Neocenitelné služby knihoven sloučené kapitoly
Yüklə 361,97 Kb.
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- Typologie služeb
- Časové snímky
- Pasportizace
- Knihovnická statistika a další zdroje dat
- Začínáme počítat
1. Rentabilní knihovna?Paní Poláčkové je 67 let, je v důchodu, bývalá účetní. Její dcera s rodinou žije dvě stě kilometrů daleko. Paní Poláčková chodí na procházky, jednou týdně jde do kavárny s kamarádkami, alespoň jednou týdně zajede do divadla, na koncert nebo na výstavu. A čte. Hodně. Chodí do veřejné knihovny nejméně dvakrát měsíčně a odnáší si knížek, kolik jen unese – vždy tak kolem patnácti. Jedna knížka jí vystačí zhruba na den, když je dost tlustá. Paní Poláčková čte hlavně historické romány, občas si půjčí nějakou literaturu faktu – zase především historii. Za rok si v knihovně půjčí přes 300 knížek. Vaškovi je čtrnáct let. Má tři mladší sourozence, matka je pokladní v supermarketu, otec elektrikář na stavbě. Vašek má vysoké IQ a je studijní typ – chodí ovšem na základní školu, že by se mohl hlásit na víceleté gymnázium, to nikdo neřešil. Vašek chodí každou středu od čtyř do šesti do přírodovědného kroužku. Doma má starší počítač, který kromě hraní graficky nenáročných her využívá i k brouzdání na internetu. Hodně čte. Za týden přečte čtyři až pět knížek, má rád sci-fi a fantasy a knížky o přírodě. Půjčuje si je ve veřejné knihovně – doma moc knížek není. Za rok si v knihovně půjčí kolem 200 knížek. Vašek ani paní Poláčková to nevědí, ale my už ano – knihovna, kam léta oba chodí, zmizí. Jednoho dne visí na dveřích nápis „ZAVŘENO! NAVŽDY!!“ Vašek je z toho pubertálně vypruzen, paní Poláčková nešťastná. Vašek se nepídí po příčinách (dospělí si něco upekli), paní Poláčková se pochopitelně pídí a dožaduje se vysvětlení. Vysvětlení se jí dostane: knihovna není rentabilní. Knihovna spotřebovává spoustu peněz z veřejných rozpočtů a nevytváří žádné zisky. Je požíračem veřejných peněz. A Daňový Poplatník už toho začíná mít dost a nechce dál platit… Posaďme tedy paní Poláčkovou, Vaška a Daňového Poplatníka k jednomu stolu. Vzhledem k Vaškovu věku to nebude vinárna, ale raději cukrárna. Vašek si dá zmrzlinový pohár (malý, na velký mu kapesné nestačí), paní Poláčková sachr. Daňový Poplatník jen minerálku. A poslouchejme pozorně jejich rozhovor: Paní Poláčková: Prosím, proč jste mi zavřeli knihovnu? Vašek (polohlasem): Mně ji zavřeli taky… Daňový Poplatník: Je mi to líto, chápu, že je to pro vás nepříjemné. Ale já už to nemůžu platit. Platil jsem to strašně dlouho a celkem jsem to chápal, i když to bylo drahé. Ale teď, v době ekonomické krize, musím každou korunu převrátit třikrát a rozmyslet si, na co ji dát. Podle výroční zprávy městského úřadu byly všechny náklady na knihovnu v loňském roce 2 100 000 Kč. To je šíleně moc peněz. A knihovny už jsou prostě out. To mělo smysl ve středověku. Ještě tak do minulého století. Ale teď už je všechno na internetu, teď knihovnu nikdo nepotřebuje… Vašek: Blbost. Daňový poplatník: Prosím? Vašek: Promiňte, nemyslel jsem to tak. Ale na internetu prostě všechno není. Třeba teď – mám rozečtenou Nadaci od Asimova. To je taková sci-fi, víte? Daňový Poplatník (pobaveně): Abych nevěděl. Proč si jen mladí myslí, že naše generace nic neví? Ty knížky jsou pěkně staré, chlapče. Četl jsem je, když mi bylo, jako tobě teď… Vašek: Jsou cool, že jo? No, jenže mám přečtené první tři díly. A dnes jsem chtěl do knihovny vrátit Nadaci a půjčit si Nadaci a Říši. To je čtvrtý díl. A teď si ho nemám kde půjčit. Daňový poplatník: Knih-ku-pec-tví (pomalu posměšně slabikuje). Tak se jmenuje to, co hledáš. Tam přijdeš, zaplatíš dvě stovky a odneseš si knihu. Vašek: Tři stovky. Přesně 298 korun. Daňový poplatník: Tak tři stovky. Vašek: Budu to mít přečtené za jeden den. Za dva, když si to budu šetřit a budu číst schválně pomalu. Pak budu potřebovat další díl, ten se jmenuje Druhá Nadace. Zase tři stovky, jo? A pak tři stovky za šestý a tři stovky za sedmý díl jo? Celkem v pohodě to všechno přečtu za týden. Čtyři knížky, každá za tři stovky, jo? Dvanáct stovek za týden, jo? Pět litrů za měsíc jo? Víte, kolik mám kapesné? Dvě