny bude poměřována s efektivností jiných, zdánlivě nesrovnatelných institucí: škol, nemocnic či hasičských sborů. Tam všude vkládá Daňový Poplatník své peníze a posuzuje, kde přinášejí největší užitek. Jak tedy prokážeme efektivnost právě té naší knihovny? Asi nejrozšířenější metodou posuzování efektivnosti nějaké služby je metoda analýzy nákladů a přínosů (Cost–benefit analysis, CBA). Ta analyzuje náklady a užitky (benefity, přínosy), které se týkají knihovny v určitém časovém období. Smyslem metody je vyčíslit a porovnat celkové přínosy, které plynou uživatelům knihoven a celé společnosti s náklady veřejných knihoven, které vznikají v důsledku poskytování jednotlivých služeb. Pro své další úvahy budeme pracovat s jednoduchým vzorcem podílu přínosů a nákladů. Tedy vzorcem: E = B / C, kde E je efektivnost, B je hodnota poskytované služby (Benefit) a C jsou náklady (Cost). To vše vztaženo k nějakému dobře sledovatelnému období, zpravidla je takovým obdobím jeden rok. Zatímco náklady knihovny jako celku jsou poměrně snadno měřitelné, u benefitů je situace mnohem složitější – jak si ještě ukážeme. Proto jeden z nejpoužívanějších přístupů k analýze efektivnosti představuje takzvaný benchmarking, tedy vzájemné porovnávání obdobných poskytovatelů veřejné služby. Ten nás totiž zbavuje nutnosti celkovou hodnotu služeb (B) počítat, pouze ji porovnáváme. Zkusme si tedy představit, že porovnáme naši knihovnu s jinou, srovnatelnou a zjistíme, že při stejných nákladech dosahujeme vyšší hodnoty služeb. Tedy že naše knihovna má:
A tak dále. Přitom provoz naší knihovny stojí méně než provoz knihovny porovnávané. V takovém případě asi můžeme celkem sebevědomě prohlásit, že naše knihovna je efektivnější než knihovna, se kterou jsme se porovnávali. To vypadá dobře na modelové ukázce. V praxi to ovšem představuje oříšek trochu tvrdší. Představme si, že při stejných nákladech zjistíme, že naše knihovna má o 20 % větší počet výpůjček než knihovna porovnávaná (to je výborné!), ale o 20 % menší počet návštěv knihovny (to už výborné není). Která knihovna je efektivnější? V tuto chvíli nám benchmarking žádnou odpověď neposkytuje. Jiná běžná situace, ve které nedokážeme benchmarkingem rozhodnout o relativní efektivnosti, je situace, kdy naše knihovna má o 30 % vyšší počet výpůjček (super!) ale jen o 10 % větší počet návštěv (taky dobře) – ovšem při nákladech o 20 % vyšších (ouha!), než porovnávaná knihovna. Která je efektivnější? Další velké úskalí benchmarkingu se skrývá v podmínce „vzájemné porovnávání obdobných poskytovatelů služby“. Je relativně snadné najít obdobného poskytovatele služby pro knihovnu okresního města – může se pravděpodobně docela dobře porovnávat s knihovnami ostatních okresních měst. Jak ovšem benchmarkovat MKP? Nebo Národní knihovnu ČR? Nebo Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé K. E. Macana? A řadu dalších… Konečně benchmarking nepřináší žádnou odpověď na otázku srovnání efektivnosti naší knihovny s ostatními poskytovateli veřejných služeb financovaných ze stejného rozpočtu. Potřebujeme-li tedy porovnat efektivnost městské knihovny se školou, zdravotnickým zařízením či hasičským sborem stejného města, benchmarking nám nepomůže. To samozřejmě neznamená, že je benchmarking neužitečný, právě naopak. Porovnáváním všeho porovnatelného získává management knihovny cenné výsledky a poznatky, které mu s největší pravděpodobností mohou pomoci dosahovat vyšší efektivnosti knihovny. Nezbývá tedy než pokusit se hodnoty a náklady doopravdy vyčíslit. Cílovou informací, která má být získána analýzou efektivnosti, je samotný poměr nákladů a užitků, tedy nám již známý vzorec E = B / C Ten se obvykle interpretuje dvojím způsobem:
Vidíme tedy, že pro výpočet míry efektivnosti nebo míry návratnosti investice je třeba mít k dispozici C = celkový upravený objem nákladů (obvykle za rok) B = celkovou hodnotu užitků plynoucích z poskytovaných služeb (za stejné období). Zaměřme se nejprve na hodnocení efektivnosti knihovny jako celku. Hodnotu C, tedy hodnotu celkových nákladů knihovny, získáme relativně snadno. Pokud je knihovna samostatně hospodařícím subjektem (typicky příspěvkovou organizací), je hodnota C rovna celkovým ročním nákladům na provoz knihovny. Někdy je třeba provést ještě nějaké dílčí úpravy, například odečtení nákladů na mimořádné projekty, které do „normální“ činnosti knihovny nepatří. V případě MKP jsme takto odečítali kupříkladu právě náklady na projekt, který v příručce popisujeme… Trochu složitější je situace, pokud knihovna není samostatně hospodařící organizací, ale je kupříkladu organizační složkou městského úřadu. Pak je třeba získat údaje o celkových nákladech knihovny analýzou účetnictví města. Pomůže, pokud je knihovna vedena jako nákladové středisko nebo jsou její náklady nějak jinak analyticky sledovány. V každém případě je třeba nezapomenout na podíl na obecných režijních nákladech. Stanovení hodnoty B, tedy hodnoty poskytnutých služeb ve stejném roce je ovšem řádově složitější problém. Hodnoty služeb jsou zpravidla určovány trhem. Ten funguje v situaci, kdy mezi sebou soutěží několik poskytovatelů služby, kteří jsou ochotni ji poskytnout za úplatu širšímu okruhu potenciálních zájemců. Cena služby se postupně ustálí na nejnižší hodnotě, za kterou je ještě efektivní ji poskytovat. Klíčové služby knihovny jsou ovšem z podstaty věci netržní. Přestože služby knihovny v nějakém smyslu konkurovány jsou, nelze je zpravidla považovat za služby poskytované na volném trhu a proto jejich cena není trhem určena. Musíme tedy hledat nějaký jiný způsob, jak hodnotu služby rozumně určit. Existuje celá řada různých metodik, zájemce odkazujeme především na monografii [Stejskal, J. et. al. 2013]. Zde se budeme věnovat jen několika z nich. První přístup, který jsme v úvodu příručky celkem názorně popsali, vychází z úvahy, že jestliže se naše služba, která nemá tržní ocenění, podobá nějaké jiné, která tržní ocenění má, je možné hodnoty obou služeb považovat za srovnatelné. Hledáme tedy k naší netržní službě službu, která je z pohledu uživatele obdobná a která tržní ocenění má. V začátku textu jsme zmínili tuto úvahu pro nejdůležitější a ekonomicky nejvýznamnější službu veřejné knihovny – pro absenční půjčování knih. Z pohledu uživatele je srovnatelným tržním substitutem výpůjční služby knihovny to, že si knihu koupím (tržní cena), přečtu a posléze prodám prostřednictvím antikvariátu (opět tržní cena). Rozdíl mezi nákupní cenou nové knihy a výkupní cenou v antikvariátu je nákladem, který mě tržní substituce bezplatné služby knihovny bude stát, a je tedy spravedlivým oceněním výpůjční