stovky měsíčně. Takže mi chybí už jenom 4 800 korun měsíčně a můžu si číst dál. Super! Paní Poláčková: Vašku, buďme korektní. Za prvé nestojí každá knížka tři stovky. Průměrná cena knihy je dnes asi 240 korun. Navíc půjčit si knížku a koupit ji, je přeci rozdíl. Když si ji koupíš, tak si ji můžeš přečíst víckrát. Anebo - prodat ji v antikvariátu a tím získat nějaké peníze na nákup těch dalších. To je přeci docela podobné, jako když chodíš do knihovny: půjčíš si knížku – přečteš – vrátíš knížku. Nebo: koupíš knížku – přečteš – prodáš knížku. V obou případech máš přečteno, ale knížka ti nezůstala. Vašek: OK. Sice hrozně nerad vracím knížky a asi bych je i hrozně nerad chodil prodávat, ale tak tedy jo. Kolik mi v antikvariátu za tu Nadaci dají? Paní Poláčková: Asi tak stovku. Když nová stojí tři sta, tak zhruba za stovku ji odkoupí, za dvě stovky prodají. Ta stokoruna rozdílu mezi dvěma a jedním stem je to, z čeho žijí. Takže když průměrná cena knihy je 240, dají ti za ni 80. Můžeme počítat, že přečtení každé knihy tě bude stát asi 240 - 80 = 160 korun. Vašek: OK, takže abych si mohl přečíst každý rok dvě stě knížek, potřebuji 200 * 160 = 32 000 korun. Ale od toho můžu odečíst 2 400 korun ročně, které dostávám jako kapesné – zmrzlinu a všechno ostatní si odpustím. Takže musím někde ukrást ročně 29 600 korun… Daňový Poplatník (otřeseně): Ukrást? To myslíš vážně? To je na tom mladá generace s morálkou opravdu tak… Vašek (skočí mu do řeči): Jasně že si dělám srandu. Krást nebudu. Ale číst taky ne. Protože prostě nebude za co. Táta s mámou mají tak akorát na to, aby nás uživili. Že by mi sponzorovali čtení v rozpočtu třiceti litrů ročně, to tady dřív přistanou Marťani. Daňový poplatník: Nech Marťany Marťanama. Máš doma internet? Máš, jasně že máš. Takže když budeš chvilku gůglit, tak tu Nadaci najdeš elektronicky. Možná to není tak pohodlné, jako číst z papíru, ale dá se to… Vašek: Jo, stojí 188 korun. Tu ovšem v antikvariátu neprodám, takže úspora je 12 korun. Tím to asi nevytrhneme, co? Daňový poplatník: Tak se na tom internetu rozhlédni trochu lépe. Říkají ti něco torrenty? Vašek (otřeseně): Ty v…! Je to ten samej chlápek, co před chvílí kázal něco o morálce? Paní Poláčková: To asi smažeme, ne? To byla určitě jen taková akademická úvaha. Tady pán si z těch svých peněz také platí policii a nechce jí přidělávat práci. Vraťme se k jádru problému. Vašek ročně potřebuje asi třicet tisíc, aby mohl číst tolik, kolik čte dnes. Ale nemá je. Daňový poplatník: To je mi opravdu líto. Ale pochopte, že když to nechtějí platit jeho rodiče, proč bych to měl platit já? Paní Poláčková: Po vás ale nikdo nechce, abyste Vaškovi platil třicet tisíc. Vy zaplatíte jednu knížku za 240 korun a v knihovně si ji přečte Vašek a dalších 99 čtenářů. Jedno čtení za dvě čtyřicet, to snad není tak hrozné? Daňový poplatník: Čirá demagogie! Copak ta knihovna potřebuje peníze jenom na knížky? Ten barák nic nestojí? A ta ženská, co tam půjčuje, to dělá zadarmo? Paní Poláčková: Máte pravdu, uznávám. Ale pořád to vyjde levněji. Můžeme to spočítat, ne? Pracují tam ty ženské dvě. Jedna je vedoucí, ta má trochu vyšší plat, řekněme třeba 16 000. Druhá 14 000, to je dohromady 30 000 měsíčně. Dohromady 360 000 ročně. Daňový poplatník: To moc velký plat nemají. Ale zapomněla jste odvody zaměstnavatele na pojištění, takže 40 000 měsíčně, tedy 480 000 ročně. Paní Poláčková: To je dost sporné, to, co se jim strhne na daních, dostanete zase zpátky, ne? Ale budiž, budeme počítat 480 000 ročně. Daňový poplatník: Fajn. Teď k tomu musíte připočítat ten barák. Musíme započítat nájemné, energie, úklid, nábytek. Paní Poláčková: Celý barák to není, ale ano, máte pravdu. Ještě dokonce musíme přidat odpisy dlouhodobého majetku, odvoz odpadu a všechny další služby spojené s nájmem. Daňový poplatník: A ty dvě knihovnice jsou zaměstnankyně městského úřadu. Takže někdo jim musí ten plat vypočítat, nějaká účetní ho vyplatí. A potřebují propisovačky a papír. A mají tam kopírku. Takže když to všechno sečteme a vydělíme počtem výpůjček… Vašek: Tu kopírku nepůjčují! Paní Poláčková: Cože? Vašek: Řekl jsem, že tu kopírku nepůjčují. Ta