služby knihovny. Problémem tohoto přístupu je ovšem to, že pro řadu služeb knihovny je hledání takového tržního substitutu mnohem obtížnější. Přesto se o to některé studie pokoušejí, významná je kupříkladu studie „Value For Money: Southwestern Ohio’s Return from Investment in Public Libraries“2 Druhým významným přístupem, který je v úvodu rovněž naznačen, představuje kontingentní oceňování (Contingent valuation, CV). Je to ekonomická analytická metoda používaná ke stanovování hodnoty, kterou spotřebitel přiřazuje jednotlivým statkům nebo službám. Původně byla vyvinuta v environmentální ekonomii a od té doby se rozšířila do několika dalších sektorů, jako je doprava, zdravotnictví, školství, sport a kultura. V případě oceňování služeb veřejných knihoven je zřejmě poprvé použita ve studii „Taxpayer Return on Investment in Florida Public Libraries“3. Floridská studie se pokusila zjistit, čím vším jsou floridské knihovny svým uživatelům dobré a jaké obyvatelé Floridy přisuzují službám knihovny finanční ocenění. Přesněji řečeno, studie zkoumá, co by se dělo, kdyby knihovny neexistovaly. Jakým způsobem a za jakou cenu by jejich stávající uživatelé uspokojovali své potřeby; případně jaké důsledky by pro ně měla nemožnost tyto potřeby uspokojit. To je pro kontingentní oceňování typické – opravdový trh nahrazujeme trhem myšleným, respondent výzkumu s námi hraje hru „co by kdyby“, tedy přijímá představu nějaké smyšlené situace a popisuje své chování v této situaci. Jak již bylo v úvodu zmíněno, používají se v kontingentním oceňování dva základní přístupy. V jednom zjišťujeme ochotu potenciálně platit za nějakou službu v situaci, kdy by nebyla dostupná za dnešních podmínek (WTP). V druhém se pak ptáme po ochotě přijmout náhradu za to, že služba není dostupná (WTA). Přičemž za odhad skutečné hodnoty služby lze považovat buď nejvyšší hodnotu, kterou je ještě uživatel za službu ochoten zaplatit (WTP), nebo nejnižší hodnotu náhrady, za kterou by možnost užívat službu vyměnil. Pokud použijeme WTP, budeme se kupříkladu ptát „kolik byste byli ochotni zaplatit za to, že vám knihovna půjčí tuto knihu na měsíc domů?“. Již z podstaty přístupu je třeba očekávat, že takto získaná hodnota, kterou jsou čtenáři ochotni knihovně dát za výpůjčku, bude nízká. Lidé totiž velmi neradi platí. Jediným způsobem, jak je možné tuto jejich neochotu překonat a donutit je co možná nejobjektivněji vyjádřit ochotu zaplatit, je vytvořit velmi precizně znění otázky nebo respondentovi vysvětlit celou problematiku na nějakém příkladu. Každopádně i poté lze očekávat, že vnímaná hodnota získaná přístupem WTP bude nižší než je objektivně stanovená skutečnost. Při zjišťování vnímané hodnoty přístupem WTP je možné se setkat ještě s jednou zvláštností. Je třeba počítat s tím, že respondenti budou reagovat zcela odlišně na různě položené otázky směřující k ohodnocení jejich ochoty platit. Pokud bude dotaz koncipován tak, že se čtenář má rozhodnout, kolik zaplatí on ze své kapsy, pak bude výsledek nižší, než kdyby dostal možnost přidělit část svých odvedených daní knihovně (například v podobě tzv. daňové asignace). Stejně tak platí, že čtenář není ochoten platit ze své kapsy ani výši skutečných ročních nákladů připadající na jednoho čtenáře, pokud bychom se ho na to zeptali. V průzkumech na příkladu Městské knihovny v Praze toto bylo jednoznačně prokázáno. Při koncipování vlastních otázek musíme tedy být velmi opatrní, neboť chybně koncipovaná otázka může přinést zcela zavádějící odpovědi (obvykle ve prospěch výsledné vysoké míry efektivnosti). Pokud použijeme WTA, tedy přístup, kdy se ptáme spotřebitele, kolik by byl ochoten přijmout jako kompenzaci za to, aby danou službu nespotřebovával – do knihovny nechodil a nemohl si například půjčovat knihy. Ptáme se tedy „kolik byste byl ochoten přijmout peněz za to, že byste na někoho převedl své členství v knihovně?“. Takto položené otázky vedou respondenta k různým úvahám a často narazí na jejich neochotu přijmout jakoukoliv kompenzaci. Čtenář tedy reaguje na různé osobní asociace a sociální souvislosti. Pokud respondent nějakou hodnotu vysloví, je obvykle vyšší než objektivně stanovená skutečnost. Některé zahraniční i domácí výzkumy ukazují, že rozdíl mezi hodnotou při dotazu typu WTA a WTP je cca průměrně 3-5 násobný. V praxi se častěji používá přístup WTP. Z toho vyplývá, že vypočtená míra efektivnosti (užitky zjišťovány přístupem WTP) bude představovat nejnižší hraniční hodnotu. Reálná a objektivně správná hodnota je určitě vyšší a k jejímu stanovení je třeba mnoho dalších výzkumných aktivit. Pokud tedy vypočteme míru efektivnosti například 1,8, pak je nutné ji interpretovat s ohledem na přirozenou podhodnocenost takového výsledku a uzpůsobit tomu i komentář. Stejně tak míra efektivnosti při použití WTA přístupu bude představovat nejvyšší hraniční hodnotu. Reálná objektivně stanovená hodnota bude určitě nižší. Nejjednodušší možný výpočet celkové hodnoty služeb knihovny byl popsán již v úvodu. Spočívá v tom, že celkovou hodnotu služeb vypočteme jako násobek celkového počtu fyzických návštěv a konstanty 742 Kč. Tato částka byla získána výzkumem, který proběhl online v létě 2012 a kterého se zúčastnilo 2 227 čtenářů MKP (z celkového počtu 11 397 oslovených). Mimo jiné odpovídali na dvě otázky:
• Ano
• Ne • Nerozumím otázce Otázka č. 12: Kolik korun vám knihovna takto ušetřila? Otázka č. 12 se v online otazníku zobrazila pouze tehdy, pokud odpověď na otázku č. 11 byla „Ano“. Pokud odpověď byla „Ne“, považovali jsme otázku 12 za bezpředmětnou a předpokládali jsme jako odpověď hodnotu 0. Hodnoty se pohybovaly v rozpětí od nuly až po hodnotu zcela zjevně nesmyslnou, kterou představovalo číslo 10^15 Kč. Dalšími hodnotami v pořadí byly: 5 001 500 Kč, 1 000 000 Kč, 200 000 Kč, 100 000 Kč, 60 000 Kč, 40 000 Kč, 20 000 Kč, 20 000 Kč, 18 000 Kč, 10 000 Kč, 10 000 Kč… Vidíme, že nejvyšší hodnotou, která se již opakuje, je hodnota 20 000. Je těžké stanovit, kterou hodnotu lze již považovat za věrohodnou. Jistě si lze představit scénář, při kterém jediná návštěva má hodnotu 60 000 Kč – například pokud by se díky návštěvě knihovny podařilo čtenáři odvrátit hrozbu ztráty zaměstnání. Jaká je pravděpodobnost takové situace mezi 2227 případy je ovšem těžko odhadnutelné. Proto jsme nakonec jako nejvyšší hodnotu akceptovali částku 10 000 Kč, která se mezi odpověďmi objevila osmnáctkrát (a posléze ještě osmkrát ve dvou dalších zkoumaných knihovnách). Po této úpravě základního vzorku vyšel ve výzkumu MKP již citovaný průměr 742 korun. Tato hodnota byla ověřována v Městské knihovně v Kutné Hoře (591 Kč, ale malý počet