kopírka přeci vůbec nesouvisí s tím, že si tam někdo půjčuje knížky. Na té kopírce si můžu něco zkopírovat, když si to nechci nebo nemůžu odnést domů. Paní Poláčková: Má pravdu ten chlapec! Kopírku přeci nemůžeme započítat do nákladů na půjčování knížek. To je jiná služba. Knihovna vůbec poskytuje spoustu dalších služeb, dělá i další věci, než že jenom půjčuje knížky. Dělají se tam třeba kulturní a vzdělávací akce – já tam chodívám hlavně na autorské besedy a pak na přednášky o historii. Daňový poplatník: Hm. Asi ano, přednáška o historii je vlastně taky služba. Vidíte, to mě nenapadlo, že knihovna dělá i jiné věci, než půjčuje knížky. Vašek: Mají tam internet zadarmo. Než jsem ukecal rodiče, aby pořídili internet domů, tak jsem tam chodil po vyučování surfovat. Daňový poplatník: Ano, to je také služba. Ale očividně už zbytečná – internet máš doma, jako ostatně skoro každý… Paní Poláčková: Děláte si legraci? Doma nemá internet spousta lidí. Ostatně já také ne. Máte pravdu, že je nás čím dál tím méně, ale také je to čím dál tím důležitější. Kdybych si občas nemohla zajít na internet do knihovny, nedostala bych se ke spoustě důležitých informací. Daňový poplatník: Dobře, dobře. Takže: půjčování knih, kulturní a vzdělávací akce, kopírování, internet. Ještě něco? Vašek: Nepůjčují jenom knížky. Půjčují také časopisy a cédéčka a stolní hry. Daňový poplatník: Stolní hry? Paní Poláčková: Podpora sociálních kompetencí. Pro řadu dětí je docela objevné, že si mohou sednout s kamarády kolem stolu, na kterém není počítač. A že spolu mohou komunikovat i bez klávesnice. Ale pořád to ještě není všechno, co knihovna dělá. Například si tam můžete jenom tak sednout. Daňový poplatník: Prosím? V čem prosím spočívá ta služba? Paní Poláčková: Vždyť vám to povídám. V tom, že si tam můžete jen tak sednout. Že je tam teplo, světlo a čisto. Že si tam můžete číst nebo si s někým povídat. Víte, já žiju sama a pro mě je docela důležité být občas někde, kde jsou lidi. Říká se tomu veřejný prostor – a nějak to vymizelo. Kde už si dneska můžete jen tak sednout a povídat si s člověkem, kterého ani neznáte, protože jste se jen tak potkali? Vašek: V parku? Paní Poláčková: V parku to jde. Když je hezky teplo a sluníčko. Pak tam připadá asi tak deset lidí na jednu lavičku. Knihovna je prostě asi poslední veřejný prostor pod střechou, který nám zbyl. Vašek: Nezbyl. Už nám ji zavřeli. Nevím, kde si budu dělat domácí úkoly. Paní Poláčková: Doma? Vašek: Máme malý pokojíček a jsme tam čtyři kluci. Psací stůl máme jen jeden, musíme se o něj střídat. A je tam furt bordel a kravál. Když se chci něco našprtat, musím někam jinam. Daňový poplatník: Dobře, dobře. Tak tedy možnost sednout si je také služba. Vašek: A zapojit si notebook do zásuvky a připojit si ho přes wifi na internet. Já tedy žádný notebook nemám (povzdechne si), ale viděl jsem často, jak tam takhle někdo sedí a pracuje třeba celé odpoledne. A kromě kopírky tam mají i tiskárnu, takže si člověk může nechat něco vytisknout – třeba to, co napsal, nebo si našel na internetu. A kamarád, který se před rokem odstěhoval, mi psal, že u nich mají v knihovně i elektronické piano a herní konzole. A napadla mě ještě další služba – já se chodím na web knihovny koukat, co vyšlo za nové knížky. A párkrát jsem také použil takové to „Ptejte se knihovny“. Když jsem si s něčím nevěděl rady, tak jsem jim poslal dotaz a oni mi odpověděli. Paní Poláčková: Vidíš, to já ani nevím, jak nemám ten internet doma. Ale pravda je, že v knihovně se na něco ptám docela často. Jednak samozřejmě na různé faktické informace, které si Vašek snadno vyhledá na internetu, ale pro mě je báječné, že se na to můžu zeptat knihovnic a ony mi to najdou. Ale hlavně si od nich nechávám poradit, co mi doporučí ke čtení. Vědí, co mám ráda a mají také v počítači, co už jsem měla půjčené. Takže mi vždycky vyberou dávku dalších knížek, a jen málokdy se spletou. Tohle je služba, kterou si opravdu užívám. Vašek: Už jste si doužívala. Paní Poláčková: Ještě jsou v knihovně na počítačích databáze. Třeba sbírka zákonů, tu dneska už moc nepoužívám. Ale mají i jiné, zajímavější. Daňový poplatník: Začíná těch služeb být nějak hodně. Můžeme si to někam napsat? Vašek: Tak tedy nejprve výpůjčky knížek, časopisů, cédéček, stolních her a všeho možného dalšího. A to buď domů, nebo že si to čtu v knihovně. A buď jsem si to vybral sám, nebo mi s tím knihovnice pomohla. Paní Poláčková: A ještě mě napadlo, že jsem si v knihovně mohla koupit lístky do divadla a na koncert a dozvědět se, kde co kdy hrají. A měli také informace z města – co se bude projednávat na zastupitelstvu a tak. Daňový poplatník: Dobrá, tak já to zkusím sepsat:
Typologie služeb v kapitole 3, uvádí pro účely prací na stanovení efektivity služeb veřejné knihovny tři možná typová řešení: kolekci služeb o 24, 12 a 6 položkách Pobyt v knihovně (posezení v příjemném prostředí). Paní Poláčková (obdivně): Krásně jste to sepsal. Tak tedy pojďme spočítat, kolik vás stojí ta Vaškova výpůjčka Nadace. Daňový poplatník: Takže absenční výpůjčka. Asistovaná nebo ne? To je rozdíl, protože když ti knihovnice musí radit s výběrem, tak to trvá déle a víc to stojí. Vašek: Hm – moc nevím. Teď už bych si ji půjčil sám, ale na začátku mě na pana Asimova navedla právě paní knihovnice. Bez ní bych o Nadaci nic netušil. Daňový poplatník (s povzdechem): Dobře, tak to zatím vezmeme nahrubo a budeme počítat všechny absenční výpůjčky dohromady. Kolik jich je? To asi najdeme ve výroční zprávě, ne? Ale kolik to stojí, to pořád ještě není jasné. Potřebovali bychom vědět, kolik času tráví knihovnice tím, že půjčují knížky a kolik těmi ostatními věcmi. Paní Poláčková: Tak se jich zeptáme? Ale to asi budou těžko odhadovat. Vašek: Stačilo by, kdyby si knihovnice třeba jen jeden den zapisovaly, jak dlouho co dělaly. A pak třeba zase někdy znovu, nějaký jiný den. Anebo ještě lépe, aby si to zapisovaly celý týden, aby tam byly dny, kdy mají v týdnu otevřeno, protože každý den mají otevřeno nějak jinak. A jeden týden zapisovat třeba na jaře a ještě jednou na podzim. A kdyby se pak vypočítalo, kolik času strávily celkem půjčováním a vracením a kolik času přípravou akcí a kolik času odpovídáním hloupých otázek … prostě všemi těmi různými službami a pak se to vydělilo tím, kolik je to hodin dohromady, … Daňový poplatník: …tak bychom měli podíl jednotlivých služeb na fondu pracovní doby získaný metodou časových snímků! Takže by stačilo tím podílem vynásobit osobní náklady. Řekněme, že bychom třeba zjistili, že osmdesát procent času stráví knihovnice půjčováním knížek a dalších těch věcí čtenářům domů, respektive jejich vracením, uklízením atd. Tak bychom mohli říct, že na osobních nákladech stojí půjčování 80 % z 480 000 Kč, tedy 384 000 Kč. Vašku, ty jsi geniální! Časové snímky v kapitole 6 umožňují vysledovat, jak se činnosti knihovny nutné pro zajištění služeb veřejnosti promítají v práci jednotlivých zaměstnanců knihovny Paní Poláčková: To víte, chlapec hodně čte a rozvíjí své schopnosti. Tedy četl, teď už nemá co. Jak s těmi náklady na prostory? Víte, nájemné, teplo, úklid a tak. Vašek: Stejně? Vezmeme metr a spočítáme, kolik místa zaberou regály. A musíme připočítat ještě kousek místa kolem nich, protože to tam musí být, aby si člověk tu knížku v regálu mohl najít. A nic moc jiného už na tom místě být nemůže, protože tam furt někdo chodí a hledá knížky. Takže regály a místo kolem nich je na výpůjčky. Paní Poláčková: Jenže je to jak na výpůjčky absenční, tedy domů, tak na prezenční, tedy na to, co čteš v knihovně. Vašek: Aha. No tak spočítáme, kolik je celkem absenčních a kolik je celkem prezenčních a ve stejném poměru rozdělíme to místo, ne? Kdyby těch absenčních bylo čtyřikrát tolik, co těch prezenčních, tak si můžeme představit, že pětinu toho místa zabírají prezenční výpůjčky a čtyři pětiny výpůjčky absenční. Jenže ty regály nám nestačí, ty výpůjčky se dělají u pultu. Tak musíme změřit, kolik má ten pult a přičíst k tomu místo za pultem, kde stojí knihovnice a před pultem, kde stojí čtenáři. Jenže u toho pultu se dějí i jiné věci. Knihovnice tam odpovídají na otázky, prodávají ty vstupenky a vůbec. Jak zjistíme, kolik procent pultu máme počítat na výpůjčky? Kapitola 7 Pasportizace vysvětluje, jak určit typ využití jednotlivých prostor knihovny podle činností, které se v nich převážně odehrávají Paní Poláčková: Co to vzít podle času knihovníka? Podle toho, kolik času stráví půjčováním, kolik informacemi a tak? Daňový poplatník: A to už vlastně víme z těch časových snímků! Paní Poláčková, vy jste taky geniální! Paní Poláčková: To víte, senior, který se udržuje v intelektuální kondici čtením, studiem a zájmem o kulturní dění. Tedy udržoval… Vašek: Co záchody? A chodba? A další takové divné prostory. Jak je rozpočítáme? Daňový poplatník: No, mohli bychom nejdříve rozpočítat všechno, co půjde rozpočítat dobře. Regály už umíme, pulty také. Pak jsou tam nějaké židličky a stolečky pro čtenáře, ne? Tak ty půjdou na vrub toho sezení v knihovně, ne? Vašek: Případně sezení s wifinou a notebookem píchnutým do zásuvky. To budeme muset nějak odhadnout, ne? Daňový poplatník: Anebo bude muset někdo dělat čárky, kolik lidí jenom sedělo a kolik lidí čerpalo technické služby. Hm, odhad asi bude stačit. Zeptáme se třeba obou knihovnic zvlášť a pak to zprůměrujeme. Ono toho zas tak moc nebude. Horší bude rozpočítávání židliček a stolečků mezi prezenční výpůjčky, které se někde musí konzumovat a mezi sezení „jen tak“. Vašek: Ale to teď nepotřebujeme, teď nás zajímají absenční výpůjčky proti tomu zbytku, ne? Daňový poplatník: Máš pravdu. Vraťme se tedy zpátky k těm záchodům a chodbám. Když rozpočteme všechny ty prostory, které rozpočítat dovedeme, tak bychom mohli ten zbytek rozdělit ve stejném poměru. Řekněme, že šedesát procent z toho, co umíme rozpočítat, připadne na absenční výpůjčky. Tak budeme počítat šedesát procent záchodů na absenční výpůjčky a čtyřicet na ten zbytek. Paní Poláčková: Vy taky nejste hloupej. Nejspíš jste dřív chodil do knihovny… Ale počkejte, když sedí člověk celé odpoledne v knihovně, tak asi použije záchod častěji, než když si jde jenom vypůjčit. Vašek: Ale těch lidí, co si přijdou jen vypůjčit, je zase spousta proti těm, co tam sedí celé odpoledne. A řada z nich si na ten záchod zajde, ne? Daňový poplatník: To zase nejsou tak velké rozdíly. Důležité věci potřebujeme spočítat co nejpřesněji, tam kde jsou to jenom malé položky, tam nám stačí zjednodušení a odhad. Knihovnická statistika a další zdroje dat v kapitole 8 pomohou kombinovat metody zjišťování informací pro dosazování hodnot do vzorců stanovení efektivity Paní Poláčková: Já s tím nemám problém, jsou to vaše peníze. Vašek: Takže teď budeme vědět, že šedesát procent všech prostor připadá na výpůjčky. Paní Poláčková: Počkej, to je nějaké rychlé. Vašek: Proč? Šedesát procent těch prostor, které jsme uměli rozpočítat, byly absenční výpůjčky, ne? Ten zbytek, co jsme neuměli rozpočítat, jsme rozpočetli stejně, takže zase šedesát procent. Takže celkem to musí být zase šedesát procent. Šedesát procent ze všech jablek a šedesát procent ze všech hrušek je dohromady šedesát procent z malvic. Takže když se vezmou všechny ty peníze na nájemné a uklízení a nábytek a topení a všechno další, tak šedesát procent z nich jde na absenční výpůjčky a čtyřicet procent na ty ostatní služby. Je to tak? Daňový poplatník: Přesně. Ještě ale máme další náklady. Vašek: U některých budeme přesně vědět, na co jsou. Třeba všechny knížky, které se koupí – to jsou buď prezenční, nebo absenční výpůjčky, ne? A rozpočteme je stejně, jako jsme to dělali u těch regálů – absenčních výpůjček je čtyřikrát víc než prezenčních, tak osmdesát procent peněz utracených za knížky jde na absenční výpůjčky. Ale pak jsou takové ty věci, které jste říkal – jako propisovačky a mzdová účtárna a tak. Co s tím? Paní Poláčková: Budeme se držet i nadále zásady: Co neumíš rozpočítat, rozpočítej podle toho, co rozpočítat umíš. Už jsme rozpočítali osobní náklady, rozpočítali jsme prostory, rozpočítali jsme nákup knížek a pár dalších položek. To už bude dohromady naprostá většina nákladů knihovny. A ten zbytek prohlásíme za režijní náklady a rozpočteme je podle toho, jak jsme rozpočetli to před tím. Když nám tedy vyjde, že z osobních nákladů, prostor, nákupu knížek připadá na absenční výpůjčky sedmdesát procent, tak i z té režie připadne sedmdesát procent na absenční výpůjčky. Takže to bude