respondentů), Městské knihovně Tábor (830 Kč) a Knihovně Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti (813 Kč). Průměr za tyto tři knihovny okresních měst je tedy 745 Kč4. Nadále tedy budeme pracovat s hodnotou 742 Kč. Pokud tuto částku vynásobíme počtem návštěv všech čtenářů za jeden rok, dostaneme náš první odhad toho, jakou hodnotu mají roční služby knihovny. Počet návštěv je údaj běžně uváděný v řadě statistik, přesto je třeba jej pro důvěryhodnost výpočtu podrobit dalšímu zkoumání. Je to počet návštěv získaný automatickým počítadlem (turniketem) na vstupu? Jsou všechny vstupy opravdu vstupem čtenáře, který využívá služby knihovny? Nezapočítáváme náhodné návštěvníky, kteří žádné služby vůbec nekonzumují? Jistě, náhodný kolemjdoucí, který využije knihovnu jen k tomu, aby si odskočil na toaletu a je to jeho první i poslední zkušenost s naší knihovnou, také konzumoval jakousi veřejnou službu. Výzkumný dotazník se ale ptal registrovaných (!) čtenářů na služby, které využili při své poslední návštěvě knihovny. V metodice výpočtu použité v MKP jsme tedy za počet návštěv použili číslo, které vyjadřuje počet všech fyzických návštěv registrovaného čtenáře, při které mu byla poskytnuta adresná služba – kupříkladu výpůjčka. Toto číslo bylo získáno z archivů knihovního počítačového systému Koniáš a v roce 2012 představovalo v MKP 1 834 518 návštěv. Vědomě nezapočítáváme návštěvy, při kterých není třeba využít výhody členství, tedy kupříkladu návštěvy vzdělávacích a kulturních akcí či využití anonymního přístupu na internet (s nimi dohromady by to bylo 2 298 272 návštěv). Rovněž nijak nezohledňujeme služby, které MKP poskytuje online. Jestliže tedy získaná čísla vynásobíme, dostaneme 1 834 518 * 742 = 1 361 212 356 Kč jako odhad celkového užitku, který MKP svým čtenářům v roce 2012 poskytla. Nyní můžeme toto číslo vydělit celkovými náklady MKP ve stejném období. Ten získáme u samostatně hospodařící organizace z výkazu zisku a ztráty účetní jednotky. Odečteme ale náklady mimořádných účelových akcí, které nesouvisí s provozem knihovny (mohou to být jednorázové účelové akce, zvláštní projekty řešení podle zadání obce atd., které nesouvisí s provozem knihovny). V našem případě jsme v roce 2012 odečetli (účelově dotované) náklady na realizaci projektu „Metodika měření hodnoty služeb knihoven“ (tedy tento projekt). Celkové náklady v roce 2012 po očištění činily 251 513 389 Kč. Podílem užitků a nákladů tedy již dostaneme základní výpočet efektivnosti služeb MKP: 1 361 212 356 / 251 513 389 = 5,412 Můžeme tedy říci, že míra efektivnosti stanovená jako poměr užitků (benefitů) a nákladů MKP byla v roce 2012 rovna zhruba 540 %. Případně můžeme výsledek interpretovat tak, že míra návratnosti investice (Return on Investment, ROI) byla 1 : 5,4, tedy konstatovat: „každá koruna peněz v rozpočtu MKP přinesla více než pět korun vnímaného užitku čtenáři.“ Na tomto místě je třeba upozornit na omezení ve vypovídací schopnosti výsledků výpočtů efektivnosti. Tato omezení vyplývají z metodologie (viz [Stejskal, J. et. al. 2013], kap. 3 a 4). Při každém výpočtu a interpretaci výsledků je nutné mít na zřeteli, jakým způsobem byly získány hodnoty užitků (benefitů). V našem případě má dotazování „kolik vám knihovna ušetřila“ spíše charakter otázky WTA, než otázky WTP. Hodnotu 742 tedy jistě nelze považovat za konzervativní spodní odhad. Oproti tomu naše zacházení s počtem návštěv jistě konzervativní je. Hodnoty typu WTA je také zcela legitimní použít při politickém rozhodování o případném rušení existující služby. Jestliže je nějaká již existující služba rušena, je míra této ztráty vnímána právě obdobným způsobem, jakým jsou kladeny otázky typy WTA – tedy míra ztráty je poměřována tím, „kolik bych chtěl jako náhradu“. Použití odpovědí WTP je vhodné zejména proto, že je lze považovat za jasný spodní odhad, tedy podklad velmi seriózního, konzervativního výpočtu. Problémem jejich získání je ovšem to, že respondenti mají přirozenou tendenci odpovědi silně podhodnocovat. Prostě otázka typu „kolik byste byl ochoten zaplatit za…“ vyvolává podvědomou „licitační“ snahu říct nižší částku, aby bylo kam ustoupit v dalším vyjednávání. Které ovšem v jednoduchém průzkumu nenastane. Druhý problém, na který při zjišťování hodnot WTP narážíme, je zjevná neochota platit za veřejné statky. Nechceme se zde pouštět do složitých úvah po příčinách tohoto jevu, můžeme jen oba výše uvedené problémy demonstrovat na příkladu absenčních výpůjček. V již zmíněném rozsáhlém výzkumu mezi čtenáři MKP byla mimo jiné položena i tato otázka: Představte si, že by se zcela změnil systém financování MKP a MKP by byla financována pouze za to, jaké služby za rok čtenářům poskytne, a čtenáři by za tyto služby přímo platili nějaký poplatek. Kdybyste měl/a za každou ze služeb něco zaplatit, jakou částku byste byl/a ochotný/á zaplatit nejvýše za: Následoval výčet služeb knihovny, jako první jsme se ptali na: VÝPŮJČNÍ SLUŽBY - PŮJČOVÁNÍ DOMŮ • Půjčení knihy, časopisu, CD vyhledaných bez pomoci knihovníka • Půjčení knihy, časopisu, CD ze skladu, vyhledaných s pomocí knihovníka Výsledky vypadají takto:
Vidíme tedy, že průměrně oceňují čtenáři absenční výpůjčku částkou 16,71 Kč, pokud jim knihovník pomohl s jejím vyhledáním; jinak dokonce jen částkou 13,40 Kč.5 Pokud tyto hodnoty srovnáme s výpočtem získaným metodou hledání nejbližšího tržního substitutu, kde nám rozdíl mezi 240 Kč (prodejní cena) a 80 Kč (výkupní cena) vychází 160 Kč, vidíme, že hodnota WTP je ani ne desetinová. Budeme-li hodnotu 160 Kč chápat jako reálnou hodnotu (což je v případě dobré tržní substituce možné), je jasné, že takto položená otázka dává nikoliv konzervativní, ale zcela nerealisticky nízké odhady. Ukážeme si, jak se odhad WTP zvýší, jestliže série otázek vede čtenáře k promýšlení důsledků toho, jaký je jeho užitek z výpůjčky a jestliže navíc otázku přeneseme z prostředí veřejné služby do prostředí soukromoprávního, kde je placení za poskytnutou službu obvyklé. Na jaře jsme provedli rozsáhlý průzkum výpůjček čtenářů MKP. Osloveno bylo 23 482 čtenářů náhodně vybraných absenčních výpůjček s žádostí o vyplnění online dotazníku týkajícího se té které konkrétní výpůjčky. Dotazník vyplnilo 8 244 čtenářů. Podrobněji je průzkum popsán v monografii [Stejskal, J. et. al. 2013]. V rámci průzkumu čtenáři mimo jiné odpovídali na baterii otázek (mírně zjednodušujeme):