sedmdesát procent všech nákladů dohromady. Říkal jste, že všechny náklady na knihovnu v loňském roce byly 2 100 000 Kč? Takže absenční výpůjčky stály sedmdesát procent z toho, tedy 1 470 000 Kč. A podle výroční zprávy půjčili lidem domů 40 000 knížek, časopisů, cédéček a kdoví čeho ještě. Takže náklady vydělíme počtem výpůjček a dostaneme 1 470 000 : 40 000 = 36,75. Takže každá ta jedna výpůjčka vás stála necelých 37 korun. Daňový poplatník: Tak vidíte, kolik to stojí! To je o dost více, než ty dvě koruny čtyřicet, které jste se před tím pokusila mi vsugerovat, co? Paní Poláčková: Ano uznávám, to před tím byla hloupost. Ale když se na to podíváte teď, tak to přeci nevychází vůbec špatně – vás ta výpůjčka stojí 37 korun, Vaškovi nebo mně ušetřila 160 korun. Protože kdybychom neměli knihovnu … Vašek: … což už teda nemáme … Paní Poláčková: … museli bychom si knížku za 240 koupit a pak bychom ji za 80 prodali v antikvariátu. Takže nás to bude stát 160 korun, což je tržní cena nejbližšího tržního substitutu veřejné služby. Vás ta veřejná služba stojí 37 korun, vypočítáme 160 : 36,75 = 4,35. To je dost dobré, ne? Daňový poplatník: Nějak vám teď nerozumím. Vašek: Vždyť je to jasné. Tím, že jste mi zaplatil svými 37 korunami jednu výpůjčku, ušetřil jste mi 160 korun. Každá vaše koruna mi ušetřila přes čtyři koruny. Paní Poláčková: Každá koruna veřejných nákladů vytvořila 4,35 koruny veřejného blaha. Ta částka 1 470 000 korun, kterou stály absenční výpůjčky v naší knihovně, vyprodukovala službu v hodnotě 6 400 000 korun. To je přeci slušná veřejná investice, ne? Daňový poplatník: Slušná je určitě, 435% roční zúročení investice se hned tak nevidí. Jen si nejsem jist, jestli je to opravdu investice veřejná. Paní Poláčková: Tak teď zase nerozumím já vám. Daňový poplatník: Ale rozumíte, jen rozumět nechcete. Bavíme se o tom, že já dám 37 korun, a vy z toho máte 160. Náklady jsou veřejné. Je veřejné i to blaho? Proč si nezaplatíte svých 37 korun sama? Paní Poláčková: Půjčím si ročně tak tři sta knížek. Takže bych musela ročně zaplatit 300 * 36,75 = 11 025. Je mi to moc líto, ale já z důchodu jedenáct tisíc neušetřím. Kdybych se hodně uskrovnila a odpustila si pár koncertů a divadel, tak bych asi mohla zaplatit třetinu. Takže bych musela číst třikrát méně než teď. Vašek: U mě je to jednoduchý. Kapesné 200 měsíčně, ročně 2 400. I kdybych dával na čtení celé kapesné, tak by to bylo 65 knížek za rok. Dneska čtu skoro čtyřikrát tolik. Jenže ono by to najednou nestálo 37 korun. Daňový poplatník: Proč? Vašek: Protože tady paní by četla jen třetinu toho, co dneska. Já taky. Další lidi taky. Náklady knihovny by ale neklesly na třetinu, ten barák se musí vytápět, i když se půjčuje míň, že jo? Takže by ta výpůjčka zdražila. Takže bych si jich nemohl dovolit 65, ale míň. Takže by ta výpůjčka zdražila. Takže bych si půjčil míň. Zdražila. Míň. Zdražila. Míň. Nic. Nic, protože to celé krachne. That’s all folks. Game over! Paní Poláčková: Takže tenhle chytrý kluk, co dneska se zájmem louská knížky o mikrobiologii a jednou možná vymyslí lék na (zkoumavě si Daňového Poplatníka prohlédne)závažnou nemoc, bude sedět před televizí a sledovat seriály. Takže vymyslí houby s octem. Už vidíte ten veřejný zájem? Jasně, ještě jsou tady ty moje historické romány. Říkáte si, že když stařenka nebude číst, tak se nic hrozného nestane. Ta už nic světoborného nevymyslí, produktivní věk má za sebou, a jestli čte, nebo hledí do stropu a přemýšlí, to je jedno… Vašek: Blbost. Každej bude jednou starej. Daňový poplatník: Máš pravdu. Solidarita je veřejný zájem, o tom celkem není pochyb. Jenže je to trochu spekulace, ne? Že zrovna Vašek nemá na to, aby si platil v knihovně 37 korun na výpůjčku, neznamená, že by ostatní platit nemohli. Možná by platili tolik, že by knihovna z toho mohla fungovat. A tím pádem byste mohli vy dva… Vašek (skoro až soucitně): … chodit zadarmo, zatímco ostatní by to platili. Že by se jako čtenáři dobrovolně rozdělili na ty, co si to můžou dovolit, a ti to budou platit těm, kteří si to dovolit nemůžou nebo to platit nechtějí. LOL! To máte odkud? Tuhle sci-fi jsem ještě nečetl. Daňový