Klíčová je samozřejmě odpověď na otázku číslo 9. Ta představuje typickou otázku WTP s tím, že otázku přenáší do prostředí soukromoprávního, kde není respondentům zatěžko si představit, že za službu musí platit, a nevnímají to jako neférovou situaci. Odpověď na tuto otázku pak přinesla nám již známou částku 66,45 Kč. Je to tedy stále ještě hluboko pod hodnotou tržního substitutu (160 Kč), dostáváme se nicméně na částku čtyřikrát vyšší než v prvním výzkumu. Jedná se tedy o realističtější, stále však konzervativní spodní odhad získaný metodou kontingentního oceňování s přístupem WTP. Obecně platí, že situace s nekonzistencí WTP a WTA je tím horší, oč těžší je pro respondenta zvážit celou situaci. V případě nejistoty se „jistí“ tím, že na otázky typu WTP odpovídá hodně nízkými částkami, protože cítí, že kupuje zajíce v pytli. Je tedy jednodušší promyslet si jednu konkrétní výpůjčku či konkrétní (poslední) návštěvu knihovny, než uvažovat o „průměrné výpůjčce“ či celoročních službách knihovny. Proto je při výzkumech lepší klást otázky co nejkonkrétněji a průměry dělat až ze získaných výsledků. Pro nás v tuto chvíli ale platí, že pokud vezmeme počet absenčních primárních výpůjček knihovny v daném roce a vynásobíme jej částkou 66,45 Kč, získáme spodní konzervativní odhad toho, jaký užitek měla dohromady absenční výpůjční činnost. V případě MKP to v roce 2012 vychází: 4 781 466 * 66,45 = 317 727 570 Tento odhad bychom měli porovnat s odpovídajícími náklady. V případě MKP to v roce 2012 představovalo částku 176 901 690 Kč. Tím se dostáváme k výpočtu efektivnosti absenčních výpůjček: 317 727 570 / 176 901 690 = 1,796 Můžeme tedy říci, že 180 % je konzervativní spodní odhad míry efektivnosti absenčních výpůjček uskutečněných v roce 2012 v MKP. Případně můžeme výsledek interpretovat tak, že míra návratnosti investice (Return on Investment, ROI) byla 1 : 1,8; tedy konstatovat: „každá koruna peněz v rozpočtu MKP investovaná do služby absenčního půjčování přinesla nejméně 1,79 korun vnímaného užitku čtenáři.“ Kde se ovšem vzalo magické číslo 176 901 690 Kč nákladů odpovídajících právě absenčním výpůjčkám? Trochu to naznačil již samotný úvod. Knihovna, která si bude chtít poměřit právě jen efektivitu své výpůjční činnosti a bude jí stačit poměrně hrubý (leč nestranný) odhad, může využít přepočtový koeficient získaný z dat MKP, podle kterého náklady na službu absenčních výpůjček představují celkem 70 % všech nákladů knihovny. V takovém případě může použít vzorec: E = (L * 66,45) / (C * 0,7) kde L je celkový počet absenčních primárních výpůjček ve sledovaném roce a C jsou celkové náklady knihovny ve stejném roce. Bude se jednat o konzervativní odhad efektivnosti absenčních výpůjček získaný metodikou kontingentního oceňování s přístupem WTP. Co když ale má knihovna podezření, že její struktura nákladů je významně odlišná od té, která odpovídá MKP? To samozřejmě nelze vyloučit, zvláště když ke dni vydání této příručky ještě nejsou k dispozici žádné nákladové analýzy dalších českých knihoven. V té situaci nezbývá, než se pustit do pracného rozpočítávání nákladů konkrétní knihovny podle metodiky popsané v následujících kapitolách. Je to pracný postup, na druhou stranu přináší – vedle přesnějšího výsledku analýzy nákladů a užitků – i další přidanou hodnotu. Tým, který se na takovém procesu podílí, získá podstatně hlubší vhled do ekonomiky knihovny, mnohem jasnější představu o tom, kolik co stojí a jak jsou které náklady účelné. Prošli jsme si tím také… Yüklə 361,97 Kb. Dostları ilə paylaş:
|