poplatník: No jo. A u některých těch ostatních služeb je to nesmysl ještě větší. Provoz veřejného prostoru se asi opravdu nedá platit jinak než z veřejných peněz. Paní Poláčková: Pokud chcete mít ty naše cukrárenské výpočty podložené seriózním výzkumem, tak tady (přistrčí k Daňovému poplatníkovi knihu „Měření hodnoty veřejných služeb“ od docenta Stejskala a jeho kolektivu1) to máte černé na bílém. Udělali rozsáhlý průzkum mezi několika tisíci čtenářů Městské knihovny v Praze. Zeptali se jich na spoustu věcí. Mimo jiné se zeptali: „Když zvážíte výpůjčky či další informace, které jste získal/a při vaší poslední návštěvě, ušetřila vám knihovna peníze? Kolik korun vám knihovna takto ušetřila?“ Daňový poplatník: Za jednu návštěvu? Kolik si tak v průměru půjčí člověk za jednu návštěvu knížek? Tři? Každá výpůjčka za 160, tak by to mohlo dělat něco kolem pěti set korun, ne? Vašek: Zapomněl jste na ty ostatní služby, internet, wifi, židličky… Paní Poláčková: Správně. Proto jim vyšlo víc. Když vynechali úplně extrémní hodnoty, tak byl průměr 742 korun na jednu návštěvu. Daňový poplatník: Hm, to je v Praze. Přemýšlím, jestli u nás by to bylo více nebo méně. Paní Poláčková: Nejspíš asi tak stejně. Tady se žádný průzkum nedělal, ale autoři té knížky dělali ještě průzkumy v Kutné Hoře, Táboře a Uherském Hradišti. Průměr za ty tři knihovny byl 745 korun. Vašek: Fakt to vyšlo takhle stejně? Cool! Ale to je asi spíš náhoda, ne? No, odpovídá to těm našim „cukrárenským výpočtům“, jak jste to hezky nazvala. (Listuje knihou) Hele, co je tohle? Tady se píše, že hodnota výpůjčky je 66 korun. To je o dost míň, než s čím jsme počítali my, ne? Paní Poláčková: Aha. To je hodnota WTP. Vašek (udiveně a polohlasem): WTF? Začínáme počítat v kapitole 2 a vysvětlíme si pojmy a zkratky CBA, ROI, WTA, WTP a konstanty použitelné k rychlému výpočtu Daňový poplatník: WTP. Willigness To Pay, tedy ochota za něco platit. Máš nějakou veřejnou službu, která je dnes zadarmo a ptáš se lidí, kolik by za ni byli ochotni platit, kdyby nebyla zadarmo. Vašek: No, já bych za výpůjčku mohl platit nejvýš dvanáct korun, protože víc prostě nemám. Padlo by mi na to veškeré kapesné. Takže moje WTP je dvanáct korun? Daňový poplatník: Přesně tak. Někdo, kdo si může dovolit víc, by zaplatil třeba stovku, protože to se mu pořád ještě bohatě vyplatí – když mu ta výpůjčka ušetří stovky dvě. A když se z toho udělá průměr, tak je to 66 korun. Pravda je, že WTP se považuje za velmi konzervativní, tedy spodní odhad hodnoty veřejných služeb. Kdybychom vzali těch 40 000 absenčních výpůjček ročně v naší knihovně a vynásobili to 66 korunami, dostaneme 2 640 000 korun… Paní Poláčková: Což je o dost víc, než kolik stály ty výpůjčky, že? Když výpůjčka stála 37 korun a měla – jak vy říkáte – konzervativně vypočtený spodní odhad hodnoty 66 korun, tak je to návratnost veřejných prostředků asi 180 %. Která banka dává tenhle úrok? Ostatně těch 2 640 000 korun je o dost více, než 2 100 000 korun, které stál provoz celé knihovny. Neboli: i kdybychom pominuli všechny ostatní služby, které knihovna poskytovala, a započítali jen – konzervativní spodní odhad – hodnoty výpůjček proti všem nákladům, ještě pořád jsme hodně v plusu. A tohle je prý nerentabilní veřejná služba! Daňový poplatník: ……… Vašek: Ještě se tady mimo WTP počítá něco s WTA. To je co? Začínáme počítat v kapitole 2 a vysvětlíme si pojmy a zkratky CBA, ROI, WTA, WTP a konstanty použitelné k rychlému výpočtu Daňový poplatník: Willigness To Accept – tedy ochota přijmout. Myslí se tím ochota přijmout náhradu za to, že nějakou službu nemáš. Kdybys mohl rozhodovat o tom, jestli knihovnu budeš, nebo nebudeš mít… Vašek: Tak ji pochopitelně chci! Daňový poplatník: Pochopitelně. Takže bych ti musel něco nabídnout protihodnotou za to, že ji mít nebudeš. Takže kdybych ti nabídnul tisícovku ročně, smířil by ses tím, že knihovnu nemáš? Nebo rovnou dvě? Vašek: Děláte si srandu? Půjčím si dvě stě knížek ročně. Každá ta výpůjčka by mě stála 160 korun, jo? Koupit-přečíst-prodat. Takže to je třicet dva litrů! Daňový poplatník: Takže bys chtěl 32 000 za to, že nebudeš mít knihovnu? Vašek: Chtěl bych ještě víc! Ještě za to, že tam teď můžu psát úkoly. Za to, že mi paní knihovnice poradí, co bych si měl přečíst. Chci aspoň padesát litrů! Daňový poplatník: Nepřeháněj! Co takhle 35 000? Plácneme si? Ne? No nic, na tom je vidět, proč se WTA považuje zase spíše za horní odhad hodnoty něčeho. A proč vychází o hodně vyšší než WTP. I když to má být vlastně odhad téhož, tedy „opravdové hodnoty“, tak lidi prostě raději dostávají peníze, než je dávají. Paní Poláčková: To mimochodem vyplývá i z toho průzkumu. Když se ptali lidí, kolik jim knihovna ušetří za jednu návštěvu, tak to bylo těch 742 korun. A průměrně každý navštíví knihovnu dvanáctkrát do roka, takže mu knihovna ušetří skoro devět tisíc. Jenomže těch samých čtenářů se také zeptali: „Knihovna je nyní financována z rozpočtu hlavního města Prahy. Když rozpočítáme současné náklady mezi všechny čtenáře, vychází to na 1 400 Kč na 1 čtenáře. Představte si, že by se zcela změnil systém financování knihovny a knihovna by byla financována pouze z ročních členských příspěvků od čtenářů. Byl/a byste ochotný/á platit tuto částku, tedy 1 400 Kč za rok?“ Vašek: Moc jich na to asi nekývlo, co? Paní Poláčková: Méně než pětina. Třeba na to někteří ani nemají, aby to platili. Jsou vůbec někde v nějaké zemi knihovny financované jen z toho, co vyberou od čtenářů? Daňový poplatník: Ne. Paní Poláčková: Takže považujeme za jasné, že veřejná knihovna je buď financována z veřejných rozpočtů, nebo žádná knihovna není, je to tak? Kdy je tedy legitimní říct, že knihovna není rentabilní a zavřít jí? Daňový poplatník: No zřejmě tehdy, když nepřináší tolik, kolik stojí. Asi je fér říct, že když vynásobíme všechny návštěvy ročně částkou 742 korun a vyjde nám méně, než kolik knihovna stojí, tak se nevyplácí a zavřeme ji. Vašek: Ne, to není fér. Počítáte jen fyzické návštěvy a nepočítáte hodnotu jiných služeb. Třeba katalog na webu. Paní Poláčková: Má pravdu ten chlapec! A navíc ani to ještě není všechno. Byl jste už někdy v péči onkologa? Daňový poplatník: Zaplaťbůh ne! Paní Poláčková: Takže předpokládám, že onkologický výzkum považujete za nerentabilní a nebudete ho financovat… Daňový poplatník: To je přeci nesmysl, co kdyby někdy v budoucnu … Paní Poláčková: Hm??? Vašek: Aha. Takže součástí hodnoty knihovny není jen to, co poskytuje těm, kteří ji právě používají. Ale také to, co nabízí těm, kteří ji sice teď nepoužívají, ale jednou ji třeba budou potřebovat. Prostě hodnota toho, že tady ta knihovna je. Teda – vlastně už není. Co budete dělat, když najednou budete ležet doma půl roku na neschopence? Nehodila by se knihovna? Daňový poplatník: Ale tohle se dá spočítat už opravdu stěží. Paní Poláčková: Ani zatím nemusíme. Otočme ten výrok o rentabilitě. Dokud je hodnota fyzických návštěv – tedy jejich počet násobený částkou 742 korun – vyšší, než jsou náklady knihovny, tak víme, že se knihovna vyplácí. Když to bude méně, je to na pováženou, i když to ještě nemusí nutně znamenat, že se knihovna nevyplácí. Vašek: A půjčování knížek se vyplácí, když nestojí víc než 160 korun. Daňový poplatník: Raději bych počítal těch 66 korun. Paní Poláčková: Což je jak známo konzervativní spodní odhad. V tom případě to zase musíte otočit: když budou náklady na jednu výpůjčku menší než 66 korun, víte jistě, že se půjčování vyplatí. Vašek: A ty náklady se odhadnou tak, že se vezme zhruba 70 % všech nákladů, protože tak jim to vyšlo v té knížce a vydělí se to počtem všech absenčních výpůjček, jo? Stačí to jako přibližná hodnota? Daňový poplatník: Jako hodně přibližná ano. Vašek: No, když to nebude stačit, tak si holt vezmeme metr a budeme měřit regály a pulty. A budeme počítat, kolik času zabere knihovnicím půjčování a vracení a tak ve srovnání s těmi jinými službami. Paní Poláčková: A projdeme celé účetnictví knihovny a pokusíme se rozdělit všechno, co půjde rozdělit nějak smysluplně. A ten zbytek rozdělíme podle toho, jak jsme rozdělili to, co rozdělit šlo. Vašek: Fajn, tak to bychom měli. A teď to nejdůležitější … (otočí se na Daňového Poplatníka a mlčí). Daňový Poplatník: Aha. Myslíš, co jako bude s tou naší knihovnou? Yüklə 361,97 Kb. Dostları ilə paylaş:
|